Efezským 4 | Slovo na cestu :: ERF Bibleserver

Slovo na cestu

Kristův dar věřícím: rozličné schopnosti pro budování církve

1-2 Prosím vás tedy ze svého vězení: žijte a jednejte způsobem důstojným lidí povolaných k tak slavné budoucnosti. Buďte pokorní a mírní, trpěliví a shovívaví k sobě navzájem. 3 Za všech okolností pozorně zkoumejte, co vám napovídá Boží Duch. Tak se vyhnete třenicím. 4 Všichni patříme k jednomu tělu a jsme vedeni týmž společným Duchem k jediné slavné budoucnosti. 5 Máme jednoho Pána, jednu víru, jeden křest; 6 máme jednoho Boha Otce nad sebou a v sobě a vše, co máme a jsme, je od něho. 7 Každému z nás dal Kristus ze své bohaté zásoby zvláštních schopností právě tolik, kolik uznal za potřebné. 8 Tak promluvil prorocky o Kristu již David: Když se po svém vzkříšení a vítězství nad satanem triumfálně vrátil do nebe, obdaroval lidi skvělými dary. 9 Všimněte si, že je tu řeč o návratu. To znamená, že musela předcházet cesta opačným směrem, z nebeských výšin do nejhlubších končin země. 10 Ten, kdo sestoupil dolů, je tentýž, kdo vystoupil vzhůru, aby naplnil celý vesmír.

Církev není pouhá organizace, ale živý organismus

11 Tak jsme se někteří stali apoštoly, jiní dostali dar výřečnosti; někdo má schopnost úspěšně získávat lidi pro Krista, další umí pečovat o jejich potřeby, tak jako se pastýř stará o své ovce, a jiný zase dovede dobře vyučovat. 12 Jejich úkolem je připravovat věřící ke službě, aby církev zdravě prospívala, 13 abychom ve své víře a vztahu k Božímu Synu postupně dosáhli stejné úrovně, plné lidské zralosti, dokonalého naplnění Kristem. 14 Pak už nebudeme jako malé děti podléhat kdejakému módnímu názoru svého okolí, jeho falši a prohnaným svodům. 15 Místo toho se budeme vždy s láskou držet pravdy, opravdově mluvit, jednat a žít a tak budeme stále podobnější Kristu, který je naší hlavou. 16 Z něho roste dokonale skloubené tělo a každá jeho část slouží svým způsobem všem ostatním, aby tělo zdravě rostlo a žilo v lásce.

Kristus vede k novému životu

17 Rád bych vám proto předložil Kristovým jménem tuto výzvu: nežijte už jako ti, kteří neznají Boží vůli. 18 Jejich myšlení je zavádí 19 a v jejich srdci je tma, protože o Bohu nechtějí nic vědět. Takoví nepoznali pravý život. Mezi zlým a dobrým nevidí rozdíl a vrhají se do prostopášností. Před ničím se nezastaví, tak je ženou vášně a chamtivost. Ale Kristus nás učí něco docela jiného! 20-21 Pokud jste opravdu slyšeli jeho hlas a poznali v něm pravdu, 22 je vám jistě jasné, že musíte odhodit svůj dřívější způsob života – honbu za požitkem vlastního zkaženého „já“, na jejímž konci číhá záhuba – 23 a stále znovu nechat provětrávat své srdce Božím vanutím. 24 Ano, musíte se stávat novými odlišnými osobnostmi, dobrými a svatými, které zrcadlí Boží tvář. 25 Nechte tedy lhaní a říkejte si navzájem pravdu, patříte přece všichni k sobě jako údy v jednom těle. 26 Někdy je těžké ubránit se hněvu, ale nehřešte tím, že byste ho v sobě rozdmýchávali. Když vás už někdo rozzlobil, nechoďte s tou zlostí spát; 27 nezahrávejte si s ďáblem. 28 Kdo kradl, ať toho hned nechá a přiloží ruce k pořádné práci, aby měl čím přispět potřebnějším. 29 Nevypusťte z úst žádnou jedovatost. Hleďte raději, aby vaše slova byla každému v pravou chvíli pomocí a povzbuzením. 30 Nezbavujte se svým jednáním Ducha svatého, kterého vám dal Bůh. Nemáte jinou propustku pro vstup do nebeského domova. 31 Pryč s tvrdostí, náladovostí a vznětlivostí. Hádky, urážky a jízlivost ať jsou vám naprosto cizí. 32 Buďte k sobě navzájem laskaví a shovívaví a odpouštějte si, jako vám odpustil Bůh kvůli Kristu.

