Jan 10 | Bible, překlad 21. století

Bible, překlad 21. století

Dobrý pastýř

1 „Amen, amen, říkám vám: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale vniká jinudy, je zloděj a lupič, 2 kdo ale vchází dveřmi, to je pastýř ovcí 3 a tomu vrátný otvírá. Ovce slyší jeho hlas a on své ovce volá jménem a vyvádí je. 4 Když je všechny vypustí, jde před nimi a ovce jdou za ním, neboť znají jeho hlas. 5 Za cizím nikdy nepůjdou, ale utečou od něj, neboť neznají hlas cizích.“ 6 Ježíš jim to řekl obrazně, ale oni nepochopili, co jim tím chtěl říci. 7 Ježíš k nim tedy znovu promluvil: „Amen, amen, říkám vám: Já jsem dveře ovcí. 8 Všichni, kolik jich přišlo přede mnou,^[1] jsou zloději a lupiči, ale ovce je neposlechly. 9 Já jsem dveře. Kdokoli vejde skrze mne, bude spasen a bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu. 10 Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a ničil; já jsem přišel, aby měly život – život v plnosti. 11 Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř za ovce pokládá svůj život. 12 Nádeník ale není pastýř a ovce mu nepatří; když vidí přicházet vlka, opouští ovce a utíká. Když se pak vlk vrhá na ovce a rozhání je, 13 nádeník utíká, protože je nádeník a na ovcích mu nezáleží. 14 Já jsem dobrý pastýř. Znám své ovce a mé ovce znají mě, 15 jako mě zná Otec a já znám Otce; a pokládám svůj život za ovce. 16 Mám však i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas, a tehdy bude jedno stádo a jeden pastýř. 17 Otec mě miluje, protože pokládám svůj život, abych ho zase přijal. 18 Nikdo mi ho nebere, sám ho pokládám. Mám moc ho položit a mám moc ho zase přijmout. Takový příkaz jsem přijal od svého Otce.“ 19 Kvůli těm slovům se mezi Židy strhla hádka. 20 Mnozí z nich říkali: „Je posedlý démonem a blázní! Co ho posloucháte?“ 21 Jiní říkali: „Posedlý člověk takhle nemluví. Může snad démon otvírat oči slepým?“

Jsme jedno

22 Přišla zima a v Jeruzalémě se konal svátek Zasvěcení chrámu.^[2] 23 Ježíš se procházel v chrámě, v Šalomounově sloupoví. 24 Tam ho obstoupili Židé se slovy: „Jak dlouho nás budeš napínat? Jestli jsi Mesiáš, řekni nám to jasně.“ 25 „Řekl jsem vám to, a nevěříte,“ odpověděl jim Ježíš. „Skutky, které dělám ve jménu svého Otce, o mně vydávají svědectví. 26 Vy ale nevěříte, protože nejste z mých ovcí. 27 Mé ovce slyší můj hlas a já je znám a následují mě. 28 Já jim dávám věčný život a nezahynou navěky a z mé ruky je nikdo nevyrve. 29 Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všechny^[3] a nikdo je nemůže vyrvat z ruky mého Otce. 30 Já a Otec jsme jedno.“ 31 Židé tedy znovu vzali kamení, aby ho ukamenovali. 32 Ježíš jim řekl: „Ukázal jsem vám mnoho dobrých skutků od Otce. Za který z nich mě chcete kamenovat?“ 33 „Nechceme tě kamenovat za dobrý skutek, ale za rouhání,“ odpověděli mu Židé. „Jsi člověk, a děláš ze sebe Boha!“ 34 Ježíš odvětil: „Není ve vašem Zákoně psáno: ‚Řekl jsem: Jste bohové‘?^[4] 35 Jestliže ty, kteří dostali Boží slovo, nazval bohy – a Písmo nemůže být zrušeno – 36 proč mě, kterého Otec posvětil a poslal na svět, obviňujete z rouhání, když jsem řekl: ‚Jsem Boží Syn‘? 37 Nedělám-li skutky svého Otce, nevěřte mi. 38 Pokud je však dělám, i kdybyste nevěřili mně, věřte těm skutkům, abyste poznali a věděli, že Otec je ve mně a já v něm.“ 39 Chtěli ho tedy opět zatknout, ale unikl jim z rukou. 40 Vrátil se zpátky za Jordán, na místo, kde dříve křtil Jan, a zůstal tam. 41 Přicházelo tam za ním mnoho lidí. Říkali: „Jan sice nevykonal žádné znamení, ale všechno, co řekl o tomhle muži, byla pravda.“ 42 A mnozí tam v něho uvěřili.

