1Nějaký Lazar z Betanie, městečka Marie a její sestry Marty, onemocněl.2To byla ta Marie, která pomazala Pána mastí a vytřela mu nohy svými vlasy;[1] její bratr Lazar byl nemocný.3Sestry vzkázaly Ježíšovi: „Pane, ten, koho máš tak rád, je nemocný.“4Když to Ježíš uslyšel, řekl: „Ta nemoc není k smrti, ale k Boží slávě, aby skrze ni byl oslaven Boží Syn.“5Ježíš miloval Martu i její sestru i Lazara.6Když uslyšel, že Lazar onemocněl, zůstal ještě dva dny tam, kde byl.7Potom řekl svým učedníkům: „Pojďme znovu do Judska.“8„Rabbi,“ řekli mu učedníci, „Židé tě posledně chtěli ukamenovat! Ty tam chceš jít znovu?“9Ježíš odpověděl: „Nemá den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtá, protože vidí světlo tohoto světa.10Kdo ale chodí v noci, klopýtá, protože nemá světlo.“11A po těch slovech dodal: „Náš přítel Lazar usnul. Půjdu ho probudit.“12„Spánek mu prospěje, Pane,“ řekli mu na to učedníci.13Ježíš mluvil o jeho smrti, ale oni si mysleli, že mluví o obyčejném spánku.14Proto jim Ježíš řekl jasně: „Lazar zemřel.15A kvůli vám jsem rád, že jsem tam nebyl, abyste uvěřili. Ale pojďme k němu.“16Tomáš zvaný Dvojče tehdy ostatním učedníkům řekl: „Pojďme také, ať zemřeme s ním.“17Ježíš dorazil čtyři dny po Lazarově pohřbu.18Betanie byla blízko Jeruzaléma, asi patnáct honů,[2]19a mnozí Židé přišli Martu a Marii utěšit ve smutku nad jejich bratrem.20Jakmile Marta uslyšela, že přichází Ježíš, vyšla mu naproti, ale Marie zůstala doma.21„Pane, kdybys tu byl, můj bratr by nezemřel!“ řekla mu Marta.22„I teď ale vím, že o cokoli Boha požádáš, to ti Bůh dá.“23„Tvůj bratr vstane,“ řekl jí Ježíš.24„Vím, že vstane – při vzkříšení v poslední den,“ odpověděla Marta.25„Já jsem vzkříšení i život,“ řekl jí Ježíš. „Kdo věří ve mě, i kdyby zemřel, bude žít.26A každý, kdo žije a věří ve mě, nezemře navěky. Věříš tomu?“27„Ano, Pane,“ odpověděla. „Já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Boží Syn, který má přijít na svět.“28A když to řekla, odešla a tajně zavolala svou sestru Marii: „Mistr je tu a volá tě.“29Ta, jakmile to uslyšela, rychle vstala a šla k němu.30(Ježíš ještě nepřišel do vesnice, ale byl na tom místě, kam mu vyšla naproti Marta.)31Židé, kteří byli s Marií v domě a utěšovali ji, uviděli, že rychle vstala a šla ven, a tak se k ní přidali. Mysleli si: „Jde plakat k hrobu.“32Jakmile Marie přišla na místo, kde byl Ježíš, a spatřila ho, padla mu k nohám se slovy: „Pane, kdybys tu byl, můj bratr by nezemřel.“33Ježíš uviděl, jak pláče a jak pláčou Židé, kteří přišli s ní. Hluboce pohnut v duchu a rozrušen34se zeptal: „Kam jste ho položili?“ „Pojď se podívat, Pane,“ řekli mu.35Ježíš se rozplakal.36„Podívejte, jak ho měl rád!“ řekli Židé.37Někteří ale namítli: „Když otevřel oči slepého, nemohl se postarat, aby tenhle člověk nezemřel?“38V hlubokém rozrušení přišel Ježíš až k hrobu. Byla to jeskyně zavalená kamenem.39„Odvalte ten kámen,“ řekl Ježíš. „Pane, už zapáchá,“ namítla Marta, sestra mrtvého. „Vždyť je v hrobě čtvrtý den!“40„Neřekl jsem ti, že když budeš věřit, uvidíš Boží slávu?“ odpověděl jí Ježíš.41Když pak odstranili kámen od hrobu, Ježíš pozvedl oči a řekl: „Otče, děkuji ti, že jsi mě vyslyšel.42Já vím, že mě vždycky slyšíš, ale říkám to kvůli zástupu, který stojí kolem, aby uvěřili, že jsi mě poslal.“43Jakmile to dořekl, hlasitě zvolal: „Lazare, pojď ven!“44A ten, který zemřel, vyšel ven. Ruce i nohy měl svázané plátny a tvář měl ovinutou rouškou. „Rozvažte ho a nechte ho jít,“ řekl jim Ježíš.
