Lukáš 9 | Slovo na cestu :: ERF Bibleserver

Slovo na cestu

Ježíš vysílá dvanáct učedníků

1 Ježíš svolal svých dvanáct učedníků a dal jim moc nad všemi démony a nemocemi. 2 Poslal je, aby uzdravovali a oznamovali, že Boží království je zde. 3 Řekl jim: „Nic si s sebou na cestu neberte, ani hůl, ani mošnu, ani chléb, ani peníze, ani náhradní šaty. 4 Kde vám poskytnou přístřeší, tam nějakou dobu zůstaňte a odtamtud vycházejte ke svým úkolům. 5 Jestliže vás někde nepřijmou, nevnucujte se, odejděte a setřeste před nimi i prach se svých opánků, abyste je tak varovali před Božím hněvem.“ 6 Učedníci se vypravili na cestu a chodili od vesnice k vesnici. Všude kázali radostnou zvěst o spáse a uzdravovali.

Herodes zabíjí Jana Křtitele

7 Všechno, co Ježíš kázal a činil, se doneslo až k vladaři Galileje Herodovi. Nevěděl dobře, co si o tom má myslet. Někteří tvrdili, že to Jan Křtitel, kterého dal Herodes popravit, vstal z mrtvých. 8 Jiní se domnívali, že se znovu ukázal prorok Elijáš, další usuzovali, že vstal z mrtvých některý ze starých proroků. 9 Herodes říkal: „Jana Křtitele jsem přece dal popravit, kdo je tedy ten muž, o kterém slyším tak zvláštní věci?“ Proto si velice přál Ježíše poznat.

Ježíš sytí pět tisíců

10 Učedníci se vrátili k Ježíšovi a vypravovali mu o všem, co vykonali. Odebral se s nimi na odlehlé místo v okolí města Betsaidy. 11 Jakmile se však lidé dozvěděli, kam šel, vypravili se za ním. Ježíš je neodmítl, ale znovu kázal o Božím království a uzdravoval ty, kteří to potřebovali. 12 Začalo se stmívat. Učedníci za ním přišli a říkali: „Propusť už lidi, ať se mohou rozejít do okolních vesnic a dvorců, aby si sehnali něco k jídlu a mohli tam přenocovat; tady v té pustině nic neseženou.“ 13-14 Ježíš jim řekl: „Tak jim dejte najíst vy.“ Podivili se: „My? Vždyť máme jen pět chlebů a dvě ryby a jen mužů je tu asi pět tisíc. Ledaže bychom my sami šli a něco pro ně nakoupili.“ Ježíš nato řekl svým učedníkům: „Rozsaďte je do skupin asi po padesáti.“ 15 Tak se stalo. 16 Potom vzal Ježíš těch pět chlebů a ty dvě ryby a poděkoval za ně Bohu. Pak lámal ty pokrmy a podával svým učedníkům, aby je předkládali lidem. 17 Všichni se dosyta najedli. Nakonec učedníci ještě sesbírali dvanáct košů zbytků.

Petr vyznává, že Ježíš je Mesiáš

18 Jednou se Ježíš odebral se svými učedníky na odlehlé místo k modlitbám. Otázal se jich: „Za koho mě vlastně lidé považují?“ 19 Odpověděli mu: „Někteří za Jana Křtitele, jiní za Elijáše, anebo za některého z dávných proroků, který vstal z mrtvých.“ 20 A tu jim Ježíš položil přímou otázku. „A za koho mě máte vy?“ Petr odpověděl: „Ty jsi ten Boží Syn, Mesiáš.“

