1V té době lidé přinesli Ježíšovi zprávu, že Pilát dal pobít galilejské poutníky, zrovna když obětovali.2Ježíš na to řekl: „Myslíte si, že ti, které zavraždili, byli horšími hříšníky než ostatní obyvatelé Galileje?3Ne, nebyli. Ať je vám to výstrahou: Smrt čeká na každého z vás a potom bude pozdě litovat svých hříchů.4Anebo těch osmnáct, na které se zřítila věž v Siloe; ti také nebyli horší než druzí lidé v Jeruzalémě.5Když však nebudete litovat svých zlých činů, i vás čeká Boží soud.“6Ježíš pak vyprávěl toto podobenství. „Jeden muž si vypěstoval na své vinici fíkovník. Když přišel čas sklizně, hledal na něm ovoce, avšak marně.7Řekl vinaři: ‚Podívej, už třetí rok čekám na ovoce z tohoto fíkovníku, ale nic nerodí. Poraž ho, jenom tu překáží.‘8Vinař se přimlouval: ‚Pane ponech ho ještě jeden rok. Zkypřím mu a pohnojím půdu, snad přece bude rodit.9Když na něm ani příští rok nic nebude, dáš ho porazit.‘ “
Ježíš uzdravuje chromou ženu
10Jednou v sobotu kázal Ježíš v synagoze.11Mezi posluchači byla také žena postižená již osmnáct let nemocí, která ji tak pokřivila, že se nemohla napřímit.12Když ji Ježíš uviděl, zavolal ji k sobě a řekl: „Ženo, tvé trápení končí.“ Dotkl se jí13a v tom okamžiku se žena narovnala a srdečně děkovala Bohu.14Představený synagogy však byl pobouřen, že Ježíš uzdravoval v sobotu a napomínal zástup: „Šest dní se má pracovat! Nechte se uzdravit jindy a ne v sobotu, kdy dodržujeme klid.“15Ježíš na to řekl: „Pokrytci! Kdo z vás neodvazuje dobytek, aby ho zavedl k napajedlu?16A tato žena, která je potomkem Abrahamovým, neměla být v sobotu zbavena toho, co ji osmnáct let svazovalo?“17Jeho odpůrci se zastyděli, ale ostatní lidé se upřímně radovali z podivuhodných činů, které konal.
Ježíš učí o Božím království
18Ježíš řekl: „K čemu mám přirovnat Boží království?19Je jako nepatrné hořčičné semeno, které si člověk zaseje do zahrady. Ono vyklíčí a vyroste z něho tak mohutná bylina, že na ní mohou hnízdit ptáci.20-21Boží království se dá také přirovnat ke kvasu, který žena zadělá do těsta. I když mouky bude hodně, postačí jen trochu kvasu, aby celé těsto nakynulo.“
Ježíš učí o věčném království
22Ježíš pokračoval na své cestě do Jeruzaléma. Chodil od města k městu, od vesnice k vesnici a všude kázal.23Kdosi se ho zeptal: „Pane, je asi málo těch, kteří budou zachráněni, že?“24Ježíš odpověděl: „Do Božího království vedou úzké dveře a těmi se snažte za každou cenu vejít.25Jakmile totiž jednou Pán domu přijde, zamkne a pak už bude pozdě. Mnozí by potom ještě rádi vešli, ale už to nepůjde. Marně byste tloukli na dveře a volali: ‚Pane, Pane, otevři nám!‘ Zůstanete venku a Pán vám odpoví: ‚Nevím, kdo jste a odkud jste.‘26A i kdybyste říkali: ‚Sedávali jsme s tebou u stolu a učil jsi v našich ulicích,‘ ani to vám nepomůže.27Jen byste znovu slyšeli: ‚Neznám vás a nevím, odkud jste. Promarnili jste svůj život v hříchu, pryč s vámi.‘28Bude pozdě na nářek, až uvidíte Abrahama, Izáka, Jákoba a všechny proroky v Božím království a vy budete odmítnuti.29Ze všech světových stran budou proudit lidé, aby v něm zaujali svá místa.30Mnozí, kteří dnes platí mezi lidmi za poslední, budou první a mnozí, kteří jsou dnes vysoce ceněni, se octnou mezi posledními.“
Ježíšův zármutek nad Jeruzalémem
31Za Ježíšem přišlo několik farizejů a varovali ho: „Měl bys utéci z Galileje, Herodes tě chce zabít.“32On jim řekl: „Jděte a řekněte tomu lišákovi: Ještě po nějaký čas budu uzdravovat, zbavovat lidi trápení na těle i na duchu.33Ale přijde chvíle, kdy odtud odejdu do Jeruzaléma a tam všechno dokonám. Vždyť je nesmyslné, aby prorok zemřel jinde než tam.34Jeruzaléme, Jeruzaléme, zabíjíš proroky a kamenuješ ty, které ti Bůh posílá. Jak často jsem toužil shromáždit svoje děti jako kvočna kuřátka pod ochranná křídla, ale nechtěli jste.35I váš slavný chrám bude Bohem opuštěn. Říkám vám, že mne neuvidíte do chvíle, kdy budete volat: ‚Sláva tobě, který přicházíš ve jménu Božím.‘ “
