Jan 18 | Slovo na cestu :: ERF Bibleserver

Slovo na cestu

Ježíš je zrazen a zajat

1 Po této modlitbě odešel Ježíš se svými učedníky do olivového háje za potok Kidrón. 2 Zrádce Jidáš toto místo dobře znal, protože tam s Ježíšem a učedníky často chodíval. 3 Teď tam vedl chrámovou stráž posílenou vojenskou jednotkou; byli ozbrojení a svítili si na cestu kahany a pochodněmi. 4 Ježíš věděl, co ho čeká. Vyšel jim naproti a zeptal se: „Koho hledáte?“ 5 „Ježíše z Nazaretu,“ odpověděli. „To jsem já,“ řekl jim. 6 Když to uslyšeli, ustoupili zpět a padli na zem. 7 „Koho hledáte?“ zeptal se jich Ježíš znovu. „Ježíše Nazaretského,“ opakovali. 8 „Vždyť jsem vám již řekl, že jsem to já. Tady mne máte, ale tyhle nechte odejít.“ 9 Tak se splnil jeho slib, že neztratí žádného z těch, které mu Otec svěřil. 10 Šimon Petr vytasil meč, napadl jednoho z nich a uťal mu pravé ucho. Byl to Malchos, sluha nejvyššího kněze. 11 Ale Ježíš řekl Petrovi: „Schovej svůj meč! Otec určil, abych trpěl.“

Annáš vyslýchá Ježíše

12 V té chvíli se ozbrojenci Ježíše zmocnili a spoutali ho. 13 Vedli ho nejprve k Annášovi, tchánovi úřadujícího velekněze Kaifáše. 14 Byl to právě Kaifáš, který zastával ve veleradě názor, že je prospěšnější, aby zemřel jeden člověk, než aby byl vydán všanc národ. 15 Petr Ježíše neopustil a sledoval ho s jiným učedníkem. Ten byl známým nejvyššího kněze, a tak se dostali za Ježíšem až na nádvoří veleknězova paláce. 16 Petr zůstal před vraty. Jeho společník se přimluvil u vrátné, aby Petra pustila dovnitř. 17 Ta se Petra zeptala: „Nepatříš i ty mezi společníky toho člověka?“ „Co tě nemá!“ ohradil se Petr. 18 Protože bylo sychravo, zapálili si sluhové a strážci oheň a hřáli se kolem něho. Petr se šel také hřát. 19 Mezitím Annáš zahájil výslech: „Kdo s tebou chodil? Čemu jsi učil?“ 20 „Mé učení je obecně známé,“ odpověděl Ježíš. „Mluvíval jsem veřejně v synagogách i v chrámu. Tam má každý Žid přístup. Potají jsem nemluvil nic. 21 Co se vyptáváš mne? Ptej se mých posluchačů, ti vědí, co jsem říkal.“ 22 „Jak to mluvíš s veleknězem?“ obořil se na Ježíše jeden ze strážných a udeřil ho. 23 Ježíš se ohradil: „Jestli nemám pravdu, tak to dokaž. Jsem-li v právu, proč mne biješ?“ 24 Annáš potom předal spoutaného vězně Kaifášovi.

Petr zapírá, že zná Ježíše

25 Jak se tak Petr hřál u ohně, kdosi se ho zeptal: „Nejsi také jeden z Ježíšových učedníků?“ Petr to popřel. 26 Jeden z veleknězových sluhů, příbuzný Malchose, kterého Petr poranil, ho obvinil: „Vždyť jsem tě s ním viděl tam v zahradě!“ 27 Petr to opět popřel a vtom zakokrhal kohout.

