1Ježíš svolal svých dvanáct učedníků a dal jim moc nad všemi démony a nemocemi.2Poslal je, aby uzdravovali a oznamovali, že Boží království je zde.3Řekl jim: „Nic si s sebou na cestu neberte, ani hůl, ani mošnu, ani chléb, ani peníze, ani náhradní šaty.4Kde vám poskytnou přístřeší, tam nějakou dobu zůstaňte a odtamtud vycházejte ke svým úkolům.5Jestliže vás někde nepřijmou, nevnucujte se, odejděte a setřeste před nimi i prach se svých opánků, abyste je tak varovali před Božím hněvem.“6Učedníci se vypravili na cestu a chodili od vesnice k vesnici. Všude kázali radostnou zvěst o spáse a uzdravovali.
Herodes zabíjí Jana Křtitele
7Všechno, co Ježíš kázal a činil, se doneslo až k vladaři Galileje Herodovi. Nevěděl dobře, co si o tom má myslet. Někteří tvrdili, že to Jan Křtitel, kterého dal Herodes popravit, vstal z mrtvých.8Jiní se domnívali, že se znovu ukázal prorok Elijáš, další usuzovali, že vstal z mrtvých některý ze starých proroků.9Herodes říkal: „Jana Křtitele jsem přece dal popravit, kdo je tedy ten muž, o kterém slyším tak zvláštní věci?“ Proto si velice přál Ježíše poznat.
Ježíš sytí pět tisíců
10Učedníci se vrátili k Ježíšovi a vypravovali mu o všem, co vykonali. Odebral se s nimi na odlehlé místo v okolí města Betsaidy.11Jakmile se však lidé dozvěděli, kam šel, vypravili se za ním. Ježíš je neodmítl, ale znovu kázal o Božím království a uzdravoval ty, kteří to potřebovali.12Začalo se stmívat. Učedníci za ním přišli a říkali: „Propusť už lidi, ať se mohou rozejít do okolních vesnic a dvorců, aby si sehnali něco k jídlu a mohli tam přenocovat; tady v té pustině nic neseženou.“13-14Ježíš jim řekl: „Tak jim dejte najíst vy.“ Podivili se: „My? Vždyť máme jen pět chlebů a dvě ryby a jen mužů je tu asi pět tisíc. Ledaže bychom my sami šli a něco pro ně nakoupili.“ Ježíš nato řekl svým učedníkům: „Rozsaďte je do skupin asi po padesáti.“15Tak se stalo.16Potom vzal Ježíš těch pět chlebů a ty dvě ryby a poděkoval za ně Bohu. Pak lámal ty pokrmy a podával svým učedníkům, aby je předkládali lidem.17Všichni se dosyta najedli. Nakonec učedníci ještě sesbírali dvanáct košů zbytků.
