Lukáš 7 | Slovo na cestu :: ERF Bibleserver

Slovo na cestu

Římský setník projevuje svoji víru

1 Když Ježíš skončil kázání k lidem, šel do Kafarnaum. 2 Tam žil jeden římský důstojník, který vlastnil otroka. Velice si ho cenil, a proto těžce nesl, když otrok smrtelně onemocněl. 3 Důstojník se doslechl o Ježíšovi a poslal k němu židovské starší s prosbou, aby přišel a otroka zachránil. 4 Ti se vydali za Ježíšem a naléhali: „Ten muž si zaslouží tvou pomoc. 5 Má rád náš národ a dokonce nám dal postavit synagogu.“ 6 Ježíš s nimi šel. Když už byli nedaleko jeho domu, poslal k němu důstojník své přátele se vzkazem: „Pane, neobtěžuj se tolik, nezasloužím si, abys mne poctil svou návštěvou. 7 Jako pohan jsem se ani neodvážil jít za tebou osobně. Stačí, když řekneš slovo, a můj otrok se určitě uzdraví. 8 Vždyť i já musím splnit rozkaz svých nadřízených a moji podřízení se musí zase podrobit mým povelům. Řeknu-li vojákovi: ‚Jdi!‘ tak jde, a řeknu-li druhému: ‚Přijď!‘ tak přijde. Poručím-li svému otrokovi: ‚Udělej toto!‘ tedy to udělá.“ 9 Ježíš byl těmi slovy velmi udiven a řekl svým průvodcům: „S tak velkou vírou jsem se nesetkal u žádného Žida.“ 10 Když se poslové vrátili do domu římského důstojníka, byl již otrok zdráv.

Ježíš křísí syna vdovy

11 Brzy nato se Ježíš odebral do města Naim. Jeho žáci a mnozí další lidé ho doprovázeli. 12 V blízkosti městské brány potkali pohřební průvod. Jedna vdova pochovávala svého jediného syna. K pohřbu se sešlo hodně lidí. 13 Když Ježíš spatřil tu vdovu, bylo mu jí velice líto a řekl: „Neplač!“ 14 Pak přistoupil blíže, dotkl se már a zastavil průvod. „Mládenče, vstaň!“ zvolal. 15 Tu se mrtvý posadil a promluvil. Tak Ježíš vrátil matce syna. 16 Počáteční zděšení okolostojících vystřídala radost a začali chválit Boha: „Velký prorok přišel mezi nás! Bůh navštívil svůj lid.“ 17 Zpráva o této události se rozšířila po celém Judsku a okolí.