Ježíš poprvé předpovídá svou smrt

21 Ježíš svým učedníkům kladl na srdce, aby o tom zatím nehovořili. 22 A dodal: „Syn člověka musí ještě mnoho vytrpět. Starší, přední kněží a učitelé zákona ho odsoudí, bude zabit, ale třetí den vstane z mrtvých.“ 23 Všem pak řekl: „Kdo chceš jít za mnou, přestaň myslet na sebe, den za dnem nes svůj kříž a následuj mne. 24 Kdo chce žít podle sebe, promarní svůj život, ale kdo mi svěří celý svůj život, zachrání ho pro věčnost. 25 Co by z toho člověk měl, kdyby získal třeba celý svět, ale prohrál věčnost? 26 Kdo se ke mně nezná a za má slova se stydí, za toho se budu jednou stydět i já, až znovu přijdu v plné slávě Boha Otce a v doprovodu andělů. 27 Můžete se spolehnout, že někteří z vás nezemřou dříve, dokud neuvidí rozmach Božího království na zemi.“

Ježíš se proměňuje na hoře

28 Asi za týden po této rozmluvě vystoupil Ježíš s Petrem, Jakubem a Janem na jednu horu, aby se tam modlil. 29 Během modlitby se proměnil výraz Ježíšovy tváře a také jeho šat oslnivě zbělel. 30-31 Pojednou se tam objevili dva muži nadzemského vzhledu – byl to Mojžíš a Elijáš. Hovořili s Ježíšem o událostech, které ho čekají v Jeruzalémě – o závěru jeho pozemského života a jeho odchodu k Otci. 32 Petra a jeho druhy však přemohl spánek. Když procitli, uviděli Ježíše zářícího nebeským jasem a ty dva muže vedle něho. 33 Když se pak proroci chtěli vzdálit, řekl Petr Ježíšovi: „Jak je nám tu dobře, Pane! Co kdybychom tu postavili tři přístřešky: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Elijášovi?“ Nevěděl dobře, co mluví. 34 Ještě to ani nedořekl, když je zahalil oblak. To je naplnilo bázní. 35 Z oblaku se ozval hlas: „Toto je můj vyvolený Syn, toho poslouchejte!“ 36 Po tom všem zůstal na hoře Ježíš zase jen se svými učedníky. O tom, co zde učedníci prožili, zatím nikomu nevyprávěli.

Ježíš uzdravuje chlapce posedlého démonem

37 Když příštího dne sestupovali z hory, vyšel jim naproti velký zástup lidí. 38 Z davu začal na Ježíše volat jeden muž: „Pane, prosím tě, ujmi se mého syna. Mám jen jeho. 39 Zmocňuje se ho démon, můj syn pak křičí, u úst má pěnu a je celý zkroucený. Ten záchvat trvá dlouho a nesnadno ho přechází, strašně ho to týrá. 40 Prosil jsem tvoje učedníky, aby mi syna uzdravili, ale nepodařilo se jim to.“ 41 Ježíš na to řekl: „Vy ale napínáte moji trpělivost. Jak dlouho vám to bude ještě trvat než uvěříte? Přiveď sem svého syna!“ 42 Než však k němu chlapec došel, padl k zemi v novém záchvatu. Ježíš démona vyhnal, chlapce uzdravil a předal ho otci.

Ježíš podruhé předpovídá svou smrt

43 Všichni byli tím jasným projevem Boží moci ohromeni. Lidé se ještě obdivovali Ježíšovu skutku, ale on se obrátil na své učedníky: 44 „Teď mne obdivují, ale uvidíte, co se mnou jednou provedou.“ 45 To ovšem učedníci tenkrát nechápali, ale neodvážili se ho zeptat.

Učedníci se přou, kdo z nich je větší

46 Jednou se učedníci začali dohadovat, kdo z nich je nejvýznamnější. 47 Ježíš to postřehl, postavil před ně dítě a 48 řekl: „Podle toho, jak se chováte k nejmenším, se dá usoudit, jaký vztah máte ke mně, a tak ukazujete svůj postoj k Bohu, který mne poslal. Ten nejpokornější mezi vámi je v Božích očích největší.“

Učedníci brání jiným mluvit v Ježíšově jménu

49 Ještě se ozval Jan: „Pane, viděli jsme člověka, který ve tvém jménu vyháněl démony. Snažili jsme se mu v tom zabránit, protože s námi nechodí.“ 50 Ježíš odpověděl: „Jen ho nechte, kdo není proti nám, je s námi.“

