von Genfer Bibelgesellschaft1Dem Vorsänger. Ein Psalm Davids.2Die Himmel erzählen die Herrlichkeit Gottes, und die Ausdehnung verkündigt das Werk seiner Hände. (Ps 8,4; Ps 69,35; Ps 96,5; Jes 40,22; Hab 3,3; Röm 1,20)3Es fließt die Rede Tag für Tag, Nacht für Nacht tut sich die Botschaft kund. (Ps 148,3)4Es ist keine Rede und es sind keine Worte, deren Stimme unhörbar wäre.5Ihre Reichweite erstreckt sich über die ganze Erde, und ihre Worte bis ans Ende des Erdkreises. Er hat der Sonne am Himmel ein Zelt gemacht. (Ps 104,19; Röm 10,18)6Und sie geht hervor wie ein Bräutigam aus seiner Kammer und freut sich wie ein Held, die Bahn zu durchlaufen. (Jes 61,10; Jes 62,5)7Sie geht an einem Ende des Himmels auf und läuft um bis ans andere Ende, und nichts bleibt vor ihrer Glut verborgen. (Ri 5,31; Pred 1,5; Mal 3,20)8Das Gesetz des HERRN ist vollkommen, es erquickt die Seele; das Zeugnis des HERRN ist zuverlässig, es macht den Unverständigen weise. (Ps 23,3; Ps 119,18; Ps 119,50; Ps 119,93; Ps 119,111; Ps 119,129; Ps 119,130; Ps 119,142; Ps 119,144; Spr 6,23; Mt 5,3; Röm 7,12; Jak 1,25)9Die Befehle des HERRN sind richtig, sie erfreuen das Herz; das Gebot des HERRN ist lauter, es erleuchtet die Augen. (Neh 9,13; Ps 12,7; Ps 111,7; Ps 119,111; Spr 6,23; Eph 1,18)10Die Furcht des HERRN ist rein, sie bleibt in Ewigkeit; die Bestimmungen des HERRN sind Wahrheit, sie sind allesamt gerecht. (Ps 34,12; Ps 119,138; Spr 1,7; Spr 14,27)11Sie sind begehrenswerter als Gold und viel Feingold, süßer als Honig und Honigseim. (Hi 22,24; Ps 119,72; Ps 119,103; Hes 3,3; Offb 10,9)12Auch dein Knecht wird durch sie belehrt, und wer sie befolgt, empfängt reichen Lohn. (Ps 119,99; Joh 8,31; Joh 13,17; Jak 1,25)13Verfehlungen — wer erkennt sie? Sprich mich los von denen, die verborgen sind! (1Kor 4,4; 1Joh 1,7)14Auch vor mutwilligen bewahre deinen Knecht, damit sie nicht über mich herrschen; dann werde ich unsträflich sein und frei bleiben von großer Übertretung! (4Mo 15,30; 2Kön 19,28; Hi 1,1; Ps 10,2; Ps 15,2; Ps 18,33)15Lass die Worte meines Mundes und das Sinnen meines Herzens wohlgefällig sein vor dir, HERR, mein Fels und mein Erlöser! (1Sam 13,14; 1Sam 16,7; Ps 18,3; Ps 31,3; Ps 62,8; Ps 104,34; Apg 13,22; Kol 4,6)
1 Pro předního zpěváka. Žalm Davidův. 2 Nebesa vypravují o Boží slávě, obloha hovoří o díle jeho rukou. 3 Svoji řeč předává jeden den druhému, noc noci sděluje poznatky. 4 Není to řeč lidská, nejsou to slova, takový hlas od nich nelze slyšet. 5 Jejich tón zvučí celičkou zemí, zní jejich hovor po širém světě. Bůh slunci na nebi postavil stan. 6 Ono jak ženich z komnaty vyjde, vesele jako rek, když běží k cíli. 7 Vychází na jednom okraji nebes, probíhá obloukem k druhému konci a nic se neskryje před jeho žárem. 8 Hospodinův zákon je dokonalý, udržuje při životě. Hospodinovo svědectví je pravdivé, nezkušený jím zmoudří. 9 Hospodinova ustanovení jsou přímá, jsou pro radost srdci. Hospodinovo přikázání je ryzí, dává očím světlo. 10 Hospodinova bázeň je čistá, obstojí navždy. Hospodinovy řády jsou pravda, jsou nejvýš spravedlivé, 11 nad zlato vzácnější, nad množství ryzího zlata, sladší než med, než včelí med z plástve. 12 Jsou poučením i pro tvého služebníka, když na ně dbá, má odměnu hojnou. 13 Kdo může rozpoznat bludy? Zprosť mě i vin, jež jsou mi skryty. 14 Též před opovážlivci chraň svého služebníka, nedopusť, aby mi vládli. Pak budu bez vady a shledán čistý, prost množství nevěrností. 15 Kéž se ti líbí řeč mých úst i to, o čem rozjímám v srdci, Hospodine, má skálo, vykupiteli můj!