1Mein Sohn, höre meiner Weisheit willig zu / und öffne meiner Einsicht dein Ohr,2dass du Besonnenheit erhältst / und deine Lippen Erkenntnis bewahren.3Denn mit honigsüßen Worten lockt sie dich, die fremde Frau. / Ihre Zunge ist glatter als Öl,4doch zuletzt ist sie bitter wie Wermut,[1] / scharf wie ein zweischneidiges Schwert.5Ihre Füße steigen nieder zum Tod, / ihre Schritte streben dem Totenreich zu.6Damit du den Weg zum Leben nicht siehst, / lenkt sie dich ab, ohne dass du es merkst.7Und nun, ihr Söhne, hört auf mich! / Schlagt meine Warnungen nicht in den Wind!8Geh solch einer Frau aus dem Weg, / komm nicht in die Nähe ihres Hauseingangs!9Sonst überlässt du anderen deine Kraft, / einem Grausamen all deine Jahre.10Sonst leben andere von deinem Vermögen, / Fremde besitzen dann, was du erarbeitet hast.11Und du stöhnst an deinem Ende, / wenn dein Fleisch und dein Leib sich verzehren12und wenn du jammerst: „Warum habe ich nur die Erziehung gehasst? / Weshalb habe ich die Mahnung verachtet?13Hätte ich doch aufgepasst / und auf meine Lehrer gehört!14Fast hätte mich alles Unheil getroffen, / und das vor aller Öffentlichkeit.“15Trink Wasser aus deiner eigenen Zisterne, / Wasser, das aus deinem Brunnen quillt.16Sollen deine Quellen auf die Straße fließen, / deine Bäche auf die Plätze der Stadt?17Dir allein soll sie gehören, / keinem Fremden neben dir.18Deine Quelle sei gesegnet! / Freue dich an der Frau deiner Jugend!19Die liebreizende Gazelle, / das anmutige Reh – ihre Brüste sollen dich immer berauschen, / ihre Liebe bezaubere dich wieder und wieder!20Warum willst du dich mit einer Fremden vergnügen, / warum die Brüste einer Unbekannten umschlingen?21Denn Jahwe hat die Wege des Menschen im Blick, / auf seine Pfade gibt er Acht.22Die eigenen Sünden fangen den Gottlosen ein, / die Stricke seiner Sünde fesseln ihn selbst.23Er wird sterben aus Mangel an Zucht, / seine große Dummheit bringt ihn ins Grab.
1Mé moudrosti dopřej pozornost, synu, nakloň své ucho k mým úsudkům;2tak, abys prozíravost opatroval, tvé rty aby byly strážci vědění:3Rty svůdkyně sice oplývají medem, její ústa jsou jemná nad olej,4pak ale zhořkne jako pelyněk, jak dvojsečný meč se zabodne.5Její nohy míří k hlubinám smrti, její kroky vedou do pekel.6O stezku života se nijak nezajímá, vrtkavým krokem jde, aniž tuší kam.7Proto mne poslyšte, synové moji, neuhýbejte od mých výroků!8Daleko od ní ať vede tvá cesta, k jejímu vchodu chraň se přiblížit!9Svou důstojnost jinak necháš druhým, svá léta ukrutníku odevzdáš.10Z tvého úsilí budou žít jiní, tvá dřina skončí v domě cizího.11Nakonec bolestí řvát budeš, tvůj život, tvé tělo až bude zmařeno:12„Proč jen jsem nenáviděl poučení, proč domlouváním pohrdlo srdce mé!13Proč jsem neposlouchal svoje učitele, proč jsem vychovatelům sluchu nedopřál!14Jak rychle jsem se octl v nejhorší bídě na očích všem, uprostřed obce své!“
Pij vodu z vlastní studny
15Pij vodu z vlastní nádrže, vodu prýštící ze tvé studnice.16Mají tvé prameny téci na ulice? Mají se náměstím řinout řeky tvé?17Tobě ať patří, jen tobě jedinému, nikomu cizímu je neponech.18Požehnané ať je tvé zřídlo, v manželce svého mládí potěšení měj!19Ta milostná laň, ta přelíbezná srna! Jejími ňadry se stále opájej, v jejím milování se věčně utápěj!20Proč by ses, synu, utápěl v cizí ženě, proč bys měl spočívat v náručí svůdkyně?21Hospodin vidí všechny lidské cesty, každý jejich krok pozorně sleduje.22Darebáka lapí jeho nepravosti, v provazech vlastního hříchu uvázne.23Nedal se poučit, a tak zemře, v množství své bláhovosti ztratí se!