Ježíš je souzen Pilátem

28 Ráno odvedli Ježíše od Kaifáše k římskému místodržiteli. Židovští žalobci do jeho domu nevstoupili, aby se neposkvrnili v den svátku a nebyli tak vyloučeni z účasti na velikonoční večeři. 29 Pilát tedy vyšel k nim a ptal se: „Z čeho toho člověka obviňujete?“ 30 „Je to zločinec! Proč bychom ho sem jinak vodili,“ odpověděli. 31 „Tak si ho nechte a suďte podle svých zákonů,“ odsekl Pilát. „Vždyť víš, že nemáme právo nikoho popravit,“ bránili se Židé. 32 Tak se naplnila Ježíšova slova, kterými předpověděl způsob své smrti. 33 Pilát se vrátil dovnitř, nechal si Ježíše předvolat a zeptal se ho: „Ty jsi král Židů?“ 34 „Zajímá tě to osobně, nebo v souvislosti s žalobou?“ otázal se Ježíš. 35 „Jsem snad Žid, abys mohl být mým králem?“ ohradil se Pilát. „Tvůj vlastní národ a tvoji představení tě sem předvedli. Čeho ses dopustil?“ 36 Ježíš odpověděl: „Jsem král, ale nejde mi o politickou moc. Kdyby moje království bylo pozemské, moji poddaní by mne proti Židům ubránili. Má říše je jiného druhu.“ 37 „Přece jsi tedy král,“ konstatoval Pilát. „Sám to připouštíš,“ odpověděl Ježíš. „Narodil jsem se proto, abych oznámil pravdu o tomto království. Kdo miluje pravdu, ten mne poslouchá.“

Pilát vydává Ježíše k ukřižování

38 „Co je pravda?“ ukončil Pilát rozhovor a vyšel opět k Židům. „Ten člověk je nevinný,“ prohlásil. 39 „Jestli ho vy považujete za zločince, udělím mu velikonoční amnestii, jak je tady zvykem. Chcete, abych vám propustil židovského krále?“ 40 Oni však křičeli: „Toho ne! Propusť Barabáše!“ Ten Barabáš byl buřič.