Ježíš učí o ceně následování

51 Přiblížil se čas, kdy měl Ježíš zemřít, a tak nastoupit cestu vzhůru k Bohu. Uvědomil si, že proto musí do Jeruzaléma. 52 Na cestě přes samařské území poslal napřed učedníky, aby vyjednali nocleh v jedné vesnici. 53 Tamní obyvatelé však Židy a Jeruzalém nenáviděli a nepřijali tedy Ježíše. 54 Jakuba a Jana to rozhněvalo a řekli: „Pane, nemáme na ně svolat oheň z nebe, jako to kdysi udělal Elijáš? Ať ta vesnice shoří!“ 55 Ježíš to rozhodně odmítl: „Jak vás může něco takového napadnout? Jako byste ani nebyli moji učedníci. 56 Syn člověka přece nepřišel lidské životy mařit, ale zachraňovat.“ Šli tedy do jiné vesnice. 57 Cestou mu řekl jeden muž: „Pane, jsem připraven tě kamkoliv následovat.“ 58 Ježíš ho však upozornil: „Lišky mají své nory, ptáci hnízda, ale já často nevím, kam se večer uložím.“ 59 Jiného muže vyzval: „Pojď se mnou!“ Ale on váhal a vymlouval se: „Dovol mi nejprve pochovat mého otce.“ 60 Ježíš řekl: „Poslední službu mrtvým může vykonat kdokoliv, ale ty neotálej a kaž o Božím království, o záchraně člověka pro věčnost.“ 61 A ještě jiný řekl Ježíši: „Chci jít s tebou, ale dovol, abych se nejprve doma pořádně rozloučil.“ 62 Ježíš mu řekl: „Chce-li oráč vyorat rovnou brázdu, nemůže se ohlížet nazpátek. Kdo není ochoten jít hned, není způsobilý pro Boží království.“

Nádej pre kazdého

od Biblica

Vyslanie dvanástich

1 Ježiš zhromaždil svojich dvanástich učeníkov a dal im silu a moc vyháňať všetkých démonov a liečiť choroby. 2 Poslal ich hlásať Božie kráľovstvo a uzdravovať chorých. 3 Povedal im: „Nič si neberte na cestu, ani palicu, ani tašku, ani chlieb, ani peniaze, ba ani odev na prezlečenie. 4 Kde vám poskytnú prístrešie, tam zostaňte, kým sa nepoberiete ďalej. 5 A ak vás niekde neprijmú, nevnucujte sa, odíďte a straste si pred nimi aj prach zo svojej obuvi, aby ste ich tak varovali pred Božím hnevom.“ 6 Učeníci sa vydali na cestu, chodili z dediny do dediny, všade prinášali radostnú zvesť o spáse a uzdravovali chorých.

Herodesova neistota

7 Chýr o Ježišových zázrakoch sa dostal až do uší vladára Galiley Herodesa, ktorý nevedel, čo si má o tom myslieť. Niektorí totiž tvrdili, že to vstal z mŕtvych Ján Krstiteľ, ktorého dal Herodes popraviť. 8 Iní sa nazdávali, že sa znova zjavil prorok Eliáš, ďalší usudzovali, že vstal jeden z dávnych prorokov. 9 „Ja som predsa dal Jána sťať,“ vravel si Herodes. „Kto len môže byť ten človek, o ktorom počúvam také zvláštne veci?“ Preto veľmi túžil stretnúť sa s ním.

