Jan 2

Slovo na cestu

1 V galilejské vesnici Káně se za tři dny konala svatba a byla tam Ježíšova matka Marie.2 Mezi svatebními hosty byl Ježíš a jeho učedníci.3 Docházelo jim víno a Marie o tom řekla Ježíšovi.4 „Proč mi to říkáš?“ odpověděl Ježíš. „Moje chvíle ještě nepřišla.“5 Marie vyzvala obsluhující: „Udělejte všechno, co vám můj syn přikáže.“6 Na chodbě stálo šest kamenných – asi hektolitrových – nádob, kterých se používalo k obřadnímu umývání.7 Ježíš poručil sloužícím, aby je naplnili vodou.8 Když to udělali, vyzval je: „Dejte z toho ochutnat správci hostiny.“9 Nic netušící správce ochutnal vodu, kterou Ježíš proměnil ve víno, zavolal ženicha10 a řekl mu: „To víno je vynikající. Obvykle se začíná lepším a končí horším. Ale tobě vydrželo dobré víno až do konce.“11 Zázrakem v Káni Ježíš poprvé projevil svou božskou moc. A jeho učedníci v něho uvěřili.12 Potom Ježíš se svou matkou, bratry a učedníky strávil několik dní v Kafarnaum.13 Blížily se židovské velikonoční svátky, a tak se Ježíš vydal na cestu do Jeruzaléma.14 Na nádvoří Jeruzalémského chrámu našel směnárníky peněz, prodavače obětních býčků, ovcí a holubů.15 Upletl si z provázků důtky a z chrámového nádvoří prodavače i s dobytkem vyhnal. Směnárníkům zpřevracel stoly a rozházel peníze.16 „Pryč s tím odtud. Nedělejte z domu mého Otce tržiště!“ volal za nimi.17 V té chvíli si učedníci vzpomněli na starozákonní proroctví: „Stravuje mne horlivost pro Boží dům.“18 Židé se ho hněvivě ptali: „Jak si můžeš dovolit takto jednat? Máš-li pověření od Boha, dokaž je nějakým zázrakem!“19 „Dobře,“ odpověděl Ježíš, „zbořte tento chrám, a já ho ve třech dnech znovu postavím.“20 „Co je to za nesmysl?“ posmívali se mu Židé. „Vždyť chrám stavěli plných čtyřicet šest let, a ty bys ho chtěl vystavět ve třech dnech?“21 Židé Ježíšova slova nepochopili. Nemluvil totiž o chrámu, ale o svém těle.22 I učedníci tomu porozuměli až po jeho zmrtvýchvstání.23 Během Velikonoc vykonal Ježíš v Jeruzalémě řadu zázraků, a tak v něj mnozí uvěřili.24-25 Věděl o každém všechno, nepotřeboval se na nikoho vyptávat. Sám však zůstával pro mnohé hádankou.

Jan 2

Bible, překlad 21. století

1 Třetího dne se v Káně Galilejské konala svatba. Byla tam i Ježíšova matka2 a na svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci.3 Když začalo docházet víno, Ježíšova matka mu řekla: „Nemají víno.“4 „Ženo, co ode mě chceš?“ odpověděl jí Ježíš. „Má chvíle ještě nepřišla.“5 Jeho matka pak řekla služebníkům: „Udělejte, cokoli vám řekne.“6 Stálo tam šest kamenných nádob na vodu k židovskému očišťování, každá o obsahu dvou nebo tří měr.[1]7 Ježíš řekl služebníkům: „Naplňte ty nádoby vodou.“ Když je naplnili až po okraj,8 řekl jim: „Teď nalévejte a doneste vrchnímu správci svatby.“ A tak to udělali.9 Jakmile vrchní správce svatby okusil tu vodu, z níž se stalo víno (a nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří tu vodu nalévali, věděli), zavolal ten vrchní správce ženicha10 a řekl mu: „Každý člověk podává nejdříve nejlepší víno, a když jsou hosté opilí, podává to horší. Ty jsi zachoval nejlepší víno až do konce.“11 Tak Ježíš v Káně Galilejské vykonal první ze svých zázračných znamení. Tehdy zjevil svou slávu a jeho učedníci v něj uvěřili.12 Potom sestoupil spolu se svou matkou, bratry i učedníky do Kafarnaum, kde se několik dní zdrželi.13 Blížily se židovské Velikonoce, a tak se Ježíš vydal na cestu do Jeruzaléma.14 V chrámu nalezl prodavače volů, ovcí a holubic a směnárníky sedící za stoly.15 Tehdy si z provazů upletl bič a všechny z chrámu vyhnal i s ovcemi a voly. Směnárníkům rozházel peníze a zpřevracel stoly16 a prodavačům holubic řekl: „Odneste to odsud! Nedělejte z domu mého Otce tržiště!“17 (Jeho učedníci si tehdy vzpomněli, že je psáno: „Horlivost pro tvůj dům mě pohltí.“)[2]18 Židé mu na to řekli: „Jakým znamením se nám prokážeš, když děláš takové věci?“19 „Zbořte tento chrám,“ odpověděl Ježíš, „a za tři dny ho postavím.“20 „Ten chrám se stavěl čtyřicet šest let!“ řekli na to Židé. „A ty ho postavíš za tři dny?“21 (On ale mluvil o chrámu svého těla.22 Když byl potom vzkříšen z mrtvých, jeho učedníci si vzpomněli, že to říkal, a uvěřili Písmu i Ježíšovu slovu.)23 Když byl o Velikonocích v Jeruzalémě, mnozí během toho svátku uvěřili v jeho jméno, neboť viděli znamení, která konal.24 Ježíš se jim ale nesvěřoval, protože všechny znal.25 Nepotřeboval, aby někdo vydával o člověku svědectví, neboť sám věděl, co je v člověku.