Marek 9 | Slovo na cestu :: ERF Bibleserver

Slovo na cestu

1 Někteří z vás, jak tu stojíte, se ještě dočkají mocných projevů Božího království.“

Ježíš se proměňuje na hoře

2 Po šesti dnech vzal s sebou Ježíš Petra, Jakuba a Jana a vystoupili na vršek hory. Tam, daleko od lidí, se před očima učedníků stala s Ježíšem zvláštní proměna. 3 Jeho tvář ozářila nadpozemská sláva a oděv se skvěl oslnivou bělostí, nedosažitelnou lidskými prostředky. Tu uviděli dva muže, jak s Ježíšem rozmlouvají; 4 byli to Elijáš a Mojžíš. 5 Petr zvolal: „Mistře, jak je dobře, žes nás vzal s sebou! Hned vám třem postavíme přístřeší.“ 6 Ani si vzrušením neuvědomoval, co říká; tak byli tím viděním vyvedeni z míry. 7 Vtom je všechny zahalil oblak a z něho se ozval hlas: „Toto je můj milovaný Syn, toho poslouchejte!“ 8 Když se mrak rozplynul, učedníci se rozhlédli, ale kromě Ježíše už nikoho neviděli. 9 Cestou dolů jim Ježíš přikázal, aby o té události nikomu nevyprávěli dříve, než vstane z mrtvých. 10 Slíbili, že o tom zatím budou mlčet, ale vůbec nechápali, co myslel tím, že „vstane z mrtvých“. 11 „Proč učitelé zákona říkají, že dříve než Kristus musí znovu přijít prorok Elijáš?“ otázali se Ježíše. 12-13 „Ano, nejprve měl přijít Elijáš, aby dal vše do pořádku. A on také přišel a připravil mi cestu. Ovšem, jak je v Bibli předpověděno, naložili s ním, jak se jim zlíbilo. Ale všimněte si, že Písmo hovoří také o Synu člověka, jak musí velmi trpět a upadnout do opovržení.“

Ježíš uzdravuje chlapce posedlého démonem

14 Když sestoupili k ostatním učedníkům, našli je obklopené množstvím lidí; mezi nimi byli i učitelé zákona, kteří se s učedníky o něčem dohadovali. 15 Když však uviděli Ježíše, uctivě ztichli a šli mu naproti, aby ho uvítali. 16 „O čem se dohadujete?“ zeptal se jich. 17 Z davu vystoupil jeden muž: „Mistře, přivedl jsem k tobě svého syna; je posedlý démonem, který ho připravuje o řeč i sluch. 18 Kdykoliv se ho ten duch zmocní, svíjí se v křeči, skřípe zuby, z úst mu jde pěna a upadá do bezvědomí. Žádal jsem tvé učedníky, aby ho od toho osvobodili, ale nedokázali to.“ 19 „Ach, vy lidé,“ zvolal Ježíš, „jak dlouho bude trvat, než uvěříte? Jak dlouho vás budu ještě snášet a mít s vámi trpělivost? Přiveďte toho hocha ke mně!“ 20 Šli pro něj. Sotva se s však přiblížil k Ježíšovi, chlapec se svalil na zem a svíjel se s pěnou u úst. 21 „Jak dlouho tím trpí?“ otázal se Ježíš otce. „Už od malička. 22 Často byl ve smrtelném nebezpečí, protože ten démon jím smýkal do ohně i do vody. Jestliže je to možné, slituj se a pomoz!“ 23 „Jestli je to možné?“ podivil se Ježíš. „Všechno je možné pro toho, kdo věří.“ 24 „Věřím, Pane, ale pomoz mi věřit víc!“ zvolal otec se slzami v očích: 25 Ježíš si všiml, že se sbíhají další lidé, a tak přikázal: „Duchu, který ovládáš jeho smysly, vyjdi z něho – jednou provždy!“ 26 Mladík vykřikl, ještě jednou se zkroutil křečí a pak ztichl. Démon ho opustil. Hoch však zůstal ležet bez známek života. Davem proběhl šepot, že je mrtvý. 27 Ale Ježíš ho vzal za ruku, zvedl jej a on se postavil. 28 Když pak Ježíš vešel do domu a jeho učedníci s ním byli sami, zeptali se ho: „Proč jsme toho démona nemohli vyhnat my?“ 29 „Zde pomůže jen modlitba a půst,“ odpověděl jim.

Ježíš podruhé předpovídá svou smrt

30 Když se odtamtud vydali na další cestu, procházeli Galileou, ale Ježíš si nepřál, aby se o něm lidé dozvěděli. 31 Chtěl mít čas pro své učedníky. Znovu je připravoval na to, že Syn člověka – totiž on sám – bude vydán na pospas lidem, kteří ho zabijí. Ale třetí den po smrti zase vstane k životu. 32 Oni tomu sice stále nerozuměli, styděli se však zeptat se ho.

