Psalm 22

Schlachter 2000

von Genfer Bibelgesellschaft

1 Dem Vorsänger. Nach [der Melodie] »Hindin der Morgenröte«. Ein Psalm Davids. (Ps 42,1; Hab 3,19) 

2 Mein Gott, mein Gott, warum hast du mich verlassen? Warum bleibst du fern von meiner Rettung, von den Worten meiner Klage? (Ps 10,1; Mt 27,46; Mk 15,34; Phil 2,8; Hebr 5,7) 

3 Mein Gott, ich rufe bei Tag, und du antwortest nicht, und auch bei Nacht, und ich habe keine Ruhe. (Ps 69,2; Ps 88,2) 

4 Aber du bist heilig, der du wohnst unter den Lobgesängen Israels! (2Mo 15,11; 2Chr 5,13; Jes 43,15) 

5 Auf dich haben unsere Väter vertraut; sie vertrauten, und du hast sie errettet. (1Sam 12,8; Ps 44,2; Apg 7,32) 

6 Zu dir riefen sie und haben Rettung gefunden; auf dich vertrauten sie und wurden nicht zuschanden. (Ps 25,3) 

7 Ich aber bin ein Wurm und kein Mensch, ein Spott der Leute und verachtet vom Volk. (Hi 25,6; Ps 119,141; Jes 41,14; Jes 53,3) 

8 Alle, die mich sehen, spotten über mich; sie reißen den Mund auf und schütteln den Kopf: (Mt 27,39; Mk 15,29) 

9 »Er soll doch auf den HERRN vertrauen; der soll ihn befreien; der soll ihn retten, er hat ja Lust an ihm!« (Ps 37,5; Ps 55,23; Mt 27,42) 

10 Ja, du hast mich aus dem Leib meiner Mutter gezogen, du warst meine Zuversicht schon an meiner Mutter Brust. (1Mo 49,25; Ps 71,17; Jes 7,14; Lk 11,27) 

11 Auf dich bin ich geworfen vom Mutterschoß an; vom Leib meiner Mutter her bist du mein Gott. (Ps 71,5; Jes 49,1; Jer 1,5; Hes 16,4) 

12 Sei nicht fern von mir! Denn Drangsal ist nahe, und kein Helfer ist da. (Ps 22,2; Ps 22,20; Jes 63,5; Joh 5,7) 

13 Es umringen mich große Stiere, mächtige [Stiere] von Baschan umzingeln mich. (4Mo 21,33; Ps 68,31; Hes 39,18; Am 4,1) 

14 Sie sperren ihr Maul gegen mich auf wie ein reißender und brüllender Löwe. (Hi 16,10; Ps 17,12; Ps 35,21; Spr 28,15; Kla 3,46; Zef 3,3; 1Petr 5,8) 

15 Ich bin ausgeschüttet wie Wasser, und alle meine Gebeine sind ausgerenkt. Mein Herz ist geworden wie Wachs, zerschmolzen in meinem Innern. (2Sam 14,14; Ps 31,11; Ps 68,3; Ps 97,5; Ps 102,4; Kla 2,19; Dan 5,6; Mi 1,4) 

16 Meine Kraft ist vertrocknet wie eine Scherbe, und meine Zunge klebt an meinem Gaumen, und du legst mich in den Staub des Todes. (Ps 69,4; Ps 137,6; Spr 17,22; Joh 19,28) 

17 Denn Hunde umringen mich, eine Rotte von Übeltätern umgibt mich; sie haben meine Hände und meine Füße durchgraben. (Ps 6,9; Ps 59,2; Ps 64,3; Jes 56,11; Mk 15,16; Lk 24,39; Joh 20,25; Phil 3,2; Offb 22,15) 

18 Ich kann alle meine Gebeine zählen; sie schauen her und sehen mich [schadenfroh] an. (Jes 52,14; Mt 27,39; Lk 23,35) 

19 Sie teilen meine Kleider unter sich und werfen das Los über mein Gewand. (Mt 27,35; Mk 15,24; Joh 19,24) 

20 Du aber, o HERR, sei nicht ferne! O meine Stärke, eile mir zu Hilfe! (Ps 22,2; Ps 22,12; Ps 28,7; Ps 38,22; Ps 46,2; Ps 62,8) 

21 Errette meine Seele von dem Schwert, meine einsame von der Gewalt der Hunde! (Ps 22,17; Ps 57,5; Ps 144,10; Spr 25,18) 

22 Errette mich aus dem Rachen des Löwen! — Ja, du hast mich erhört [und gerettet] von den Hörnern der Büffel! (Dan 6,23; 2Tim 4,17; Hebr 11,33) 

23 So will ich meinen Brüdern deinen Namen verkündigen; inmitten der Gemeinde will ich dich loben! (Ps 9,15; Ps 26,12; Ps 68,26; Joh 20,17; Hebr 2,12; Hebr 2,17) 

24 Die ihr den HERRN fürchtet, lobt ihn! Ihr alle vom Samen Jakobs, ehrt ihn; und scheue dich vor ihm, du ganzer Same Israels! (Ps 115,11; Jes 43,21; Jes 45,25; Offb 19,5) 

25 Denn er hat nicht verachtet noch verabscheut das Elend des Armen, und hat sein Angesicht nicht vor ihm verborgen, und als er zu ihm schrie, erhörte er ihn. (Ps 9,13; Ps 9,19; Hebr 5,7) 

