Jan 10

Slovo na cestu

od Biblica
1 „Každý ví, že kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale přelézá ohradu, není pastýř, ale zloděj.2 Pastýř vchází do ovčince zásadně dveřmi.3 Hlídač otevírá jenom jemu a ovce svého pána poznávají už po hlase. Pastýř na ně volá jménem a ony k němu běží, protože vědí, že je vyvede na pastvu.4 Vodí své stádo a ovce ho následují, protože znají jeho hlas.5 Cizího člověka neposlechnou a nejdou za ním, protože jeho hlas neznají.“6 Posluchači nepochopili toto Ježíšovo srovnání,7 a tak je vysvětlil: „Já jsem pastýř, který střeží vchod do ovčince.8 Všichni, kdo se tam dobývají jinudy, jsou zloději a lupiči a ovce je neposlouchají.9 Já jsem vchod. Kdo mnou vejde, bude zachráněn. A kdo se mnou bude vcházet i vycházet, nebude mít nedostatek.10 Zloděj ovce krade a zabíjí, já jim však přináším život plný hojnosti.11 Já jsem dobrý pastýř, který za ovce i život obětuje.12-13 Námezdný pastevec nemá k ovcím vztah, a když se blíží vlk, uteče. Ovce nejsou jeho, a tak mu na nich nezáleží. Ať je vlk třeba rozežene nebo roztrhá.14 Já jsem však dobrý pastýř a mám rád své ovce a ony mne.15 Podobně mne miluje Otec a já zas Otce. Za ovce položím i život.16 Mám ještě jiné ovce, mimo vyvolený národ. I ty svolám, přivedu je a bude jeden ovčinec a jeden pastýř.17 Protože dávám svůj život, Otec mne miluje a z lásky mi ho zase vrátí.18 Nikdo mne nemůže zabít bez mé vůle. Je v mé moci, abych se života vzdal a opět ho získal. Činím to z pověření svého Otce.“19 Ježíšova slova opět vyvolala mezi posluchači roztržku.20 Mnozí říkali: „Je posedlý démonem a dočista se zbláznil. Vůbec ho neposlouchejte.“21 Jiní však mínili: „To není řeč posedlého. Což může zlá moc uzdravit slepého?“22 V Jeruzalémě se právě konala výroční slavnost zasvěcení chrámu. Bylo to v zimním období dešťů,23 a tak se Ježíš procházel chrámovým podloubím.24 Židé ho obklopili a ptali se ho: „Jak dlouho nás necháš ještě v nejistotě? Proč nám otevřeně neřekneš, jsi-li opravdu Mesiáš?“25 „Vždyť jsem vám to již nejednou řekl, ale vy jste to nikdy nevzali vážně,“ odpověděl jim Ježíš. „Mé činy vydávají svědectví o tom, že jsem Mesiáš. Vždyť je konám z Otcova pověření.26 Nevěříte mi, protože nepatříte do mého stáda.27 Moje ovce slyší můj hlas a následují mne; já je miluji28 a dávám jim věčný život. Vysvobodím je ze smrti, nikdo a nic mi je z ruky nevyrve.29-30 Já a Otec jsme jedno, a koho Bůh uchopil, toho se nikdy nevzdá. Kdo je větší než Bůh?“31 To Židy tak popudilo, že začali sbírat kameny a chtěli Ježíše zabít.32 Ježíš se hájil: „Ve všech mých činech jste mohli vidět Boží lásku. Pro který z nich mne chcete ukamenovat?“33 „Nechceme tě ztrestat pro tvé činy, ale protože se rouháš,“ vyjeli na něho Židé. „Jsi člověk a děláš ze sebe Boha.“34-36 Ježíš se hájil slovem Písma, kde sám Bůh propůjčuje určitým lidem titul bohové. „Písmo berete za neměnnou autoritu. Proč vám najednou vadí, když se Božím Synem nazývám já, zplnomocněný Boží vyslanec? Prokázal jsem přece, že mne Bůh poslal a zplnomocnil.37 Jestliže jsem nekonal Otcovy skutky, nevěřte mi.38 Jestliže jsem je konal, nechte se jimi přesvědčit. Dokazují důvěrnou jednotu mezi mnou a jím.“39 Židé se chtěli Ježíše znovu zmocnit, ale on jim unikl.40 Odešel za Jordán a zdržoval se na místě, kde předtím Jan křtil.41 Mnozí z těch, kteří za Ježíšem přicházeli, si říkali: „Jan sice nedělal zázraky, ale všechno, co o tomto muži řekl, se plní.“42 Mnozí tam v Ježíše uvěřili.