Učedníci se přou o to, kdo z nich je větší

33 Potom se vrátili do Ježíšova příbytku v Kafarnaum. Tam se Ježíš zeptal svých učedníků, o čem se to cestou dohadovali. 34 Oni však mlčeli. Přeli se totiž, kdo z nich je významnější. 35 Ježíš se posadil a shromáždil je kolem sebe. „Kdo chce být na prvním místě u mne, bude u lidí jako ten poslední a všem bude sloužit,“ řekl. 36 Pak k sobě zavolal malé děcko a vzal je před nimi do náruče se slovy: 37 „Kdo se zastane takového dítěte a přijme ho v mém jménu, přijímá mne. Nepřijímá však jenom mne, ale i toho, který mne poslal.“

Učedníci brání jiným mluvit v Ježíšově jménu

38 „Mistře,“ hlásil mu Jan, „viděli jsme člověka, který tvým jménem vyhání démony, a nebyl to nikdo z našich. Zakázali jsme mu to, když mezi nás nepatří.“ 39 „Neměli jste mu bránit,“ odpověděl Ježíš. „Vždyť přece žádný, kdo v mém jménu učiní zázrak, nemůže se hned po tom obrátit proti mně. 40 Kdo není proti nám, je s námi. 41 A kdyby vám někdo podal sklenici vody jen proto, že jste moji – říkám vám, nepřijde o svou odměnu. 42 Kdo by však připravil o víru někoho, kdo mi důvěřuje jako toto dítě, lépe by mu bylo uvázat mlýnský kámen na krk a hodit ho do moře.

Ježíš varuje před pokušením

43-44 Svádí-li tě tvá ruka k činění zla, utni ji! Je pro tebe rozhodně lépe být bez ruky a mít jistotu, že budeš žít věčně, než mít obě ruce a jít do neuhasitelného ohně, odkud není vysvobození. 45-46 Podobně – svádí-li tě ke zlému tvá noha, zbav se jí. Je lépe být chromý a mít jistý věčný život, než s oběma nohama navěky zahynout. 47-48 A tak i oko: je-li původcem zla ve tvém životě, zbav se ho. Lépe je vejít do Božího království jednooký, než s oběma očima do věčného zahynutí. 49 Ke každé oběti patří sůl. 50 Sůl je dobrá věc. Ztratí-li však svou chuť a schopnost bránit rozkladu, čím ji nahradíte? Nebraňte se proto zkouškám a držte spolu.“

Nádej pre kazdého

od Biblica

Premenenie Ježiša

1 Potom sa obrátil k svojim poslucháčom a pokračoval: „Dôrazne vám hovorím, že niektorí z vás už za svojho života uvidia, ako sa Božie kráľovstvo prejaví vo svojej moci.“ 2 Po šiestich dňoch vzal Ježiš so sebou Petra, Jakuba a Jána a vystúpili spolu na jeden z vrchov. Boli tu celkom sami. Zrazu sa s Ježišom stala zvláštna zmena. 3 Odev mu zbelel ako sneh – skvel sa takou belosťou, aká sa ničím na svete nedá dosiahnuť. 4 Tu zbadali dvoch mužov, ako sa zhovárajú s Ježišom. Boli to Eliáš a Mojžiš. 5 Peter zvolal: „Ako dobre, že sme tu! Hneď vám trom postavíme stany. Pre každého jeden!“ 6 Od vzrušenia si ani neuvedomoval, čo vraví. Učeníkov videnie celkom vyviedlo z miery. 7 Vtom ich všetkých zastrel oblak a z neho sa ozval hlas: „Toto je môj milovaný Syn. Počúvajte ho!“ 8 Keď sa mrak rozplynul, učeníci sa rozhliadli, ale okrem Ježiša už nikoho nevideli. 9 Keď zostupovali z vrchu, Ježiš ich upozornil, aby o tom, čo videli, nerozprávali nikomu dovtedy, kým nevstane z mŕtvych. 10 Zachovali to v tajnosti, ale medzi sebou často uvažovali, čo to znamená „vstať z mŕtvych“. 11 Spytovali sa Ježiša: „Prečo učitelia Zákona tvrdia, že pred príchodom Mesiáša sa musí vrátiť Eliáš?“ 12 Odpovedal im: „Správne, najprv mal prísť Eliáš, aby dal všetko do poriadku. Ale čo myslíte, o čom hovorili proroci, keď predpovedali, že Mesiáš musí mnoho vytrpieť a že ním budú pohŕdať? 13 Hovorím vám, Eliáš už prišiel a pripravil mi cestu, ale naložili s ním, ako sa im páčilo, tak ako aj predpovedali proroci.“

