1-3Z Božího pověření Jan Křtitel procházel údolím řeky Jordánu a kázal: „Zanechejte hříšného života a proste Boha, aby vám odpustil. Já vás pokřtím na znamení vašeho pokání.“ Jana, syna Zachariášova, Bůh vyzval, aby vystoupil z ústraní. Stalo se to v patnáctém roce vlády císaře Tiberia. Tehdy byl římským správcem Judska Pontský Pilát, Herodes byl knížetem v Galileji, jeho bratr Filip v Iturii a Trachonitidě a Lyzaniáš v Abiléně. Velekněžský úřad v Jeruzalémě zastávali Annáš a Kaifáš.4Tak se splnila dávná předpověď proroka Izajáše: „Z pouště volá hlas: Připravte Pánu cestu a odstraňte mu překážky!5-6Zasypejte všechny strže, srovnejte každou horu a pahorek, napřimte křivé stezky a uhlaďte hrbolaté pěšiny, dříve než se zjeví Boží Vysvoboditel všem!“7Lidé se k Janovi hrnuli v zástupech, aby se od něho dali pokřtít. Často však od něho slýchali ostrá napomenutí: „Vy chytráci! Myslíte, že se vykroutíte z Božího soudu jako hadi?8Ovoce pokání jsou činy; dokažte jimi, že se opravdu chcete změnit! Domníváte se, že se vám nemůže nic stát, protože máte praotce Abrahama? To vám nepomůže. Vždyť i z nevěrců tvrdých jako kámen si může Bůh stvořit dědice Abrahamovy víry. Dejte si pozor!9Na kořeny stromů již míří sekera. Každý strom, který neponese dobré ovoce, bude poražen a vhozen do ohně.“10Lidé se ho ptali: „Tak co máme dělat?“11Jan jim odpovídal: „Máš dvě košile? Rozděl se s tím, kdo nemá žádnou. Máš co jíst? Rozděl se s tím, kdo hladoví.“12Přicházeli k němu i výběrčí daní a ptali se ho: „Mistře, co máme dělat my?“13A on jim řekl: „Nevymáhejte více, než je stanoveno.“14I vojáci se ptali: „A co my?“ Těm říkal: „Nikoho netýrejte a nevydírejte, spokojte se se svým žoldem.“15Lidé byli plni očekávání Mesiáše a začali se dohadovat, zdali to není Jan.16On to však popřel: „Já vás křtím vodou, ale přichází mocnější, než jsem já. Tomu nejsem hoden ani boty zavázat. Ten vás bude křtít Duchem svatým a pročistí vás ohněm soudu.17Již drží lopatu, aby na mlatu proházel zrno a oddělil je od plev. Pšenici shromáždí do své sýpky, ale plevy spálí neuhasitelným ohněm.“
Herodes dává Jana uvěznit
18A podobným způsobem mluvil Jan k lidem, aby je vyburcoval a vnitřně připravil na příchod Mesiáše.19I Heroda, vládce Galileje, káral za to, že svému bratru Filipovi přebral manželku Herodiadu, a za všechno další zlo, které napáchal.20Později dal Herodes Jana uvěznit a tím svoje zločiny dovršil.
Jan křtí Ježíše
21Jednoho dne přišel se zástupem ke křtu také Ježíš. Byl pokřtěn, a když se modlil, otevřelo se nebe,22Duch svatý na něj sestoupil v podobě holubice a ozval se hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, moje radost.“
Ježíšův rodokmen
23Ježíšovi bylo asi třicet let, když začal veřejně působit. Lidé ho považovali za syna tesaře Josefa.24-38V Josefově rodokmenu se setkáváme s některými významnými muži historie. Jsou to například Zerubábel – obnovitel chrámu po babylónském zajetí, král David, praotcové Juda, Jákob, Izák, Abraham, Noeho syn Šém, který byl potomkem Šéta a jeho otce Adama, jehož stvořil Bůh.