Je lepší, aby zemřel
45Mnozí z těch Židů, kteří přišli k Marii a viděli, co Ježíš udělal, v něj tehdy uvěřili.46Někteří však odešli k farizeům a pověděli jim, co Ježíš udělal.47Vrchní kněží a farizeové shromáždili Veleradu. „Co budeme dělat?“ říkali. „Ten člověk koná mnoho zázračných znamení!48Když ho necháme, všichni v něj uvěří! Přijdou Římané a připraví nás o toto posvátné místo i o národ!“49Jeden z nich, Kaifáš, který byl toho roku veleknězem, jim řekl: „Vy nic nevíte!50Nechápete, že je pro nás lepší, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby celý tento národ zahynul?!“51(To však neřekl sám od sebe, ale protože byl toho roku veleknězem, prorokoval, že Ježíš má zemřít za tento národ.52A nejen za tento národ, ale také aby shromáždil rozptýlené Boží děti v jedno.)53Od toho dne tedy byli rozhodnuti, že ho zabijí.54Ježíš proto už nechodil mezi Židy veřejně, ale odešel odtud do kraje poblíž pouště, do města jménem Efraim, a tam pobýval s učedníky.55Blížily se židovské Velikonoce. Mnozí z toho kraje putovali na Velikonoce vzhůru do Jeruzaléma, aby se očistili.56Hledali tam Ježíše, a když stáli v chrámu, povídali si mezi sebou: „Co myslíte? Že by nepřišel na svátek?“57Vrchní kněží a farizeové však vydali nařízení, že pokud se někdo dozví, kde je, musí to oznámit, aby ho mohli zatknout.
Jan 11
Český ekumenický překlad
— Vzkříšení Lazara
1 Byl nemocen jeden člověk, Lazar z Betanie, z vesnice, kde bydlela Marie a její sestra Marta.2 To byla ta Marie, která pomazala Pána vzácným olejem a nohy mu otřela svými vlasy; a její bratr Lazar byl nemocen.3 Sestry mu vzkázaly: „Pane, ten, kterého máš rád, je nemocen.“4 Když to Ježíš uslyšel, řekl: „Ta nemoc není k smrti, ale k slávě Boží, aby Syn Boží byl skrze ni oslaven.“5 Ježíš Martu, její sestru i Lazara miloval. 6 Když uslyšel, že je Lazar nemocen, zůstal ještě dva dny na tom místě, kde byl.7 Teprve potom řekl svým učedníkům: „Pojďme opět do Judska!“8 Učedníci mu řekli: „Mistře, není to dávno, co tě chtěli Židé kamenovat, a zase tam chceš jít?“9 Ježíš odpověděl: „Což nemá den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtne, neboť vidí světlo tohoto světa.10 Kdo však chodí v noci, klopýtá, poněvadž v něm není světla.“11 To pověděl a dodal: „Náš přítel Lazar usnul. Ale jdu ho probudit.“12 Učedníci mu řekli: „Pane, spí-li, uzdraví se.“13 Ježíš mluvil o jeho smrti, ale oni mysleli, že mluví o pouhém spánku.14 Tehdy jim Ježíš řekl přímo: „Lazar umřel.15 A jsem rád, že jsem tam nebyl, kvůli vám, abyste uvěřili. Pojďme k němu!“16 Tomáš, jinak Didymos, řekl ostatním učedníkům: „Pojďme i my, ať zemřeme spolu s ním!“ 17 Když Ježíš přišel, shledal, že Lazar je již čtyři dny v hrobě.18 Betanie byla blízko Jeruzaléma, necelou hodinu cesty,19 a mnozí z Židů přišli k Martě a Marii, aby je potěšili v zármutku nad jejich bratrem.20 Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, šla mu naproti. Marie zůstala doma.21 Marta řekla Ježíšovi: „Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel.22 Ale i tak vím, že začkoli požádáš Boha, Bůh ti dá.“23 Ježíš jí řekl: „Tvůj bratr vstane.