1Ein Psalmlied von David.
Jahwe, ich rufe zu dir, komm schnell! / Hör mein Rufen bitte an!2Lass wie Weihrauch mein Gebet vor dir sein, / meine erhobenen Hände wie ein Opfer zur Nacht.3Stell eine Wache vor meinen Mund, / einen Posten, der meine Lippen bewacht!4Lass nicht zu, dass ich nach bösen Dingen verlange; / dass ich mit schlechten Leuten böse Taten begehe; / dass ich nach ihren Leckerbissen gierig bin!5Ein Gerechter möge mich schlagen, / das betrachte ich als Freundlichkeit, / als Wohltat, die ich gerne annehmen will.
Doch mein Gebet ist gegen jene Bösen gerichtet.[1]6Und wenn dann ihre Führer vom Felsen gestürzt sind, / werden sie sehen, wie milde mein Urteil noch war:7„Wie einer das Erdreich aufreißt und pflügt“, sagen sie, / „so sind unsere Gebeine ins Tor der Toten gestreut.“8Auf dich, Jahwe, sind meine Augen gelenkt, / zu dir, Herr, fliehe ich hin. / Schütte mein Leben nicht aus!9Und schütze mich vor dem Netz, das die Bösen mir legten, / den Fallen, in die ich hineinstürzen soll.10Lass sie stolpern in ihren eigenen Strick / und führe mich sicher an ihnen vorbei.
Psalm 141
Bible, překlad 21. století
von Biblion1Žalm Davidův. Volám tě, Hospodine, ke mně pospíchej, vyslyš můj hlas, když volám tě!2Kéž je má modlitba před tebou kadidlem, večerní obětí kéž jsou mé ruce zvednuté!3K mým ústům, Hospodine, postav stráž, bránu mých rtů prosím chraň.4Nenech mé srdce ke zlu zamířit, ať se neúčastním skutků ničemných s lidmi, kteří jsou zločinci – ať ani neokusím jejich lahůdky!5Ať mě spravedlivý třeba i bije, jen ať jsem napomínán přítelem, ať mi však hlavu nemažou ničemové – proti jejich zločinům stále modlím se!6Až jejich vůdcové budou svrženi ze skály, jak dobře mluvil jsem, všichni poznají.7Jako když oráč rozčísne brázdu v zemi, poletí jejich[1] kosti do chřtánu podsvětí!8Já k tobě, Hospodine, Pane, upírám oči, na tebe spoléhám, nenech mě zahynout!9Chraň mě před pastí, kterou mi nastražili, před léčkami těch zločinců!10Ničemové ať padnou do svých vlastních sítí – já zatím uniknu!