Ježiš nasýti päťtisíc ľudí

10 Keď sa apoštoli vrátili, porozprávali Ježišovi všetko, čo vykonali. Utiahol sa s nimi do ústrania neďaleko mesta Betsaida. 11 Len čo sa však ľudia dozvedeli, kam šiel, vybrali sa za ním. Ježiš ich neodmietol, ale znova kázal o Božom kráľovstve a uzdravoval tých, ktorí to potrebovali. 12 Zvečerievalo sa. Prišli za ním dvanásti učeníci a povedali mu: „Prepusť už ľudí, nech sa rozídu do okolitých dedín a osád, aby si zadovážili niečo na jedenie a prenocovali tam, lebo tu na tejto pustatine nič nezoženú.“ 13 „Tak im vy dajte jesť!“ povedal im. „My?“ začudovali sa. „Veď máme iba päť chlebov a dve ryby. Alebo máme azda ísť a nakúpiť pokrm pre celý tento zástup?“ 14 Len mužov tam bolo asi päťtisíc. 15 „Usaďte všetkých na zem do skupín asi po päťdesiatich,“ rozkázal učeníkom. Urobili podľa jeho pokynu. 16 Potom vzal tých päť chlebov a dve ryby, uprel zrak k nebu a poďakoval za ne Bohu. Potom pokrm rozlamoval a podával učeníkom, aby ho poroznášali ľuďom. 17 Všetci sa dosýta najedli, ba napokon ešte zozbierali aj dvanásť košov zvyškov.

Petrovo vyznanie a prvá predpoveď utrpenia

18 Raz, keď sa pobral do ústrania modliť, spýtal sa učeníkov: „Za koho ma vlastne ľudia pokladajú?“ – 19 „Niektorí za Jána Krstiteľa,“ odpovedali mu, „iní za Eliáša, ďalší vravia, že to vstal z mŕtvych jeden z dávnych prorokov.“ – 20 „A za koho ma pokladáte vy?“ spýtal sa ich priamo. „Ty si Boží Syn, Mesiáš,“ odpovedal Peter. 21 Ježiš im však kládol na srdce, aby zatiaľ o tom nikomu nehovorili, 22 a dodal: „Syn človeka musí mnoho trpieť. Židovskí vodcovia, veľkňazi a učitelia Zákona ho odsúdia, zabijú, ale na tretí deň vstane z mŕtvych.“ 23 Potom všetkým povedal: „Kto chce ísť za mnou, nech prestane myslieť na seba, deň čo deň nech nesie svoj kríž a nasleduje ma. 24 Kto žije iba pre seba, premárni svoj život, ale kto obetuje život pre mňa, zachová si ho pre večnosť. 25 Veď čo by človek z toho mal, keby získal aj celý svet, ale stratil by večnosť? 26 Kto sa ku mne neprizná a hanbí sa za mňa i za moje slová, za toho sa raz bude hanbiť aj Syn človeka, keď príde v sprievode anjelov vo svojej sláve aj v sláve Otcovej. 27 A vravím vám, že niektorí z vás nezomrú skôr, kým neuvidia Božie kráľovstvo.“

Ježiš vo svojej sláve

28 Asi o týždeň po tomto rozhovore vzal Ježiš so sebou Petra, Jakuba a Jána a vystúpili na vrch modliť sa. 29 Pri modlitbe sa mu tvár rozžiarila, šaty mu zbeleli a oslnivo sa jagali. 30 Potom sa ukázali dvaja muži a zhovárali sa s ním – bol to Mojžiš a Eliáš. 31 Celý ich zjav sa skvel slávou. Rozprávali sa s Ježišom o tom, čo ho čaká v Jeruzaleme, i o jeho odchode k Otcovi. 32 Petra a jeho druhov však premohol tvrdý spánok. Keď sa prebrali, uvideli Ježiša žiariaceho nebeským jasom aj tých dvoch mužov vedľa neho. 33 Keď sa lúčili, Peter celý zmätený nevedel, čo povedať, a tak zvolal: „Majstre, ako je nám tu dobre! Čo keby sme si tu postavili tri prístrešky: jeden pre teba, druhý pre Mojžiša a tretí pre Eliáša.“ 34 Ešte ani nedohovoril, keď sa prihnal oblak a zastrel ich. 35 Premkla ich nesmierna hrôza. Z oblaku sa ozval hlas: „Toto je môj vyvolený Syn, toho poslúchajte!“ 36 Keď hlas doznel, zostal Ježiš sám so svojimi učeníkmi. O tom, čo tu prežili, nikomu nerozprávali.

