1.Makkabäer 14 | Bible, překlad 21. století

Chvála Šimona Makabejského

1 Roku 172* shromáždil král Demetrios svá vojska a táhl do Médie, aby tam získal posily pro boj s Tryfonem. 2 Když se však Arsakes,* král Peršanů a Médů, dozvěděl, že Demetrios vnikl na jeho území, poslal jednoho ze svých vojevůdců, aby ho zajal živého. 3 Ten vytáhl, Demetriovo vojsko porazil, krále zajal a přivedl ho k Arsakovi, který ho nechal uvěznit. 4 Po všechny Šimonovy dny zažívala judská země klid. Usiloval o prospěch pro svůj lid, jenž se těšil z jeho slavné vlády po všechny dny. 5 Ke své slávě navíc dobyl přístav Joppu, a získal přístup k mořským ostrovům. 6 Rozšířil území svého lidu a ovládl celou krajinu. 7 Spoustu zajatců přivedl zpět domů, stal se pánem Gezeru, Bet-curu i jeruzalémského hradu. Odstranil z něj nečistotu a nikdo neobstál proti němu. 8 Lidé obdělávali svou zem v míru, země dávala svou úrodu a stromy v rovinách nesly ovoce. 9 Starci sedali na náměstích a hovořili spolu o štěstí. Mladíci se odívali krásnými šaty a válečnou zbrojí. 10 Města zásobil potravinami udělal z nich pevnosti, a jeho slavná pověst se šířila do všech konců světa. 11 Zajistil v zemi mír a Izrael byl plný radosti. 12 Každý usedal pod svou révu a svůj fíkovník a nikoho se už nebáli. 13 Všichni, kdo je napadali, zmizeli ze země; v těch dnech byli poraženi králové! 14 Podpíral ve svém lidu všechny ubohé, bádal v Zákoně a vykořenil všechny bezbožné a zlé. 15 Dodal slávu svatyni a rozmnožil její vybavení.

Obnovené spojenectví s Římem a Spartou

16 O Jonatanově smrti se doslechli i v Římě, a dokonce až ve Spartě, a velmi se zarmoutili. 17 Když se pak dozvěděli, že se po něm stal veleknězem jeho bratr Šimon a že dál vládne zemi i jejím městům, 18 napsali mu na bronzových tabulkách, aby s ním obnovili přátelství a spojenectví, které uzavřeli s jeho bratry Judou a Jonatanem. 19 Tabulky se pak četly před shromážděním v Jeruzalémě. 20 Zde je znění listu, který Sparťané poslali: Město Sparta a jeho vládci zdraví své bratry: velikého kněze Šimona, starší, kněžstvo i všechen židovský lid. 21 Vyslanci, které jste poslali k našemu lidu, nám podali zprávu o vaší slávě a cti. Jejich příchod nás potěšil 22 a zprávu o nich jsme takto zapsali mezi veřejná usnesení: Židovští vyslanci Numenios, syn Antiochův, a Antipatros, syn Jásonův, k nám přišli obnovit vzájemné přátelství. 23 Lid se usnesl přijmout tyto muže s poctami a uložit zápis jejich slov do veřejného archivu, aby na ně spartský lid vždy pamatoval. Opis této listiny byl vyhotoven pro velekněze Šimona. 24 Šimon pak Numenia poslal také do Říma s velikým zlatým štítem vážícím 1000 min,* aby potvrdil spojenectví s Římany.

Pamětní nápis

25 Když o tom všem uslyšel lid, řekli si: „Jak se Šimonovi a jeho synům odvděčíme? 26 On, jeho bratři a celý rod jeho otce přece bojovali jako hrdinové! Zahnali nepřátele Izraele a zajistili nám svobodu.“ A tak zhotovili nápis na bronzových tabulkách a vystavili ho na sloupech na hoře Sion. 27 Zde je znění onoho nápisu: Osmnáctého dne měsíce elul roku 172,* to jest třetího roku Šimonova slavného velekněžství v Chasar am-Elu,* 28 nám bylo na velikém shromáždění kněží, lidu, vůdců národa a starších země oznámeno toto: 29 V zemi se rozpoutalo mnoho válek, a tehdy Šimon, syn Matatiášův, kněz ze synů Joaribových, a jeho bratři podstoupili nebezpečí a vzepřeli se nepřátelům svého národa, aby bránili svatyni a Zákon. Tak získali svému národu velikou slávu. 30 Jonatan svůj národ sjednotil a stal se jeho veleknězem, než byl připojen ke svému lidu. 31 Když se pak nepřátelé rozhodli napadnout jejich zem a vztáhnout ruce na svatyni, 32 povstal Šimon a bojoval za svůj národ. Vynaložil značné vlastní prostředky, aby vyzbrojil vojsko svého národa a dal jim žold. 33 Opevnil judská města a také Bet-cur na judských hranicích, kde dříve vládly zbraně nepřátel, a zřídil tam posádku židovských bojovníků. 34 Opevnil přímořskou Joppu a Gezer na hranicích Ašdodu, kde dříve žili nepřátelé. Usadil v těch městech Židy a zásobil je vším potřebným k jejich obnově. 35 Když lid viděl Šimonovu oddanost i slávu, kterou se rozhodl získat svému národu, ustanovil ho svým vůdcem a veleknězem. Učinili tak pro všechny jeho činy, pro spravedlnost a oddanost, kterou svému národu prokázal, a pro veškerou jeho snahu o povznesení národa. 36 Za jeho dnů se mu podařilo vyhnat ze země pohany i ty, kteří přebývali v jeruzalémském Městě Davidově, kde si postavili hrad, ze kterého podnikali výpady a poskvrňovali okolí svatyně a těžce poškozovali její čistotu. 37 Šimon tam zřídil židovskou posádku a pro bezpečnost země i města hrad opevnil a zvýšil jeruzalémské hradby. 38 Pro to vše mu král Demetrios potvrdil velekněžství, 39 zařadil ho mezi své přátele a vyznamenal ho velikými poctami. 40 Doslechl se totiž, že Římané přijali Šimonovy vyslance s veškerou slávou a že Židy označili za své přátele, spojence a bratry. 41 Židé a jejich kněží se usnesli takto: Ať je Šimon natrvalo jejich vůdcem a veleknězem, dokud nepovstane pravý prorok. 42 Ať je jejich vojevůdcem a zastáncem svatyně. Ať ustanovuje správce v záležitostech chrámu, země, zbraní a pevností. 43 Ať pečuje o svatyni, ať ho všichni poslouchají a všechny listiny v zemi ať jsou vystavovány jeho jménem. Ať se obléká purpurem a zlatem. 44 Nikdo z lidu ani z kněží nebude smět nic z uvedeného zrušit. Nikdo nebude moci odporovat Šimonovým nařízením, svolávat v zemi shromáždění bez jeho vědomí, odívat se purpurem nebo nosit zlatou sponu. 45 Kdokoli se těmto ustanovením vzepře nebo něco z toho odmítne, bude potrestán. 46 Všechen lid se usnesl, že Šimonovi ukládá plnit tyto povinnosti. 47 Šimon to přijal a svolil, že bude stát v čele všech: že bude veleknězem, vojevůdcem a vladařem Židů i jejich kněží. 48 Bylo rozhodnuto, že se tento nápis vyryje na bronzové tabulky a vystaví se na viditelném místě v chrámovém okrsku. 49 Opis pak bude uložen do pokladnice, aby ho Šimon a jeho synové měli po ruce.