“24 Řekla mu Marta: „Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.“25 Ježíš jí řekl: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít.26 A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?“27 Řekla mu: „Ano, Pane. Já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět.“28 S těmi slovy odešla, zavolala svou sestru Marii stranou a řekla jí: „Je tu Mistr a volá tě.“29 Jak to Marie uslyšela, rychle vstala a šla k němu.30 Ježíš totiž dosud nedošel do vesnice, ale byl ještě na tom místě, kde se s ním Marta setkala.31 Když viděli Židé, kteří byli s Marií v domě a těšili ji, že rychle vstala a vyšla, šli za ní; domnívali se, že jde k hrobu, aby se tam vyplakala.32 Jakmile Marie přišla tam, kde byl Ježíš, a spatřila ho, padla mu k nohám a řekla: „Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel.“33 Když Ježíš viděl, jak pláče a jak pláčou i Židé, kteří přišli s ní, v Duchu se rozhorlil a vzrušen34 řekl: „Kam jste ho položili?“ Řekli mu: „Pane, pojď se podívat!“35 Ježíšovi vstoupily do očí slzy.36 Židé říkali: „Hle, jak jej miloval!“37 Někteří z nich však řekli: „Když otevřel oči slepému, nemohl způsobit, aby tento člověk neumřel?“ 38 Ježíš, znovu rozhorlen, přichází k hrobu. Byla to jeskyně a na ní ležel kámen.39 Ježíš řekl: „Zvedněte ten kámen!“ Sestra zemřelého Marta, mu řekla: „Pane, už je v rozkladu, vždyť je to čtvrtý den.“40 Ježíš jí odpověděl: „Neřekl jsem ti, že uvidíš slávu Boží, budeš-li věřit?“41 Zvedli tedy kámen. Ježíš pohlédl vzhůru a řekl: „Otče, děkuji ti, žes mě vyslyšel.42 Věděl jsem sice, že mě vždycky slyšíš, ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí kolem, aby uvěřili, že ty jsi mě poslal.“43 Když to řekl, zvolal mocným hlasem: „Lazare, pojď ven!“44 Zemřelý vyšel, měl plátnem svázány ruce i nohy a tvář zahalenu šátkem. Ježíš jim řekl: „Rozvažte ho a nechte odejít!“
— Úmysl velekněží
45 Mnozí z Židů, kteří přišli k Marii a viděli, co Ježíš učinil, uvěřili v něho.46 Ale někteří z nich šli k farizeům a oznámili jim, co učinil.47 Velekněží a farizeové svolali radu a řekli: „Co si počneme? Ten člověk činí mnohá znamení.48 Když proti němu nezakročíme, všichni v něj uvěří, a přijdou Římané a odejmou nám toto svaté místo i národ.“49 Jeden z nich, Kaifáš, velekněz toho roku, jim řekl: „Vy ničemu nerozumíte;50 nechápete, že je pro vás lépe, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby zahynul celý národ.“51 To však neřekl sám ze sebe, ale jako velekněz toho roku vyřkl proroctví, že Ježíš má zemřít za národ,52 a nejenom za národ, ale také proto, aby rozptýlené děti Boží shromáždil vjedno.53 Od toho dne byli tedy smluveni, že ho zabijí.54 Proto Ježíš už nechodil veřejně mezi Židy, ale odešel odtud do kraje blízko pouště, do města jménem Efraim, a tam zůstal s učedníky. 55 Bylo krátce před židovskými Velikonocemi a mnozí z té krajiny přišli před svátky do Jeruzaléma, aby se očistili.56 Hledali Ježíše, a jak stáli v chrámě, říkali si mezi sebou: „Co myslíte? Přijde na svátky?“57 Velekněží a farizeové vydali totiž nařízení, že každý, kdo by věděl, kde se zdržuje, má to oznámit, aby ho mohli zatknout.
