Sprüche 7 | Český ekumenický překlad nuBibeln

Sprüche 7 | Český ekumenický překlad

— Ještě o cizí ženě

1 Můj synu, dbej na mé výroky, chovej mé příkazy ve svém nitru. 2 Dbej na mé příkazy a budeš živ, střez moje učení jak zřítelnici oka. 3 Přivaž si je k prstům, napiš je na tabulku svého srdce. 4 Moudrosti řekni: „Jsi moje sestra,“ rozumnost nazvi svou příbuznou, 5 aby tě střežila před cizí ženou, před cizinkou, která lichotí svými řečmi. 6 Jednou jsem vyhlížel mříží z okna svého domu 7 a díval jsem se na prostoduché; pozoroval jsem mezi těmi synky mladíka, který neměl rozum. 8 Přecházel ulici kolem jejího nároží, vykročil směrem k jejímu domu 9 na sklonku dne, za soumraku, pod záštitou temnoty noční. 10 A hle, žena mu jde vstříc v nevěstčím úboru se záludným srdcem. 11 Je halasná, dotěrná, její nohy nemají doma stání. 12 Hned je na ulici, hned na náměstí, na každém nároží úklady strojí. 13 Uchopí jej, políbí ho, s nestoudnou tváří mu řekne: 14 „Vystrojila jsem pokojné obětní hody, vyplnila jsem dnes svoje sliby. 15 Proto jsem ti vyšla vstříc a za úsvitu jsem tě hledala, až jsem tě našla. 16 Prostřela jsem na své lehátko přehozy, pestrá egyptská prostěradla. 17 Navoněla jsem své lůžko myrhou, aloe a skořicí. 18 Pojď, opájejme se laskáním až do jitra, potěšme se milováním. 19 Muž není doma, odešel na dalekou cestu. 20 Váček s penězi vzal s sebou, vrátí se domů až v den úplňku.“ 21 Naklonila si ho mnohým přemlouváním, svými úlisnými rty ho svedla. 22 Hned šel za ní jako vůl na porážku, jako pošetilec v poutech k potrestání, 23 než mu šíp rozetne játra; spěchá do osidla jako ptáče, neví, že mu jde o život. 24 Nyní tedy, synové, slyšte mě, věnujte pozornost výrokům mých úst. 25 Ať tvé srdce nesejde na její cesty, na její pěšiny se nedej zavést. 26 Mnohé už sklála, přivedla k pádu, všichni, i ti nejzdatnější, byli od ní zavražděni. 27 Její dům – toť cesty do podsvětí, vedoucí do komor smrti.
nuBibeln
1 Min son, håll mina ord, bevara mina bud inom dig. 2 Håll mina bud, så får du leva. Bevara min undervisning som din ögonsten. 3 Bind fast dem vid dina fingrar och skriv dem på ditt hjärtas tavla. 4 Säg till visheten: ”Du är min syster”, och kalla insikten din närmaste. 5 De bevarar dig för den främmande kvinnan, för henne som talar förföriska ord. 6 En gång tittade jag ut genom fönstergallret i mitt hus, 7 och bland de okunniga såg jag en yngling som saknade vett. 8 Han gick nära hennes gathörn, i riktning mot hennes hus 9 i skymningen, mot kvällen, när nattmörkret föll. 10 Ut kom då en kvinna för att möta honom, klädd som en prostituerad, och med sluga avsikter, 11 rastlös och utmanande, med fötter som ständigt vill ut hemifrån. 12 Än på gator, än på torg, vid varje gathörn står hon på lur. 13 Hon grep tag i honom, kysste honom och talade till honom med en fräck uppsyn: 14 ”Jag har gett ett gemenskapsoffer, fullföljt mina löften idag. 15 Därför har jag gått ut för att möta dig, jag har letat efter dig och nu har jag hittat dig. 16 Min säng är bäddad med sköna täcken av färgat linne från Egypten, 17 och jag har bestänkt min bädd med myrra, aloe och kanel. 18 Kom, så njuter vi av kärlek ända till morgonen, älskar tillsammans med vällust! 19 Min man är på resa och är inte hemma, han har rest långt bort. 20 Han tog med sig pengarna, och han kommer inte tillbaka förrän vid fullmånen.” 21 Hon förledde honom med sitt överflödande prat, hon förförde honom med sina smickrande läppar. 22 Han följde genast efter henne, liksom en oxe som går för att slaktas. Han var som en hjort som fastnat i en fälla,* 23 tills en pil genomborrar hans lever, som en fågel som skyndar till en snara utan att veta att hans liv står på spel. 24 Lyssna nu till mig, barn, ge akt på vad jag säger. 25 Låt dig inte dras in på hennes vägar, förirra dig inte in på hennes stigar. 26 Många är de offer hon fått på fall, otaliga har hon slaktat. 27 Från hennes hus går vägen till dödsriket, den leder till dödens kamrar.