1-2Můj drahý synu ve víře, milý Timoteji, přeji ti milost, slitování a pokoj od Boha Otce i Ježíše Krista, našeho Pána.3Při svém odjezdu do Makedonie jsem tě prosil, abys zůstal v Efezu a stavěl hráze falešným naukám4a nekonečným diskusím o bájích a rodokmenech. Vedou spíš k jalovému mudrování, než aby objasňovaly význam víry v Božích plánech.5Cílem našeho snažení musí být láska, která pramení z čistého srdce, z dobrého svědomí a opravdové víry.6Od toho někteří uhnuli a dali se na prázdné řečnění.7Chtějí se proslavit jako učitelé Mojžíšova zákona a přitom nemají ponětí, co je jeho pravým smyslem.8Zákon je jistě užitečný, je-li užíván tak, jak Bůh zamýšlel.9-11Ale nesmíme zapomenout, že Bůh svými zákony nemíří proti nám, kteří jsme jeho, nýbrž proti zlým a vzpurným, kteří Boha neuznávají, trápí své rodiče, lžou, křivě přísahají, libují si v oplzlostech, proti homosexuálům a zvrhlíkům, smilníkům, únoscům a vrahům i všem ostatním, jejichž jednání se příčí Božím řádům, určeným k našemu blahu.
Pavlovo vyznání založené na zkušenosti
12Jak jsem Ježíši Kristu vděčný, že si mne vybral za svého spolupracovníka.13-14Dříve jsem se jeho jménu vysmíval a jeho vyznavače hubil, ale Bůh se nade mnou smiloval, protože jsem to dělal z nevědomosti, když jsem ještě Krista neznal. Ve své dobrotě mne dovedl k tomu, abych uvěřil, a naplnil mne celého svou láskou.15Jak je to pravdivé a jak rád bych to každému rozhlásil: Ježíš přišel na svět zachránit nás, od Boha odloučené a smrti propadlé. A jestli byl někdo od Boha daleko, byl jsem to já.16Ale Bůh se nade mnou smiloval a Ježíš Kristus na mém příkladu ukázal, jakou trpělivost má i s tím nejbídnějším hříšníkem, aby si každý uvědomil, že věčný život je tu i pro něho.17Sláva a čest Bohu za to na věky! On je věčný král, neviditelný, nesmrtelný, jediný a slavný Bůh!18To ti tedy, milý synu, kladu na srdce: bojuj dobře v Božím boji, jak to o tobě i Bůh v prorocké řeči pověděl.19Drž se pevně své víry v Krista a udržuj si stále čisté svědomí. Někteří své svědomí zničili tím, že jednali svévolně proti němu. Není divu, že pak ztratili i víru v Krista, jako například20Alexandr a Hymeneus. Musel jsem ty dva vyloučit z církve, aby nedělali hanbu Kristovu jménu.
