Skutky apoštolů 10 | Slovo na cestu

Slovo na cestu

Petr a Kornélius

1 V Césareji žil římský setník Kornélius, který sloužil u takzvaného Italského pluku. 2 Tento voják s celou svojí rodinou uvěřil v jediného Boha. Podporoval chudé a pravidelně se modlíval. 3 Při odpolední modlitbě, která se konala ve tři hodiny, uviděl, jak k němu přichází Boží posel, a uslyšel oslovení: „Kornélie!“ 4 Setník na něj ustrašeně zíral a zeptal se: „Co tě ke mně přivádí, Pane?“ Anděl mu řekl: „Bůh slyší tvé modlitby a ví o tvé dobročinnosti. 5 Pošli své sluhy do Joppe a pozvi k sobě Šimona zvaného Petr. 6 Bydlí v domě koželuha Šimona u moře. Petr ti poví, co máš dělat.“ 7 Potom anděl odešel. Kornélius si hned zavolal dva ze svých sluhů a jednoho oddaného vojáka ze své stráže. 8 Vysvětlil jim, co se stalo, a poslal je do Joppe. 9 Druhého dne v poledne, když se Kornéliovi poslové blížili k městu, byl Petr na ploché střeše domu, aby se tu mohl v klidu modlit. 10 Dostal velký hlad, a zatímco mu připravovali jídlo, spatřil zvláštní vidění. 11 Jako by se nebe otevřelo a někdo k němu spouštěl plachtu uvázanou za čtyři rohy. 12 V té plachtě byla všelijaká zvířata, čtvernožci, plazi i ptáci. 13 Vtom uslyšel hlas: „Vstaň, Petře, zabíjej a jez!“ 14 Petr odpověděl: „Kdepak, Pane, zásadně nejím, co je podle tvého zákona nečisté.“ 15 Ale hlas se ozval znovu: „Neodtahuj se od toho, co Bůh pokládá za čisté!“ 16 Tak se to opakovalo třikrát a nakonec byla plachta vytažena do nebe. 17 Petr byl zaražený tím viděním a přemýšlel, co mu to má říci. Kornéliovi poslové mezitím nalezli dům Šimona koželuha a stáli před vraty. 18 Dotazovali se, zda tam bydlí Šimon zvaný též Petr. 19 Petrovi, který ještě přemýšlel o tom vidění, ujasnil Boží Duch: „Ti muži, co tě hledají, jsou sice pohané, 20 ale ty sejdi dolů a bez rozpaků se vyprav s nimi. Já jsem je k tobě poslal.“ 21 Petr tedy sestoupil dolů a řekl jim: „To jsem já, koho hledáte. Proč jste přišli?“ 22 Odpověděli: „Posílá nás římský setník Kornélius, spravedlivý muž, který ctí Boha a má dobrou pověst mezi všemi Izraelci. Zjevil se mu totiž anděl a dal mu pokyn, aby tě pozval do svého domu a vyslechl tvoje poselství.“ 23 Petr uvedl ty muže dovnitř a oni u něho přenocovali. 24 Nazítří se Petr s několika bratřími z Joppe vypravil s nimi. Dalšího dne dorazili do Césareje, kde už je očekával Kornélius. K setkání s Petrem sezval své příbuzné a dobré přátele. 25 Když Petr vcházel do jeho domu, Kornélius mu vyšel naproti, klekl si před ním a hluboce se mu poklonil. 26 Petr ho však pozvedl se slovy: „Vstaň, já jsem také jen člověk.“ 27 A v přátelském rozhovoru šli spolu dovnitř, kde Petr uviděl to shromáždění. 28 Oslovil je: „Vy jistě víte, že jako žid bych sem neměl chodit a že máme zakázáno přátelit se s lidmi jiného původu. Ale Bůh mi ukázal, že nemám žádného člověka považovat za poskvrněného nebo nečistého. 29 Poslechl jsem proto bez rozpaků vašeho pozvání a tady mě máte. Jen chci vědět, proč jste mě pozvali.“ 30 Kornélius vysvětloval: „Před třemi dny jsem držel půst až do tří hodin a pak jsem se tady doma modlil. Najednou přede mnou stál muž v běloskvoucím rouchu 31 a oslovil mne: ‚Kornélie, Bůh slyší tvé modlitby a ví o tvé dobročinnosti. 32 Pošli do Joppe a pozvi k sobě Šimona řečeného Petr. Bydlí u moře v domě koželuha Šimona. Má pro tebe důležité zprávy.‘ 33 Tak jsem tedy pro tebe hned poslal a jsem rád, žes mi vyhověl. Všichni, co jsme tady, věříme v jediného Boha a tvá slova přijmeme jako jeho vzkaz.“

