von Genfer Bibelgesellschaft1Dem Vorsänger. Nach [der Melodie] »Lilien«. Von David.[1] (Ps 45,1; Joh 2,17; Joh 15,25; Röm 15,3)2Hilf mir, o Gott, denn die Wasser gehen mir bis an die Seele! (Ps 69,15)3Ich bin versunken in tiefem Schlamm und habe keinen Stand; ich bin in tiefes Wasser geraten, und die Flut überströmt mich; (Ps 40,3; Ps 124,4)4ich bin müde von meinem Schreien, meine Kehle ist vertrocknet; meine Augen sind verschmachtet im Harren auf meinen Gott. (Hi 16,20; Ps 6,7; Ps 31,10; Ps 119,82; Jes 38,14)5Die mich ohne Ursache hassen, sind zahlreicher als die Haare auf meinem Haupt; die mich verderben wollen, sind mächtig, die ohne Grund mir feind sind; was ich nicht geraubt habe, das soll ich erstatten! (Ps 35,11; Ps 35,19; Ps 38,20; Joh 15,25; 1Petr 2,20)6O Gott, du kennst meine Torheit, und meine Verschuldungen sind dir nicht verborgen.[2] (Ps 51,6; Ps 69,20; 2Kor 5,21)7Lass nicht zuschanden werden an mir, die auf dich hoffen, o du Herrscher, HERR der Heerscharen; lass nicht meinetwegen beschämt werden, die dich suchen, du Gott Israels! (Ps 69,33)8Denn um deinetwillen trage ich Schmach, und Schande bedeckt mein Angesicht. (Ps 89,51; Jes 50,6; Jer 15,15; Mt 26,67)9Entfremdet bin ich meinen Brüdern und ein Fremder geworden den Söhnen meiner Mutter. (Hi 19,13; Joh 7,5)10Denn der Eifer um dein Haus hat mich verzehrt, und die Schmähungen derer, die dich schmähen, sind auf mich gefallen. (Ps 89,51; Ps 119,139; Joh 2,17; Röm 15,3)11Als meine Seele fastete und weinte, wurde ich deshalb beschimpft, (Ps 109,24)12und als ich mich mit Sacktuch kleidete, haben sie mich zum Sprichwort gemacht. (Ps 35,13; Jer 20,7)13Die im Tor sitzen, schwatzen von mir, und die Zecher singen von mir beim Saitenspiel. (Hi 30,9; Kla 3,63)14Ich aber bete zu dir, o HERR, zur angenehmen Zeit; o Gott, nach deiner großen Gnade erhöre mich mit deiner treuen Hilfe! (Ps 40,14; Ps 57,11; Ps 85,8; Ps 109,4; Ps 121,1; Jes 49,8; Jon 2,8; 2Kor 6,2)15Reiße mich aus dem Schlamm, dass ich nicht versinke! Lass mich Rettung finden vor denen, die mich hassen, und aus den Wassertiefen, (Ps 69,1)16dass mich die Wasserflut nicht überströmt und mich die Tiefe nicht verschlingt, noch die Grube sich über mir schließt! (Jes 43,1)17Erhöre mich, HERR, denn deine Gnade ist freundlich; wende dich zu mir nach deiner großen Barmherzigkeit (Ps 25,16; Ps 57,2; Ps 57,11; Ps 119,132)18und verbirg dein Angesicht nicht vor deinem Knecht, denn ich bin in Not; erhöre mich eilends! (Ps 22,20; Ps 27,9)19Nahe dich meiner Seele, erlöse sie; um meiner Feinde willen befreie mich! (Ps 13,5; Ps 25,2; Ps 73,28; Kla 3,57)20Du weißt um meine Schmach, um meine Schande und Beschimpfung; meine Widersacher sind alle vor dir. (Jes 53,3; Sach 3,1; Hebr 12,2; Offb 12,10)21Die Schmach hat mein Herz gebrochen, und ich bin elend; ich wartete auf Mitleid, aber da war keines, und auf Tröster, aber ich fand sie nicht. (Hi 6,14; Ps 38,9; Pred 4,1; Kla 1,16; Mt 26,40)22Und sie gaben mir Galle zur Speise und Essig zu trinken in meinem Durst. (Joh 19,29)23Ihr Tisch vor ihnen soll zur Schlinge werden und zum Fallstrick den Sorglosen! (Jes 8,14; Am 6,1; Röm 11,8)24Ihre Augen sollen finster werden, dass sie nicht mehr sehen, und ihre Lenden sollen allezeit wanken. (2Kön 6,18; Jes 29,9; Dan 5,6; Röm 11,10; 2Kor 4,3)25Gieße deinen Grimm über sie aus, und die Glut deines Zorns erfasse sie; (Kla 3,66; Lk 21,22; 1Thess 2,16)26ihre Wohnstätte soll verwüstet werden, und in ihren Zelten wohne niemand mehr! (4Mo 16,26; Hi 18,15; Mt 23,38; Apg 1,20)27Denn sie verfolgen den, welchen du geschlagen hast, und haben sich unterhalten über die Schmerzen deiner Verwundeten. (Jes 53,4; Sach 13,7)28Füge Schuld zu ihrer Schuld, und lass sie nicht zu deiner Gerechtigkeit gelangen! (1Sam 25,39; Ps 24,5; Ps 34,22; Ps 109,14; Hes 18,4; Hes 18,24; Mt 23,31)29Tilge sie aus dem Buch des Lebens; sie sollen nicht eingeschrieben sein mit den Gerechten! (2Mo 32,32; Offb 3,5; Offb 