1. Korintským 4 | Slovo na cestu

Slovo na cestu

Pavel poukazuje na chybnost lidských úsudků a spolehlivost Božích soudů

1 Nedívejte se na nás tedy jinak než jako na Kristovy služebníky a správce Božích tajemství. 2 Od služebníka se očekává, že bude vykonávat příkazy svého pána. Dá se to říci o mně? 3 Co o tom soudíte vy, není pro mne nejdůležitější. A nemůže to posoudit ani nikdo jiný, dokonce ani můj vlastní úsudek není rozhodující, 4 i když mé svědomí je klidné. Jen sám Pán o tom může rozhodnout s konečnou platností. 5 Nedělejte proto o nikom předčasné závěry, dokud se nevrátí Kristus. Však on už vynese na světlo to, co bylo zrakům skryto, a odhalí i ty nejtajnější pohnutky. Pak teprve dostane každý od Boha takové uznání, jaké mu náleží.

Napomenutí domýšlivým

6 Bratři, jistě rozumíte, že nemluvím jen o sobě a Apollovi, když vám tohle všechno říkám. Chtěl jsem jen na tom příkladu zdůraznit, že nemáte prosazovat své oblíbené kazatele proti jiným. 7 Nikdo přece nejsme ničím víc než ostatní. Všichni máme jen to, co jsme dostali, a nemáme se tedy před druhými čím chlubit. 8 Vy jste přesvědčeni, že už jste duchovně dost vysoko a že víc nepotřebujete. Pyšníte se, že jste příslušníky Božího království. Kéž byste jimi skutečně byli! Necítili byste se pak tolik nad nás povzneseni. 9 Tak se mi zdá, že nám apoštolům vykázal Bůh to nejposlednější místo, jako odsouzencům na smrt. Stali jsme se podívanou pro svět, anděly i lidi. 10 Prý nám náboženství popletlo hlavu, zato vy jste docela rozumní a vážení křesťané! Námi kdekdo pohrdá, vás každý uznává, my jsme slabí, vy siláci! 11 Trpíme hladem a žízní, zimou a nemocemi, jsme štváni z místa na místo 12 a na svůj chléb musíme tvrdě vydělávat. Žehnáme těm, kdo nás proklínají, když nás šikanují, trpělivě to snášíme, 13 pomlouvají-li nás, modlíme se za ně. Nikde nemáme zastání, jsme stále jen vyděděnci. 14 Ale to nepíšu proto, že bych vám chtěl něco vyčítat. Vždyť vás mám rád jako vlastní děti. 15 Kazatelů a vychovatelů můžete mít celou řadu, ale vaším duchovním otcem jsem já, protože prvně jste evangelium slyšeli ode mne. 16 Proto vás nabádám, abyste žili podle mého příkladu. 17 Z téhož důvodu k vám posílám svého milovaného a věrného spolupracovníka Timotea. Víte, že ho mám rád jako svého vlastního syna. Ten vám připomene mé křesťanské způsoby, jak jim taky v každé církevní obci vyučuji. 18 Někteří se začali povyšovat, jako bych už neměl do Korintu přijít. Velice se mýlí! 19 Přijdu co nejdříve, jak mi jen Pán dovolí, a pak uvidíme, zda je v jejich řeči Boží síla, nebo jen prázdné holedbání. 20 Boží království přece nestojí na řečnickém umění, ale na síle Božího Ducha. 21 Co mám tedy přibalit na cestu: hůl – nebo lásku a přívětivost?

Nádej pre kazdého

od Biblica

Apoštol a korintský zbor

1 Nepozerajte sa teda na nás inak než ako na Kristových služobníkov a správcov Božích tajomstiev. 2 Od služobníka sa očakáva, že bude verne vykonávať príkazy svojho pána. 3 Dá sa to povedať aj o mne? Čo o tom súdite vy, to nie je pre mňa rozhodujúce. 4 A nemôže to posúdiť ani nikto iný, dokonca ani môj vlastný úsudok nie je rozhodujúci, i keď moje svedomie je pokojné. Sám Pán môže o tom rozhodnúť s konečnou platnosťou. 5 Nerobte preto o nikom predčasné závery, kým sa nevráti Kristus. On vynesie na svetlo to, čo bolo ukryté zraku, a odhalí aj tie najtajnejšie pohnútky. Až potom dostane každý od Boha také uznanie, aké mu patrí. 6 Bratia, iste chápete, že nehovorím len o sebe a o Apolovi, keď vám toto všetko píšem. Chcel som len na tomto príklade zdôrazniť, že nemáte vyzdvihovať svojich obľúbených kazateľov nad iných. 7 Nikto z nás predsa nie je o nič viac ako ostatní. Všetci máme len to, čo sme dostali, nemáme sa teda čím vychvaľovať pred ostatnými. 8 Vy ste presvedčení, že ste už duchovne na výške a že viac nepotrebujete. Pýšite sa, že ste občanmi Božieho kráľovstva. Bárs by ste nimi naozaj boli! Potom by ste sa necítili takí povznesení nad nás. 9 Tak sa mi zdá, že nám apoštolom určil Boh to najposlednejšie miesto; ako odsúdencom na smrť. Stali sme sa divadlom svetu, anjelom i ľuďom. 10 Nás považujú za bláznov pre Krista, vy ste však celkom rozumní a vážení kresťania! Nami každý pohŕda, vás však uznáva, my sme slabí, vy ste silní. 11 Trpíme hladom a smädom, zimou a chorobami, sme štvaní z miesta na miesto 12 a musíme si sami tvrdo zarábať na chlieb. Žehnáme tým, čo nás preklínajú; ak nás šikanujú, trpezlivo to znášame, 13 ak nás ohovárajú, modlíme sa za nich. Nikto sa nás nezastane, sme iba vydedencami. 14 To však nepíšem preto, že by som vám chcel niečo vyčítať, ale napomínam vás ako vlastné deti. 15 Kazateľov a vychovávateľov môžete mať mnoho, ale vaším duchovným otcom som ja, pretože odo mňa ste počuli evanjelium. 16 Preto vás nabádam, aby ste žili podľa môjho príkladu. 17 Práve preto k vám posielam svojho milovaného a verného spolupracovníka Timoteja. Viete, že ho mám rád ako vlastného syna. Ten vám pripomenie moje kresťanské zásady, ako ich vyučujem v každom zbore. 18 Niektorí sa začali povyšovať, akoby som už ani nemal prísť do Korintu. Veľmi sa mýlia. 19 Prídem čo najskôr, ako mi len dovolí Pán, a potom uvidíme, či je v ich reči Božia sila, alebo iba prázdne vystatovanie. 20 Božie kráľovstvo predsa nestojí na rečníckom umení, ale na sile Božieho ducha. 21 Tak čo teda chcete? Mám k vám prísť s palicou alebo s láskou a vľúdnosťou?