Petr káže v Kornéliově domě

34 Petr k nim promluvil: „Teď jsem tedy přesvědčen, že Bůh nedělá mezi lidmi rozdílu 35 a že je mu milý člověk z kteréhokoliv národa, když ho ctí a jedná správně. 36 Izraelcům svěřil své poselství, radostnou zprávu, že nastává věk smíření ve jménu Ježíše Krista, Pána všech. 37 Snad už víte, jaké události začaly v Galileji a pak se rozšířily i do Judska. Nejprve Jan hlásal pokání a křtil. 38 Potom Ježíše z Nazaretu vybavil Bůh zvláštní mocí a svatým Duchem. Všude, kam přišel, pomáhal a uzdravoval všechny, které sužoval ďábel. Bůh se k němu přiznával 39 a my můžeme dosvědčit jeho činy v zemi Židů i v Jeruzalémě. A přesto ho tam popravili na kříži! 40 Bůh však Ježíše třetího dne vzkřísil a my jsme se s ním opět setkávali. 41 Neukázal se všem lidem, ale jenom nám, které si vybral za svědky zmrtvýchvstání. Dokonce jsme s ním po jeho vzkříšení jedli a pili. 42 Dostali jsme příkaz, abychom všem hlásali a dosvědčovali, že toho Ježíše Bůh ustanovil soudcem nad živými i mrtvými. 43 Na něho se vztahují sliby, které vyřizovali proroci: každému, kdo v něho uvěří, odpustí Bůh hříchy.“

Bůh přijímá a obdarovává každého

44 Petr ještě nedomluvil a Duch svatý již sestoupil na všechny posluchače. 45 Petrovi průvodci, kteří byli židé obráceni ke Kristu, žasli, že dar Ducha svatého dostávají nyní i lidé pohanského původu. 46 Vždyť je slyšeli, jak mluví zvláštními jazyky a chválí Boha. Petr jim řekl: 47 „Copak jim můžeme odepřít křest, když jim Bůh dal svého Ducha jako nám?“ 48 A dal pokyn, aby noví věřící byli pokřtěni ve jméno Ježíše Krista. Na jejich prosbu tam pak ještě několik dní zůstal.

Schlachter 2000

od Genfer Bibelgesellschaft

Das Heil für die Heiden – Gott wirkt an Kornelius

1 In Cäsarea lebte aber ein Mann namens Kornelius, ein Hauptmann der Schar, die man »die Italische« nennt; (Mt 8,5; Sk 8,40; Sk 23,23; Sk 23,33)

Mt 8,5Sk 8,40Sk 23,23Sk 23,33

2 der war fromm und gottesfürchtig mit seinem ganzen Haus und gab dem Volk viele Almosen und betete ohne Unterlass zu Gott. (Gn 18,19; Jz 24,15; Jb 1,1; Ž 16,8; Ž 112,1; Ž 112,5; Mal 3,20; L 2,37; Sk 9,36; Ko 4,2)

Gn 18,19Jz 24,15Jb 1,1Ž 16,8Ž 112,1Ž 112,5Mal 3,20L 2,37Sk 9,36Ko 4,2

3 Der sah um die neunte Stunde des Tages in einem Gesicht deutlich einen Engel Gottes zu ihm hereinkommen, der zu ihm sprach: Kornelius! (Sk 3,1; Žd 1,14) 4 Er aber blickte ihn an, erschrak und sprach: Was ist, Herr? Er sprach zu ihm: Deine Gebete und deine Almosen sind hinaufgekommen vor Gott, sodass er ihrer gedacht hat! (Jb 7,14; Ž 141,2; L 1,12; L 1,13; Žd 6,10)

Jb 7,14Ž 141,2L 1,12L 1,13Žd 6,10

5 Und nun sende Männer nach Joppe und lass Simon holen mit dem Beinamen Petrus. 6 Dieser ist zu Gast bei einem Gerber Simon, dessen Haus am Meer liegt; der wird dir sagen, was du tun sollst! (Sk 9,43) 7 Als nun der Engel, der mit Kornelius redete, hinweggegangen war, rief er zwei seiner Hausknechte und einen gottesfürchtigen Kriegsknecht von denen, die stets um ihn waren, (Ž 101,6; L 7,8) 8 und erzählte ihnen alles und sandte sie nach Joppe. (Ž 66,16)

