Kazatel 11 | Bible, překlad 21. století

Bible, překlad 21. století

Neskládej ruce

1 Posílej svůj chléb po vodě – po čase znovu najdeš jej. 2 Rozděl vše na sedm nebo i osm dílů, vždyť nevíš, co zlého může potkat zem. 3 Když se oblaka naplní vodou, průtrž se na zemi vylije. Když spadne strom, zůstane ležet, ať padl k jihu nebo na sever. 4 Kdo čeká vítr, nikdy nezaseje, kdo hledí na mraky, nikdy nesklidí. 5 Tak jako nerozumíš cestě větru anebo zárodku v lůnu těhotné, stejně tak nerozumíš dílu Boha, jenž působí to vše. 6 Rozsívej zrána svoje zrno ani zvečera své ruce neskládej – vždyť nevíš, zda se zdaří to, či ono, či zda je stejně dobré obojí.

Raduj se z mládí

7 Jak sladké je světlo; vidět slunce je tak příjemné! 8 Jakkoli dlouho člověk žije, ze všech těch let ať se raduje – ať ale přitom pamatuje, kolik jej čeká dnů v temnotě. Vše, co přijde, je zmar. 9 Raduj se, mladíku, ze svého mládí; ze srdce vesel se, dokud jsi mlád. Jdi, kam tě vede tvé vlastní srdce, za tím, co vidíš svýma očima. Buď si však vědom, že s tímto vším před Božím soudem budeš stát. 10 Zármutek si k srdci nepřipouštěj a všechny potíže drž si od těla – vždyť dětství a mládí je marnost prchavá!

Český ekumenický překlad

— Nepolevuj ve svém díle

1 Pouštěj svůj chléb po vodě, po mnoha dnech se s ním shledáš. 2 Rozdej svůj díl mezi sedm, ba i osm, nevíš, co zlého se na zemi stane. 3 Jestliže mraky se naplní, spustí se na zemi déšť; jestliže strom padne k jihu či na sever, zůstane na místě, kam padl. 4 Kdo příliš dá na vítr, nebude sít, kdo hledí na mraky, nebude sklízet. 5 Jako nevíš, jaká je cesta větru, jak v životě těhotné vznikají kosti, tak neznáš dílo Boha, který to všechno koná. 6 Rozsévej své símě zrána, nedopřej svým rukám klidu do večera, neboť nevíš, zda se zdaří to či ono, či zda obojí je stejně dobré. 7 Sladké je světlo a vidět slunce je milé očím. 8 I když se člověk dožije mnoha let, ať se z nich raduje ze všech, ale na dny temnoty ať pamatuje, že jich bude mnoho. Cokoli přijde, je pomíjivost.

— Pamatuj na Stvořitele

9 Raduj se, jinochu, ze svého mládí, užívej pohody ve svém jinošství a jdi si cestami svého srdce, za vidinou svých očí. Věz však, že tě za to všechno Bůh postaví před soud. 10 Hoře si ze srdce vykliď a drž si od těla zlo, vždyť mládí a úsvit jsou pomíjivé.

Slovo na cestu

Kapitola není v tomto překladu dostupná.

Bible Kralická

1 Pouštěj chléb svůj po vodě, nebo po mnohých dnech najdeš jej. 2 Dej částku sedmi aneb i osmi, nebo nevíš, co zlého bude na zemi. 3 Když se naplňují oblakové, déšť na zem vydávají; a když padá dřevo na poledne aneb na půlnoci, na kteréž místo padá to dřevo, tu zůstává. 4 Kdo šetří větru, nebude síti; a kdo hledí na husté oblaky, nebude žíti. 5 Jakož ty nevíš, která jest cesta větru, a jak rostou kosti v životě těhotné, tak neznáš díla Božího, kterýž činí všecko. 6 Hned z jitra rozsívej símě své, a u večer nedávej odpočinutí ruce své; nebo ty nevíš, co jest lepšího, to-li či ono, čili obé jednostejně dobré jest. 7 Příjemnéť jest zajisté světlo, a milá věc očima viděti slunce; 8 A však, by mnoho let živ jsa člověk, ve všech těch veselil by se, tedy rozpomenul-li by se na dny temnosti, jak jich mnoho bude, cožkoli přeběhlo, počte za marnost. 9 Radujž se tedy, mládenče, v mladosti své, a nechť tě obveseluje srdce tvé ve dnech mladosti tvé, a choď po cestách srdce svého, a podlé žádosti očí svých, než věz, že tě s tím se vším přivede Bůh na soud. 10 Anobrž odejmi hněv od srdce svého, a odvrať zlost od těla svého; nebo dětinství a mladost jest marnost.