Český ekumenický překlad

— Skutečnost nového života

1 Proto vás já, vězeň kvůli Pánu, prosím, abyste tomu povolání, kterého se vám dostalo, 2 dělali čest svým životem, vždy skromní, tiší a trpěliví. Snášejte se navzájem v lásce 3 a usilovně hleďte zachovat jednotu Ducha, spojeni svazkem pokoje. 4 Jedno tělo a jeden Duch, k jedné naději jste byli povoláni; 5 jeden je Pán, jedna víra, jeden křest, 6 jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, skrze všechny působí a je ve všech. 7 Každému z nás byla dána milost podle míry Kristova obdarování. 8 Proto je řečeno: ‚Vystoupil vzhůru, zajal nepřátele, dal dary lidem.‘ 9 Co jiného znamená ‚vystoupil‘, než že předtím sestoupil dolů na zem? 10 Ten, který sestoupil, je tedy tentýž, který také vystoupil nade všechna nebesa, aby naplnil všechno, co jest. 11 A toto jsou jeho dary: jedny povolal za apoštoly, jiné za proroky, jiné za zvěstovatele evangelia, jiné za pastýře a učitele, 12 aby své vyvolené dokonale připravil k dílu služby – k budování Kristova těla, 13 až bychom všichni dosáhli jednoty víry a poznání Syna Božího, a tak dorostli zralého lidství, měřeno mírou Kristovy plnosti. 14 Pak už nebudeme nedospělí, nebudeme zmítáni a unášeni závanem kdejakého učení – lidskou falší, chytráctvím a lstivým sváděním k bludu. 15 Buďme pravdiví v lásce, ať ve všem dorůstáme v Krista. On je hlava, 16 z něho roste celé tělo, pevně spojené klouby navzájem se podpírajícími, a buduje se v lásce podle toho, jak je každé části dáno. 17 To vám říkám a dotvrzuji jménem Páně: nežijte tak, jako žijí pohané podle svých marných představ. 18 Mají zatemnělou mysl a odcizili se Božímu životu pro svou nevědomost a zatvrzelé srdce. 19 Otupěli, propadli bezuzdnosti a s chtivostí dělají hanebné věci. 20 Vy jste se však u Krista takovým věcem neučili – 21 pokud jste ovšem o něm slyšeli a byli v něm vyučeni podle pravdy, která je v Ježíši. 22 Odložte dřívější způsob života, staré lidství, které hyne klamnými vášněmi, 23 obnovte se duchovním smýšlením, 24 oblečte nové lidství, stvořené k Božímu obrazu ve spravedlnosti a svatosti pravdy.

— Znaky nového života: láska

25 Proto zanechte lži a ‚mluvte pravdu každý se svým bližním‘, vždyť jste údy téhož těla. 26 ‚Hněváte-li se, nehřešte.‘ Nenechte nad svým hněvem zapadnout slunce 27 a nedopřejte místa ďáblu. 28 Kdo kradl, ať už nekrade, ale ať raději přiloží ruce k pořádné práci, aby se měl o co rozdělit s potřebnými. 29 Z vašich úst ať nevyjde ani jedno špatné slovo, ale vždy jen dobré, které by pomohlo, kde je třeba, a tak posluchačům přineslo milost. 30 A nezarmucujte svatého Ducha Božího, jehož pečeť nesete pro den vykoupení. 31 Ať je vám vzdálena všechna tvrdost, zloba, hněv, křik, utrhání a s tím i každá špatnost; 32 buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám.