Kazatel 12 | Bible, překlad 21. století

Bible, překlad 21. století

Než slunce zhasne

1 Pamatuj na svého Stvořitele, dokud jsi ještě mlád, dříve než přijdou zlé dny a roky, o kterých řekneš: Nemám je rád! 2 Dřív než ti slunce zhasne tak jako světlo měsíce a hvězd a než se obloha znovu temnými mraky zatáhne. 3 Strážcové domu se tehdy rozechvějí, udatní mužové se přikrčí, prořídnou řady těch, jež v mlýnku mlely, ty, jež vyhlížely z oken, se do tmy ponoří. 4 Tehdy se zavřou dveře do ulice a mlýnek zvolna umlkne, budeš se probouzet šveholením ptáků, všechny písně však budou zastřené. 5 Tehdy se člověk začne bát výšek a každá cesta hrozbu znamená, mandloň rozkvete bílým květem, příliš těžká je i kobylka a všechna chuť se ztratila.^[1] Člověk odchází do věčného domu, ulicí krouží truchlící. 6 Pamatuj na svého Stvořitele, dřív než se přetrhne stříbrná šňůra a zlatá mísa než se rozbije, dřív než se roztříští džbán nad pramenem a kolo u studny se rozláme, 7 než se prach vrátí do země, kde býval, a duch se vrátí k Bohu, jenž ho daroval.^[2] 8 Marnost nad marnost, řekl Kazatel, všechno je marnost.

Epilog

9 Nejenže byl Kazatel moudrý – svému vědění také učil prostý lid. Vyslechl, zkoumal a také upravil mnohá přísloví. 10 Kazatel hledal výstižná slova a sepsal poctivé a pravé výroky. 11 Slova mudrců jsou jako bodce, sbírky výroků jsou zatlučené hřeby – všechny pocházejí od téhož Pastýře. 12 Cokoli je navíc, toho se varuj, synu. Píše se tolik knih, že to nebere konce, a přílišné bádání člověka unaví. 13 Zde je souhrn všeho, co jsi slyšel: Měj bázeň před Bohem a plň jeho přikázání – vždyť to je pro člověka vším. 14 Bůh bude soudit vše, co se děje, i to skryté, ať už to bylo dobré anebo zlé.

Český ekumenický překlad

1 Pamatuj na svého Stvořitele ve dnech svého jinošství, než nastanou zlé dny a než se dostaví léta, o kterých řekneš: „Nemám v nich zalíbení,“ 2 než se zatmí slunce a světlo, měsíc, hvězdy, a vrátí se po dešti mraky. 3 V ten den se začnou třást strážcové domu a mužové zdatní se zkřiví a mlečky nechají práce a bude jich málo, a ty, kdo hledí z oken, obestře temnota, 4 a zavrou se dveře do ulice a ztiší se hlas mlýnku a vstávat se bude za šveholu ptactva a všechny zpěvy budou znít přidušeně. 5 A člověk se bude bát výšek a úrazů na cestě; a rozkvete mandloň a těžce se povleče kobylka a kapara ztratí účinnost. Člověk se vydá do svého věčného domu a ulicí budou obcházet ti, kdo naříkají nad mrtvými. 6 Pamatuj na svého Stvořitele, než se přetrhne stříbrný provaz a rozbije se mísa zlatá a džbán se roztříští nad zřídlem a kolo u studny se zláme. 7 A prach se vrátí do země, kde byl, a duch se vrátí k Bohu, který jej dal.

EPILOG

8 Pomíjivost, samá pomíjivost, řekl Kazatel, všechno pomíjí. 9 Zbývá jen dodat, že Kazatel byl moudrý, lid stále poznání vyučoval; přemýšlel a bádal a složil přísloví mnohá. 10 Kazatel se snažil najít výstižná slova; tak bylo zapsáno, co je pravé, slova pravdy. 11 Slova moudrých jsou jako bodce, jako vbité hřeby jsou slova sběratelů, pastýřem jediným proslovená. 12 Nadto pak zbývá, synu můj, říci: Přijmi poučení! Spisování mnoha knih nebere konce a mnohé hloubání unaví tělo. 13 Závěr všeho, co jsi slyšel: Boha se boj a jeho přikázání zachovávej; na tom u člověka všechno závisí. 14 Veškeré dílo Bůh postaví před soud, i vše, co je utajeno, ať dobré či zlé.

Slovo na cestu

Kapitola není v tomto překladu dostupná.

Bible Kralická

1 A pamatuj na stvořitele svého ve dnech mladosti své, prvé než nastanou dnové zlí, a přiblíží se léta, o nichž díš: Nemám v nich zalíbení; 2 Prvé než se zatmí slunce a světlo, a měsíc i hvězdy, a navrátí se hustí oblakové po dešti; 3 V ten den, v kterémž se třísti budou strážní domu, a nakřiví se muži silní, a ustanou melící, proto že jich málo bude, a zatmí se ti, kteříž vyhlédají z oken, 4 A zavříny budou dvéře od ulice s slabým zvukem mlení, a povstanou k hlasu ptačímu, a přestanou všecky slibnosti zpěvu; 5 Ano i vysokosti báti se budou, a úrazu na cestě, a kvésti bude mandlový strom, tak že i kobylka těžká bude, a poruší se žádost; nebo béře se člověk do domu věčného, a choditi budou po ulici kvílící; 6 Prvé než se přetrhne provaz stříbrný, a než se rozrazí číše zlatá, a roztříští se věderce nad vrchovištěm, a roztrhne se kolo nad studnicí, 7 A navrátí se prach do země, jakž prvé byl, duch pak navrátí se k Bohu, kterýž jej dal. 8 Marnost nad marnostmi, řekl kazatel, a všecko marnost. 9 Čím pak byl kazatel moudřejší, tím více vyučoval lid umění, a rozvažoval, zpytoval, i složil množství přísloví. 10 Snažovaltě se kazatel vyhledati věci nejžádostivější, a napsal, což pravého jest, a slova věrná. 11 Slova moudrých podobná ostnům a hřebíkům vbitým, slova skladatelů, kteráž jsou vydána od pastýře jednoho. 12 A tak tedy jimi, synu můj, hojně dosti osvícen býti můžeš. Dělání knih mnohých žádného konce není, a čísti mnoho jest zemdlení těla. 13 Summa všeho, což jsi slyšel: Boha se boj, a přikázaní jeho ostříhej, nebo na tom všecko člověku záleží. 14 Poněvadž všeliký skutek Bůh přivede na soud, i každou věc tajnou, buďto dobrou, buďto zlou.