1Kdybych ovládal všechny řeči světa a uměl mluvit vznešeně jako sám anděl, ale neměl v sobě lásku, jsou má slova jen prázdnými zvuky jako dunění zvonu nebo řinčení plechu.2A kdybych se mohl honosit, že mými ústy mluví Bůh a že znám veškerá tajemství, a kdybych měl tak velikou víru, že bych dokázal přenášet hory – jestliže nemám lásku, nejsem nic.3A kdybych rozdal všechen svůj majetek a nechal se třeba i upálit, a přitom bych to dělal bez lásky, není to k ničemu.4Láska je shovívavá, laskavá, nezná závist. Není chlubivá a domýšlivá,5nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nerozčiluje se pro nepochopení ani nevzpomíná na křivdy,6není škodolibá, ale má zálibu v pravdě. Se vším se dokáže vyrovnat;7její víra, naděje a vytrvalost jsou nevyčerpatelné.8Láska nemá konce. Proroctví umlknou, jazyky domluví, vědění se rozplyne;9vždyť všechno naše poznání je kusé a všechna vnuknutí omezená;10až jejich místo zaujme úplnost a dokonalost, všechno kusé a omezené bude překonáno.11Dokud jsem byl dítě, byl dětský můj rozhled i způsob myšlení. Z dětských bot jsem však vyrostl a spolu s nimi jsem odložil i dětské představy.12V tomto životě můžeme vidět jenom cosi jako zamžený obraz v zrcadle, ale pak staneme Bohu tváří v tvář. Zatím ho známe jen z nepatrné části; pak ho budeme znát tak úplně, jak on už nyní zná nás.13Tři věci jsou silnější než smrt: víra, naděje a láska. A největší z nich je láska.
8Die Liebe hört niemals auf. Aber seien es Weissagungen, sie werden weggetan werden; seien es Sprachen, sie werden aufhören; sei es Erkenntnis, sie wird weggetan werden. (1K 13,13; Ef 3,17; 1J 4,7)9Denn wir erkennen stückweise und wir weissagen stückweise; (Jb 11,7; Kaz 8,17)10wenn aber einmal das Vollkommene da ist, dann wird das Stückwerk weggetan. (Zj 21,22; Zj 22,5)11Als ich ein Unmündiger war, redete ich wie ein Unmündiger, dachte wie ein Unmündiger und urteilte wie ein Unmündiger; als ich aber ein Mann wurde, tat ich weg, was zum Unmündigsein gehört. (Ga 4,1; Ef 4,13; Žd 5,12)12Denn wir sehen jetzt mittels eines Spiegels wie im Rätsel, dann aber von Angesicht zu Angesicht; jetzt erkenne ich stückweise, dann aber werde ich erkennen, gleichwie ich erkannt bin. (Ex 33,11; Nu 12,6; Dt 5,4; 1K 13,10; 2K 3,18; Jk 1,23; 1J 3,2; Zj 22,4)13Nun aber bleiben Glaube, Hoffnung, Liebe, diese drei; die größte aber von diesen ist die Liebe. (Ř 5,5; 1K 13,8; 1Te 5,8; Žd 6,19; Žd 11,1; 1J 4,7; 1J 4,16)