Bible Kralická

1 To když pověděl Ježíš, vyšel s učedlníky svými přes potok Cedron, kdež byla zahrada; do kteréžto všel on i učedlníci jeho. 2 Věděl pak i Jidáš, zrádce jeho, to místo; nebo často chodíval tam Ježíš s učedlníky svými. 3 Protož Jidáš pojav s sebou zástup, a od předních kněží a farizeů služebníky, přišel tam s lucernami a s pochodněmi a s zbrojí. 4 Ježíš pak věda všecko, což přijíti mělo na něj, vyšed proti nim, řekl jim: Koho hledáte? 5 Odpověděli jemu: Ježíše Nazaretského. Řekl jim Ježíš: Jáť jsem. Stál pak s nimi i Jidáš, zrádce jeho. 6 A jakž řekl jim: Já jsem, postoupili nazpět, a padli na zem. 7 I otázal se jich opět: Koho hledáte? A oni řekli: Ježíše Nazaretského. 8 Odpověděl Ježíš: Pověděl jsem vám, že já jsem. Poněvadž tedy mne hledáte, nechtež těchto, ať odejdou. 9 Aby se naplnila řeč, kterouž byl pověděl: Že které jsi mi dal, neztratil jsem z nich žádného. 10 Tedy Šimon Petr, maje meč, vytrhl jej a udeřil služebníka nejvyššího kněze a uťal mu ucho jeho pravé. A bylo jméno služebníka toho Malchus. 11 I řekl Ježíš Petrovi: Schovej meč svůj do pošvy. Což nemám píti kalicha, kterýž mi dal Otec? 12 Tedy zástup a hejtman a služebníci Židovští jali Ježíše, a svázali jej. 13 A vedli ho k Annášovi nejprve; nebo byl test Kaifášův, kterýž byl nejvyšším knězem toho léta. 14 Kaifáš pak byl ten, kterýž byl radu dal Židům, že by užitečné bylo, aby člověk jeden umřel za lid. 15 Šel pak za Ježíšem Šimon Petr a jiný učedlník. A ten učedlník byl znám nejvyššímu knězi, i všel s Ježíšem do síně nejvyššího kněze. 16 Ale Petr stál u dveří vně. I vyšel ten druhý učedlník, kterýž byl znám nejvyššímu knězi, a promluvil s vrátnou, i uvedl tam Petra. 17 Tedy řekla Petrovi děvečka vrátná: Nejsi-liž i ty z učedlníků člověka toho? Řekl on: Nejsem. 18 Stáli pak tu služebníci a pacholci, kteříž oheň udělali, nebo zima bylo, i zhřívali se. A byl s nimi také i Petr, stoje tu a zhřívaje se. 19 Tedy nejvyšší kněz tázal se Ježíše o učedlnících jeho a o učení jeho. 20 Odpověděl jemu Ježíš: Já zjevně mluvil jsem světu, já vždycky učíval jsem v škole a v chrámě, kdežto se odevšad Židé scházejí, a tajně jsem nic nemluvil, 21 Co se mne ptáš? Ptej se těch, kteříž mne slýchali, co jsem jim mluvil. Aj, tiť vědí, co jsem já mluvil. 22 A když on to pověděl, jeden z služebníků, stoje tu, dal poliček Ježíšovi, řka: Tak-liž odpovídáš nejvyššímu knězi? 23 Odpověděl mu Ježíš: Mluvil-li jsem zle, svědectví vydej o zlém; pakli dobře, proč mne tepeš? 24 I poslal jej Annáš svázaného k Kaifášovi nejvyššímu knězi. 25 Stál pak Šimon Petr, a zhříval se. Tedy řekli jemu: Nejsi-liž i ty z učedlníků jeho? Zapřel on a řekl: Nejsem. 26 Dí jemu jeden z služebníků nejvyššího kněze, příbuzný toho, kterémuž Petr uťal ucho: Zdaž jsem já tebe neviděl s ním v zahradě? 27 Tedy Petr opět zapřel. A hned kohout zazpíval. 28 I vedli Ježíše od Kaifáše do radného domu, a bylo ráno. Oni pak nevešli do radného domu, aby se neposkvrnili, ale aby jedli beránka. 29 Tedy vyšel k nim Pilát ven a řekl: Jakou žalobu vedete proti člověku tomuto? 30 Odpověděli a řekli jemu: Byť tento nebyl zločinec, nedali bychom ho tobě. 31 I řekl jim Pilát: Vezměte vy jej, a podle Zákona vašeho suďte ho. I řekli mu Židé: Námť nesluší zabíti žádného. 32 Aby se řeč Ježíšova naplnila, kterouž řekl, znamenaje, kterou by smrtí měl umříti. 33 Tedy Pilát všel opět do radného domu, i povolal Ježíše a řekl jemu: Ty-li jsi Král Židovský? 34 Odpověděl Ježíš: Sám-li od sebe to pravíš, čili jiní tobě pověděli o mně? 35 Odpověděl Pilát: Zdaliž jsem já Žid? Národ tvůj a přední kněží dali mi tebe. Co jsi učinil? 36 Odpověděl Ježíš: Království mé není z tohoto světa. Byť z tohoto světa bylo království mé, služebníci moji bránili by mne, abych nebyl vydán Židům. Ale nyní mé království není odsud. 37 I řekl jemu Pilát: Tedy král jsi ty? Dí Ježíš: Ty pravíš, že já král jsem. Jáť jsem se k tomu narodil, a proto jsem na svět přišel, abych svědectví vydal pravdě. Každý, kdož jest z pravdy, slyší hlas můj. 38 Dí jemu Pilát: Co jest pravda? A když to řekl, opět vyšel k Židům, a dí jim: Já na něm žádné viny nenalézám. 39 Ale jest obyčej váš, abych vám propustil jednoho vězně na velikunoc. Chcete-liž tedy, ať vám propustím Krále Židovského? 40 I zkřikli opět všickni, řkouce: Ne toho, ale Barabbáše. Byl pak Barabbáš lotr.