Petr vyznává, že Ježíš je Mesiáš
18Jednou se Ježíš odebral se svými učedníky na odlehlé místo k modlitbám. Otázal se jich: „Za koho mě vlastně lidé považují?“19Odpověděli mu: „Někteří za Jana Křtitele, jiní za Elijáše, anebo za některého z dávných proroků, který vstal z mrtvých.“20A tu jim Ježíš položil přímou otázku. „A za koho mě máte vy?“ Petr odpověděl: „Ty jsi ten Boží Syn, Mesiáš.“
Ježíš poprvé předpovídá svou smrt
21Ježíš svým učedníkům kladl na srdce, aby o tom zatím nehovořili.22A dodal: „Syn člověka musí ještě mnoho vytrpět. Starší, přední kněží a učitelé zákona ho odsoudí, bude zabit, ale třetí den vstane z mrtvých.“23Všem pak řekl: „Kdo chceš jít za mnou, přestaň myslet na sebe, den za dnem nes svůj kříž a následuj mne.24Kdo chce žít podle sebe, promarní svůj život, ale kdo mi svěří celý svůj život, zachrání ho pro věčnost.25Co by z toho člověk měl, kdyby získal třeba celý svět, ale prohrál věčnost?26Kdo se ke mně nezná a za má slova se stydí, za toho se budu jednou stydět i já, až znovu přijdu v plné slávě Boha Otce a v doprovodu andělů.27Můžete se spolehnout, že někteří z vás nezemřou dříve, dokud neuvidí rozmach Božího království na zemi.“
Ježíš se proměňuje na hoře
28Asi za týden po této rozmluvě vystoupil Ježíš s Petrem, Jakubem a Janem na jednu horu, aby se tam modlil.29Během modlitby se proměnil výraz Ježíšovy tváře a také jeho šat oslnivě zbělel.30-31Pojednou se tam objevili dva muži nadzemského vzhledu – byl to Mojžíš a Elijáš. Hovořili s Ježíšem o událostech, které ho čekají v Jeruzalémě – o závěru jeho pozemského života a jeho odchodu k Otci.32Petra a jeho druhy však přemohl spánek. Když procitli, uviděli Ježíše zářícího nebeským jasem a ty dva muže vedle něho.33Když se pak proroci chtěli vzdálit, řekl Petr Ježíšovi: „Jak je nám tu dobře, Pane! Co kdybychom tu postavili tři přístřešky: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Elijášovi?“ Nevěděl dobře, co mluví.34Ještě to ani nedořekl, když je zahalil oblak. To je naplnilo bázní.35Z oblaku se ozval hlas: „Toto je můj vyvolený Syn, toho poslouchejte!“36Po tom všem zůstal na hoře Ježíš zase jen se svými učedníky. O tom, co zde učedníci prožili, zatím nikomu nevyprávěli.
Ježíš uzdravuje chlapce posedlého démonem
37Když příštího dne sestupovali z hory, vyšel jim naproti velký zástup lidí.38Z davu začal na Ježíše volat jeden muž: „Pane, prosím tě, ujmi se mého syna. Mám jen jeho.39Zmocňuje se ho démon, můj syn pak křičí, u úst má pěnu a je celý zkroucený. Ten záchvat trvá dlouho a nesnadno ho přechází, strašně ho to týrá.40Prosil jsem tvoje učedníky, aby mi syna uzdravili, ale nepodařilo se jim to.“41Ježíš na to řekl: „Vy ale napínáte moji trpělivost. Jak dlouho vám to bude ještě trvat než uvěříte? Přiveď sem svého syna!“42Než však k němu chlapec došel, padl k zemi v novém záchvatu. Ježíš démona vyhnal, chlapce uzdravil a předal ho otci.
Ježíš podruhé předpovídá svou smrt
43Všichni byli tím jasným projevem Boží moci ohromeni. Lidé se ještě obdivovali Ježíšovu skutku, ale on se obrátil na své učedníky:44„Teď mne obdivují, ale uvidíte, co se mnou jednou provedou.“45To ovšem učedníci tenkrát nechápali, ale neodvážili se ho zeptat.