26 Von dir soll mein Loblied handeln in der großen Gemeinde; ich will meine Gelübde erfüllen vor denen, die ihn fürchten! (1Mo 28,20; 1Mo 31,13; 2Mo 15,1; 1Sam 1,11; 1Sam 1,26; Neh 12,47; Ps 9,15; Ps 61,9; Ps 116,14) 

27 Die Elenden sollen essen und satt werden; die den HERRN suchen, werden ihn loben; euer Herz soll ewiglich leben! (5Mo 26,12; Ri 2,14; Ps 69,33; Mt 5,5; Mt 14,20; Mt 15,37) 

28 Daran werden gedenken und zum HERRN umkehren alle Enden der Erde, und vor dir werden anbeten alle Geschlechter der Heiden. (Jes 2,2; Mi 4,1; Offb 15,4) 

29 Denn das Königreich gehört dem HERRN, und er ist Herrscher über die Nationen. (Ps 2,8; Ps 47,8; Mt 6,13; Offb 18,15; Offb 19,16) 

30 Es werden essen und anbeten alle Großen der Erde; vor ihm werden ihre Knie beugen alle, die in den Staub hinabfahren, und wer seine Seele nicht lebendig erhalten kann. (Jes 27,13; Phil 2,10) 

31 Ein Same wird ihm dienen, wird dem Herrn als Geschlecht zugezählt werden. (Jes 53,10; Jes 65,9; 1Petr 2,9) 

32 Sie werden kommen und seine Gerechtigkeit verkündigen dem Volk, das geboren wird, dass er es vollbracht hat. (Ps 102,19; Jes 61,9; Jes 65,13) 

Bibeltext der Schlachter
Copyright © 2000 Genfer Bibelgesellschaft
Wiedergegeben mit der freundlichen Genehmigung. Alle Rechte vorbehalten.

Psalm 22

Český ekumenický překlad

von Česká biblická společnost

BOŽE MŮJ, BOŽE MŮJ, PROČ JSI MĚ OPUSTIL

1 Pro předního zpěváka. Podle „Laně za ranních červánků“. Žalm Davidův.  

2  Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Daleko spása má, ač o pomoc volám.  

3  Bože můj, volám ve dne, a neodpovídáš, nemohu se ztišit ani v noci.  

4  Ty jsi ten Svatý, jenž trůní obklopen chválami Izraele.  

5  Otcové naši doufali v tebe, doufali, tys jim dal vyváznout.  

6  Úpěli k tobě a unikli zmaru, doufali v tebe a nebyli zahanbeni.  

7  Já však jsem červ a ne člověk, potupa lidství, povrhel lidu.  

8  Všem, kdo mě vidí, jsem jenom pro smích, šklebí se na mě, potřásají hlavou:  

9  „Svěř to Hospodinu!“ „Ať mu dá vyváznout, ať ho vysvobodí, když si ho oblíbil!“  

10  Ty jsi mě vyvedl z života matky, chovals mě v bezpečí u jejích prsou.  

11  Na tebe jsem odkázán už z lůna, z života mé matky ty jsi můj Bůh.  

12  Nebuď mi vzdálen, blízko je soužení, na pomoc nikoho nemám!  

13  Množství býků mě kruhem svírá, bášanští tuři mě obstoupili.  

14  Rozevírají na mě tlamu jak řvoucí lev, když trhá kořist.  

15  Rozlévám se jako voda, všechny kosti se mi uvolňují, jako vosk je mé srdce, rozplynulo se v mém nitru.  

16  Jako střep vyschla má síla, jazyk mi přisedl k patru. Vrháš mě do prachu smrti!  

17  Smečka psů mě kruhem svírá, zlovolná tlupa mě obkličuje; sápou se jako lev na mé ruce a nohy,  

18  mohu si spočítat všechny své kosti. Pasou se na mně svým zrakem.  

19  Dělí se o mé roucho, losují o můj oděv.  

20  Nebuď mi vzdálen, Hospodine, má sílo, pospěš mi na pomoc!  

21  Vysvoboď mou duši od meče, chraň jediné, co mám, před psí tlapou;  

22  zachraň mě ze lví tlamy, před rohy jednorožců! – A tys mi odpověděl.  

23  O tvém jménu budu vyprávět svým bratřím, ve shromáždění tě budu chválit.  

24  Kdo se bojíte Hospodina, chvalte ho! Ctěte ho, všichni potomci Jákobovi, celé Izraelovo potomstvo, žij před ním v bázni!  

25  Nepohrdl poníženým, v opovržení ho neměl. Když trpěl příkoří, neukryl před ním svou tvář, slyšel, když k němu o pomoc volal.  

26  Od tebe vzejde mi chvála ve velikém shromáždění. Své sliby splním před těmi, kdo se ho bojí.  

27  Pokorní budou jíst dosyta, budou chválit Hospodina ti, kdo se na jeho vůli dotazují. Vaše srdce bude žít navždy.  

28  Rozpomenou se a navrátí se k Hospodinu všechny dálavy země. Tobě se budou klanět všechny čeledi pronárodů.  

29  Vždyť Hospodinu náleží kralovat, i nad pronárody vládnout.  

30  Všichni tuční v zemi, ti, kdo jedli a kdo se klaněli, všichni, kteří sestupují v prach, musí před ním padnout na kolena; a jejich duše si život nezachová.  

31  Potomstvo bude mu sloužit. O Panovníku budou vyprávět dalšímu pokolení,  

32  to přijde a bude hlásat jeho spravedlnost lidu, který se zrodí: „To učinil on!“  

© 2001 Česká biblická společnost