1.Makkabäer 7 | Bible, překlad 21. století

Bakchidovo trestné tažení

1 Roku 151* unikl Demetrios, syn Seleukův, z Říma,* vylodil se s hrstkou mužů v přímořském městě,* kde se nechal prohlásit králem. 2 Zatímco vcházel do královského sídla svých otců, jeho vojáci zajali Antiocha a Lysia a chtěli je k němu přivést. 3 Když mu to ale oznámili, řekl: „Nechci je vidět!“ 4 Vojáci je tedy zabili a Demetrios nastoupil na svůj královský trůn. 5 Poté k němu přišli všichni bezbožníci a neznabozi z Izraele v čele s Alkimem, který chtěl být veleknězem, 6 a vznesli před králem obvinění proti svému lidu: „Juda a jeho bratři pobili všechny tvé věrné a nás vyhnali z naší země. 7 Nuže, pošli nějakého spolehlivého muže, ať vidí všechnu tu zkázu, kterou způsobili nám a králově zemi, a ať je potrestá i se všemi jejich přisluhovači!“ 8 Král vybral Bakchida, jednoho ze svých důvěrníků, místodržícího v Zaeufratí; ten měl v říši velký vliv a byl oddaný králi. 9 Vyslal ho s neznabohem Alkimem, jehož ustanovil za velekněze, a dal mu příkazy, ať Izrael ztrestá. 10 Dali se tedy na pochod, a když s mohutným vojskem přitáhli do Judska, vyslali k Judovi a jeho bratrům posly se lstivou nabídkou míru. 11 Oni ale na jejich slova nedali, neboť viděli, že přitáhli s mohutným vojskem. 12 K Alkimovi a Bakchidovi přišla jen skupina znalců Písma, aby hledali spravedlivou dohodu. 13 Tito chasidé byli první z Izraelců, kteří žádali o mír. 14 Řekli si totiž: „S vojsky přišel kněz z Áronova rodu;* ten nám jistě neublíží!“ 15 Alkimos s nimi tedy vedl mírová jednání a zavázal se jim přísahou: „Vám ani vašim druhům neuděláme nic zlého.“ 16 A tak mu uvěřili. On ale šedesát z nich zajal a ještě týž den je dal zabít. Jak praví Písmo: 17 „Těla tvých svatých pohodili, jejich krev rozlili kolem Jeruzaléma a nebylo nikoho, kdo by je pochoval.“* 18 Na všechen lid z nich tehdy padl strach a hrůza. Říkali si: „Nejde jim o pravdu ani o spravedlnost. Vždyť porušili dohodu a slib, který nám odpřisáhli!“ 19 Bakchides pak odtáhl od Jeruzaléma a utábořil se v Bet-zaitu. Nechal zajmout mnohé z těch, kdo k němu přeběhli, a spolu s dalšími muži z lidu je dal popravit a naházet do veliké jámy. 20 Potom svěřil zemi Alkimovi, vojsko mu nechal na pomoc a sám se vrátil ke králi. 21 Alkimos usiloval o to, udržet si velekněžský úřad, 22 a všelijací škůdci lidu se k němu přidali. Zmocnili se judské země a přivedli Izrael do velikého neštěstí. 23 Když Juda viděl, že Alkimos se svými stoupenci napáchali mezi Izraelci více zla než pohané, 24 obešel všechna judská území, ztrestal všechny přeběhlíky a zabránil jim vycházet do kraje. 25 Alkimos viděl, že Juda a jeho stoupenci se vzchopili, a poznal, že před ním nemůže obstát. Obrátil se proto na krále a obvinil je z nejhorších zločinů.

Porážka zpupného Nikanora

26 Král tedy vyslal Nikanora, jednoho ze svých slavných vojevůdců, který z duše nenáviděl Izrael, a přikázal mu, ať ten lid vyhladí. 27 Nikanor přitáhl do Jeruzaléma s mohutným vojskem a lstivě vyslal k Judovi a jeho bratrům mírové posly se slovy: 28 „Vyhněme se boji! Přijdu jen s několika muži, abychom si v klidu promluvili tváří v tvář.“ 29 Přišel tedy za Judou a mírumilovně se spolu pozdravili. Nepřátelé však byli připraveni Judu unést. 30 Juda poznal, že k němu Nikanor přišel se lstivým úmyslem, a tak si na něj dával pozor a už se s ním nechtěl setkat osobně. 31 Když Nikanor viděl, že jeho záměr je odhalen, vytáhl proti Judovi do bitvy u Kfar-šalemu. 32 Z Nikanorova vojska tam padlo na 500 mužů a ostatní utekli do Města Davidova. 33 Po nějaké době vystoupil Nikanor na horu Sion. Někteří kněží a starší lidu vyšli z chrámu, aby ho v míru přivítali a ukázali mu zápalnou oběť, kterou přinášeli za krále. 34 On se jim však vysmál, tropil si z nich žerty, ponižoval je, mluvil nadutě 35 a v záchvatu hněvu přísahal: „Jestli mi ihned nevydáte do rukou Judu a jeho vojsko, vypálím tento dům, jakmile se vrátím s vítězstvím!“ Pak odešel nesmírně rozezlen. 36 Kněží se vrátili do vnitřního nádvoří, postavili se před oltářem a před chrámem a dali se do pláče se slovy: 37 „Ty sis tento dům vyvolil, aby se v něm vzývalo tvé jméno a aby byl pro tvůj lid domem modlitby a přímluvy. 38 Potrestej toho člověka i s jeho vojskem; ať padnou mečem! Vzpomeň si na jejich rouhání a nedovol jim žít!“ 39 Nikanor vytáhl z Jeruzaléma a utábořil se u Bet-choronu, kde se k němu připojilo syrské vojsko. 40 Juda se s třemi tisíci mužů utábořil v Chadaše a takto se modlil: 41 „Když se kdysi rouhali vyslanci asyrského krále, vyšel tvůj anděl a pobil jich 185 000.* 42 Stejně tak dnes rozdrť toto vojsko před námi, ať i ostatní poznají, že Nikanor potupil tvou svatyni. Suď ho, jak si za svou špatnost zaslouží!“ 43 Vojska se střetla v bitvě třináctého dne měsíce adaru. Nikanorova armáda byla poražena a on sám v boji padl jako první. 44 Když jeho vojsko vidělo, že Nikanor padl, zahodili zbraně a dali se na útěk. 45 Judovi bojovníci je pronásledovali den cesty od Chadaše až ke Gezeru, troubili přitom na trubky a svolávali všechny do boje. 46 Židé ze všech okolních vesnic tedy vyrazili, odřízli jim cestu a hnali je proti jejich pronásledovatelům, takže všichni padli mečem; nezůstal z nich ani jediný. 47 Obrali je o hojnou kořist, Nikanorovi usekli hlavu a také pravou ruku, kterou tak zpupně pozdvihl, odnesli ji k Jeruzalému a vystavili tam. 48 Lid se nesmírně radoval a slavili ten den jako den veliké radosti. 49 Také ustanovili, že tento svátek budou slavit každoročně třináctého dne měsíce adar. 50 V Judsku pak nakrátko zavládl klid.