Učedníci se přou, kdo z nich je větší
46Jednou se učedníci začali dohadovat, kdo z nich je nejvýznamnější.47Ježíš to postřehl, postavil před ně dítě a48řekl: „Podle toho, jak se chováte k nejmenším, se dá usoudit, jaký vztah máte ke mně, a tak ukazujete svůj postoj k Bohu, který mne poslal. Ten nejpokornější mezi vámi je v Božích očích největší.“
Učedníci brání jiným mluvit v Ježíšově jménu
49Ještě se ozval Jan: „Pane, viděli jsme člověka, který ve tvém jménu vyháněl démony. Snažili jsme se mu v tom zabránit, protože s námi nechodí.“50Ježíš odpověděl: „Jen ho nechte, kdo není proti nám, je s námi.“
Ježíš učí o ceně následování
51Přiblížil se čas, kdy měl Ježíš zemřít, a tak nastoupit cestu vzhůru k Bohu. Uvědomil si, že proto musí do Jeruzaléma.52Na cestě přes samařské území poslal napřed učedníky, aby vyjednali nocleh v jedné vesnici.53Tamní obyvatelé však Židy a Jeruzalém nenáviděli a nepřijali tedy Ježíše.54Jakuba a Jana to rozhněvalo a řekli: „Pane, nemáme na ně svolat oheň z nebe, jako to kdysi udělal Elijáš? Ať ta vesnice shoří!“55Ježíš to rozhodně odmítl: „Jak vás může něco takového napadnout? Jako byste ani nebyli moji učedníci.56Syn člověka přece nepřišel lidské životy mařit, ale zachraňovat.“ Šli tedy do jiné vesnice.57Cestou mu řekl jeden muž: „Pane, jsem připraven tě kamkoliv následovat.“58Ježíš ho však upozornil: „Lišky mají své nory, ptáci hnízda, ale já často nevím, kam se večer uložím.“59Jiného muže vyzval: „Pojď se mnou!“ Ale on váhal a vymlouval se: „Dovol mi nejprve pochovat mého otce.“60Ježíš řekl: „Poslední službu mrtvým může vykonat kdokoliv, ale ty neotálej a kaž o Božím království, o záchraně člověka pro věčnost.“61A ještě jiný řekl Ježíši: „Chci jít s tebou, ale dovol, abych se nejprve doma pořádně rozloučil.“62Ježíš mu řekl: „Chce-li oráč vyorat rovnou brázdu, nemůže se ohlížet nazpátek. Kdo není ochoten jít hned, není způsobilý pro Boží království.“
1Ježiš zhromaždil svojich dvanástich učeníkov a dal im silu a moc vyháňať všetkých démonov a liečiť choroby.2Poslal ich hlásať Božie kráľovstvo a uzdravovať chorých.3Povedal im: „Nič si neberte na cestu, ani palicu, ani tašku, ani chlieb, ani peniaze, ba ani odev na prezlečenie.4Kde vám poskytnú prístrešie, tam zostaňte, kým sa nepoberiete ďalej.5A ak vás niekde neprijmú, nevnucujte sa, odíďte a straste si pred nimi aj prach zo svojej obuvi, aby ste ich tak varovali pred Božím hnevom.“6Učeníci sa vydali na cestu, chodili z dediny do dediny, všade prinášali radostnú zvesť o spáse a uzdravovali chorých.
Herodesova neistota
7Chýr o Ježišových zázrakoch sa dostal až do uší vladára Galiley Herodesa, ktorý nevedel, čo si má o tom myslieť. Niektorí totiž tvrdili, že to vstal z mŕtvych Ján Krstiteľ, ktorého dal Herodes popraviť.8Iní sa nazdávali, že sa znova zjavil prorok Eliáš, ďalší usudzovali, že vstal jeden z dávnych prorokov.9„Ja som predsa dal Jána sťať,“ vravel si Herodes. „Kto len môže byť ten človek, o ktorom počúvam také zvláštne veci?“ Preto veľmi túžil stretnúť sa s ním.
Ježiš nasýti päťtisíc ľudí
10Keď sa apoštoli vrátili, porozprávali Ježišovi všetko, čo vykonali. Utiahol sa s nimi do ústrania neďaleko mesta Betsaida.11Len čo sa však ľudia dozvedeli, kam šiel, vybrali sa za ním. Ježiš ich neodmietol, ale znova kázal o Božom kráľovstve a uzdravoval tých, ktorí to potrebovali.12Zvečerievalo sa. Prišli za ním dvanásti učeníci a povedali mu: „Prepusť už ľudí, nech sa rozídu do okolitých dedín a osád, aby si zadovážili niečo na jedenie a prenocovali tam, lebo tu na tejto pustatine nič nezoženú.“13„Tak im vy dajte jesť!“ povedal im. „My?“ začudovali sa. „Veď máme iba päť chlebov a dve ryby. Alebo máme azda ísť a nakúpiť pokrm pre celý tento zástup?“14Len mužov tam bolo asi päťtisíc.15„Usaďte všetkých na zem do skupín asi po päťdesiatich,“ rozkázal učeníkom. Urobili podľa jeho pokynu.16Potom vzal tých päť chlebov a dve ryby, uprel zrak k nebu a poďakoval za ne Bohu. Potom pokrm rozlamoval a podával učeníkom, aby ho poroznášali ľuďom.17Všetci sa dosýta najedli, ba napokon ešte zozbierali aj dvanásť košov zvyškov.
