List Jakubův 2 | Slovo na cestu

Slovo na cestu

Pravá víra

1 Bratři, jestliže věříte v Ježíše Krista, který je slavným Pánem všech, nemůžete měřit lidi podle kabátu. 2 Představte si, že do vašeho shromáždění přijde bohatě oblečený host se zlatým prstenem na ruce a hned za ním obyčejný člověk v obnošených šatech. 3 K prvnímu budete samá pozornost a uvedete ho na pěkné místo, zatímco druhého si ani nevšimnete a necháte ho někde stát. 4 Čeho jste se dopustili? Udělali jste rozdíl mezi lidmi, a navíc podle zvrácených měřítek. 5 Nezapomeňte, že Bůh si často z bezvýznamných lidí vírou dělá osobnosti a otevírá dveře do svého království těm, kdo ho milují, ne těm, kdo na to mají. 6 A vy byste s takovým člověkem pohrdli! Copak vás právě vlivní lidé nepronásledují a nevláčejí po soudech? 7 Vždyť právě oni se tak často posmívají jménu toho, který je pro vás vším! 8 Korunou Božích přikázání je láska. Jednáte správně, posloucháte-li příkaz Písma: „Miluj svého bližního právě tak, jako miluješ sebe!“ 9 Nadržovat jednomu a přehlížet druhého je podle tohoto zákona hřích. 10 Člověk, který chce přísně dodržovat Boží zákon, ale v jedné věci se od něho odchyluje, je vinen právě tak jako ten, kdo porušuje celý zákon. 11 Bůh, který řekl „Nezabiješ!“ řekl také „Nezcizoložíš!“. A tak i když jsi nikoho nezabil, ale porušil jsi nevěrou manželství, stejně jsi porušil zákon. 12 Každý z vás bude souzen podle toho, zda se ve svém životě řídil či neřídil Božím zákonem lásky. Proto dávejte pozor na to, co říkáte a jak jednáte. 13 Kdo jedná nemilosrdně, hrozí mu přísný soud. Milosrdenství však soud převažuje. 14 Co by vám byla platná víra, bratři, kdybyste podle ní nežili? Myslíte, že vás taková víra spasí? 15 Řekněme, že někdo z vašich přátel bude hladovět a nebude mít co na sebe. 16 Řeknete-li mu: „Tak se měj dobře, ať nenachladneš a nemáš hlad!“ a sami mu nedáte ani jídlo ani oblečení, jakou to má cenu? 17 Víra, která se neprojevuje činy, je sama o sobě mrtvá a bezcenná. 18 Máte-li jen takovou víru, pak vám může někdo namítnout: „Ty mluvíš o své víře. Dokaž ji svými činy. A o mně říkáš, že víru nemám. O mé víře svědčí činy.“ 19 Věříš, že je Bůh. To je dobře. Ale nezapomeň, že v Boha věří i ďábel, ale nic mu to nepomůže. Chvěje se před Božím soudem. 20 Vy bláhoví, ještě chcete, abych vás přesvědčoval o bezcennosti víry, která není dokázána skutky? 21 Čím projevil Abraham svou víru? Tím, že byl ochoten i k takovému činu, jako obětovat Bohu svého syna Izáka. 22 U něho šla víra ruku v ruce s činem a dozrála poslušností. 23 O takovou víru jde v Písmu, když čteme: „Abraham uvěřil Bohu, Bůh se k němu přiznal a nazval ho svým přítelem.“ 24 Vidíte, že Bůh může přijmout člověka jen tehdy, když svou víru dokazuje skutky. 25 Poslušný čin víry zachránil i prostitutku Rachab, když ukryla izraelské zvědy a umožnila jim útěk. 26 Víra bez činů je jako tělo bez duše.