Český ekumenický překlad

— O dobrém pastýři

1 „Amen, amen, pravím vám: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale přelézá ohradu, je zloděj a lupič. 2 Kdo však vchází dveřmi, je pastýř ovcí. 3 Vrátný mu otvírá a ovce slyší jeho hlas. Volá své ovce jménem a vyvádí je. 4 Když je má všecky venku, kráčí před nimi a ovce jdou za ním, protože znají jeho hlas. 5 Za cizím však nepůjdou, ale utečou od něho, protože hlas cizích neznají.“ 6 Toto přirovnání jim Ježíš řekl; oni však nepochopili, co tím chtěl říci. 7 Řekl jim tedy Ježíš znovu: „Amen, amen, pravím vám, já jsem dveře pro ovce. 8 Všichni, kdo přišli přede mnou, jsou zloději a lupiči. Ale ovce je neposlouchaly. 9 Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn, bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu. 10 Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a ničil. Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti. 11 Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce. 12 Ten, kdo není pastýř, kdo pracuje jen za mzdu a ovce nejsou jeho vlastní, opouští je a utíká, když vidí, že se blíží vlk. A vlk ovce trhá a rozhání. 13 Tomu, kdo je najat za mzdu, na nich nezáleží. 14 Já jsem dobrý pastýř; znám své ovce a ony znají mne, 15 tak jako mě zná Otec a já znám Otce. A svůj život dávám za ovce. 16 Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo, jeden pastýř. 17 Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, abych jej opět přijal. 18 Nikdo mi ho nebere, ale já jej dávám sám od sebe. Mám moc svůj život dát a mám moc jej opět přijmout. Takový příkaz jsem přijal od svého Otce.“ 19 Pro tato slova došlo mezi Židy opět k roztržce. 20 Mnozí z nich říkali: „Je posedlý zlým duchem a blázní. Proč ho posloucháte?“ 21 Jiní říkali: „Tak nemluví posedlý. Což může zlý duch otevřít oči slepých?“

— Rozmluva ve svátek posvěcení chrámu

22 Byly právě svátky posvěcení jeruzalémského chrámu; bylo to v zimě. 23 Ježíš se procházel v chrámě, v sloupoví Šalomounově. 24 Židé ho obklopili a řekli mu: „Jak dlouho nás chceš držet v nejistotě? Jsi-li Mesiáš, řekni nám to otevřeně!“ 25 Ježíš jim odpověděl: „Řekl jsem vám to, a nevěříte. Skutky, které činím ve jménu Otce, ty o mně vydávají svědectví. 26 Ale vy nevěříte, protože nejste z mých ovcí. 27 Moje ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou 28 a já jim dávám věčný život: nezahynou navěky a nikdo je z mé ruky nevyrve. 29 Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všecky, a nikdo je nemůže vyrvat z Otcovy ruky. 30 Já a Otec jsme jedno.“ 31 Židé se opět chopili kamenů, aby ho ukamenovali. 32 Ježíš jim řekl: „Ukázal jsem vám mnoho dobrých skutků od Otce. Pro který z nich mě chcete kamenovat?“ 33 Židé mu odpověděli: „Nechceme tě kamenovat pro dobrý skutek, ale pro rouhání: jsi člověk a tvrdíš, že jsi Bůh.“ 34 Ježíš jim řekl: „Ve vašem zákoně je přece psáno: ‚Řekl jsem: jste bohové.‘ 35 Jestliže Bůh ty, jichž se týká toto slovo, nazval bohy – a Písmo musí platit – 36 jak můžete obviňovat mne, kterého Otec posvětil a poslal do světa, že se rouhám, protože jsem řekl: Jsem Boží Syn? 37 Nečiním-li skutky svého Otce, nevěřte mi! 38 Jestliže je však činím a nevěříte mně, věřte těm skutkům, abyste jednou provždy pochopili, že Otec je ve mně a já v Otci.“ 39 Opět se ho chtěli zmocnit, on jim však unikl. 40 Odešel znovu na druhý břeh Jordánu, na místo, kde dříve křtil Jan, a tam se zdržoval. 41 Mnozí k němu přicházeli a říkali: „Jan sice neučinil žádné znamení, ale vše, co o něm řekl, je pravda.“ 42 A mnoho lidí tam v Ježíše uvěřilo.

