Nápověda

Český ekumenický překlad

— Rozmluva s Nikodémem

1  Mezi farizeji byl člověk jménem Nikodém, člen židovské rady.
2  Ten přišel k Ježíšovi v noci a řekl mu: „Mistře, víme, že jsi učitel, který přišel od Boha. Neboť nikdo nemůže činit ta znamení, která činíš ty, není-li Bůh s ním.“
3  Ježíš mu odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží.“
4  Nikodém mu řekl: „Jak se může člověk narodit, když je už starý? Nemůže přece vstoupit do těla své matky a podruhé se narodit.“
5  Ježíš odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího.
6  Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch.
7  Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu.
8  Vítr vane, kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.“
9  Nikodém se ho otázal: „Jak se to může stát?“
10  Ježíš mu řekl: „Ty jsi učitel Izraele, a tohle nevíš?
11  Amen, amen, pravím tobě, že mluvíme o tom, co známe, a svědčíme o tom, co jsme viděli, ale vy naše svědectví nepřijímáte.
12  Jestliže nevěříte, když jsem k vám mluvil o pozemských věcech, jak uvěříte, budu-li mluvit o nebeských?
13  Nikdo nevstoupil na nebesa, leč ten, který sestoupil z nebes, Syn člověka.
14  Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka,
15  aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný.
16  Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.
17  Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen.
18  Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, již je odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího.
19  Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé.
20  Neboť každý, kdo dělá něco špatného, nenávidí světlo a nepřichází k světlu, aby jeho skutky nevyšly najevo.
21  Kdo však činí pravdu, přichází k světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu.“

— Ježíš a Jan Křtitel

22  Potom Ježíš odešel se svými učedníky do judské země; tam s nimi pobýval a křtil.
23  Také Jan křtil v Ainon, blízko Salim, protože tam byl dostatek vody; lidé přicházeli a dávali se křtít.
24  To bylo ještě před Janovým uvězněním.
25  Mezi učedníky Janovými a Židy došlo ke sporu o očišťování.
26  Přišli k Janovi a řekli mu: „Mistře, ten, který byl s tebou na druhém břehu Jordánu, o němž jsi vydal dobré svědectví, nyní sám křtí a všichni chodí k němu.“
27  Jan odpověděl: „Člověk si nemůže nic přisvojit, není-li mu to dáno z nebe.
28  Vy sami jste svědkové, že jsem řekl: Já nejsem Mesiáš, ale jsem vyslán jako jeho předchůdce.
29  Ženich je ten, kdo má nevěstu. Ženichův přítel, který u něho stojí a čeká na jeho rozkaz, upřímně se raduje, když uslyší ženichův hlas. A tak je má radost dovršena.
30  On musí růst, já však se menšit.
31  Kdo přichází shůry, je nade všecky. Kdo pochází ze země, náleží zemi a mluví o pozemských věcech. Kdo přichází z nebe, je nade všecky;
32  svědčí o tom, co viděl a slyšel, ale jeho svědectví nikdo nepřijímá.
33  Kdo však jeho svědectví přijal, potvrdil tím, že Bůh je pravdivý.
34  Ten, koho poslal Bůh, mluví slova Boží, neboť Bůh udílí svého Ducha v plnosti.
35  Otec miluje Syna a všecku moc dal do jeho rukou.
36  Kdo věří v Syna, má život věčný. Kdo Syna odmítá, neuzří život, ale hněv Boží na něm zůstává.“
© 2017 ERF Medien