1Aber im fünfzehnten Jahr der Regierung des Kaisers Tiberius[1], als Pontius Pilatus Statthalter von Judäa war und Herodes[2] Vierfürst von Galiläa, sein Bruder Philippus aber Vierfürst von Ituräa und dem Gebiet von Trachonitis, und Lysanias Vierfürst von Abilene, (Mt 2,22; Mt 14,1; Mt 14,3; L 23,6)2unter den Hohenpriestern Hannas und Kajaphas, da erging das Wort Gottes an Johannes, den Sohn des Zacharias, in der Wüste. (L 1,80; J 11,49; J 18,13; Sk 4,6)3Und er kam in die ganze Umgegend des Jordan und verkündigte eine Taufe der Buße[3] zur Vergebung der Sünden, (Ez 36,25; Sk 2,38)4wie geschrieben steht im Buch der Worte des Propheten Jesaja, der spricht: »Die Stimme eines Rufenden [ertönt] in der Wüste: Bereitet den Weg des Herrn, macht seine Pfade eben! (Mal 3,1; L 1,76; L 7,27)5Jedes Tal soll ausgefüllt und jeder Berg und Hügel erniedrigt werden, und das Krumme soll gerade und die holprigen Wege eben werden; (Iz 49,11)6und alles Fleisch wird das Heil Gottes sehen.«[4] (Iz 40,3; Iz 45,22; Iz 52,10; Tt 2,11)7Er sprach nun zu der Volksmenge, die hinausging, um sich von ihm taufen zu lassen: Schlangenbrut! Wer hat euch unterwiesen, dem kommenden Zorn zu entfliehen?8So bringt nun Früchte, die der Buße würdig sind! Und fangt nicht an, bei euch selbst zu sagen: Wir haben Abraham zum Vater! Denn ich sage euch: Gott vermag dem Abraham aus diesen Steinen Kinder zu erwecken. (Iz 1,16; L 19,9; J 8,39; Sk 26,20; Ř 4,16; 2K 7,9; Ga 3,7; Ga 3,29)9Es ist aber auch schon die Axt an die Wurzel der Bäume gelegt. Jeder Baum nun, der keine gute Frucht bringt, wird abgehauen und ins Feuer geworfen! (Mt 3,10)10Da fragte ihn die Menge und sprach: Was sollen wir denn tun? (Sk 2,37)11Und er antwortete und sprach zu ihnen: Wer zwei Hemden hat, gebe dem, der keines hat; und wer Speise hat, der mache es ebenso! (Sk 4,32; 2K 8,14; 1J 3,17)12Es kamen auch Zöllner[5], um sich taufen zu lassen, und sprachen zu ihm: Meister, was sollen wir tun? (Mt 21,31; L 7,29)13Er sprach zu ihnen: Fordert nicht mehr, als was euch vorgeschrieben ist! (L 19,8; 1K 6,9; 1Te 4,6)14Es fragten ihn aber auch Kriegsleute und sprachen: Und was sollen wir tun? Und er sprach zu ihnen: Misshandelt niemand, erhebt keine falsche Anklage und seid zufrieden mit eurem Sold! (Lv 19,13; 1Tm 6,8)15Da aber das Volk in Erwartung stand und alle in ihren Herzen sich wegen Johannes fragten, ob er vielleicht der Christus sei, (J 10,24)16antwortete Johannes allen und sprach: Ich taufe euch mit Wasser; es kommt aber einer, der stärker ist als ich, und ich bin nicht würdig, ihm seinen Schuhriemen zu lösen; der wird euch mit Heiligem Geist und Feuer taufen. (Mt 3,11; J 1,15; J 1,27; J 3,31; Sk 13,25)17Er hat die Worfschaufel in seiner Hand, und er wird seine Tenne durch und durch reinigen und den Weizen in seine Scheune sammeln; die Spreu aber wird er mit unauslöschlichem Feuer verbrennen! (Ž 21,10; Iz 47,14; Iz 66,24; Jr 15,7; Mt 13,41)18Auch mit vielen anderen Ermahnungen verkündigte er dem Volk die frohe Botschaft. (J 3,27)19Der Vierfürst Herodes aber, da er von ihm getadelt wurde wegen Herodias, der Frau seines Bruders Philippus, und wegen all des Bösen, was Herodes tat, (1Kr 18,17; 2Pa 25,16; Mt 14,1)20fügte zu allem noch das hinzu, dass er den Johannes ins Gefängnis warf. (Mt 11,2; Mt 14,3)
Die Taufe Jesu Christi
21Es geschah aber, als alles Volk sich taufen ließ und auch Jesus getauft wurde und betete, da tat sich der Himmel auf, (Da 9,20; L 9,28)22und der Heilige Geist stieg in leiblicher Gestalt wie eine Taube auf ihn herab, und eine Stimme ertönte aus dem Himmel, die sprach: Du bist mein geliebter Sohn; an dir habe ich Wohlgefallen! (Iz 42,1; Mt 17,5; J 10,17; 1J 5,9)
Das Geschlechtsregister Jesu Christi
23Und Jesus war ungefähr 30 Jahre alt, als er begann; er war, wie man meinte, ein Sohn Josephs, (Nu 4,1; Mt 13,55; L 4,22; J 1,45)24des Eli, des Matthat, des Levi, des Melchi, des Janna, des Joseph,25des Mattathias, des Amos, des Nahum, des Esli, des Nangai,26des Maath, des Mattathias, des Semei, des Joseph, des Juda,27des Johanan, des Resa, des Serubbabel, des Schealtiel, des Neri,28des Melchi, des Addi, des Kosam, des Elmodam, des Er,29des Joses, des Elieser, des Jorim, des Matthat, des Levi,30des Simeon, des Juda, des Joseph, des Jonan, des Eljakim,31des Melea, des Mainan, des Mattatha, des Nathan, des David, (2S 5,14)32des Isai, des Obed, des Boas, des Salmon, des Nachschon, (Rt 4,19; Iz 11,1)33des Amminadab, des Aram, des Hezron, des Perez, des Juda, (Gn 46,12)34des Jakob, des Isaak, des Abraham, des Terach, des Nahor, (1Pa 1,24)35des Serug, des Regu, des Peleg, des Heber, des Schelach,36des Kainan, des Arpakschad, des Sem, des Noah, des Lamech, (Gn 5,21)37des Methusalah, des Henoch, des Jared, des Mahalaleel, des Kainan, (Gn 5,6)38des Enosch, des Seth, des Adam, Gottes. (Gn 2,7; Gn 5,3; Gn 5,32)