1Ještě jedné věci bych se chtěl dotknout – týká se to mé vlastní osoby a řeknu to beze vší hořkosti a nevraživosti, v duchu Kristovy lásky. Povídá se prý o mně, že v dopisech se stavím jako kdovíjaký silák, ale když dojde k osobnímu střetnutí, jsem prý maličký a ubohý.2Prosím vás, nenuťte mě, abych vás přesvědčil, že mi nechybí odvaha k ráznějšímu postupu proti těm, kdo přičítají mému jednání pouze lidské pohnutky.3Ano, jsme jen obyčejní lidé, ale své boje nevyhráváme pouze vlastní sílou.4Máme účinné zbraně, schopné porazit každého odpůrce.5Proti nim neobstojí žádná domýšlivost, ani nejchytřejší filozofie, popírající Boží pravdu. Každého myslícího člověka jednoznačně vedeme ke Kristu jako ke konečné odpovědi a svrchované pravdě. Rozhodnete-li se společně pro poslušnost,6jsem připraven potrestat každého, kdo nebude poslušný.7-8Nenechte se klamat vnějším zdáním. Jestliže si kdokoliv z vás může dělat nárok, že je Kristův, pak můj nárok není o nic menší – spíš naopak! Navíc bych se ještě mohl odvolávat na přímé Boží pověření.9Nechci ovšem vzbudit dojem, jako bych vás chtěl svými listy zastrašovat.10„Nevšímejte si jeho dopisů,“ říkají někteří, „je to jen plané vyhrožování. Až přijde, poznáte sami, že není proč se ho bát. Slabšího kazatele jste ještě neslyšeli.“11Ujišťuji vás, že tentokrát budu jednat stejně přísně, jako jsem doposud psal.12V žádném případě se nechci měřit s těmi oslňujícími kazateli, kteří ve svých projevech vychvalují sami sebe. Těm se samozřejmě nemohu vyrovnat, protože oni jsou sami sobě jediným měřítkem a vzorem vší dokonalosti. Jaká pošetilost!13-15Mým cílem je splnit se ctí úkoly, které mi vytyčil Bůh. K nim patří i má práce v Korintu. Odpovědnost za vás si neosobuji neprávem – vždyť jsem byl první, od koho jste vůbec slyšeli o Kristu! Kdybych svou autoritu odvozoval jen z toho, že pokračuji v díle, které začal někdo jiný, dalo by se o ní možná pochybovat. Ale jako váš duchovní otec bych spíš čekal, že s vaší vírou vzroste i úcta ke mně.16-17Pak budu moci šířit Boží poselství dál i za vaše území, do krajů, kam dosud neproniklo. Písmo nás učí, že se nemáme honosit vlastními úspěchy, ale tím, co vykonal Bůh. Když někdo vykřikuje do světa, jaký je chlapík, to ještě nic neznamená.18Důvěru si zaslouží ten a jenom ten, komu dává své vysvědčení Bůh.
1Ešte jednej veci by som sa chcel dotknúť – týka sa to mojej vlastnej osoby a poviem to bez všetkej trpkosti a nevraživosti v duchu Kristovej lásky. Hovorí sa vraj o mne, že v listoch sa robím silným a smelým, ale keď som medzi vami, osobne som úbohý a pokorný.2Prosím vás, nenúťte ma, aby som vás presvedčil, že mi nechýba odvaha na ráznejší postup proti tým, čo môjmu konaniu prisudzujú iba ľudské pohnútky.3Áno, som iba obyčajný človek, ale svoje boje nevyhrávam vlastnou silou.4Mám účinné Božie zbrane, schopné poraziť každého odporcu.5Proti nim neobstojí nijaká namyslenosť ani najprefíkanejšia filozofia, ktorá popiera Božiu pravdu. Každého mysliaceho človeka vedú ku Kristovi ako ku konečnej odpovedi a zvrchovanej pravde.6Ak sa rozhodnete spoločne pre poslušnosť, sme pripravení potrestať každého, kto nebude poslušný.7Nedajte sa klamať vonkajškom. Ak si ktokoľvek z vás môže robiť nárok, že je Kristov, potom náš nárok nie je o nič menší – skôr naopak!8Navyše by som sa ešte mohol odvolávať na priame Božie poverenie.9Ale nerád by som, aby sa zdalo, že vás chcem svojimi listami zastrašovať.10„Nevšímajte si jeho listy,“ vravia niektorí, „je to iba plané vyhrážanie. Keď príde, sami poznáte, že sa ho netreba báť. Je nesmelý, a pritom slabý rečník.“11Uisťujem vás, že tentoraz budem taký prísny, aký som bol vo svojich listoch.12Nijako sa nechceme merať s tými oslňujúcimi rečníkmi, ktorí vo svojich prejavoch vychvaľujú samých seba. Veď je to pochabosť – byť sám sebe jediným meradlom a pokladať sa za vzor dokonalosti!
Odpoveď na výčitku, že sa chváli
13My sa však nechceme chváliť väčšmi, ako je náležité. Naším cieľom je splniť úlohy, ktoré nám Pán Boh pridelil. K nim patrí aj naša práca v Korinte.14Až do vášho mesta nás poslal Boh so zvesťou evanjelia, a nechceme ísť ďalej, ako nám určil.15Ani sa nechceme chváliť cudzou prácou, ale veríme, že sa vaša viera upevní a vzrastie, posunie sa táto hranica ďalej16a budeme môcť šíriť posolstvo o Pánu Ježišovi aj za vaše územie, až tam, kam dosiaľ nepreniklo. Rozhodne si však nechceme privlastňovať výsledky práce iných.17Písmo nás učí, že sa nemáme chváliť svojimi úspechmi, ale tým, čo skrze nás vykonal Boh.18Keď niekto vyhlasuje, aký je schopný, to ešte nič neznamená. Rozhodujúce je, o kom Boh vydá dobré svedectvo.