Jan 11
Slovo na cestu
Lazar onemocní a umírá
1Ježíšův přítel Lazar těžce onemocněl. Žil se svými sestrami Marií a Martou ve vesnici Betanii.2(Marie byla ta žena, která pomazala vzácnou mastí Ježíšovy nohy, jak se ještě dovíme.)3Bály se o bratrův život, a tak poslaly Ježíšovi vzkaz: „Pane, tvůj milovaný přítel je vážně nemocný.“4Když se to Ježíš dověděl, řekl: „Nebojte se, Bůh nechce Lazarovu smrt, chce jen oslavit svého Syna.“5-6Měl velmi rád obě sestry i Lazara, ale přesto se ještě dva dny zdržel na místě, kde ho zastihla zpráva o Lazarově nemoci.7Teprve pak řekl svým učedníkům: „Pojďme tedy do Betanie!“8Ale ti namítali: „Mistře, ty chceš do Judska? Vždyť tě tam chtěli nedávno zabít, a ty se tam chceš vrátit?“9„Proč se bojíte, jako by už nastávala noc,“ řekl jim Ježíš. „Můj den ještě neskončil.10Kdo chodí ve dne, nemusí se bát úrazu, protože dobře vidí na cestu. Teprve cesta za tmy je nebezpečná.“11Potom dodal: „Náš přítel Lazar usnul a já ho jdu probudit.“12Učedníci se zaradovali: „Tak on spí? To mu udělá dobře.“13Ježíš však nemluvil o uzdravujícím spánku, ale o Lazarově smrti.14Řekl jim tedy otevřeně: „Lazar zemřel15a já jsem rád, že jsem k němu nepřišel před jeho smrtí. Mohu vám tak podat nový důkaz o své moci, abyste mi uvěřili. Pojďme tam.“16Tomáš, kterému říkali Dvojče, rezignovaně povzdechl: „Pojďme, ať třeba umřeme s ním!“
Ježíš těší Martu a Marii
17Do Betanie přišli čtyři dny po Lazarově pohřbu.18Z Jeru-zaléma bylo do Betanie jen asi tři kilometry,19a tak mnozí známí z města přicházeli těšit Lazarovy sestry v jejich žalu.20-21Ty se dověděly, že Ježíš přichází. Marie zůstala doma, ale Marta mu běžela vstříc se slovy: „Pane, kdybys tu byl, bratr by jistě neumřel.22Ale já vím, že ani teď Bůh neodmítne žádnou tvoji prosbu.“23„Neboj se,“ odpověděl jí Ježíš, „tvůj bratr bude zase žít.“24-26Ježíš jí řekl: „To já přináším vzkříšení a život. Ti, kdo ve mne uvěřili, ať zemřeli nebo ještě žijí, v žádném případě nezemřou navždy. Věříš tomu, Marto?“27„Věřím, že jsi Boží Syn. Jsi Mesiáš, který měl přijít na svět,“ odpověděla.28Marta se pak vrátila domů a pošeptala své sestře: „Přišel Mistr a chce s tebou mluvit.“29Sotva to Marie uslyšela, vstala a spěchala k němu.30Ježíš se zatím zdržoval na místě, kde se setkal s Martou.31Židé, kteří Marii utěšovali, se domnívali, že se jde vyplakat k Lazarovu hrobu, proto šli za ní.32Jakmile Marie našla Ježíše, poklekla před ním na zem a naříkala: „Pane, kdybys byl zastihl Lazara živého, jistě bys ho nenechal zemřít.“33Mariin pláč Ježíše rozrušil a okázalý nářek Židů se ho nemile dotkl.34Zeptal se: „Kam jste Lazara pohřbili?“ „Pojď, Pane, ukážeme ti,“ odpověděli.35Teď vyhrkly slzy i Ježíšovi.36„Podívejte, jak ho měl rád,“ šeptali někteří mezi sebou.37Jiní však namítali: „Proč nechal Lazara zemřít? Vždyť před tím uzdravil slepce. Nemohl ho zachránit?“
Ježíš křísí Lazara
38To Ježíše popudilo a vykročil k hrobu. Byla to jeskyně zavalená balvanem.39„Odvalte ten kámen!“ přikázal Ježíš. „Pane, bratr zde leží už čtyři dny a jeho tělo je jistě v rozkladu,“ namítla Marta.40„Kde zůstala tvoje víra, že se Bůh oslaví?“ podivil se Ježíš.41Otevřeli hrob, Ježíš pohlédl k nebi a modlil se: „Otče, děkuji ti, že mne vyslyšíš.42Já vím, že vždycky slyšíš, ale říkám to nahlas, aby tito lidé uvěřili, že jsi mne poslal.“43Pak zvolal: „Lazare, pojď ven!“44A Lazar vyšel. Ruce a nohy měl ovinuté plátnem, tvář zahalenou šátkem. „Sundejte mu to,“ přikázal Ježíš, „ať může chodit.“
