2. Korintským 3 | Slovo na cestu

Slovo na cestu

Boží nová smlouva

1 Že se zase stále oháníme svou důvěryhodností? Máme snad zapotřebí o vaši důvěru se teprve ucházet, či si na ni od vás objednávat vysvědčení? 2-3 Naším nejlepším vysvědčením jste přece vy sami! Inkoust a papír mohou lhát, ale jak změnil Kristus vaše životy, to může každý vidět na vlastní oči. Vy jste Kristův dopis, který jsem psal ne perem, ale Božím Duchem; ne na papír, ale na živá lidská srdce. 4 Neužíval bych sám o sobě tak velkých slov, kdybych si nebyl jist, že to všechno působí sám Bůh prostřednictvím Ježíše Krista. 5 Ponecháni jen svým vlastním schopnostem nedokázali bychom vůbec nic. Má-li naše práce přece nějaké výsledky, je to působením Boží moci. 6 Bůh nás učinil hlasateli nové smlouvy, kterou s člověkem uzavírá pro jeho záchranu. Tato smlouva není založena na liteře, ale na Duchu. Litera zabíjí, ale Duch dává život. 7 Když Mojžíš předával izraelskému národu Boží zákony vytesané do kamenných desek, zářil odlesk Boží slávy na jeho tváři tak silně, že oči všech přítomných byly oslněny; a to šlo o zákony, které za neposlušnost přisuzovaly smrt. 8 Oč slavnější je smlouva, v níž Bůh nyní daruje člověku nový život prostřednictvím svého Ducha. 9 Jestliže vyhlášení zákonů, které odsuzovaly, bylo provázeno takovým leskem, kolik slávy teprve musí být spojeno s tímto darem života? 10 Proti tomu ani Mojžíšova svatozář není vůbec nic! 11 Když už to, co bylo jen pomíjející, tak oslňovalo, oč velkolepější bude teprve to trvalé.

Zákon bez Krista nedává smysl

12 Protože víme, že tato Boží sláva nepodléhá zubu času, můžeme vystupovat s jistotou a otevřeností. 13 Mojžíš si před lidmi zahaloval obličej, aby si nevšimli, jak jeho záře postupně vybledává; toho se my bát nemusíme. Mojžíšův národ byl však postižen ještě jinou slepotou: 14 dodnes, kdykoliv se v synagogách čte Starý zákon, zůstává mu jeho pravý smysl zahalen. Lidé nepochopí pravý smysl Starého zákona, dokud jim ho neodhalí Kristus. 15 A tak jsou dosud přesvědčeni, že jen podle Mojžíšova návodu získají věčný život. 16 Kdo se však ze své duchovní bídy obrátí k Pánu, tomu se otevřou oči. 17 Pán je Duch, a kde je Duch Páně, tam člověk již není otrokem zákona. 18 V naší nezakryté tváři se odráží Boží sláva jako v zrcadle; sami se tak postupně stáváme jeho obrazem čím dál věrnějším a krásnějším, jak nás jeho Duch mění a přetváří.

Schlachter 2000

od Genfer Bibelgesellschaft

1 Fangen wir wieder an, uns selbst zu empfehlen? Brauchen wir etwa, wie gewisse Leute, Empfehlungsbriefe an euch oder Empfehlungsbriefe von euch? (Sk 18,27; 2K 1,12; 2K 5,12) 2 Unser Brief seid ihr selbst, in unsere Herzen geschrieben, erkannt und gelesen von jedermann. (1K 9,2) 3 Es ist ja offenbar, dass ihr ein Brief des Christus seid, durch unseren Dienst ausgefertigt, geschrieben nicht mit Tinte, sondern mit dem Geist des lebendigen Gottes, nicht auf steinerne Tafeln, sondern auf fleischerne Tafeln des Herzens. (Ex 24,12; Ex 32,19; Ex 34,1; Jr 31,33; Ez 36,26; 1K 2,4; 1K 3,5)