Das Heil für die Heiden – Gott redet zu Petrus

9 Am folgenden Tag aber, als jene auf dem Weg waren und sich der Stadt näherten, stieg Petrus auf das Dach, um zu beten, etwa um die sechste Stunde. (Ž 55,18; Da 6,11) 10 Da wurde er sehr hungrig und wollte essen. Während man aber etwas zubereitete, kam eine Verzückung über ihn. (Sk 11,5; Sk 22,17) 11 Und er sah den Himmel geöffnet und ein Gefäß zu ihm herabkommen, wie ein großes, leinenes Tuch, das an vier Enden gebunden war und auf die Erde niedergelassen wurde; (Ez 1,1; Zj 4,1; Zj 19,11) 12 darin waren all die vierfüßigen Tiere der Erde und die Raubtiere und die kriechenden Tiere und die Vögel des Himmels. 13 Und eine Stimme sprach zu ihm: Steh auf, Petrus, schlachte und iss! 14 Petrus aber sprach: Keineswegs, Herr! denn ich habe noch nie etwas Gemeines oder Unreines^[1] gegessen! (Lv 11,46; Lv 20,25; Ez 4,14; Mt 16,22; J 13,8)

Lv 11,46Lv 20,25Ez 4,14Mt 16,22J 13,8

15 Und eine Stimme [sprach] wiederum, zum zweiten Mal, zu ihm: Was Gott gereinigt hat, das halte du nicht für gemein! (Gn 9,3; Mt 15,11; Ř 14,14; Ef 2,11; 1Tm 4,4)

Gn 9,3Mt 15,11Ř 14,14Ef 2,111Tm 4,4

16 Dies geschah dreimal, und dann wurde das Gefäß wieder in den Himmel hinaufgezogen. (Da 6,11; Da 6,14; Mt 26,34; Mt 26,75; J 21,15; Sk 11,10; 2K 12,8)

Da 6,11Da 6,14Mt 26,34Mt 26,75J 21,15Sk 11,102K 12,8

17 Als aber Petrus bei sich selbst ganz ungewiss war, was das Gesicht bedeuten solle, das er gesehen hatte, siehe, da standen die von Kornelius abgesandten Männer, die das Haus Simons erfragt hatten, am Toreingang; 18 und sie riefen und erkundigten sich, ob Simon mit dem Beinamen Petrus hier zu Gast sei. 19 Während nun Petrus über das Gesicht nachdachte, sprach der Geist zu ihm: Siehe, drei Männer suchen dich! (Sk 8,29) 20 Darum steh auf, steige hinab und ziehe ohne Bedenken mit ihnen, denn ich habe sie gesandt! 21 Da ging Petrus zu den Männern hinab, die von Kornelius zu ihm gesandt worden waren, und sprach: Siehe, ich bin der, den ihr sucht. Was ist der Grund für euer Kommen? (Sk 10,29) 22 Sie aber sprachen: Kornelius, der Hauptmann, ein gerechter und gottesfürchtiger Mann, der ein gutes Zeugnis hat bei dem ganzen Volk der Juden, hat von einem heiligen Engel die Weisung erhalten, dich in sein Haus holen zu lassen, um Worte von dir zu hören. (L 7,4; 3J 1,12) 23 Da rief er sie herein und beherbergte sie. Am folgenden Tag aber zog Petrus mit ihnen, und etliche Brüder von Joppe gingen mit ihm. (Sk 10,45; Sk 11,12; Ř 12,13)

Sk 10,45Sk 11,12Ř 12,13

Die Bekehrung des Kornelius

24 Und am anderen Tag kamen sie nach Cäsarea. Kornelius aber wartete auf sie und hatte seine Verwandten und seine vertrauten Freunde zusammengerufen. (Iz 2,3; Mi 4,2) 25 Als nun Petrus gerade hineinkam, ging ihm Kornelius entgegen und fiel ihm zu Füßen und huldigte ihm. 26 Petrus aber richtete ihn auf und sprach: Steh auf; auch ich bin ein Mensch! (Mt 23,8; Sk 14,14; Zj 19,10; Zj 22,8)

Mt 23,8Sk 14,14Zj 19,10Zj 22,8

27 Und während er sich mit ihm unterredete, ging er hinein und fand viele versammelt. 28 Und er sprach zu ihnen: Ihr wisst, dass es einem jüdischen Mann nicht erlaubt ist, mit einem Angehörigen eines anderen Volkes zu verkehren oder sich ihm zu nahen; doch mir hat Gott gezeigt, dass ich keinen Menschen gemein oder unrein nennen soll. (J 4,9; J 6,45; J 18,28; Sk 11,2; Sk 15,8; Ef 3,6)

