Matouš 14 | Slovo na cestu :: ERF Bibleserver

Slovo na cestu

Herodes zabíjí Jana Křtitele

1 Tehdy slyšel galilejský vládce Herodes Antipas vyprávění o Ježíšovi 2 a řekl svým dvořanům: „To musí být Jan Křtitel! Vstal z mrtvých, a proto dělá takové zázraky!“ 3 Před časem dal tento Herodes Jana zatknout a uvěznit. 4 Jan mu totiž vytýkal, že žije s Herodiadou, manželkou svého bratra Filipa. 5 Herodes by se Jana rád zbavil, ale bál se, protože lidé v něm viděli proroka. 6 Na oslavě Herodových narozenin tančila dcera Herodiady a okouzlila Heroda tak, 7 že jí přísahal splnit každé přání. 8 Herodiada navedla svou dceru a ta požádala: „Chci tady na míse hlavu Jana Křtitele.“ 9 To bylo i na Heroda příliš. Nechtěl se však zostudit před hosty tím, že by zrušil svou přísahu. 10 Poručil proto, aby Jana sťali přímo ve vězení. 11 Jeho hlavu přinesli na míse tanečnici a ta ji donesla své matce. 12 Janovi žáci si vyžádali jeho tělo a pohřbili ho. Pak šli oznámit Ježíšovi, co se stalo.

Ježíš sytí pět tisíců

13 Když to Ježíš slyšel, vstoupil do loďky a odplul na osamělé místo. Jakmile však lidé z okolí zjistili, kam jeho loďka míří, shromáždili se tam. 14 Když Ježíš vystoupil na břeh, čekaly ho již davy lidí. Měl s nimi soucit a uzdravil jejich nemocné. 15 Večer za ním přišli jeho učedníci a řekli: „Už je pozdě a tady v pustině se nedá koupit nic k jídlu. Rozluč se s nimi, ať si mohou po vesnicích něco opatřit.“ 16 Ježíš jim na to řekl: „Kam by chodili, dejte jim najíst vy!“ 17 Namítli: „Vždyť tu máme všeho všudy pět chlebů a dvě ryby!“ 18 „Přineste je sem,“ vybídl je. 19 Potom řekl lidem, aby se usadili na trávě. A vzal těch pět chlebů a dvě ryby a poděkoval za ně Bohu. Pak ulamoval, dával učedníkům a ti rozdávali lidem. 20-21 Najedlo se tam dosyta pět tisíc mužů kromě žen a dětí. A ještě nasbírali plných dvanáct košů zbytků.

Ježíš jde po vodě

22 Hned potom Ježíš přiměl své učedníky, aby přepluli na druhý břeh, zatímco on propustí shromážděné lidi. 23 Když se zástupy rozcházely, vystoupil Ježíš na horu, aby se o samotě modlil. Strávil tam skoro celou noc. 24 Loď s učedníky stále nemohla dosáhnout druhého břehu, protože vítr hnal vlny proti ní. 25 K ránu se Ježíš přiblížil k lodi po hladině jezera. 26 Učedníci ho považovali za přízrak a vyděsili se. 27 Ale Ježíš promluvil a uklidnil je: „Vzchopte se, to jsem já, nebojte se!“ 28 Petr zvolal: „Pane, když máš takovou moc, rozkaž, ať přijdu k tobě po vodě!“ 29 „Tak pojď!“ řekl Ježíš. A tak Petr opustil loď a šel k Ježíšovi. 30 Velké vlny ho však přece poděsily a začal se topit. „Pane, pomoz!“ vykřikl. 31 Ježíš ho rychle zachytil a řekl: „Kde je tvoje víra? Proč jsi pochyboval?“ 32 Vstoupili na loď a vítr se hned utišil. 33 Učedníci před Ježíšem poklekli a vyznávali: „Ty jsi určitě Boží Syn!“

Ježíš uzdravuje všechny, kdo se ho dotýkají

34 Pak přistáli v genezaretském kraji. 35 Jakmile ho tamější lidé poznali, rozneslo se to po širokém okolí a odevšad k němu nosili nemocné. 36 Prosili ho, aby se mohli alespoň dotknout lemu jeho šatu. A kdo se dotkl, byl uzdraven.