17,8; Offb 20,15)30Ich aber bin elend und voller Schmerzen; deine Rettung, o Gott, berge mich in der Höhe! (Ps 40,18)31Ich will den Namen Gottes loben mit einem Lied und ihn erheben mit Dank. (Ps 7,18)32Das wird dem HERRN angenehmer sein als ein Stier, als ein Jungstier, der Hörner und gespaltene Hufe hat. (Ps 50,13)33Wenn das die Elenden sehen, werden sie sich freuen. Ihr, die ihr Gott sucht, euer Herz soll aufleben! (Ps 43,3; Ps 69,7; Ps 70,5)34Denn der HERR hört auf die Armen und verachtet seine Gefangenen nicht. (Ps 102,17)35Himmel und Erde sollen ihn rühmen, die Meere und alles, was sich in ihnen regt! (Ps 96,11; Jes 44,23)36Denn Gott wird Zion retten und die Städte Judas bauen, und man wird dort wohnen und sie besitzen; (Ps 51,20; Jes 44,26; Hes 36,36)37und der Same seiner Knechte wird sie erben, und die seinen Namen lieben, werden darin wohnen. (Ps 102,29; Jes 65,9)
1 Pro předního zpěváka, podle „Lilií“. Davidův. 2 Zachraň mě, můj Bože, vody mi pronikly k duši! 3 V bahně hlubiny se topím, není na čem stanout, do hlubokých vod se nořím, dravý proud mě vleče. 4 Volám do umdlení, hrdlo zanícené, Boha vyhlížím, až zrak mi vypovídá. 5 Víc než vlasů na mé hlavě je těch, kdo mě bez důvodů nenávidí; zdatní jsou, kdo umlčet mě chtějí, zrádní nepřátelé! Co jsem neuchvátil, mám teď vracet. 6 Ty znáš, Bože, moji pošetilost, čím jsem se kdy provinil, ti není skryto. 7 Kvůli mně však ať se nemusejí hanbit, kdo složili svou naději v tebe, Panovníku, Hospodine zástupů, ať kvůli mně se nemusejí stydět ti, kdo tě hledají, Bože Izraele! 8 Snáším potupu přec kvůli tobě, stud pokryl mé tváře. 9 Za cizího mě mají mí bratři, cizincem jsem pro syny své matky, 10 neboť horlivost o tvůj dům mě strávila, tupení těch, kdo tě tupí, padlo na mne. 11 Postil jsem se, vyplakal si oči, ale v potupu se mi to obrátilo. 12 Oblékl jsem si žíněné roucho a stal jsem se pro ně pořekadlem. 13 O mně klevetí, kdo sedávají v bráně, pijani si o mně popěvují. 14 Ale má modlitba spěje, Hospodine, k tobě, je čas přízně, Bože nejvýš milosrdný, odpověz mi, věrný dárce spásy, 15 vysvoboď mě z bahna, ať se neutopím! Kéž jsem vysvobozen z rukou těch, kteří mě nenávidí, z hlubokých vod. 16 Ať mě neodvleče dravý vodní proud, ať hlubina mě nepohltí, ať nade mnou studnice nezavře ústa! 17 Odpověz mi, Hospodine, vždyť tvé milosrdenství je dobrotivé, pro své velké slitování shlédni na mne, 18 neskrývej tvář před svým služebníkem, když se soužím, pospěš, odpověz mi, 19 buď mi blízko, zastaň se mne, vykup mě kvůli mým nepřátelům! 20 Ty víš, jak jsem tupen, ostouzen a haněn, máš před sebou všechny moje protivníky. 21 Srdce potupou mi puká, jsem jak ochrnulý. Na soucit jsem čekal, ale marně; na ty, kdo by potěšili – nenašel se nikdo. 22 Do jídla mi dali žluč, když jsem žíznil, dali mi pít ocet. 23 Jejich stůl se jim staň osidlem a těm, kdo jsou s nimi zajedno, buď léčkou. 24 Dej, ať se jim zatmí v očích, aby neviděli, jejich bedra ustavičně zbavuj síly. 25 Vylej na ně svůj hrozný hněv, tvůj planoucí hněv ať postihne je. 26 Jejich hradiště ať zpustne, v jejich stanech ať nebydlí nikdo. 27 Neboť toho, kterého jsi ty zbil, pronásledovali, vypravují o bolesti těch, které jsi proklál. 28 Sečti jejich nepravosti, ať před tebou nejsou spravedliví. 29 Nechť jsou vymazáni z knihy živých, nezapsáni mezi spravedlivé. 30 Jsem ponížen, bolestí se soužím, avšak hradem je mi, Bože, tvoje spása. 31 Písní budu chválit jméno Boží, velebit je budu díkůvzdáním. 32 Hospodin to přijme raději než býka, býčka s paznehty a rohy. 33 Pokorní to spatří a budou mít radost; kdo se dotazujete na Boží vůli, okřejete v srdci. 34 Vždyť Hospodin ubožáky slyší, nepohrdá svými, když jsou uvězněni. 35 Ať ho chválí nebesa i země, moře se vším, co se v nich hemží, 36 neboť Bůh zachrání Sijón a zbuduje judská města; budou tam sídlit a mít je ve vlastnictví. 37 Potomstvo jeho služebníků je bude dědičně držet; budou v nich bydlet ti, kdo milují jeho jméno.