1V tom istom čase priniesli Ježišovi správu, že Pilát dal povraždiť niektorých Židov z Galiley, keď práve obetovali.2„Myslíte si, že tí Galilejčania boli väčší hriešnici ako vy? Že práve preto ich stihol taký osud?3Vôbec nie. Ale nech vám je to na výstrahu: aj vy takisto zahyniete, ak nezanecháte zlé skutky a neoľutujete svoje hriechy.4Alebo si myslíte, že tí osemnásti nešťastníci, na ktorých sa zrútila veža v Siloe, boli najväčšími hriešnikmi v Jeruzaleme?5Vôbec nie! Ak neprestanete robiť zlo a neoľutujete svoje hriechy, takisto zahyniete.“
Posledná príležitosť
6Potom im porozprával toto podobenstvo: „Istý človek mal vo svojej záhrade figovník. Keď si prišiel pooberať ovocie, nič na ňom nenašiel.7Povedal záhradníkovi:‚Pozri, už tretí rok čakám, že sa na ňom niečo urodí, ale márne. Vytni ho, lebo tu iba prekáža!‘ Ale záhradník sa prihováral:8‚Pane, nechaj ho ešte jeden rok! Okopem ho, pohnojím,9a ak ani na budúci rok neprinesie ovocie, potom ho vytni.‘ “
Uzdravenie v sobotu
10V jednu sobotu učil v synagóge.11Bola tam žena, ktorá už osemnásť rokov trpela ťažkou chorobou: celá bola zohnutá a nemohla sa vystrieť.12Keď ju Ježiš videl, zavolal ju k sebe a povedal: „Žena, je koniec tvojmu trápeniu.“13Položil na ňu ruky a v tej chvíli sa žena narovnala a oslavovala Boha.14Ale predstaveného synagógy pobúrilo, že Ježiš uzdravuje v sobotu, a napomínal zástup: „Šesť dní sa má pracovať. Vtedy prichádzajte a dajte sa uzdravovať, nie v sobotu.“15Ježiš mu povedal: „Pokrytci! Či vy nepracujete v sobotu? Či každý z vás neodväzuje v sobotu vola alebo osla a nevedie ho napojiť?16A vy si myslíte, že je to hriech, ak som túto židovskú ženu práve v sobotu vyslobodil z pút, v ktorých ju satan držal osemnásť rokov?“17Táto odpoveď zmiatla Ježišových odporcov, ale celý zástup sa nadchýnal zázračnými činmi, ktoré Ježiš konal.
Dva obrazy Božieho kráľovstva
18A znova im začal rozprávať o Božom kráľovstve. „K čomu mám prirovnať Božie kráľovstvo?“ spýtal sa poslucháčov.19„Je ako nepatrné horčičné semienko, ktoré si človek zaseje v záhrade. Semienko vyklíči a vyrastie z neho taká mohutná bylina, že na nej môžu hniezdiť vtáci.20Alebo ho môžem prirovnať ku kvásku, ktorým žena zarobí cesto.21A hoci je múky veľa, stačí trochu kvásku, aby celé cesto dobre vykyslo.“
Prečo sa všetci nedostanú do Božieho kráľovstva?
22Ježiš pokračoval na svojej ceste do Jeruzalema. Chodil z mesta do mesta, z dediny do dediny a všade kázal.23Ktosi sa ho spýtal: „Pane, je naozaj málo tých, ktorí budú zachránení?“ Ježiš mu odpovedal:24„Dvere do neba sú úzke. Usilujte sa zo všetkých síl cez ne prejsť, lebo mnohí sa budú o to pokúšať, ale nedostanú sa dnu.25Lebo len čo pán domu príde, zamkne dvere a už bude neskoro. Mnohí budete búchať na dvere a volať:‚Pane, pane, otvor nám!‘ Zostanete vonku a pán vám odpovie:‚Neviem, kto ste a odkiaľ ste!‘ –26‚Ale veď sme jedávali spolu a učil si na našich uliciach,‘ budete sa brániť.27No pán vám odpovie:‚Vravím vám, že neviem, kto ste. Nemôžete vstúpiť, lebo ste pošpinení hriechom. Choďte preč!‘28Keď zostanete vonku a uvidíte, že Abrahám, Izák, Jakob a všetci proroci sú v Božom kráľovstve, budete zúfalo nariekať a škrípať zubami.29Zo všetkých svetových strán budú prúdiť ľudia, aby zaujali miesta pri stole v Božom kráľovstve.30A zapamätajte si: mnohí, ktorými dnes pohŕdajú, zaujmú tam popredné miesta a mnohí, ktorí sú dnes zahŕňaní priazňou a úctou, budú tam medzi poslednými.“
Varovanie Jeruzalemu
31V tej chvíli prišli za ním niektorí farizeji a varovali ho: „Mal by si odtiaľto utiecť, lebo Herodes ťa chce zabiť.“32Odpovedal im: „Choďte a povedzte tomu lišiakovi, že budem vyháňať démonov a uzdravovať chorých dnes aj zajtra, ale na tretí deň dôjdem do cieľa!33Áno, dnes, zajtra aj pozajtre musím ísť svojou cestou. Veď nie je možné, aby prorok zahynul inde ako v Jeruzaleme.34Jeruzalem, Jeruzalem! Zabíjaš prorokov a kameňuješ tých, ktorých ti Boh posiela, aby ti pomohli. Koľko ráz som chcel zhromaždiť tvoje deti, ako sliepka zhromažďuje kuriatka pod ochranné krídla, ale nechcel si.35A teraz z tvojho chrámu zostanú len ruiny. A neuvidíte ma skôr, ako budete volať:‚Sláva tomu, ktorý prichádza k nám v mene Pánovom!‘ “