Ježíš rozptyluje Janovy pochybnosti

18 O tom všem vyprávěli učedníci Jana Křtitele svému učiteli. 19 Jan poslal dva z nich za Ježíšem, aby se zeptali: „Jsi Mesiáš, anebo máme čekat ještě někoho jiného!“ 20-21 Když přišli s tou otázkou, Ježíš právě uzdravoval nemocné, všelijak postižené, osvobozoval spoutané duševními nemocemi, mnohým slepým vracel zrak. 22 Poslům odpověděl: „Jděte zpět k Janovi a řekněte mu, co jste viděli a slyšeli: slepí vidí, chromí chodí, hluší slyší, mrtví ožívají a těm, kteří nic nemají, nabízí Bůh podíl ve svém království. 23 Šťasten je každý, kdo mne neodmítne.“ 24 Když poslové odešli, začal Ježíš mluvit ke shromážděným lidem o Janu Křtiteli: „Když jste chodili za mužem, který strávil život v pustinách, koho jste očekávali? Rákos, který se otočí podle větru? 25 Nebo jste chtěli vidět člověka v přepychových šatech? Takoví jsou jen v palácích. 26 Chtěli jste slyšet proroka? Ano, poznali jste někoho ještě většího než proroka. 27 Jan je ten, o němž je napsáno: ‚Posílám svého posla před tebou, aby ti připravil cestu.‘ 28 Jan dostal nejvyšší úkol ze všech lidí: oznámit, že Kristus přichází! A přece i ten nejnepatrnější, kdo se dočkal a uvěřil, byl poctěn více než Jan. 29 Víte, že Janovi posluchači – a byli mezi nimi i lidé s všelijakou pověstí – přijali Jana jako Božího posla a dali se proto od něho pokřtít. 30 Farizejové a znalci zákona však Janův křest odmítli, protože nepochopili, že i oni potřebují Boží odpuštění.“ 31 Ježíš pokračoval: „Komu se tak podobají? 32 Jsou nespokojení a náladoví jako děti, které si hrají na návsi chvíli na svatbu, chvíli na pohřeb a vzájemně si vyčítají: ‚Pískali jsme vám, a vy jste netancovali. A pak jsme vám zase smutně zpívali, a vy jste neplakali.‘ 33 Když se Jan Křtitel postil a nepil víno, říkali jste, že je fanatik, 34 a když Syn člověka jí a pije, říkáte pohrdlivě: ‚Podívejte se na toho žrouta a pijana, který se přátelí i se zrádci národa a s kdejakou sebrankou.‘ 35 Ale kdo přijme Boží moudrost, ten tomu porozumí.“

Hříšná žena potírá olejem Ježíšovy nohy

36 Jeden farizej pozval Ježíše na oběd. Ten přišel a stoloval s ním. 37 V tom městě žila také žena, která měla špatnou pověst. Když slyšela, že Ježíš je na návštěvě u farizeje Šimona, vzala alabastrovou nádobku s drahocenným vonným olejem a šla tam. 38 Poklekla k Ježíšovým nohám, smáčela mu je slzami, utírala svými vlasy, líbala je a potírala vonným olejem. 39 Když to viděl farizej, který Ježíše pozval, myslel si: „Kdyby to byl prorok, věděl by, co je to za ženu, a nedovolil by, aby se ho taková hříšnice vůbec dotkla.“ 40 Tu ho Ježíš oslovil: „Rád bych se tě, Šimone, na něco zeptal.“ „Prosím, jen mluv,“ řekl Šimon. 41 „Jeden věřitel měl dva dlužníky. První mu byl dlužen pět set stříbrných, druhý padesát. 42 Když však ani jeden z nich nemohl zaplatit, věřitel odpustil dluh oběma. Co myslíš, který z nich ho bude mít víc rád?“ 43 Šimon odpověděl: „Mám za to, že ten, kterému více prominul.“ „Správně,“ řekl Ježíš. 44 Pak ukázal na ženu u svých nohou a pověděl Šimonovi: „Podívej se na tu ženu. Přišel jsem do tvého domu a ty jsi mi nedal umýt nohy, jak je zvykem; tato žena mi je umyla svými slzami a vytřela svými vlasy. 45 Na uvítanou jsi mne jako hostitel nepolíbil, ale tato žena mi nepřestává líbat nohy. 46 Nepotřel jsi mi hlavu olejem, ale tato žena nelitovala drahocenného oleje na mé nohy. 47 Je to jako s těmi dlužníky: velký hřích je jí odpuštěn a to se projevuje na lásce, kterou mi prokazuje. Kdo si myslí, že odpuštění nepotřebuje, pak málo miluje.“ 48 Potom se obrátil k ženě: „Tvoje hříchy jsou ti odpuštěny.“ 49 Když si ostatní hosté říkali mezi sebou: „Co je to za člověka, že si troufá odpouštět hříchy?“ 50 uklidnil ji: „Tvoje víra tě zachránila, jdi pokojně domů.“