J 4,9J 6,45J 18,28Sk 11,2Sk 15,8Ef 3,6

29 Darum bin ich auch ohne Widerrede gekommen, als ich hergerufen wurde. Und nun frage ich: Aus welchem Grund habt ihr mich gerufen? (Sk 10,21) 30 Und Kornelius sprach: Vor vier Tagen fastete ich bis zu dieser Stunde, und ich betete um die neunte Stunde in meinem Haus. Und siehe, da stand ein Mann in glänzender Kleidung vor mir (L 24,4) 31 und sprach: Kornelius, dein Gebet ist erhört, und deiner Almosen ist vor Gott gedacht worden! (Da 10,12) 32 Darum sende nach Joppe und lass Simon mit dem Beinamen Petrus holen; dieser ist zu Gast im Haus Simons, eines Gerbers, am Meer; der wird zu dir reden, wenn er kommt. (Sk 10,5) 33 Da sandte ich auf der Stelle zu dir, und du hast wohl daran getan zu kommen. So sind wir nun alle gegenwärtig vor dem Angesicht Gottes, um alles zu hören, was dir von Gott aufgetragen ist! (Dt 5,27; 1S 3,10) 34 Da tat Petrus den Mund auf und sprach: Nun erfahre ich in Wahrheit, dass Gott die Person nicht ansieht, (Dt 10,17; 1S 16,7; Ř 2,11; Ga 2,6)

Dt 10,171S 16,7Ř 2,11Ga 2,6

35 sondern dass in jedem Volk derjenige ihm angenehm ist, der ihn fürchtet und Gerechtigkeit übt! (Ž 147,11; Kaz 12,14; Ř 10,12) 36 Das Wort, das er den Kindern Israels gesandt hat, indem er Frieden verkünden ließ durch Jesus Christus — welcher Herr über alle ist —, (Iz 52,7; L 1,79; J 13,13; Sk 2,36; Ef 1,20; Ef 2,17; Zj 17,14)

Iz 52,7L 1,79J 13,13Sk 2,36Ef 1,20Ef 2,17Zj 17,14

37 ihr kennt es; das Zeugnis, das sich durch ganz Judäa verbreitet hat und in Galiläa anfing nach der Taufe, die Johannes verkündigte: (Sk 13,23) 38 wie Gott Jesus von Nazareth mit Heiligem Geist und Kraft gesalbt hat, und wie dieser umherzog und Gutes tat und alle heilte, die vom Teufel überwältigt waren; denn Gott war mit ihm. (Iz 61,1; Mt 9,35; J 3,2; J 4,34; J 10,38; Sk 2,22; 1J 3,8)

Iz 61,1Mt 9,35J 3,2J 4,34J 10,38Sk 2,221J 3,8

39 Und wir sind Zeugen alles dessen, was er im Land der Juden und in Jerusalem getan hat. Ihn haben sie getötet, indem sie ihn ans Holz^[2] hängten. (Sk 1,8; Sk 2,32; Sk 3,15; Sk 5,32; Ga 3,13)

Sk 1,8Sk 2,32Sk 3,15Sk 5,32Ga 3,13

40 Diesen hat Gott auferweckt am dritten Tag und hat ihn offenbar werden lassen, (Sk 3,15) 41 nicht dem ganzen Volk, sondern uns, den von Gott vorher erwählten Zeugen, die wir mit ihm gegessen und getrunken haben nach seiner Auferstehung aus den Toten. (Mt 23,39; J 14,19; J 14,22; J 21,13)

Mt 23,39J 14,19J 14,22J 21,13

42 Und er hat uns geboten, dem Volk zu verkündigen und zu bezeugen, dass Er der von Gott bestimmte Richter der Lebendigen und der Toten ist. (Mk 16,15; J 5,22; J 5,27; Sk 17,31; 2Tm 4,1)

Mk 16,15J 5,22J 5,27Sk 17,312Tm 4,1

43 Von diesem legen alle Propheten Zeugnis ab, dass jeder, der an ihn glaubt, durch seinen Namen Vergebung der Sünden empfängt. (Iz 49,6; Iz 53,11; Za 13,1) 44 Während Petrus noch diese Worte redete, fiel der Heilige Geist auf alle, die das Wort hörten. (Sk 11,15) 45 Und alle Gläubigen aus der Beschneidung^[3], die mit Petrus gekommen waren, gerieten außer sich vor Staunen, dass die Gabe des Heiligen Geistes auch über die Heiden ausgegossen wurde. (Sk 2,4; Sk 15,8) 46 Denn sie hörten sie in Sprachen reden und Gott hochpreisen. Da ergriff Petrus das Wort: (L 5,26; Sk 2,4; Sk 13,48; Sk 19,6)

L 5,26Sk 2,4Sk 13,48Sk 19,6

47 Kann auch jemand diesen das Wasser verwehren, dass sie nicht getauft werden sollten, die den Heiligen Geist empfangen haben gleichwie wir? (Sk 8,12; Sk 8,36; Sk 15,8)

Sk 8,12Sk 8,36Sk 15,8

48 Und er befahl, dass sie getauft würden im Namen des Herrn. Da baten sie ihn, etliche Tage zu bleiben. (J 4,40)