Petrovo vyznanie a prvá predpoveď utrpenia
18Raz, keď sa pobral do ústrania modliť, spýtal sa učeníkov: „Za koho ma vlastne ľudia pokladajú?“ –19„Niektorí za Jána Krstiteľa,“ odpovedali mu, „iní za Eliáša, ďalší vravia, že to vstal z mŕtvych jeden z dávnych prorokov.“ –20„A za koho ma pokladáte vy?“ spýtal sa ich priamo. „Ty si Boží Syn, Mesiáš,“ odpovedal Peter.21Ježiš im však kládol na srdce, aby zatiaľ o tom nikomu nehovorili,22a dodal: „Syn človeka musí mnoho trpieť. Židovskí vodcovia, veľkňazi a učitelia Zákona ho odsúdia, zabijú, ale na tretí deň vstane z mŕtvych.“23Potom všetkým povedal: „Kto chce ísť za mnou, nech prestane myslieť na seba, deň čo deň nech nesie svoj kríž a nasleduje ma.24Kto žije iba pre seba, premárni svoj život, ale kto obetuje život pre mňa, zachová si ho pre večnosť.25Veď čo by človek z toho mal, keby získal aj celý svet, ale stratil by večnosť?26Kto sa ku mne neprizná a hanbí sa za mňa i za moje slová, za toho sa raz bude hanbiť aj Syn človeka, keď príde v sprievode anjelov vo svojej sláve aj v sláve Otcovej.27A vravím vám, že niektorí z vás nezomrú skôr, kým neuvidia Božie kráľovstvo.“
Ježiš vo svojej sláve
28Asi o týždeň po tomto rozhovore vzal Ježiš so sebou Petra, Jakuba a Jána a vystúpili na vrch modliť sa.29Pri modlitbe sa mu tvár rozžiarila, šaty mu zbeleli a oslnivo sa jagali.30Potom sa ukázali dvaja muži a zhovárali sa s ním – bol to Mojžiš a Eliáš.31Celý ich zjav sa skvel slávou. Rozprávali sa s Ježišom o tom, čo ho čaká v Jeruzaleme, i o jeho odchode k Otcovi.32Petra a jeho druhov však premohol tvrdý spánok. Keď sa prebrali, uvideli Ježiša žiariaceho nebeským jasom aj tých dvoch mužov vedľa neho.33Keď sa lúčili, Peter celý zmätený nevedel, čo povedať, a tak zvolal: „Majstre, ako je nám tu dobre! Čo keby sme si tu postavili tri prístrešky: jeden pre teba, druhý pre Mojžiša a tretí pre Eliáša.“34Ešte ani nedohovoril, keď sa prihnal oblak a zastrel ich.35Premkla ich nesmierna hrôza. Z oblaku sa ozval hlas: „Toto je môj vyvolený Syn, toho poslúchajte!“36Keď hlas doznel, zostal Ježiš sám so svojimi učeníkmi. O tom, čo tu prežili, nikomu nerozprávali.
