1Když opět přišel Ježíš do synagogy, spatřil tam člověka, který měl bezvládnou ruku. Protože byla právě sobota,2Ježíšovi nepřátelé napjatě sledovali, co učiní. Jestliže ho uzdraví, bude to vítaná příležitost, jak jej obžalovat z rušení předepsaného svátečního klidu.3A opravdu, Ježíš vyzval postiženého, aby předstoupil před celé shromáždění,4a pak položil ostatním otázku: „Co se smí v sobotu? Mohou se konat dobré skutky, nebo se má páchat zlo? Je možné zachránit život, nebo jej zničit?“ Na tyto otázky se nikdo neodvážil odpovědět.5Jejich mlčení Ježíše naplnilo spravedlivým hněvem, jejich lhostejnost k lidskému utrpení ho roztrpčila. Přeměřil si je přísným pohledem a potom se obrátil k postiženému. „Natáhni tu ruku!“ řekl mu. On to učinil, a ejhle – ruka byla zdravá.6Farizejové opustili synagogu a šli se domlouvat s přívrženci krále Heroda na tom, jak Ježíše odstranit.
Velké zástupy následují Ježíše
7Ježíš se opět se svými učedníky uchýlil k jezeru. Znovu jej následovaly zástupy lidí z celé Galileje, Judska,8Jeruzaléma, Idumeje a Zajordání, ba dokonce přišli i lidé z okolních pohanských měst Týru a Sidónu. Široko daleko se roznesly zprávy o jeho zázracích a velmi mnoho lidí se o nich chtělo přesvědčit na vlastní oči.9Ježíš požádal své učedníky, aby pro něj měli připravenu loďku, na kterou by se mohl uchýlit, kdyby ho dav příliš tísnil.10Mnoho nemocných už totiž uzdravil a další se k němu přímo vrhali, jen aby se ho mohli dotknout.11A když ho spatřili ti, kdo byli posedlí démonem, padali před ním na zem a křičeli: „Ty jsi Boží Syn!“12On je však rázně umlčoval, protože nestál o jejich svědectví.
Ježíš volí dvanáct učedníků
13Potom k sobě zavolal ty, které si vybral pro zvláštní svědecké poslání, a vystoupil s nimi na horu.14Z nich pak ustanovil dvanáct, kteří ho měli všude doprovázet a které bude posílat samostatně kázat15a uzdravovat.16Byli to: Šimon, kterému přidal jméno Petr,17Jakub a Jan – synové Zebedeovi, kterým někdy říkával „synové hromu“,18Ondřej, Filip, Bartoloměj, Matouš, Tomáš, Jakub Alfeův, Tadeáš, Šimon Kenaanský a19Jidáš Iškariotský, který ho později zradil.
Náboženští vůdcové obviňují Ježíše z posedlosti
20Když se Ježíš vrátil domů, lidé se k němu začali znovu scházet a brzy jich bylo tolik, že se ani neměl kde najíst.21Jeho příbuzní uslyšeli, co se děje, a tak se vypravili za ním, aby ho přinutili k návratu domů; domnívali se, že ztratil zdravý rozum.22Židovští náboženští učitelé, kteří přišli z Jeruzaléma, dokonce tvrdili, že Ježíš je posedlý Belzebubem, králem všech démonů. Jen proto prý ho ďáblové poslouchají, když je vyhání.23Ježíš je pozval k sobě a vyvracel tyto pomluvy. Aby mu všichni rozuměli, použil příklad: „Jak může satan vyhnat satana?24Království, které je vnitřně rozdělené, se musí zhroutit.25Také rodina, kde je svár a nejednota, se nakonec rozpadne.26A jestliže satan bojuje sám proti sobě, jak může něco dokázat? Nutně musí přijít jeho konec.27Chce-li někdo vniknout do domu siláka a zmocnit se jeho věcí, musí ho nejprve spoutat. Tak i démony může vyhánět jen ten, kdo přemohl satana.28Ujišťuji vás o jednom: všechno může být lidem odpuštěno, i když se v nevědomosti Bohu rouhají a hrubě ho urážejí slovy i skutky.29Když ovšem někdo v zatvrzelosti odmítá Boží zách-rannou moc a přitom ví, co odmítá, takový člověk se rouhá Du-chu svatému. A to je hřích, který nemůže být odpuštěn.“30To jim Ježíš řekl proto, že jeho činy úmyslně připisovali satanově moci, místo aby přiznali, že uzdravuje mocí Ducha svatého.
