Jan 20

Slovo na cestu

od Biblica
1 První den po sobotě, ještě před rozedněním, přišla k Ježíšovu hrobu Marie Magdaléna. Uviděla, že kamenný uzávěr hrobky je odsunut.2 Běžela k Petrovi a k učedníkovi, kterého měl Ježíš tolik rád, a oznámila jim: „Našeho Pána vzali z hro-bu a nevíme, kam ho položili.“3-4 Ti dva se zvedli a spěchali ke hrobu. Druhý učedník Petra předběhl a byl tam první.5 Do hrobu však jenom nahlédl a uviděl prázdné plátno.6 Ale tu přiběhl Petr, který vešel dovnitř a kromě plátna nalezl7 i šátek, jímž byla ovázána Ježíšova hlava; ten byl svinutý a položený zvlášť.8-9 Za Petrem vstoupil do hrobu i druhý učedník, všechno si prohlédl a uvěřil, že Ježíš vstal z mrtvých. Až dosud to totiž stejně jako ostatní nechápal.10 Oba učedníci se vrátili zpět,11 ale Marie zůstala u hrobu a plakala.12 Náhle spatřila v hrobce dva anděly v bílém; seděli na obou koncích kamenné lavice, na níž předtím spočívalo Ježíšovo tělo.13 „Ženo, proč pláčeš?“ zeptali se jí. „Vzali mého Pána a nevím, kam ho uložili.“14 Když to řekla, obrátila se a spatřila, že za ní někdo stojí.15 Neznámý ji oslovil: „Ženo, proč pláčeš? Koho hledáš?“ Myslela, že je to zahradník, a odpověděla: „Pane, jestli jsi ho odnesl, řekni mi, kam jsi ho uložil, a já ho pochovám.“16 Ježíš jí řekl: „Marie!“ Pohlédla na něj a řekla: „Můj Mistře!“ a poklekla před ním.17 „Nedotýkej se mne!“ varoval ji Ježíš, „ještě jsem se nevrátil k svému Otci. Běž a pověz bratřím, že odcházím k svému i vašemu Bohu a Otci.“18 Marie Magdaléna vyhledala učedníky a řekla jim: „Viděla jsem Pána,“ a sdělila jim, co jí uložil.19 Téhož dne večer byli učedníci pohromadě za zamčenými dveřmi, protože se báli, že teď přijdou Židé na ně. Pojednou stál Ježíš mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“20 Potom jim ukázal rány v rukou a v boku. To byla radost pro učedníky, že zase vidí svého Pána!21 Ježíš opakoval: „Pokoj vám!“ a pokračoval: „Otec vyslal mne a já vysílám vás.“22 Dýchl na ně a řekl: „Přijměte svatého Ducha!23 Komu budete zvěstovat odpuštění hříchů a kdo je přijme, tomu bude odpuštěno. Komu tu zvěst zadržíte, zůstává ve svém hříchu.“24 Toho večera chyběl mezi učedníky Tomáš, kterému přezdívali Dvojče.25 Ostatní mu o setkání s Ježíšem vyprávěli, ale on pochyboval: „Neuvěřím, dokud neuvidím a neohmatám rány na jeho rukou a boku.“26 Po týdnu byli učedníci znovu spolu a tentokrát byl s nimi i Tomáš. Dveře byly zase zamčeny, když se Ježíš mezi ně postavil a oslovil je: „Pokoj vám!“27 Potom se obrátil k Tomášovi: „Podívej se a sáhni si na mé rány! Už nepochybuj, ale věř!“28 Tomáš přesvědčen vyznal: „Jsi můj Pán a můj Bůh!“29 Ježíš mu na to řekl: „Viděl jsi mne, a proto věříš. Cennější však je nevidět a uvěřit.“30-31 Za dobu svého působení Ježíš před zraky učedníků vykonal mnoho dalších mocných činů, které nejsou v této knize zaznamenány. Ty činy, které jsou zaznamenány, ve vás mají vzbudit víru v Ježíše jako Božího Syna a zajistit vám tak věčný život.