Slovo na cestu

Ježíš je dobrý pastýř

1 „Každý ví, že kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale přelézá ohradu, není pastýř, ale zloděj. 2 Pastýř vchází do ovčince zásadně dveřmi. 3 Hlídač otevírá jenom jemu a ovce svého pána poznávají už po hlase. Pastýř na ně volá jménem a ony k němu běží, protože vědí, že je vyvede na pastvu. 4 Vodí své stádo a ovce ho následují, protože znají jeho hlas. 5 Cizího člověka neposlechnou a nejdou za ním, protože jeho hlas neznají.“ 6 Posluchači nepochopili toto Ježíšovo srovnání, 7 a tak je vysvětlil: „Já jsem pastýř, který střeží vchod do ovčince. 8 Všichni, kdo se tam dobývají jinudy, jsou zloději a lupiči a ovce je neposlouchají. 9 Já jsem vchod. Kdo mnou vejde, bude zachráněn. A kdo se mnou bude vcházet i vycházet, nebude mít nedostatek. 10 Zloděj ovce krade a zabíjí, já jim však přináším život plný hojnosti. 11 Já jsem dobrý pastýř, který za ovce i život obětuje. 12-13 Námezdný pastevec nemá k ovcím vztah, a když se blíží vlk, uteče. Ovce nejsou jeho, a tak mu na nich nezáleží. Ať je vlk třeba rozežene nebo roztrhá. 14 Já jsem však dobrý pastýř a mám rád své ovce a ony mne. 15 Podobně mne miluje Otec a já zas Otce. Za ovce položím i život. 16 Mám ještě jiné ovce, mimo vyvolený národ. I ty svolám, přivedu je a bude jeden ovčinec a jeden pastýř. 17 Protože dávám svůj život, Otec mne miluje a z lásky mi ho zase vrátí. 18 Nikdo mne nemůže zabít bez mé vůle. Je v mé moci, abych se života vzdal a opět ho získal. Činím to z pověření svého Otce.“ 19 Ježíšova slova opět vyvolala mezi posluchači roztržku. 20 Mnozí říkali: „Je posedlý démonem a dočista se zbláznil. Vůbec ho neposlouchejte.“ 21 Jiní však mínili: „To není řeč posedlého. Což může zlá moc uzdravit slepého?“

Náboženští vůdcové ohrožují Ježíše v chrámu

22 V Jeruzalémě se právě konala výroční slavnost zasvěcení chrámu. Bylo to v zimním období dešťů, 23 a tak se Ježíš procházel chrámovým podloubím. 24 Židé ho obklopili a ptali se ho: „Jak dlouho nás necháš ještě v nejistotě? Proč nám otevřeně neřekneš, jsi-li opravdu Mesiáš?“ 25 „Vždyť jsem vám to již nejednou řekl, ale vy jste to nikdy nevzali vážně,“ odpověděl jim Ježíš. „Mé činy vydávají svědectví o tom, že jsem Mesiáš. Vždyť je konám z Otcova pověření. 26 Nevěříte mi, protože nepatříte do mého stáda. 27 Moje ovce slyší můj hlas a následují mne; já je miluji 28 a dávám jim věčný život. Vysvobodím je ze smrti, nikdo a nic mi je z ruky nevyrve. 29-30 Já a Otec jsme jedno, a koho Bůh uchopil, toho se nikdy nevzdá. Kdo je větší než Bůh?“ 31 To Židy tak popudilo, že začali sbírat kameny a chtěli Ježíše zabít. 32 Ježíš se hájil: „Ve všech mých činech jste mohli vidět Boží lásku. Pro který z nich mne chcete ukamenovat?“ 33 „Nechceme tě ztrestat pro tvé činy, ale protože se rouháš,“ vyjeli na něho Židé. „Jsi člověk a děláš ze sebe Boha.“ 34-36 Ježíš se hájil slovem Písma, kde sám Bůh propůjčuje určitým lidem titul bohové. „Písmo berete za neměnnou autoritu. Proč vám najednou vadí, když se Božím Synem nazývám já, zplnomocněný Boží vyslanec? Prokázal jsem přece, že mne Bůh poslal a zplnomocnil. 37 Jestliže jsem nekonal Otcovy skutky, nevěřte mi. 38 Jestliže jsem je konal, nechte se jimi přesvědčit. Dokazují důvěrnou jednotu mezi mnou a jím.“ 39 Židé se chtěli Ježíše znovu zmocnit, ale on jim unikl. 40 Odešel za Jordán a zdržoval se na místě, kde předtím Jan křtil. 41 Mnozí z těch, kteří za Ježíšem přicházeli, si říkali: „Jan sice nedělal zázraky, ale všechno, co o tomto muži řekl, se plní.“ 42 Mnozí tam v Ježíše uvěřili.