Ježíš říká, kdo tvoří jeho rodinu
31Tehdy přišli k přeplněnému stavení, kde Ježíš učil, také jeho bratři s matkou a vzkázali mu, že s ním potřebují mluvit.32Sedělo kolem něj plno lidí, když mu kdosi oznámil: „Tvoje matka a tvoji bratři jsou venku a hledají tě.“33Ježíš věděl, s jakým záměrem rodina přichází, a proto řekl: „Kdo je má matka? A kdo jsou moji bratři?“34Rozhlédl se po těch, kteří mu dychtivě naslouchali, a řekl: „Hle, tady je má matka a tady jsou moji bratři.35Každý, kdo jedná podle Boží vůle, je můj bratr, moje sestra i moje matka.“
1 Vešel opět do synagógy; a byl tam člověk s odumřelou rukou.2 Číhali na něj, uzdraví-li ho v sobotu, aby jej obžalovali.3 On řekl tomu člověku s odumřelou rukou: „Vstaň a pojď doprostřed!“4 Pak se jich zeptal: „Je dovoleno v sobotu jednat dobře, či zle, život zachránit, či utratit?“ Ale oni mlčeli.5 Tu se po nich rozhlédl s hněvem, zarmoucen tvrdostí jejich srdce, a řekl tomu člověku: „Zvedni ruku!“ Zvedl ji, a jeho ruka byla zase zdravá.6 Když farizeové vyšli, hned se proti němu s herodiány umlouvali, že ho zahubí.
— Uzdravování na břehu jezera
7 Ježíš se svými učedníky se uchýlil k moři. Šlo za ním množství lidí z Galileje; ale i z Judska,8 Jeruzaléma, Idumeje, ze Zajordání a z okolí Týru a Sidónu přišlo k němu veliké množství, když slyšeli, co všechno činí.9 Požádal učedníky, ať pro něho připraví loď, aby se zástup na něho netlačil.10 Mnohé totiž uzdravil, proto se ti, kdo trpěli chorobami, tlačili k němu, aby se ho dotkli.11 A nečistí duchové, jakmile ho viděli, padali před ním na zem a křičeli: „Ty jsi Syn Boží!“12 On však jim přísně nakazoval, aby ho neprozrazovali.
— Vyvolení Dvanácti
13 Vystoupil na horu a zavolal k sobě ty, které si vyvolil; i přišli k němu.14 Ustanovil jich dvanáct, aby byli s ním, aby je posílal kázat15 a aby měli moc vymítat zlé duchy.16 Ustanovil těchto dvanáct: Petra – toto jméno dal Šimonovi –17 Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana, jimž dal jméno Boanerges, což znamená ‚synové hromu‘,18Ondřeje, Filipa, Bartoloměje, Matouše, Tomáše, Jakuba Alfeova, Tadeáše, Šimona Kananejského19 a Iškariotského Jidáše, který ho pak zradil.
— Ježíš a Belzebul
20 Vešel do domu a opět se shromáždil zástup, takže nemohli ani chleba pojíst.21 Když to uslyšeli jeho příbuzní, přišli, aby se ho zmocnili; říkali totiž, že se pomátl.22 Zákoníci, kteří přišli z Jeruzaléma, říkali: „Je posedlý Belzebulem. Ve jménu knížete démonů vyhání démony.“23 Zavolal je k sobě a mluvil k nim v podobenstvích: „Jak může satan vyhánět satana?24 Je-li království vnitřně rozděleno, nemůže obstát.25 Je-li dům vnitřně rozdělen, nebude moci obstát.26 A povstane-li satan sám proti sobě a je rozdvojen, nemůže obstát, a je s ním konec.27 Nikdo nemůže vejít do domu silného muže a uloupit jeho věci, jestliže toho siláka dříve nespoutá. Pak teprve vyloupí jeho dům. 28 Amen, pravím vám, že všecko bude lidem odpuštěno, hříchy i všechna možná rouhání.29 Kdo by se však rouhal proti Duchu svatému, nemá odpuštění na věky, ale je vinen věčným hříchem.“30 To pravil, protože řekli: „Má nečistého ducha.“
— Ježíšova rodina
31 Tu přišla jeho matka a jeho bratři. Stáli venku a vzkázali mu, aby k nim přišel.32 Kolem něho seděl zástup; řekli mu: „Hle, tvoje matka a tvoji bratři jsou venku a hledají tě.“33 Odpověděl jim: „Kdo je má matka a moji bratři?“34 Rozhlédl se po těch, kteří seděli v kruhu kolem něho, a řekl: „Hle, moje matka a moji bratři!35 Kdo činí vůli Boží, to je můj bratr, má sestra i matka.“