von Genfer Bibelgesellschaft1Dem Vorsänger. Ein Psalm Davids.2Wohl dem, der sich des Armen annimmt; der HERR wird ihn erretten zur bösen Zeit. (Spr 14,21; Spr 14,31; Spr 19,17; Jes 58,7; Mt 5,7)3Der HERR wird ihn bewahren und am Leben erhalten, er wird glücklich gepriesen im Land; ja, du wirst ihn nicht der Gier seiner Feinde ausliefern! (Ps 27,12)4Der HERR wird ihn erquicken auf seinem Krankenlager; du machst, dass es ihm besser geht, wenn er krank ist. (2Kön 20,5)5Ich sprach: HERR, sei mir gnädig! Heile meine Seele, denn ich habe gegen dich gesündigt! (Ps 6,3; Ps 57,2)6Meine Feinde wünschen mir Unglück: »Wann wird er sterben, dass sein Name untergeht?« (Ps 56,3; Ps 70,3)7Und wenn einer kommt, um mich zu besuchen, so redet er Lügen; sein Herz sammelt sich Bosheit, er geht hinaus und spricht davon. (Ps 7,15; Ps 12,3; Ps 109,2)8Alle, die mich hassen, flüstern miteinander über mich; sie haben mir Böses zugedacht: (Ps 109,5; Spr 16,28; Röm 1,29; 2Kor 12,20)9»Ein Belialsspruch haftet ihm an; wenn er daliegt, steht er nicht wieder auf!« (2Kor 6,15)10Auch mein Freund, dem ich vertraute, der mein Brot aß,[1] hat die Ferse gegen mich erhoben. (Jos 9,14; Ps 55,13; Joh 13,18)11Du aber, HERR, sei mir gnädig und richte mich auf, so will ich es ihnen vergelten. (Ps 28,4; Ps 41,5; 2Tim 4,14)12Daran erkenne ich, dass du Gefallen an mir hast, dass mein Feind nicht über mich triumphieren darf. (Ps 18,20; Ps 147,1)13Mich aber hast du in meiner Lauterkeit erhalten und lässt mich vor deinem Angesicht stehen auf ewig. (Ps 140,14)14Gelobt sei der HERR, der Gott Israels, von Ewigkeit zu Ewigkeit! Amen, ja, Amen! (Neh 9,5; Ps 72,18)
1 Pro předního zpěváka. Žalm Davidův. 2 Blaze tomu, kdo má pochopení pro nuzného, Hospodin ho ve zlý den zachrání. 3 Hospodin ho bude ochraňovat, zachová mu život, bude mu na zemi blaze. Zvůli nepřátel ho nevydávej! 4 Hospodin ho podepře na loži v jeho mdlobách. V nemoci mu změníš celé lůžko! 5 Pravím: Hospodine, smiluj se nade mnou, uzdrav mě, neboť jsem proti tobě zhřešil. 6 Nepřátelé o mně škodolibě mluví: „Kdy už zemře? Kdy zanikne jeho jméno?“ 7 Přijde-li se kdo podívat, šalebně mluví, spřádá v srdci ničemnosti, vyjde ven a mluví. 8 Všichni, kdo mě nenávidí, šeptají si o mně, zlo mi strojí: 9 „Ať na něj dolehne slovo Ničemníka; ulehl, už nepovstane.“ 10 I ten, s nímž jsem žil v pokoji a jemuž jsem důvěřoval, ten, jenž můj chléb jedl, vypíná se nade mne a zvedá patu. 11 Ty však, Hospodine, smiluj se a dej mi povstat, abych jim to splatil. 12 Že sis mě oblíbil, poznám z toho, že nade mnou nezazní ryk nepřítele. 13 Ujal ses mne pro mou bezúhonnost, postavils mě navěky před svou tvář. 14 Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, od věků na věky. Amen. Amen.