1Paulus, Apostel Jesu Christi nach dem Befehl Gottes, unseres Retters, und des Herrn Jesus Christus, der unsere Hoffnung ist, (J 3,16; Sk 22,10; Sk 26,15; Ef 1,18; Ko 1,27; Tt 1,3)2an Timotheus, [mein] echtes Kind im Glauben: Gnade, Barmherzigkeit, Friede [sei mit dir] von Gott, unserem Vater, und Christus Jesus, unserem Herrn! (Sk 16,1; Ř 1,7; 1K 1,3; 2Tm 1,2)
Abwehr falscher Lehren
3Ich habe dich ja bei meiner Abreise nach Mazedonien ermahnt, in Ephesus zu bleiben, dass du gewissen Leuten gebietest, keine fremden Lehren zu verbreiten (Sk 20,29; 2J 1,9; Zj 2,2)4und sich auch nicht mit Legenden und endlosen Geschlechtsregistern zu beschäftigen, die mehr Streitfragen hervorbringen als göttliche Erbauung im Glauben; (Ř 14,19; Ko 2,6; 2Tm 4,3; Tt 1,14; Tt 3,9; 2P 1,16)5das Endziel des Gebotes[1] aber ist Liebe aus reinem Herzen und gutem Gewissen und ungeheucheltem Glauben. (Mt 5,8; Sk 15,9; Sk 24,16; Ř 13,10; Ga 5,6; 1Tm 1,19)6Davon sind einige abgeirrt und haben sich unnützem Geschwätz zugewandt; (1Tm 6,21; 2Tm 2,18; Tt 1,10)7sie wollen Lehrer des Gesetzes sein und verstehen doch nicht, was sie verkünden und als gewiss hinstellen. (Ř 1,21; 2Tm 3,7)8Wir wissen aber, dass das Gesetz gut ist, wenn man es gesetzmäßig anwendet (Ř 7,12)9und berücksichtigt, dass einem Gerechten kein Gesetz auferlegt ist, sondern Gesetzlosen und Widerspenstigen, Gottlosen und Sündern, Unheiligen und Gemeinen, solchen, die Vater und Mutter misshandeln, Menschen töten, (Ga 5,23)10Unzüchtigen, Knabenschändern, Menschenräubern, Lügnern, Meineidigen und was sonst der gesunden Lehre widerspricht, (Lv 18,29; J 7,16; 1Tm 4,6; 1Tm 6,3; 2Tm 4,3)11nach dem Evangelium der Herrlichkeit des glückseligen Gottes, das mir anvertraut worden ist. (Ž 48,1; 1Te 2,4; 1Tm 6,15; 2Tm 1,12; Tt 2,11)
Gottes Erbarmen im Leben des Paulus
12Und darum danke ich dem, der mir Kraft verliehen hat, Christus Jesus, unserem Herrn, dass er mich treu erachtet und in den Dienst eingesetzt hat, (1K 1,1; 1K 15,10; 2K 3,5; Ga 1,1)13der ich zuvor ein Lästerer und Verfolger und Frevler war. Aber mir ist Erbarmung widerfahren, weil ich es unwissend im Unglauben getan habe. (Mk 9,24; Mk 16,14; L 23,34; Sk 9,1; Sk 26,9; Ř 9,16; 2K 4,1; Ga 1,13)14Und die Gnade unseres Herrn wurde über alle Maßen groß samt dem Glauben und der Liebe, die in Christus Jesus ist. (Ř 5,20; Ef 3,18; 2Tm 1,13)15Glaubwürdig ist das Wort und aller Annahme wert, dass Christus Jesus in die Welt gekommen ist, um Sünder zu retten, von denen ich der größte bin. (L 9,56; L 19,10; J 3,17; 1K 15,9; 1Tm 4,9)16Aber darum ist mir Erbarmung widerfahren, damit an mir zuerst Jesus Christus alle Langmut erzeige, zum Vorbild für die, die künftig an ihn glauben würden zum ewigen Leben. (Ř 15,4; 1Tm 1,13)17Dem König der Ewigkeit aber, dem unvergänglichen, unsichtbaren, allein weisen Gott, sei Ehre und Ruhm von Ewigkeit zu Ewigkeit! Amen. (Ž 145,13; Iz 44,6; Iz 46,9; Ř 16,27; 1Tm 2,5; 1Tm 6,15; Zj 19,16)
Ermutigung zum guten Kampf des Glaubens
18Dieses Gebot vertraue ich dir an, mein Sohn Timotheus, gemäß den früher über dich ergangenen Weissagungen, damit du durch sie [gestärkt] den guten Kampf kämpfst, (1Tm 4,14; 1Tm 6,12; 2Tm 2,3)19indem du den Glauben und ein gutes Gewissen bewahrst. Dieses haben einige von sich gestoßen und darum im Glauben Schiffbruch erlitten. (Sk 24,16; 1Tm 1,5; 1Tm 3,9; 1Tm 6,9; 2Tm 4,10)20Zu ihnen gehören Hymenäus und Alexander, die ich dem Satan übergeben habe, damit sie gezüchtigt werden und nicht mehr lästern. (1K 5,5; 2Tm 2,17; 2Tm 4,14)