Nádej pre kazdého

od Biblica

Uzdravenie stotníkovho sluhu

1 Keď to všetko povedal poslucháčom, vrátil sa späť do Kafarnauma. 2 Tam mal istý rímsky dôstojník sluhu, ktorého si veľmi vážil, a ten na smrť ochorel. 3 Keď sa dôstojník dopočul o Ježišovi, poslal k nemu židovských starších s prosbou, aby prišiel a uzdravil jeho sluhu. 4 Tí sa pobrali k Ježišovi a naliehavo ho prosili: „Zaslúži si, aby si mu pomohol. 5 Má rád náš národ, ba dal nám postaviť aj synagógu.“ 6 Ježiš šiel s nimi. A keď už bol neďaleko dôstojníkovho domu, ten poslal k nemu svojich priateľov s odkazom: „Pane, neobťažuj sa, nie som hoden, aby si vstúpil pod moju strechu. 7 Preto som sa ani neodvážil prísť za tebou osobne. No stačí, ak povieš slovo, a môj sluha určite vyzdravie. 8 Veď aj ja sa musím podriaďovať rozkazom vyšších dôstojníkov a sám dávam príkazy vojakom. Ak niektorému poviem:‚Choď!‘, tak ide, a ak rozkážem inému:‚Príď!‘, tak príde. A ak poviem svojmu sluhovi:‚Urob to!‘, tak to urobí!“ 9 Keď to Ježiš počul, bol veľmi prekvapený. Obrátil sa k zástupu, ktorý ho sprevádzal, a povedal: „Vravím vám, že ani v izraelskom národe som nestretol človeka, ktorý by mal takú veľkú vieru!“ 10 Keď sa dôstojníkovi poslovia vrátili domov, našli sluhu zdravého.

Ježiš vráti život chlapcovi z Naimu

11 Hneď nato sa pobral do mesta Naim. Šli s ním jeho učeníci a veľký zástup ľudí. 12 Keď došli k mestskej bráne, stretli pohrebný sprievod. Pochovávali jediného syna istej vdovy. Sprevádzal ju veľký zástup ľudí. 13 Keď ju Pán videl, prišlo mu jej ľúto a povedal: „Neplač!“ 14 Potom pristúpil bližšie k máram, dotkol sa ich a tí, čo ich niesli, zastali. Povedal: „Chlapec, vravím ti, vstaň!“ 15 Tu si mŕtvy sadol a začal sa zhovárať s tými, čo boli okolo neho. Tak Ježiš vrátil matke syna. 16 Všetkých zachvátil veľký strach a zvelebovali a oslavovali Boha: „Veľký prorok povstal medzi nami! Boh navštívil svoj ľud!“ 17 Správa o tejto udalosti sa rozniesla po celom Judsku i po celom okolí.

Ježiš a Ján Krstiteľ

18 O tom všetkom sa dozvedel aj Ján od svojich učeníkov. Zavolal si dvoch z nich 19 a poslal ich k Ježišovi: „Si naozaj Mesiáš, alebo máme čakať niekoho iného?“ 20 Keď prišli k Ježišovi s touto otázkou, 21 zastihli ho práve uprostred veľkého zástupu, ako uzdravoval chorých, chromých, postihnutých duševnými chorobami a mnohým slepým vracal zrak. 22 Odpovedal im: „Choďte a povedzte Jánovi, čo ste videli a čo ste počuli: slepí vidia, chromí chodia, malomocní sú celkom zdraví, hluchí počujú, mŕtvi ožívajú a chudobným sa zvestuje radostná správa. 23 Šťastný je každý, kto o mne nepochybuje.“