Úklady náboženských vůdců proti Ježíšovi
45Tehdy mnoho z přihlížejících Židů Ježíšovi uvěřilo, protože se stali svědky tohoto zázraku.46Někteří z nich však zprávu o této události donesli farizejům.47Ti se sešli k poradě s předními židovskými kněžími: „Co si s ním počneme? Ten člověk dělá skutečné divy!48Bude-li ve své činnosti pokračovat, všichni mu uvěří a provolají ho králem. Římané zakročí a je konec s naší vládou, chrámem i národem.“49Úřadující velekněz Kaifáš řekl: „Vezměte rozum do hrsti!50Proč by měl být zničen celý národ, ať zemře jeden za všechny.“51Když Kaifáš navrhoval tento úklad proti Ježíšovi, netušil, že pověděl slova, která se naplní. Jako velekněz prohlásil, že Ježíš má být obětován za svůj lid.52Jeho výrok se nevztahoval jen na Židy, ale na lidi ze všech národů, ze kterých bude vytvořena Kristova církev.53Od této chvíle usilovali židovští kněží a farizejové o Ježíšův život.54Ježíš přestal veřejně vystupovat mezi Židy a usadil se se svými učedníky v Efrajimu, na okraji pouště.55Přiblížily se opět Velikonoce. Do Jeruzaléma přišlo mnoho poutníků, aby se ještě před hlavními svátky očistili od hříchů.56Ptali se po Ježíši a říkali si mezi sebou: „Co si myslíte o tom, že tu není?“57Kněží a farizejové veřejně vyhlásili, že každý, kdo by o Ježíši věděl, musí to ihned oznámit, aby ho mohli zatknout.
Jan 11
Bible Kralická
1Byl pak nemocen člověk nějaký jménem Lazar z Betany, totiž z městečka Marie a Marty, sestry její.2(A to byla ta Maria, kteráž pomazala Pána mastí a vytřela nohy jeho vlasy svými, jejížto bratr Lazar byl nemocen.)3Tedy poslaly k němu sestry jeho, řkouce: Pane, aj, ten, kteréhož miluješ, nemocen jest.4A uslyšav to Ježíš, řekl: Nemoc ta neníť k smrti, ale pro slávu Boží, aby oslaven byl Syn Boží skrze ni.5Miloval pak Ježíš Martu i sestru její i Lazara.6A jakž uslyšel, že by nemocen byl, i pozůstal za dva dni na tom místě, kdež byl.7Potom pak dí učedlníkům: Pojďme zase do Judstva.8Řekli jemu učedlníci: Mistře, nyní hledali tě Židé kamenovati, a ty zase tam chceš jíti?9Odpověděl Ježíš: Však dvanácte hodin za den jest. Chodí-li kdo ve dne, neurazí se; nebo světlo tohoto světa vidí.10Pakliť by kdo chodil v noci, urazíť se; nebo světla není v něm.11To pověděl, a potom dí jim: Lazar, přítel náš, spí, ale jduť, abych jej ze sna probudil.12I řekli učedlníci jeho: Pane, spí-liť, zdráv bude.13Ale Ježíš řekl o smrti jeho, oni pak domnívali se, že by o spání sna mluvil.14Tedy řekl jim Ježíš zjevně: Lazar umřel.15A raduji se pro vás, že jsem tam nebyl, abyste věřili. Ale pojďme k němu.16I řekl Tomáš, kterýž slove Didymus, spoluučedlníkům: Pojďme i my, abychom zemřeli s ním.17Tedy přišel Ježíš, i nalezl ho již čtyři dni v hrobě pochovaného.18Byla pak Betany blízko od Jeruzaléma, okolo honů patnácte.19Mnozí pak z Židů byli přišli k Martě a Mariji, aby je těšili pro smrt bratra jejich.20Tedy Marta, jakž uslyšela, že Ježíš jde, vyšla proti němu, ale Maria doma seděla.21I řekla Marta k Ježíšovi: Pane, kdybys ty byl zde, bratr můj byl by neumřel.22Ale i nyníť vím, že cožkoli požádal bys od Boha, dá tobě Bůh.23Dí jí Ježíš: Vstaneť bratr