Uzdravenie posadnutého chlapca

14 Keď zostúpili na úpätie vrchu, našli ostatných učeníkov obklopených veľkým zástupom. 15 A ľudia, len čo zazreli Ježiša, stíchli v posvätnej úcte, bežali mu naproti a pozdravovali ho. 16 Spýtal sa ich: „O čom sa to dohadujete?“ 17 Tu vyšiel zo zástupu jeden muž a povedal: „Majstre, priviedol som k tebe svojho syna, aby si ho uzdravil. Je nemý, lebo ho ovláda zlý duch. 18 Zakaždým, keď sa chlapca zmocní, zvíja sa v kŕčoch, pena mu pokryje ústa, škrípe zubami a celý zmeravie. Poprosil som tvojich učeníkov, aby zlého ducha vyhnali, ale nemohli. 19 „Ach, kedy konečne začnete veriť!“ zvolal Ježiš. „Dokedy mám byť s vami, aby som vás to naučil? Dokedy mám mať s vami trpezlivosť? Priveďte chlapca ku mne!“ 20 Priviedli ho. No len čo zlý duch spoznal Ježiša, strašne zalomcoval chlapcom. Spadol na zem a zvíjal sa v kŕčoch s penou na ústach. 21 „Odkedy tým trpí?“ spýtal sa Ježiš otca. Ten odpovedal: „Už odmala. 22 Zlý duch ho neraz hodil aj do ohňa alebo do vody, čo ho chcel zahubiť. Och, zmiluj sa nad nami a pomôž nám, ak môžeš!“ 23 „Ak môžem?“ začudoval sa Ježiš. „Kto verí, môže všetko!“ 24 Otec ihneď zvolal: „Verím, Pane, ale pomôž mi ešte väčšmi veriť!“ 25 Ježiš si všimol, že sa zbiehajú ďalší ľudia, a tak prikázal: „Duch hluchoty a nemoty, vyjdi z neho a nikdy sa už nevracaj!“ 26 Zlý duch zreval, zalomcoval chlapcom a opustil ho. Chlapec zostal ležať na zemi bez známok života. Davom prebehol šepot, že umrel. 27 Ale Ježiš chytil chlapca za ruku a pomohol mu vstať. 28 Keď potom vošiel do domu a učeníci zostali s ním sami, spýtali sa ho: „Prečo sme my nemohli vyhnať tohto zlého ducha?“ 29 Ježiš im odpovedal: „Takého ducha nemožno vyhnať inak ako modlitbou!“

Ježiš druhý raz hovorí o svojej smrti

30 Ježiš opustil so svojimi učeníkmi tento kraj a prechádzal Galileou, ale nechcel, aby sa o tom vedelo. 31 Túžil byť so svojimi učeníkmi sám a mnohému ich ešte naučiť. Pripravoval ich na to, že Syna človeka onedlho vydajú napospas ľuďom, zabijú ho, ale na tretí deň vstane a bude žiť. 32 Ešte vždy tomu nerozumeli, ale neodvažovali sa ho na to spýtať.

Spor o prvenstvo

33 Potom sa vrátili do Kafarnauma. Keď sa ubytovali v dome, kde sa mienili zdržať, spýtal sa Ježiš učeníkov: „O čom ste sa to cestou zhovárali?“ 34 Hanbili sa mu odpovedať, lebo sa dohadovali o tom, kto z nich je najväčší. 35 Ježiš si sadol, zavolal si ich k sebe a povedal im: „Kto chce byť prvým, ten sa musí podriaďovať všetkým a musí im slúžiť.“ 36 Potom zavolal dieťa, postavil ho medzi nich, objal ho a povedal im: 37 „Kto prijíma v mojom mene takéto malé dieťa, mňa prijíma. A neprijíma len mňa, ale aj toho, ktorý ma poslal.“ 38 Ján mu povedal: „Majstre, videli sme človeka, ako v tvojom mene vyháňa démonov, ale zakázali sme mu to, lebo nepatrí medzi nás.“ 39 Ježiš namietol: „Nemali ste mu brániť. Veď predsa nikto, kto robí v mojom mene zázraky, nemôže sa hneď potom obrátiť proti mne. 40 Kto nie je proti nám, je s nami. 41 A keby vám niekto podal pohár vody len preto, že ste moji, hovorím vám, že nepríde o svoju odmenu. 42 Ale ak by dakto zavinil, že by niekto z týchto nepatrných, čo veria vo mňa, stratil vieru, lepšie by bolo, keby mu na krk dali mlynský kameň a hodili ho do mora. 43-44 Ak ťa zvádza na hriech ruka, odtni ju. Je ti rozhodne lepšie byť bez ruky a získať večný život, ako mať obe ruky a ísť do neuhasiteľného pekelného ohňa. 45-46 A ak ťa navádza na zlé noha, odtni ju. Lepšie je byť mrzákom a žiť večne, ako mať dve nohy, ktoré ťa zavedú do večnej záhuby. 47 A tak aj oko, ak je pôvodcom zla v tvojom živote, zbav sa ho. Lepšie je vojsť do Božieho kráľovstva ako jednooký, než mať obe oči a byť uvrhnutý do pekelného ohňa, 48 kde nárek neprestane a oheň nevyhasne. 49 Oheň Božieho súdu preverí každého človeka. Ako každé jedlo potrebuje soľ, tak každý, kto chce získať večný život, musí byť posolený ohňom skúšok. 50 Soľ je dobrá vec. Ale ak stratí svoju slanosť, čím ju nahradíte? Tak dbajte, aby ste boli soľou. A žite navzájom v pokoji.“