1 Proč se pronárody bouří, proč národy kují marné plány? 2 Srocují se králové země, vládcové se spolu umlouvají proti Hospodinu a pomazanému jeho: 3 „Zpřetrháme jejich pouta, jejich provazy pryč odhodíme.“ 4 Ten, jenž trůní v nebesích, se směje, Panovníkovi jsou k smíchu. 5 Jednou k nim promluví v hněvu, ve svém rozlícení je naplní děsem: 6 „Já jsem ustanovil svého krále na Sijónu, na své svaté hoře!“ 7 Přednesu Hospodinovo rozhodnutí. On mi řekl: „Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil. 8 Požádej, a národy ti předám do dědictví, v trvalé vlastnictví i dálavy země. 9 Rozdrtíš je železnou holí, rozbiješ je jak nádobu z hlíny.“ 10 Nuže, králové, mějte rozum, dejte na výstrahu, soudcové země! 11 Služte Hospodinu s bázní a jásejte s chvěním. 12 Líbejte syna, ať se nerozhněvá, ať na cestě nezhynete, jestliže jen málo vzplane hněvem. Blaze všem, kteří se k němu utíkají!
Новий Переклад Українською
1Чому бентежаться народи і племена задумують марне?2Повстають царі землі, і можновладці гуртуються разом проти ГОСПОДА й проти Його Помазанця.*3«Розірвемо їхні кайдани, – кажуть вони, – скинемо їхні пута!»4Той, Хто сидить на небесах, сміється, Володар* глузує з них.5Тоді Він промовить до них у гніві Своєму і полум’ям люті Своєї настрашить їх:6«Ось Я поставив царя Мого над Сіоном, Моєю святою горою».7Сповіщу-но я постанову ГОСПОДНЮ: Він промовив до мене: «Ти Мій Син, Я сьогодні породив Тебе.*8Проси в Мене – і Я дам Тобі народи у спадок, і володіння Твоє – аж до країв землі.9Ти уразиш їх жезлом залізним, як посуд, виріб гончаря, розіб’єш їх».10Отже, царі, схаменіться, отямтеся, судді землі!11Служіть ГОСПОДЕВІ зі страхом і радійте з тремтінням.12Цілуйте Сина,* щоб Він не розгнівався і щоб ви не загинули на своєму шляху, бо гнів Його спалахне вмить. Блаженні ті, хто на Нього надію покладає!
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.