Jan 10

Bible Kralická

1 Amen, amen pravím vám: Kdož nevchází dveřmi do ovčince ovcí, ale vchází jinudy, ten zloděj jest a lotr.2 Ale kdož vchází dveřmi, pastýř jest ovcí.3 Tomuť vrátný otvírá, a ovce hlas jeho slyší, a on svých vlastních ovec ze jména povolává, a vyvodí je.4 A jakž ovce své vlastní ven vypustí, před nimi jde, a ovce jdou za ním; nebo znají hlas jeho.5 Ale cizího nikoli následovati nebudou, ale utekou od něho; nebo neznají hlasů cizích.6 To přísloví pověděl jim Ježíš, ale oni nevěděli, co by to bylo, což jim mluvil.7 Tedy opět řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Že já jsem dveře ovcí.8 Všickni, kolikož jich koli přede mnou přišlo, zloději jsou a lotři, ale neslyšely jich ovce.9 Já jsem dveře. Skrze mne všel-li by kdo, spasen bude, a vejde i vyjde, a pastvu nalezne.10 Zloděj nepřichází, jediné aby kradl a mordoval a hubil; já jsem přišel, aby život měly, a hojně aby měly.11 Já jsem ten pastýř dobrý. Dobrý pastýř duši svou pokládá za ovce.12 Ale nájemník a ten, kterýž není pastýř, jehož nejsou ovce vlastní, vida vlka, an jde, i opouští ovce i utíká, a vlk lapá a rozhání ovce.13 Nájemník pak utíká; nebo nájemník jest, a nemá péče o ovce.14 Já jsem ten dobrý pastýř, a známť ovce své, a znajíť mne mé.15 Jakož mne zná Otec, tak i já znám Otce, a duši svou pokládám za ovce.16 A mámť i jiné ovce, kteréž nejsou z tohoto ovčince. I tyť musím přivésti, a hlas můj slyšeti budou. A budeť jeden ovčinec a jeden pastýř.17 Protož mne Otec miluje, že já pokládám duši svou, abych ji zase vzal.18 Nižádnýť jí nebéře ode mne, ale já pokládám ji sám od sebe. Mám moc položiti ji, a mám moc zase vzíti ji. To přikázání vzal jsem od Otce svého.19 Tedy stala se opět různice mezi Židy pro ty řeči.20 A pravili mnozí z nich: Ďábelství má a blázní. Co ho posloucháte?21 Jiní pravili: Tato slova nejsou ďábelství majícího. Zdaliž ďábelství může slepých oči otvírati?22 I bylo posvícení v Jeruzalémě, a zima byla.23 I procházel se Ježíš v chrámě po síňci Šalomounově.24 Tedy obstoupili jej Židé, a řekli jemu: Dokudž duši naši držíš? Jestliže jsi ty Kristus, pověz nám zjevně.25 Odpověděl jim Ježíš: Pověděl jsem vám, a nevěříte. Skutkové, kteréž já činím ve jménu Otce svého, tiť svědectví vydávají o mně.26 Ale vy nevěříte, nebo nejste z ovcí mých, jakož jsem vám pověděl.27 Nebo ovce mé hlas můj slyší, a já je znám, a následujíť mne.28 A jáť život věčný dávám jim, a nezahynouť na věky, aniž jich kdo vytrhne z ruky mé.29 Otec můj, kterýž mi je dal, většíť jest nade všecky, a žádnýť jich nemůže vytrhnouti z ruky Otce mého.30 Já a Otec jedno jsme.31 Tedy zchápali opět kamení Židé, aby jej kamenovali.32 Odpověděl jim Ježíš: Mnohé dobré skutky ukázal jsem vám od Otce svého. Pro který z těch skutků kamenujete mne?33 Odpověděli jemu Židé, řkouce: Pro dobrý skutek tebe nekamenujeme, ale pro rouhání, totiž že ty, člověk jsa, děláš se Bohem.34 Odpověděl jim Ježíš: Však psáno jest v Zákoně vašem: Já jsem řekl: Bohové jste.35 Poněvadž ty nazval bohy, k nimžto řeč Boží stala se, a nemůžeť zrušeno býti Písmo,36 Kterakž tedy o mně, kteréhož posvětil Otec a poslal na svět, vy pravíte, že se rouhám, že jsem řekl: Syn Boží jsem?37 Nečiním-liť skutků Otce svého, nevěřte mi.38 Pakliť činím, tedy byste pak mně nevěřili, aspoň skutkům věřte, abyste poznali a věřili, že Otec ve mně jest, a já v něm.39 Tedy opět hledali ho jíti, ale on vyšel z rukou jejich.40 I odšel opět za Jordán na to místo, kdež nejprv Jan křtil, a pozůstal tam.41 I přišli k němu mnozí, a pravili: Jan zajisté žádného divu neučinil, ale všecko, cožkoli mluvil Jan o tomto, pravé bylo.42 A mnozí tam uvěřili v něho.