von Genfer Bibelgesellschaft1Dem Vorsänger. Nach [der Melodie] »Lilie«. Ein Zeugnis. Ein Miktam von David; zum Lehren. (Ps 45,1)2Als er mit den Aramäern von Naharajim und mit den Aramäern von Zoba gekämpft hatte, und Joab zurückkehrte und die Edomiter im Salztal schlug, zwölftausend Mann. (2Sam 8,1; 1Chr 18,3)3O Gott, du hast uns verworfen, du hast uns zerstreut, du bist zornig gewesen; stelle uns wieder her! (2Chr 7,14; Ps 85,5; Ps 89,39)4Du hast das Land erschüttert und zerspalten; heile seine Brüche; denn es wankt! (Ps 99,1; Jes 24,20; Jes 30,26; Jer 30,17)5Du hast dein Volk Hartes sehen lassen; du tränktest uns mit Taumelwein. (Ps 71,20; Ps 75,9; Jes 51,17)6Du hast denen, die dich fürchten, ein Banner gegeben, dass sie sich erheben um der Wahrheit willen. (Sela.) (2Mo 17,15; 1Kön 3,6; Ps 20,6; Ps 45,5; Hl 2,4; 1Tim 3,15)7Damit deine Geliebten befreit werden, Rette durch deine Rechte und erhöre uns! (Ps 20,7; Ps 108,7; Ps 118,15)8Gott hat gesprochen in seinem Heiligtum: »Ich will frohlocken! Ich will Sichem verteilen und das Tal Sukkoth ausmessen; (1Mo 33,17; Jos 13,27; Jos 20,7; Ps 85,9)9Gilead gehört mir, und Manasse gehört mir, und Ephraim ist die Festung meines Hauptes, Juda mein Herrscherstab; (1Mo 49,10; Jos 13,24; Jos 13,29; Ps 108,9)10Moab ist mein Waschbecken, auf Edom werfe ich meinen Schuh,[1] jauchze mir zu, Philisterland!« (2Sam 8,14; Ps 87,4; Ps 108,10)11Wer führt mich in die feste Stadt, wer geleitet mich nach Edom?12Hast du uns, o Gott, nicht verstoßen, und ziehst nicht aus, o Gott, mit unseren Heeren? (1Kön 8,44; Ps 44,6; Ps 60,3)13Schaffe uns Hilfe in der Drangsal; Menschenhilfe ist ja nichtig! (Ps 33,16; Ps 146,3)14Mit Gott werden wir Gewaltiges vollbringen, und er wird unsere Feinde zertreten. (2Chr 14,10; Ps 18,30; Ps 18,33; Ps 44,6; Ps 108,14; Röm 16,20)
1 Pro předního zpěváka, podle „Lilie svědectví“. Pamětní zápis, Davidův, k vyučování,2když válčil s Aramejci z Dvojříčí a s Aramejci ze Sóby; po návratu pobil Jóab Edómce v Solném údolí, dvanáct tisíc mužů. 3 Zanevřels na nás, Bože, prolomils naše řady, stíhal nás hněv tvůj. Navrať se k nám! 4 Zemí jsi otřásl, rozštěpil jsi ji; scel její trhliny, neboť se hroutí! 5 Vlastnímu lidu dals okusit tvrdost, dals nám pít víno, až závrať nás jímá. 6 Dopustils, aby ti, kdo se tě bojí, korouhev k ústupu před lukem zvedli. -Sela- 7 Aby tvoji milí byli zachováni, pomoz svou pravicí, odpověz nám! 8 Bůh ve své svatyni promluvil: „S jásotem rozdělím Šekem, rozměřím dolinu Sukót. 9 Mně patří Gileád, mně patří Manases, Efrajim, přilba mé hlavy, Juda, můj palcát. 10 Moáb je mé umývadlo, na Edóm hodím svůj střevíc. Spusť, Pelišteo, proti mně válečný ryk!“ 11 Kdože mě uvede do nepřístupného města? Kdo mě dovedl až do Edómu? 12 Což ne, Bože, ty, jenž zanevřel jsi na nás? Což s našimi zástupy bys nevytáhl, Bože? 13 Před protivníkem buď naše pomoc, je šalebné čekat spásu od člověka. 14 S Bohem statečně si povedeme, on rozšlape naše protivníky.