Uzdravenie posadnutého chlapca
37Keď na druhý deň zostúpili z vrchu, vyšiel im oproti veľký zástup ľudí.38Z davu vykríkol jeden muž: „Majstre, prosím ťa, ujmi sa môjho jediného syna.39Často ho ovládne démon a lomcuje ním tak, že syn kričí a na ústa mu vystupuje pena. Záchvat trvá dlho a veľmi ho vyčerpáva.40Prosil som tvojich učeníkov, aby mi syna uzdravili, ale nemohli.“41Ježiš pokarhal učeníkov: „Ach, vy obmedzení a neveriaci ľudia! Dokedy mám byť ešte s vami a znášať vás? Priveď mi sem syna!“42Ako sa chlapec blížil k nemu, démon ho hodil na zem a zmietal ním. Ježiš vyhnal démona, uzdravil chlapca a odovzdal ho otcovi.43Všetci boli ohromení nad týmto jasným prejavom Božej moci.
Ježiš druhý raz predpovedá svoje utrpenie
44Kým sa všetci nadchýnali zázrakmi, ktoré Ježiš urobil, vravel svojim učeníkom: „Počúvajte ma a dobre si zapamätajte, čo vám vravím: Syn človeka má byť vydaný do rúk ľudí.“45Ale učeníci nechápali, čo tým myslí, lebo ich myseľ bola zastretá, no neodvážili sa ho na to spýtať.
Spor o prvenstvo
46Raz sa učeníci začali medzi sebou dohadovať, kto z nich je najväčší.47Ale Ježiš, ktorý poznal ich myšlienky, postavil pred nich dieťa48a povedal: „Podľa toho, ako sa správate k najmenším, dá sa súdiť, aký vzťah máte ku mne, a tak prejavujete svoj postoj k Bohu, ktorý ma poslal. Ten najpokornejší medzi vami je v Božích očiach najväčší.“49Vtedy pristúpil k nemu Ján a povedal mu: „Majstre, videli sme človeka, ktorý v tvojom mene vyháňal démonov. Usilovali sme sa mu v tom zabrániť, lebo nepatrí medzi nás.“50Ježiš namietol: „Len ho nechajte, kto nie je proti vám, je s vami.“51Keď sa priblížil čas, v ktorom sa mal Ježiš vrátiť hore do neba, rozhodol sa ísť do Jeruzalema.52Jedného dňa poslal poslov do samaritánskej dediny, aby tam zohnali nocľah.53Ale vyhnali ich, lebo tamojší obyvatelia nenávideli Židov a nechceli mať nič s tými, čo sa uberajú do Jeruzalema.54Jakuba a Jána to rozhnevalo a povedali: „Majstre, nemáme na nich privolať oheň z neba ako kedysi Eliáš? Nech tá dedina zhorí!“55Ale Ježiš ich pokarhal: „Vravíte, akoby ste ani neboli moji učeníci.56Syn človeka predsa neprišiel ľudí zahubiť, ale zachrániť.“ A tak sa pobrali do inej dediny.
Nasledovanie Krista
57Ako sa uberali cestou, ktosi mu povedal: „Pôjdem za tebou všade, kamkoľvek pôjdeš.“58No Ježiš mu odpovedal: „Líšky majú svoje nory a vtáci svoje hniezda, ale Syn človeka nemá kde hlavu skloniť.“59Iného muža vyzval: „Poď za mnou!“ Ale ten váhal a vyhováral sa: „Dovoľ mi, aby som najprv pochoval otca.“60Ježiš mu odpovedal: „Nechaj tých, ktorí nemajú večný život, pochovávať mŕtvych. Tvojou povinnosťou je ísť a všade zvestovať Božie kráľovstvo.“61Iný mu zase povedal: „Budem ťa nasledovať, ale najprv mi dovoľ, aby som sa rozlúčil so svojou rodinou.“62Ježiš mu povedal: „Ak chce oráč vyorať brázdu, nesmie sa obracať naspäť. Kto nie je ochotný ísť hneď, nie je súci pre Božie kráľovstvo.“