Nádej pre kazdého

od Biblica

1 Bratia moji, ak veríte v Ježiša Krista, ktorý je slávnym Pánom všetkých, nesmiete robiť rozdiely medzi ľuďmi. Nemôžete merať ľudí podľa ich vzhľadu. 2 Predstavte si, že do vášho zhromaždenia príde elegantne oblečený hosť so zlatým prsteňom na ruke a hneď za ním obyčajný človek v obnosených šatách. 3 Prvého zahrniete pozornosťou a zavediete ho na popredné miesto, kým druhého si ani nevšimnete a necháte ho niekde stáť. 4 Čoho ste sa dopustili? Urobili ste rozdiel medzi ľuďmi a navyše podľa zvrátených meradiel. 5 Nezabudnite, milí bratia, že Boh často bezvýznamných ľudí vierou mení na duchovných boháčov a otvára dvere do svojho kráľovstva tým, ktorí ho milujú, a nie tým, čo na to majú. 6 A vy by ste takým človekom pohrdli! Či vás azda práve vplyvní ľudia neutláčajú a nevláčia po súdoch? 7 Veď práve oni sa tak často posmievajú menu toho, ktorý je pre vás všetkým! 8 Korunou Božích prikázaní je láska. Konáte správne, ak dodržiavate príkaz Písma: „Miluj svojho blížneho práve tak, ako miluješ seba!“ 9 Nadŕžať jednému a pohŕdať druhým je podľa tohto zákona hriech. 10 Človek, ktorý chce prísne dodržiavať Boží zákon, ale v jednom prikázaní sa potkol, je vinný práve tak ako ten, kto porušuje celý zákon. 11 Boh, ktorý povedal: „Nezabiješ!“, povedal takisto „Nescudzoložíš!“. A tak aj keď si nikoho nezabil, ale dopustil si sa manželskej nevery, rovnako si porušil zákon. 12 Každý z vás bude súdený podľa toho, či sa vo svojom živote spravoval alebo nespravoval Božím zákonom lásky. 13 Preto dávajte pozor na to, čo vravíte a ako sa správate. Kto sa správa nemilosrdne, hrozí mu prísny súd. Ale milosrdenstvo víťazí nad súdom.

Viera sa musí prejaviť činmi

14 Na čo by vám bola viera, milí bratia, keby ste podľa nej nežili? Myslíte si, že vás taká viera spasí? 15 Povedzme, že niekto z vašich priateľov bude hladovať a nebude si mať čo obliecť. 16 Poviete mu azda: „Tak maj sa dobre a dbaj, aby si neprechladol a netrpel hladom!“ No ak mu nedáte ani jedlo, ani šatstvo, akú to má cenu? 17 Viera, ktorá sa neprejavuje v činoch, je sama osebe mŕtva a bezcenná. 18 Ak máte len takú vieru, môže vám niekto namietnuť: „Ty hovoríš o svojej viere. Dokáž ju svojimi činmi. No o mne vravíš, že vieru nemám. O mojej viere svedčia činy.“ 19 Veríš, že je Boh. To je dobre. Ale nezabudni, že v Boha verí aj diabol, ale nič mu to nepomôže. Trasie sa pred Božím súdom. 20 Vy pochabí, ešte chcete, aby som vás presviedčal, aká bezcenná je viera, ktorá sa neprejavila skutkami? 21 Čím prejavil svoju vieru Abrahám? Tým, že bol odhodlaný obetovať Bohu aj vlastného syna Izáka. 22 Uňho šla viera ruka v ruke s činom a dozrela poslušnosťou. 23 O takú vieru ide v Písme, keď čítame: „Abrahám uveril Bohu a Boh sa k nemu priznal a nazval ho svojím priateľom.“ 24 Vidíte, že človek nachádza v Božích očiach ospravedlnenie nielen pre svoju vieru, ale aj preto, ako ju dokazuje svojimi činmi. 25 Poslušný čin viery zachránil aj prostitútku Rachab, keď ukryla izraelských vyzvedačov a umožnila im útek. 26 Viera bez činov je ako telo bez duše.