Ježišovo svedectvo o Jánovi

24 Keď Jánovi poslovia odišli, začal Ježiš rozprávať o Jánovi zástupom: „Keď ste šli na judskú púšť, čo ste chceli obdivovať? Trstinu kolísanú vetrom? 25 Alebo ste chceli vidieť človeka oblečeného do prepychových šiat? Takí bývajú iba v palácoch. 26 Alebo ste chceli počuť proroka? Áno, poznali ste ešte niekoho väčšieho ako proroka. 27 Ján je ten, o ktorom prorok Malachiáš napísal:‚Posielam svojho posla pred tebou, aby ti pripravil cestu.‘ 28 Ján dostal najväčšiu úlohu zo všetkých ľudí: oznámiť, že Kristus prichádza. A predsa aj najmenší v Božom kráľovstve je väčší ako Ján. 29 Všetci, ktorí počuli Jána kázať – a boli medzi nimi aj ľudia pochybnej povesti – prijali Jána ako Božieho posla, a preto sa dali od neho pokrstiť. 30 Farizeji a učitelia Zákona však Jánov krst odmietli, lebo nepochopili, že aj oni potrebujú Božie odpustenie. 31 Ježiš pokračoval: „Ku komu môžem prirovnať týchto ľudí? Komu sa podobajú? 32 Sú ako deti, ktoré sa hrajú na námestí chvíľu na svadbu, chvíľu na pohreb a vzájomne si vyčítajú:‚Pískali sme vám, no netancovali ste.‘ –‚A my sme vám zasa smutne spievali, a neplakali ste.‘ 33 Keď sa Ján Krstiteľ postil a nevzal do úst ani kvapku vína, vraveli ste, že je fanatik, 34 ale keď Syn človeka je a pije, vravíte pohŕdavo: ‚Pozrite sa na toho žrúta a pijana, ktorý sa priatelí so zdieračmi a kadejakou spodinou.‘ 35 Ale kto prijme Božiu múdrosť, ten to pochopí.“

Hriešnica vo farizejovom dome

36 Jeden z farizejov pozval Ježiša na obed. Ježiš pozvanie prijal a stoloval s ním. 37 V tom meste žila žena veľmi zlej povesti. Keď sa dozvedela, že Ježiš je na návšteve u farizeja Šimona, priniesla alabastrovú nádobku so vzácnym vonným olejom. 38 S plačom pristúpila odzadu k jeho nohám, zmáčala ich slzami, utierala svojimi vlasmi, bozkávala a natierala vonným olejom. 39 Keď to videl hostiteľ, povedal si v duchu: „Keby to bol prorok, vedel by, aká je to žena, a nedovolil by, aby sa ho taká hriešnica vôbec dotkla.“ 40 Tu ho Ježiš oslovil: „Rád by som sa ťa, Šimon, na niečo spýtal.“ – „Prosím, len vrav,“ povedal Šimon. 41 „Jeden z veriteľov mal dvoch dlžníkov. Prvý mu bol dlžný päťsto strieborných, druhý päťdesiat. 42 Keďže ani jeden nemal z čoho dlžobu zaplatiť, odpustil obidvom. Čo myslíš, ktorý z tých dvoch ho bude mať radšej?“ – 43 „Myslím, že ten, ktorému viac odpustil,“ odpovedal Šimon. „Správne uvažuješ,“ odpovedal Ježiš. 44 Potom ukázal na ženu pri svojich nohách a povedal Šimonovi: „Pozri na tú ženu. Prišiel som do tvojho domu, ale ty si mi nedoniesol vodu na umytie nôh, ako je zvykom; táto žena mi ich umyla svojimi slzami a poutierala vlastnými vlasmi. 45 Na uvítanie si ma nebozkal, ale táto žena mi neprestáva bozkávať nohy. 46 Nepotrel si mi hlavu olejom, ale ona mi vzácnym olejom natierala nohy. 47 A preto ti vravím, že jej mnohé hriechy sú odpustené, lebo mi prejavila veľkú lásku. Komu sa málo odpúšťa, málo miluje!“ 48 A na to povedal žene: „Odpúšťajú sa ti hriechy.“ 49 Tí, ktorí s ním sedeli za stolom, vraveli si v duchu: „Ktože je to, že si trúfa odpúšťať hriechy?“ 50 A Ježiš ešte raz povedal žene: „Tvoja viera ťa zachránila, choď v pokoji!“