1-2Bratři, nevytýkejte tak horlivě chyby druhým, vždyť chybujeme všichni. Jestliže budeme jednat špatně jakožto učitelé, náš trest bude o to přísnější. Kdo umí zkrotit svůj jazyk, dokazuje, že je zralý člověk a umí ovládat sám sebe.3I velkého koně donutíte k poslušnosti, jestliže mu do huby vložíte nepatrné udidlo.4Nebo taková loď: i když je velká a žene ji silný vítr, kormidelník ji ovládá malým kormidlem.5Jazyk je také nepatrný, a přesto může způsobit velké věci. Od malého plaménku může shořet celý les.6A jazyk je takový plamének. Zapálen hříchem může způsobit v duši člověka i v jeho okolí mnoho zla.7Člověk umí zkrotit různé druhy zvířat, ptáků, plazů i mořských živočichů,8ale svůj vlastní jazyk zkrotit nedovede. Co jednou vysloví zlého, vymkne se jeho vůli a šíří se to jako smrtelný jed.9-10Bratři, jedním a týmž jazykem nelze chválit nebeského Otce a zároveň nenávistně útočit na lidi, jeho děti.11Tak jako z jednoho pramene nevyvěrá zároveň sladká a hořká voda, tak nemůže ani z jedněch úst vycházet chvála a osočování.12Cožpak si můžete natrhat olivy z fíkovníku a fíky z vinné révy?
Dvojí moudrost
13Pokládá se někdo za moudrého a zkušeného? Ať tedy prokáže svou moudrost jemným a krásným jednáním.14Máte-li však v srdci plno hořkosti, závisti a sobectví, nechlubte se moudrostí, protože to se nesrovnává.15Vaše myšlení neovládá Bůh, nýbrž vaše pudy a ďábel.16Vždyť tam, kde se objeví závist a sobecké zájmy, objeví se též nesvár a jiné zlo.17Moudrost pocházející od Boha je především čistá, mírumilovná, laskavá a ústupná. Je vždy milosrdná a vede k dobrým skutkům. Je upřímná a bez jakéhokoliv pokrytectví.18Bohu se líbí ti, kdo šíří pokoj.
List Jakubův 3
Bible Kralická
1Nebuďtež mnozí mistři, bratří moji, vědouce, že bychom těžší odsouzení vzali.2V mnohém zajisté klesáme všickni. Kdožť neklesá v slovu, tenť jest dokonalý muž, mohoucí jako uzdou spravovati všecko tělo.3An my koně v uzdu pojímáme, aby nám povolni byli, a vším tělem jejich vládneme.4An i lodí tak veliké jsouce a prudkými větry hnány bývajíce, však i nejmenším veslem bývají sem i tam obracíny, kamžkoli líbí se tomu, kdož je spravuje.5Tak i jazyk malý úd jest, avšak veliké věci provodí. Aj, maličký oheň, kterak veliký les zapálí!6A jestiť jazyk jako oheň a svět nepravosti. Takť jest, pravím, postaven jazyk mezi údy našimi, nanečišťující celé tělo, a rozpalující kolo narození našeho, jsa rozněcován od ohně pekelného.7Všeliké zajisté přirození i zvěři, i ptactva, i hadů, i mořských potvor bývá zkroceno, a jest okroceno od lidí;8Ale jazyka žádný z lidí zkrotiti nemůže; tak jest nezkrotitelné zlé, pln jsa jedu smrtelného.9Jím dobrořečíme Bohu Otci a jím zlořečíme lidem, ku podobenství Božímu stvořeným.10Z jedněch a týchž úst pochází dobrořečení i zlořečení. Ne takť býti má, bratří moji.11Zdaliž studnice jedním pramenem vydává sladkou i hořkou vodu?12Zdaliž může, bratří moji, fíkový strom nésti olivky, aneb vinný kmen fíky? Takť žádná studnice slané a sladké vody spolu vydávati nemůže.13Kdo jest moudrý a umělý mezi vámi? Ukažiž dobrým obcováním skutky své v krotké moudrosti.14Pakliť máte mezi sebou hořkou závist a zdráždění v srdci svém, nechlubte se a neklamejte proti pravdě.15Neníť zajisté ta moudrost shůry sstupující, ale jest zemská, hovadná a ďábelská.16Nebo kdežť jest závist a rozdráždění, tu jest roztržka a všeliké dílo zlé.17Ale moudrost, kteráž jest shůry, nejprve zajisté jest čistotná, potom pokojná, mírná, povolná, plná milosrdenství a ovoce dobrého, bez rozsuzování a bez pokrytství.18Ovoce pak spravedlnosti v pokoji rozsívá se těm, kteříž pokoj působí.