Jan 20

Nádej pre kazdého

od Biblica
1 Prvý deň po sobote, ešte pred svitaním, šla Mária Magdaléna k hrobu a videla, že kameň, ktorým bola uzavretá hrobka, je odsunutý.2 Bežala k Petrovi a k učeníkovi, ktorého mal Ježiš tak rád, a oznámila mu: „Nášho Pána vzali z hrobu a nevieme, kde ho uložili.“3 Obaja sa hneď ponáhľali k hrobu.4 Druhý učeník predbehol Petra a bol pri hrobe prvý.5 Naklonil sa dnu, videl tam ležať plátno, ale dnu nevošiel.6 Vtom dobehol aj Peter, vstúpil do hrobky a okrem plátna našiel aj šatku,7 ktorou mal Ježiš prikrytú hlavu. Šatka bola zložená a ležala na inom mieste.8 Teraz vstúpil dnu aj druhý učeník, ktorý prvý pribehol k hrobu. Všetko si prehliadol a uveril, že Ježiš vstal z mŕtvych.9 Doposiaľ totiž nerozumeli tým predpovediam v Písme, kde sa hovorí, že Ježiš vstane z mŕtvych.10 Obaja učeníci sa vrátili späť do Jeruzalema.11 Medzitým sa Mária vrátila k hrobu a plakala. Naklonila sa do hrobky12 a zazrela dvoch anjelov v bielom. Sedeli na tom mieste, kde predtým ležalo Ježišovo telo, jeden pri hlave, druhý pri nohách.13 „Prečo plačeš?“ spýtal sa jeden z nich.„Odniesli môjho Pána a neviem, kam ho uložili,“ odpovedala.14 Obrátila sa a za chrbtom videla kohosi stáť, ale nepoznala, že je to Ježiš.15 „Prečo plačeš?“ spýtal sa jej. „Koho hľadáš?“Mária sa domnievala, že je to záhradník, preto mu povedala: „Pane, ak si ho odniesol, povedz, kde si ho položil, a ja poňho pôjdem.“16 „Mária!“ prihovoril sa jej Ježiš.Obrátila sa a po hebrejsky zvolala: „Rabbuni!“ To znamená „Majstre!“17 „Nedotýkaj sa ma!“ upozornil ju. „Ešte som nevstúpil k môjmu Otcovi. Bež a povedz mojim bratom, že odchádzam k svojmu a vášmu Otcovi, k svojmu a vášmu Bohu.“18 Mária Magdaléna vyhľadala učeníkov a oznámila im: „Videla som Pána!“ A porozprávala im všetko, čo jej povedal.19 V ten nedeľný večer sa zhromaždili všetci jeho učeníci. Dvere mali zamknuté, lebo sa báli Židov. Zrazu sa zjavil Ježiš, postavil sa doprostred miestnosti a pozdravil ich: „Pokoj vám!“20 Potom im ukázal rany na rukách a na boku. Aká to bola nesmierna radosť pre učeníkov, že znova vidia svojho Pána!21 Ježiš im opäť povedal: „Pokoj vám. Ako mňa poslal Otec, tak ja posielam vás.“22 Potom dýchol na nich a povedal: „Prijmite Svätého Ducha.23 Komu odpustíte hriechy, tomu budú odpustené, komu ich neodpustíte, tomu odpustené nebudú.“24 Tomáš, jeden z dvanástich učeníkov, prezývaný Dvojča, nebol pri tom, keď sa toto všetko stalo.25 Ostatní mu rozprávali: „Videli sme Pána!“ Ale Tomáš pochybovačne odpovedal: „Neuverím, kým neuvidím a neohmatám rany na jeho rukách a boku.“26 O týždeň boli učeníci znovu spolu a tentoraz bol s nimi aj Tomáš. Dvere boli zasa zamknuté, keď sa Ježiš znova zjavil medzi nimi a pozdravil ich: „Pokoj vám!“27 Potom sa obrátil k Tomášovi a povedal mu: „Dotkni sa prstami mojich prebodnutých rúk a môjho boku. A už nepochybuj, ale ver!“28 „Môj Pán a môj Boh!“ vyznal pokorne Tomáš.29 Ježiš mu na to odpovedal: „Veríš, lebo si ma videl. Ale akí šťastní sú tí, ktorí nevideli, a uverili!“30 Ježišovi učeníci boli svedkami ešte mnohých Ježišových zázrakov, ktoré nie sú opísané v tejto knihe.31 Ale tieto správy sú zachytené, aby ste uverili, že Ježiš je Kristus, Boží Syn, a aby ste skrze vieru v neho mali večný život.