1De David. Oui, l’Eternel est ma lumière ╵et mon Sauveur: de qui aurais-je crainte? L’Eternel est ma forteresse: ╵il protège ma vie; de qui aurais-je peur?2Que des méchants ╵s’avancent contre moi, voulant me nuire, ce sont mes ennemis, ╵mes oppresseurs, qui perdent pied et tombent.3Qu’une armée vienne m’assiéger, mon cœur reste sans crainte. Que l’on me déclare la guerre, je suis plein d’assurance.4J’ai présenté à l’Eternel ╵un seul souhait, ╵mais qui me tient vraiment à cœur: je voudrais habiter ╵dans la maison de l’Eternel ╵tous les jours de ma vie afin d’admirer l’Eternel ╵dans sa beauté*, et de chercher à le connaître* ╵dans sa demeure.5Car il me cache sous sa tente ╵dans les jours du malheur. Au secret de son tabernacle, ╵il me tient abrité; sur un rocher, ╵il me met hors d’atteinte.6Dès à présent, ╵je peux lever la tête ╵pour dominer ╵mes ennemis autour de moi. J’offrirai dans son tabernacle ╵des sacrifices ╵avec des cris de joie, je célébrerai l’Eternel ╵par le chant et les instruments.7O Eternel, ╵écoute mon appel ╵car je t’invoque. Accorde-moi la grâce ╵de me répondre.8Du fond de mon cœur, je me dis, ╵de ta part: « Tournez-vous vers moi! » Oui, c’est vers toi que je me tourne, ╵ô Eternel,9ne te détourne pas de moi et ne repousse pas ╵ton serviteur avec colère! Toi qui m’as secouru, ne me délaisse pas! ╵Ne m’abandonne pas, ô Dieu, toi qui es mon Sauveur!10Si mon père et ma mère ╵devaient m’abandonner, l’Eternel me recueillerait.11Enseigne-moi la voie ╵que tu veux que je suive, ╵ô Eternel, et conduis-moi ╵par un sentier égal, puisque mes ennemis me guettent.12Ne m’abandonne pas ╵aux désirs de mes adversaires lorsque de faux témoins ╵se dressent contre moi, respirant la violence.13Que deviendrais-je ╵si je n’avais pas l’assurance ╵d’expérimenter la bonté ╵de l’Eternel au pays des vivants?14Attends-toi donc à l’Eternel! Sois fort! ╵Affermis ton courage! Oui, attends-toi à l’Eternel!
Český ekumenický překlad
HOSPODIN JE SVĚTLO MÉ A MOJE SPÁSA
1 Davidův. Hospodin je světlo mé a moje spása, koho bych se bál? Hospodin je záštita mého života, z koho bych měl strach? 2 Když se na mě vrhli zlovolníci, aby pozřeli mé tělo, protivníci, moji nepřátelé, sami klopýtli a padli. 3 Kdyby se proti mně položilo vojsko, mé srdce nepocítí bázeň, kdyby proti mně i bitva vzplála, přece budu doufat. 4 O jedno jsem prosil Hospodina a jen o to budu usilovat: abych v domě Hospodinově směl bydlet po všechny dny, co živ budu, abych patřil na Hospodinovu vlídnost a zpytoval jeho vůli v chrámu. 5 On mě ve zlý den schová ve svém stánku, ukryje mě v skrýši svého stanu, na skálu mě zvedne. 6 Již teď zvedám hlavu nad své nepřátele kolem. V jeho stanu budu obětovat své oběti za hlaholu polnic, budu zpívat, prozpěvovat žalmy Hospodinu. 7 Hospodine, slyš můj hlas, když volám, smiluj se nade mnou, odpověz mi! 8 Mé srdce si opakuje tvoji výzvu: „Hledejte mou tvář.“ Hospodine, tvář tvou hledám. 9 Svoji tvář přede mnou neukrývej, v hněvu nezamítej svého služebníka. Ty jsi byl má pomoc, neodvrhuj mě a neopouštěj, Bože, moje spáso. 10 I kdyby mě opustil můj otec, moje matka, Hospodin se mě vždy ujme. 11 Hospodine, ukaž mi svou cestu, veď mě rovnou stezkou navzdory těm, kdo proti mně sočí. 12 Nevydávej mě zvůli mých protivníků! Zvedli se proti mně křiví svědkové, i ten, z něhož násilí čiší. 13 Jak bych nevěřil, že budu hledět na Hospodinovu dobrotivost v zemi živých! 14 Naději slož v Hospodina. Buď rozhodný, buď udatného srdce, naději slož v Hospodina!
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.