Bible Kralická

1 Amen, amen pravím vám: Kdož nevchází dveřmi do ovčince ovcí, ale vchází jinudy, ten zloděj jest a lotr. 2 Ale kdož vchází dveřmi, pastýř jest ovcí. 3 Tomuť vrátný otvírá, a ovce hlas jeho slyší, a on svých vlastních ovec ze jména povolává, a vyvodí je. 4 A jakž ovce své vlastní ven vypustí, před nimi jde, a ovce jdou za ním; nebo znají hlas jeho. 5 Ale cizího nikoli následovati nebudou, ale utekou od něho; nebo neznají hlasů cizích. 6 To přísloví pověděl jim Ježíš, ale oni nevěděli, co by to bylo, což jim mluvil. 7 Tedy opět řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Že já jsem dveře ovcí. 8 Všickni, kolikož jich koli přede mnou přišlo, zloději jsou a lotři, ale neslyšely jich ovce. 9 Já jsem dveře. Skrze mne všel-li by kdo, spasen bude, a vejde i vyjde, a pastvu nalezne. 10 Zloděj nepřichází, jediné aby kradl a mordoval a hubil; já jsem přišel, aby život měly, a hojně aby měly. 11 Já jsem ten pastýř dobrý. Dobrý pastýř duši svou pokládá za ovce. 12 Ale nájemník a ten, kterýž není pastýř, jehož nejsou ovce vlastní, vida vlka, an jde, i opouští ovce i utíká, a vlk lapá a rozhání ovce. 13 Nájemník pak utíká; nebo nájemník jest, a nemá péče o ovce. 14 Já jsem ten dobrý pastýř, a známť ovce své, a znajíť mne mé. 15 Jakož mne zná Otec, tak i já znám Otce, a duši svou pokládám za ovce. 16 A mámť i jiné ovce, kteréž nejsou z tohoto ovčince. I tyť musím přivésti, a hlas můj slyšeti budou. A budeť jeden ovčinec a jeden pastýř. 17 Protož mne Otec miluje, že já pokládám duši svou, abych ji zase vzal. 18 Nižádnýť jí nebéře ode mne, ale já pokládám ji sám od sebe. Mám moc položiti ji, a mám moc zase vzíti ji. To přikázání vzal jsem od Otce svého. 19 Tedy stala se opět různice mezi Židy pro ty řeči. 20 A pravili mnozí z nich: Ďábelství má a blázní. Co ho posloucháte? 21 Jiní pravili: Tato slova nejsou ďábelství majícího. Zdaliž ďábelství může slepých oči otvírati? 22 I bylo posvícení v Jeruzalémě, a zima byla. 23 I procházel se Ježíš v chrámě po síňci Šalomounově. 24 Tedy obstoupili jej Židé, a řekli jemu: Dokudž duši naši držíš? Jestliže jsi ty Kristus, pověz nám zjevně. 25 Odpověděl jim Ježíš: Pověděl jsem vám, a nevěříte. Skutkové, kteréž já činím ve jménu Otce svého, tiť svědectví vydávají o mně. 26 Ale vy nevěříte, nebo nejste z ovcí mých, jakož jsem vám pověděl. 27 Nebo ovce mé hlas můj slyší, a já je znám, a následujíť mne. 28 A jáť život věčný dávám jim, a nezahynouť na věky, aniž jich kdo vytrhne z ruky mé. 29 Otec můj, kterýž mi je dal, většíť jest nade všecky, a žádnýť jich nemůže vytrhnouti z ruky Otce mého. 30 Já a Otec jedno jsme. 31 Tedy zchápali opět kamení Židé, aby jej kamenovali. 32 Odpověděl jim Ježíš: Mnohé dobré skutky ukázal jsem vám od Otce svého. Pro který z těch skutků kamenujete mne? 33 Odpověděli jemu Židé, řkouce: Pro dobrý skutek tebe nekamenujeme, ale pro rouhání, totiž že ty, člověk jsa, děláš se Bohem. 34 Odpověděl jim Ježíš: Však psáno jest v Zákoně vašem: Já jsem řekl: Bohové jste. 35 Poněvadž ty nazval bohy, k nimžto řeč Boží stala se, a nemůžeť zrušeno býti Písmo, 36 Kterakž tedy o mně, kteréhož posvětil Otec a poslal na svět, vy pravíte, že se rouhám, že jsem řekl: Syn Boží jsem? 37 Nečiním-liť skutků Otce svého, nevěřte mi. 38 Pakliť činím, tedy byste pak mně nevěřili, aspoň skutkům věřte, abyste poznali a věřili, že Otec ve mně jest, a já v něm. 39 Tedy opět hledali ho jíti, ale on vyšel z rukou jejich. 40 I odšel opět za Jordán na to místo, kdež nejprv Jan křtil, a pozůstal tam. 41 I přišli k němu mnozí, a pravili: Jan zajisté žádného divu neučinil, ale všecko, cožkoli mluvil Jan o tomto, pravé bylo. 42 A mnozí tam uvěřili v něho.