Ex 24,12Ex 32,19Ex 34,1Jr 31,33Ez 36,261K 2,41K 3,5

4 Und eine solche Zuversicht haben wir durch Christus zu Gott; (1Te 1,8) 5 nicht dass wir von uns selber aus tüchtig wären, sodass wir uns etwas anrechnen dürften, als käme es aus uns selbst, sondern unsere Tüchtigkeit kommt von Gott, (J 15,5; 1K 2,12; 1K 15,10; Fp 2,13)

J 15,51K 2,121K 15,10Fp 2,13

6 der uns auch tüchtig gemacht hat zu Dienern des neuen Bundes, nicht des Buchstabens^[1], sondern des Geistes; denn der Buchstabe tötet, aber der Geist macht lebendig. (Jr 31,31; J 6,63; Ř 2,29; Ř 7,6; Ř 7,10; Ř 8,2; 2K 5,17)

Jr 31,31J 6,63Ř 2,29Ř 7,6Ř 7,10Ř 8,22K 5,17

Die Herrlichkeit des Neuen Bundes. Der Dienst der Gerechtigkeit

7 Wenn aber der Dienst des Todes durch in Stein gegrabene Buchstaben von solcher Herrlichkeit war, dass die Kinder Israels nicht in das Angesicht Moses schauen konnten wegen der Herrlichkeit seines Antlitzes, die doch vergänglich war, (Ex 34,30; Dt 10,1) 8 wie sollte dann nicht der Dienst des Geistes von weit größerer Herrlichkeit sein? (Sk 13,2; Ga 3,2; Ga 3,5) 9 Denn wenn der Dienst der Verdammnis^[2] Herrlichkeit hatte, wie viel mehr wird der Dienst der Gerechtigkeit von Herrlichkeit überfließen! (Ř 1,17; Ga 3,10) 10 Ja, selbst das, was herrlich gemacht war, ist nicht herrlich im Vergleich zu diesem, das eine so überschwängliche Herrlichkeit hat. (Ag 2,9; J 1,14) 11 Denn wenn das, was weggetan wird, mit Herrlichkeit kam, wie viel mehr wird das, was bleibt, in Herrlichkeit bestehen! (L 1,33; Žd 7,24) 12 Da wir nun eine solche Hoffnung haben, so treten wir mit großer Freimütigkeit auf (Ef 6,19) 13 und nicht wie Mose, der eine Decke auf sein Angesicht legte, damit die Kinder Israels nicht auf das Ende dessen sähen, was weggetan werden sollte. (Ex 34,29) 14 Aber ihre Gedanken wurden verstockt; denn bis zum heutigen Tag bleibt beim Lesen des Alten Testamentes^[3] diese Decke unaufgedeckt, die in Christus weggetan wird. (Iz 6,10; Ez 12,2; J 1,17; Ř 2,4; Ř 11,25)

Iz 6,10Ez 12,2J 1,17Ř 2,4Ř 11,25

15 Doch bis zum heutigen Tag liegt die Decke auf ihrem Herzen, sooft Mose gelesen wird. (Sk 28,23) 16 Sobald es sich aber zum Herrn bekehrt, wird die Decke weggenommen. (Iz 45,22; Ř 10,12; Zj 22,16) 17 Der Herr aber ist der Geist; und wo der Geist des Herrn ist, da ist Freiheit. (J 4,24; J 8,36; Ř 8,15; 1K 15,45)

J 4,24J 8,36Ř 8,151K 15,45

18 Wir alle aber, indem wir mit unverhülltem Angesicht die Herrlichkeit des Herrn anschauen wie in einem Spiegel, werden verwandelt in dasselbe Bild von Herrlichkeit zu Herrlichkeit, nämlich vom Geist des Herrn. (Ex 34,34; Př 4,18; Ř 8,29; 1K 13,12; 2K 5,17; Ef 4,23)

Ex 34,34Př 4,18Ř 8,291K 13,122K 5,17Ef 4,23