Bible Kralická

1 V tom čase uslyšel Herodes čtvrták pověst o Ježíšovi. 2 I řekl služebníkům svým: To jest Jan Křtitel. Onť jest vstal z mrtvých, a protož se divové dějí skrze něho. 3 Nebo Herodes byl jal Jana a svázal jej a dal do žaláře pro Herodiadu manželku Filipa bratra svého. 4 Nebo byl řekl jemu Jan: Nesluší tobě míti jí. 5 A chtěv zabíti jej, bál se lidu; nebo za proroka jej měli. 6 Když pak slaven byl den narození Herodesova, tancovala dcera Herodiady uprostřed hodovníků, i líbilo se to Herodesovi, 7 Tak že s přísahou zaslíbil jí dáti, zač by ho prosila. 8 A ona jsuci prve navedena od mateře své, řekla: Dej mi zde na míse hlavu Jana Křtitele. 9 I zarmoutil se král, ale pro přísahu a pro ty, kteříž spolu s ním stolili, rozkázal jí dáti. 10 A poslav kata, sťal Jana v žaláři. 11 I přinesena jest hlava jeho na míse, a dána děvečce. A ona nesla ji mateři své. 12 A přišedše učedlníci jeho, vzali tělo jeho a pochovali je; a šedše, pověděli to Ježíšovi. 13 A uslyšev to Ježíš, plavil se odtud na lodičce na místo pusté soukromí. A uslyševše o tom zástupové, šli za ním pěšky z měst. 14 A vyšed Ježíš, uzřel zástup mnohý. I slitovalo mu se jich, a uzdravoval nemocné jejich. 15 A když bylo k večerou, přistoupili k němu učedlníci jeho, řkouce: Pusté jest místo toto, a čas již pominul. Rozpusť zástupy, ať jdouce do městeček, nakoupí sobě pokrmů. 16 Ježíš pak řekl jim: Není potřebí odcházeti, dejte vy jim jísti. 17 A oni řkou jemu: Nemáme zde, než pět chlebů a dvě rybě. 18 Kterýžto dí jim: Přinestež mi je sem. 19 A rozkázav zástupu posaditi se na trávě a vzav pět chlebů a dvě rybě, vzhléd v nebe, požehnal, a lámaje, dal učedlníkům chleby, a učedlníci zástupům. 20 I jedli všickni a nasyceni jsou. I sebrali pozůstalých drobtů, dvanácte košů plných. 21 Těch pak, kteříž jedli, bylo okolo pěti tisíců mužů, kromě žen a dětí. 22 A ihned přinutil učedlníky své, aby vstoupili na lodí a předešli jej za moře, dokudž by nerozpustil zástupů. 23 A rozpustiv zástupy, vstoupil na horu soukromí, aby se modlil. A když byl večer, sám byl tam. 24 Lodí pak již byla uprostřed moře, zmítající se vlnami, nebo byl vítr odporný jim. 25 Při čtvrtém pak bdění nočním bral se k nim Ježíš, jda po moři. 26 A vidouce jej učedlníci po moři jdoucího, zarmoutili se, řkouce: Obluda jest. A strachem křičeli. 27 Ale ihned Ježíš promluvil k nim, řka: Doufejtež, jáť jsem, nebojte se. 28 I odpověděv Petr, řekl: Pane, jsi-li ty, rozkažiž mi k sobě přijíti po vodě. 29 A on řekl: Pojď. A vystoupiv Petr z lodí, šel po vodě, aby přišel k Ježíšovi. 30 Ale vida vítr tuhý, bál se. A počav tonouti, zkřikl, řka: Pane, pomoz mi. 31 A ihned Ježíš vztáh ruku, ujal jej a řekl jemu: Malé víry, pročežs pochyboval? 32 A jakž oni vstoupili na lodí, přestal vítr. 33 Ti pak, kteříž na lodí byli, přistoupivše, klaněli se jemu, řkouce: Jistě Syn Boží jsi. 34 A přeplavivše se, přišli do země Genezaretské. 35 A poznavše jej muži místa toho, rozeslali po vší té krajině vůkol, a shromáždili k němu všecky neduživé. 36 A prosili ho, aby se aspoň podolka roucha jeho dotkli. A kteřížkoli dotkli se, uzdraveni jsou.