Markus 12 | Slovo na cestu

Ježíš vypráví podobenství o boháči

1 Začal pak vyprávět následující příběh: „Jeden člověk založil vinici. Obehnal ji plotem, postavil lis na víno a vystavěl hlídkovou věž. Potom vinici pronajal pachtýřům a sám odcestoval. 2 Když přišla doba vinobraní, pověřil jednoho ze svých sluhů, aby od pachtýřů vybral podíl z úrody, který mu náležel. 3 Ale pachtýři sluhu ztloukli a vyhodili s prázdnou. 4 Majitel tam poslal jiného. Po něm začali házet kamení, těžce ho zranili na hlavě a vyhnali. 5 Poslal tam tedy dalšího a toho zabili. Tak majitel vinice postupně vyslal ještě několik svých lidí. Ke všem se chovali surově, některé ztloukli, jiné ubili. 6 Nakonec tam vypravil svého jediného milovaného syna. Domníval se, že před ním přece jen budou mít respekt. 7 Ale nájemci si řekli: ‚To je jediný dědic. Zabijme ho a vinice bude naše.‘ 8 A tak se stalo. Syna zavraždili a tělo vyhodili z vinice ven. 9 Co si myslíte, že udělá ten majitel, až přijde? Spravedlivě je odsoudí k smrti a vinici pronajme jiným. 10 Vzpomeňte si, že v Bibli je psáno: ‚Kámen, kterým stavitelé opovrhli, se nakonec stal kamenem nejdůležitějším – svorníkem klenby. 11 Pán Bůh to tak učinil a my stojíme v údivu.‘ “ 12 Židovští vůdci pochopili, že ten příběh platil jim, že oni jsou těmi proradnými pachtýři. Rádi by byli Ježíše zatkli, ale báli se davu. Prozatím od toho museli upustit.

Židé se ptají Ježíše na placení daně

13 Poslali však za ním několik farizejů a členů Herodovy strany, aby ho vyprovokovali k nějakému žalovatelnému výroku. 14 „Mistře,“ oslovili ho úlisně, „víme, že pravda je ti nade všechno; ať se to komu líbí či nelíbí, učíš pravdě tak, jak ji znáš od Boha. Řekni nám: máme platit Římu daně, nebo nemáme?“ 15 Ježíš však nastraženou past prohlédl. „Co to na mě zkoušíte, podejte mi peníz!“ 16 Když mu ho podali, zeptal se: „Čí obraz a jméno je na té minci?“ „Římského císaře,“ řekli. 17 „Dávejte tedy císaři, co je císařovo, a co je Boží, dávejte Bohu.“ Tak jim to zase nevyšlo.

Židé se ptají Ježíše na vzkříšení

18 Potom přišli se záludnou otázkou příslušníci skupiny saducejů, kteří nevěřili ve vzkříšení z mrtvých. 19 Řekli: „Mistře, v Mojžíšově zákoně je psáno: Zemře-li ženatý muž a nezanechá po sobě žádného dědice, jeho svobodný bratr je povinen oženit se s vdovou a zplodit bratrovi potomka. 20 Povíme ti příběh: Bylo sedm bratrů. Nejstarší se oženil, brzo však zemřel a nenechal po sobě žádných dětí. 21 Druhý se oženil s vdovou, ale brzy zemřel bezdětný. Tak to stále pokračovalo, až zemřel i poslední. Nikdo z nich nezanechal dědice. 22 Nakonec zemřela i ta žena. 23 Naše otázka zní: Čí bude ta žena po vzkříšení? Vždyť ji mělo za manželku všech sedm.“ 24 Ježíš odpověděl: „Vaše chyba je v tom, že neznáte Bibli a nevěříte v Boží moc. Manželství je záležitostí pozemského života. 25 Až lidé vstanou z mrtvých, nebudou už mezi nimi tělesné svazky. Přetrvají jen svazky ducha. 26 A o vzkříšení samotném vůbec nepochybujte. Cožpak jste nečetli o Mojžíšovi a hořícím keři? Jak se tam Bůh tehdy představil? ‚Já jsem Bůh Abrahámův, Bůh Izákův, Bůh Jákobův.‘ Když o lidech zesnulých před mnoha staletími říká: ‚já JSEM jejich Bůh,‘ pak je jasné, že pro něj nikdy nepřestali existovat. Vidíte, jak jste vedle.“

Židé se ptají Ježíše na největší přikázání

28 Tyto rozhovory sledoval jeden z učitelů zákona. Zdálo se mu, že Ježíš odpovídá znamenitě. A tak mu předložil svůj problém: „Které přikázání je nejdůležitější?“ 29 Ježíš nezaváhal: „První přikázání zní takto: Slyš Izraeli, Pak Bůh je jediný Pán. 30 Miluj ho z celého srdce, celou bytostí a ze všech sil. 31 A to druhé: Miluj druhého člověka tak, jako miluješ sebe. Nejsou důležitější přikázání než tato.“ 32 „Mistře, tys dobře vystihl to podstatné,“ musel uznat tazatel. „Bůh je jen jeden a kromě něho není jiného. 33 Milovat ho z celého srdce, celým rozumem a vší silou své vůle a druhé lidi milovat jako sebe – to je víc než všechny oběti zvířat na oltáři.“ 34 „Ty nejsi daleko od Božího království,“ ocenil jeho postoj Ježíš. Pak už se ho nikdo neodvážil na nic zeptat.

Židé nemohou odpovědět na Ježíšovu otázku

35 Později, když Ježíš učil v chrámu, položil otázku: „Z čeho náboženští učitelé usuzují, že Kristus musí být potomkem krále Davida? 36 Vždyť sám David napsal, inspirován Duchem svatým: ‚Bůh řekl mému Pánu: Seď po mé pravici, dokud ti tvé nepřátele nepoložím k nohám.‘

Ježíš varuje před náboženskými vůdci

37 Když ho David nazývá svým Pánem, jak by tedy mohl být Davidovým synem?“ Ježíš měl vždycky mnoho pozorných posluchačů. 38 Jednou je varoval: „Dejte si pozor na učitele, kteří se na veřejnosti procházejí v krásných šatech a čekají, že je lidé budou uctivě zdravit a klanět se jim. 39 Rádi si zajišťují přední sedadla v modlitebnách a čestná místa na hostinách. 40 Vyjídají vdovské domy tím, že si dávají platit za modlitby, které úmyslně protahují. Protože učí jiné a takhle se chovají, Bůh je potrestá tím přísněji.“

Chudá vdova dává vše, co má

41 Jednou si Ježíš sedl proti chrámové pokladně a pozoroval lidi. Mnozí bohatí tam vkládali značné částky peněz. 42 Přišla také jedna chudá vdova a do pokladny vhodila dvě drobné mince. 43 Ježíš si zavolal své učedníky a řekl jim: „Poslyšte, ta chudá vdova vlastně dala víc než boháči. 44 Ti dávali jen přebytky, bez kterých se snadno obejdou, ale ta žena dala všechno, co měla na živobytí.“

Nádej pre kazdého

O vinohradníkovi, ktorý prenajal vinicu

1 Ježiš často hovoril v podobenstvách. Tu je ďalšie z nich: „Istý človek vysadil vinicu, ohradil ju plotom, postavil lis na víno a strážnu vežu. Potom vinicu prenajal vinohradníkom a sám odcestoval do cudzej krajiny. 2 Keď nastal čas oberačky, poslal jedného zo sluhov, aby od nájomníkov prevzal diel z úrody, ktorý mu patril. 3 Ale vinohradníci ho zbili a poslali preč s prázdnymi rukami. 4 Majiteľ ta poslal iného. Zaobchádzali s ním ešte horšie, vážne ho zranili na hlave a vyhnali. 5 Poslal teda ďalšieho, no toho zabili. Majiteľ postupne vyslal ešte niekoľkých poslov, ale k všetkým sa správali surovo, niektorých zbili a niektorých usmrtili. 6 Napokon poslal svojho jediného milovaného syna. Domnieval sa, že aspoň naňho budú brať ohľad. 7 Ale keď nájomníci videli, ako prichádza, povedali si: ‚To je jediný dedič. Zabime ho a vinica bude naša.‘ 8 A tak ho chytili, zmlátili na smrť a jeho mŕtve telo vyhodili z vinice. 9 Čo myslíte, čo urobí majiteľ, keď sa to dozvie? Príde osobne, všetkých dá pozabíjať a vinicu prenajme iným. 10 Spomeňte si, čo je napísané v Písme:‚Kameň, ktorý zavrhli stavitelia, stal sa kameňom uholným, najdôležitejším v celej stavbe. 11 To vykonal Pán a to je zázrak v našich očiach.‘ “ 12 Židovskí vodcovia pochopili, že tento príbeh sa vzťahuje na nich. Radi by sa ho boli zmocnili, ale báli sa naňho siahnuť zo strachu pred ľuďmi. A tak sa toho museli predbežne vzdať a odísť.

Spor o daň cisárovi

13 Poslali za ním niekoľko farizejov a Herodesových prívržencov, aby ho prichytili v reči a mohli ho obžalovať. 14 Povedali: „Majstre, vieme, že ti ide o pravdu a že sa vo svojich názoroch nedáš nikým ovplyvniť. Učíš ľudí pravej ceste k Bohu. Povedz nám: máme platiť Rímu dane, alebo nie?“ 15 Ježiš postrehol pascu, ktorú mu nastavili, a povedal: „Ukážte mi peniaz!“ 16 Podali mu rímsku mincu. Spýtal sa ich: „Čí obraz a meno je na tejto minci?“ Odpovedali: „Rímskeho cisára.“ – 17 „Tak dajte cisárovi, čo patrí cisárovi, a čo je Božie, dajte Bohu.“ Takúto odpoveď nečakali.

Spor o vzkriesenie

18 Potom prišli k nemu so zákernou otázkou saduceji, ktorí neverili vo vzkriesenie z mŕtvych, a dali mu takúto otázku: 19 „Majstre, v Mojžišovom zákone je napísané: Ak zomrie ženatý muž a nezanechá po sebe nijakého dediča, je jeho slobodný brat povinný oženiť sa s vdovou a splodiť bratovi potomka. 20 Teraz ti vyrozprávame príbeh: Bolo sedem bratov. Najstarší sa oženil, onedlho však zomrel a nezanechal po sebe nijaké deti. 21 Oženil sa s vdovou druhý brat, ale aj ten zomrel bezdetný. 22 Tak to pokračovalo, až zomrel aj posledný. Napokon zomrela aj žena. 23 Naša otázka znie: Komu bude patriť táto žena po vzkriesení? Veď bola manželkou všetkých siedmich bratov!“ 24 Ježiš odpovedal: „Vaša chyba je v tom, že nepoznáte Písmo a neveríte v Božiu moc. 25 Manželstvo patrí k pozemskému životu. Keď ľudia vstanú z mŕtvych, nebudú sa ženiť a vydávať, ale budú žiť ako anjeli. 26 A pokiaľ ide o zmŕtvychvstanie, nečítali ste o Mojžišovi, ako sa mu Boh ozval z horiaceho kra: Ja som Boh Abrahámov, Boh Izákov a Boh Jakobov? 27 Boh predsa nie je Bohom mŕtvych, ale Bohom živých. V tomto sa hlboko mýlite!“

Najdôležitejšie prikázanie

28 Tieto rozhovory sledoval jeden z učiteľov Zákona a Ježišova odpoveď saducejom sa mu veľmi zapáčila. A tak sa ho spýtal: „Ktoré prikázanie je najdôležitejšie?“ 29 Ježiš mu odpovedal: „Najdôležitejšie prikázanie znie takto: Počuj, Izrael! Pán Boh je jediný Pán. 30 Miluj ho z celého srdca, z celej duše, z celej mysle a z celej svojej sily! 31 A druhé prikázanie je: Miluj iných ľudí tak, ako miluješ seba! Niet dôležitejších prikázaní, ako sú tieto.“ 32 „Správne si to povedal,“ súhlasil učiteľ Zákona. „Je len jeden Boh a okrem neho iného niet. 33 Milovať ho z celého srdca, celým rozumom a z celej sily svojej vôle a iných ľudí milovať ako seba, to je viac ako všetky obete zvierat na oltári.“ 34 Keď Ježiš počul, ako správne to pochopil, povedal mu: „Ty nie si ďaleko od Božieho kráľovstva.“ Potom sa ho už nikto neodvážil obťažovať otázkami.

Kto je Kristus?

35 Neskôr, keď Ježiš učil v chráme, spýtal sa: „Z čoho učitelia Zákona usudzujú, že Kristus musí byť potomkom kráľa Dávida? 36 Veď sám Dávid, inšpirovaný Duchom Svätým, napísal: ‚Boh povedal môjmu Pánovi: Seď na čestnom mieste vedľa mňa, kým ti všetkých nepriateľov nepoložím pod nohy.‘ 37 Ak ho Dávid nazýva svojím Pánom, ako by mohol byť teda Dávidovým synom?“ 38 Ježiš mal vždy mnoho nadšených poslucháčov. Raz ich varoval: „Dajte si pozor na učiteľov Zákona, ktorí sa radi honosne obliekajú a čakajú, že ich ľudia budú úctivo zdraviť a klaňať sa im. 39 Radi vyhľadávajú predné miesta v modlitebniach a čestné miesta na hostinách. 40 Radi vyjedajú domy vdov a dlho sa modlievajú na verejnosti, aby ich všetci videli. Pretože iných učia, no sami sa takto správajú, Boh ich tým prísnejšie potrestá.“

Dar vdovy

41 Raz si Ježiš sadol oproti chrámovej pokladnici a pozoroval, ako ľudia vhadzujú do nej peniaze. Mnohí bohatí vkladali do nej vysoké sumy. 42 No tu prišla jedna chudobná vdova a vhodila do pokladnice iba dve drobné mince. 43 Ježiš si zavolal učeníkov a povedal im: „Viete, že táto chudobná vdova dala vlastne viac ako boháči? 44 Tí dávali iba to, čo im zvyšovalo, ale táto vdova dala všetko, čo mala, celé svoje živobytie.“

Markus 12 | Slovo na cestu Nádej pre kazdého