Uzdravenie posadnutého chlapca

37 Keď na druhý deň zostúpili z vrchu, vyšiel im oproti veľký zástup ľudí. 38 Z davu vykríkol jeden muž: „Majstre, prosím ťa, ujmi sa môjho jediného syna. 39 Často ho ovládne démon a lomcuje ním tak, že syn kričí a na ústa mu vystupuje pena. Záchvat trvá dlho a veľmi ho vyčerpáva. 40 Prosil som tvojich učeníkov, aby mi syna uzdravili, ale nemohli.“ 41 Ježiš pokarhal učeníkov: „Ach, vy obmedzení a neveriaci ľudia! Dokedy mám byť ešte s vami a znášať vás? Priveď mi sem syna!“ 42 Ako sa chlapec blížil k nemu, démon ho hodil na zem a zmietal ním. Ježiš vyhnal démona, uzdravil chlapca a odovzdal ho otcovi. 43 Všetci boli ohromení nad týmto jasným prejavom Božej moci.

Ježiš druhý raz predpovedá svoje utrpenie

44 Kým sa všetci nadchýnali zázrakmi, ktoré Ježiš urobil, vravel svojim učeníkom: „Počúvajte ma a dobre si zapamätajte, čo vám vravím: Syn človeka má byť vydaný do rúk ľudí.“ 45 Ale učeníci nechápali, čo tým myslí, lebo ich myseľ bola zastretá, no neodvážili sa ho na to spýtať.

Spor o prvenstvo

46 Raz sa učeníci začali medzi sebou dohadovať, kto z nich je najväčší. 47 Ale Ježiš, ktorý poznal ich myšlienky, postavil pred nich dieťa 48 a povedal: „Podľa toho, ako sa správate k najmenším, dá sa súdiť, aký vzťah máte ku mne, a tak prejavujete svoj postoj k Bohu, ktorý ma poslal. Ten najpokornejší medzi vami je v Božích očiach najväčší.“ 49 Vtedy pristúpil k nemu Ján a povedal mu: „Majstre, videli sme človeka, ktorý v tvojom mene vyháňal démonov. Usilovali sme sa mu v tom zabrániť, lebo nepatrí medzi nás.“ 50 Ježiš namietol: „Len ho nechajte, kto nie je proti vám, je s vami.“ 51 Keď sa priblížil čas, v ktorom sa mal Ježiš vrátiť hore do neba, rozhodol sa ísť do Jeruzalema. 52 Jedného dňa poslal poslov do samaritánskej dediny, aby tam zohnali nocľah. 53 Ale vyhnali ich, lebo tamojší obyvatelia nenávideli Židov a nechceli mať nič s tými, čo sa uberajú do Jeruzalema. 54 Jakuba a Jána to rozhnevalo a povedali: „Majstre, nemáme na nich privolať oheň z neba ako kedysi Eliáš? Nech tá dedina zhorí!“ 55 Ale Ježiš ich pokarhal: „Vravíte, akoby ste ani neboli moji učeníci. 56 Syn človeka predsa neprišiel ľudí zahubiť, ale zachrániť.“ A tak sa pobrali do inej dediny.

Nasledovanie Krista

57 Ako sa uberali cestou, ktosi mu povedal: „Pôjdem za tebou všade, kamkoľvek pôjdeš.“ 58 No Ježiš mu odpovedal: „Líšky majú svoje nory a vtáci svoje hniezda, ale Syn človeka nemá kde hlavu skloniť.“ 59 Iného muža vyzval: „Poď za mnou!“ Ale ten váhal a vyhováral sa: „Dovoľ mi, aby som najprv pochoval otca.“ 60 Ježiš mu odpovedal: „Nechaj tých, ktorí nemajú večný život, pochovávať mŕtvych. Tvojou povinnosťou je ísť a všade zvestovať Božie kráľovstvo.“ 61 Iný mu zase povedal: „Budem ťa nasledovať, ale najprv mi dovoľ, aby som sa rozlúčil so svojou rodinou.“ 62 Ježiš mu povedal: „Ak chce oráč vyorať brázdu, nesmie sa obracať naspäť. Kto nie je ochotný ísť hneď, nie je súci pre Božie kráľovstvo.“