tvůj.24Řekla jemu Marta: Vím, že vstane při vzkříšení v den nejposlednější.25Řekl jí Ježíš: Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, byť pak i umřel, živ bude.26A každý, kdož jest živ, a věří ve mne, neumřeť na věky. Věříš-li tomu?27Řekla jemu: Ovšem, Pane, já jsem uvěřila, že jsi ty Kristus, Syn Boží, kterýž měl přijíti na svět.28A když to pověděla, odešla a zavolala tajně Marie, sestry své, řkuci: Mistr zde jest, a volá tebe.29Ona jakž to uslyšela, vstala rychle, a šla k němu.30(Ještě pak byl Ježíš nepřišel do městečka, ale byl na tom místě, kdež vyšla byla proti němu Marta.)31Tedy Židé, kteříž s ní byli v domě a těšili ji, viděvše Mariji, že jest rychle vstala a vyšla, šli za ní, řkouce: Jde k hrobu, aby tam plakala.32Ale Maria, když tam přišla, kdež byl Ježíš, uzřevši jej, padla k nohám jeho, a řekla jemu: Pane, bys ty byl zde, bratr můj byl by neumřel.33Ježíš pak jakž uzřel, ana pláče, i Židy, kteříž byli s ní přišli, ani plačí, zastonal duchem, a zkormoutil se.34A řekl: Kdež jste jej položili? Řkou jemu: Pane, pojď a pohleď.35I zaplakal Ježíš.36Tedy řekli Židé: Aj, kterak ho miloval!37Někteří pak z nich řekli: Nemohl-liž jest tento, kterýž otevřel oči slepého, učiniti i toho, aby tento neumřel?38Ježíš pak opět zastonav sám v sobě, přišel k hrobu. Byla pak jeskyně, a kámen byl svrchu položen na ni.39I dí Ježíš: Zdvihněte kámen. Řekla jemu Marta, sestra toho mrtvého: Pane, jižť smrdí; nebo čtyři dni v hrobě jest.40Dí jí Ježíš: Všakť jsem řekl, že budeš-li věřiti, uzříš slávu Boží.41Tedy zdvihli kámen, kdež byl mrtvý pochován. Ježíš pak pozdvihl vzhůru očí a řekl: Otče, děkuji tobě, že jsi mne slyšel.42Já zajisté vím, že ty mne vždycky slyšíš, ale pro zástup, kterýž okolo stojí, řekl jsem, aby věřili, že jsi ty mne poslal.43A to pověděv, zavolal hlasem velikým: Lazaře, pojď ven!44I vyšel, kterýž byl umřel, maje svázané ruce i nohy rouchami, a tvář jeho šatem byla obvinuta. Řekl jim Ježíš: Rozvěžtež jej, a nechte, ať odejde.45Tedy mnozí z Židů, kteříž byli přišli k Mariji, viděvše, co jest učinil Ježíš, uvěřili v něho.46Někteří pak z nich odešli k farizeům a pověděli jim, co jest učinil Ježíš.47I sešli se přední kněží a farizeové v radu, a pravili: Co činíme? Tento člověk divy mnohé činí.48Necháme-li ho tak, všickni uvěří v něho, i přijdou Římané, a odejmou místo naše i lid.49Jeden pak z nich, jménem Kaifáš, nejvyšším knězem jsa toho léta, řekl jim: Vy nic nevíte,50Aniž co o tom přemyšlujete, že jest užitečné nám, aby jeden člověk umřel za lid, a ne, aby všecken tento národ zahynul.51Toho pak neřekl sám od sebe, ale nejvyšším knězem byv léta toho, prorokoval, že jest měl Ježíš umříti za tento národ,52A netoliko za tento národ, ale také, aby syny Boží rozptýlené shromáždil v jedno.53Protož od toho dne spolu se o to radili, aby jej zabili.54Ježíš pak již nechodil zjevně mezi Židy, ale odšel odtud do krajiny, kteráž byla blízko pouště, do města, jenž slove Efraim, a tu bydlil s učedlníky svými.55Byla pak blízko velikanoc Židovská. I šli mnozí do Jeruzaléma z krajiny té před velikonocí, aby se očistili.56I hledali Ježíše, a rozmlouvali vespolek, v chrámě stojíce: Co se vám zdá, že nepřišel k svátku?57Vydali pak byli přední kněží a farizeové mandát, jestliže by kdo zvěděl, kde by byl, aby pověděl, aby jej jali.