1Ein Lied für den Aufstieg zum Tempel.
Denk doch an David, Jahwe, / an all die Mühe, die er auf sich nahm!2Der Jahwe feierlich versprach, / dem starken Gott Jakobs gelobte:3„Ich will mein Haus nicht mehr betreten, / ich will mein Bett nicht mehr besteigen,4meinen Augen keinen Schlaf gestatten, / mir keine Ruhe mehr gönnen,5bis ich einen Platz für Jahwe finde, / eine Wohnung für den starken Gott Jakobs.“6Wir hörten, dass die Lade in Efrata sei /[1] und fanden sie im Gebiet von Jáar.[2]7Kommt, wir gehen in seine Wohnung, / fallen vor seinem Fußschemel nieder!8Mach dich bitte auf, Jahwe, und geh zu deinem Ruheplatz, / du und die Bundeslade deiner Macht.9Deine Priester sollen sich in Gerechtigkeit kleiden, / und die dir treu sind, sollen sich freuen!10Deinem Diener David zuliebe / weise deinen Gesalbten nicht ab.11Jahwe hat David einen Treueid geschworen / und nimmt diesen Schwur nicht zurück: / „Einen deiner Söhne setze ich auf deinen Thron.12Wenn deine Söhne meinen Bund halten / und meine Gebote, die ich sie lehre, / dann sollen auch ihre Söhne für immer auf deinem Thron sein.“13Denn Jahwe hat den Berg Zion erwählt, / hat ihn zu seinem Wohnsitz bestimmt:14„Hier soll für immer mein Ruheplatz sein, / hier will ich wohnen, hier wollte ich sein!15Ich werde ihn reichlich versorgen, / auch seine Armen mache ich satt.16Deine Priester will ich in Gerechtigkeit kleiden, / und die dir treu sind, sollen sich freuen!17Dort lasse ich Davids Macht wachsen, / dort stelle ich eine Leuchte für meinen Gesalbten auf.18Seine Feinde will ich mit Schande bedecken, / doch auf ihm wird seine Krone erstrahlen.“
Psalm 132
Bible, překlad 21. století
von Biblion1Poutní píseň. Pamatuj, Hospodine, na Davida i na všechno, co podstoupil –2na to, co Hospodinu přísahal, když Mocnému Jákobovu složil slib:3„Jistěže nevejdu do svého domu, na svoje lůžko nelehnu,4svým očím nedovolím usnout, svým víčkům nedám poklesnout,5dokud nenajdu domov Hospodinu, příbytek Jákobovu Mocnému.“6O jeho Truhle jsme v Efratě slyšeli, nalezli jsme ji v kraji Jearim.[1]7K jeho příbytku pojďme již, klaňme se u jeho podnoží!8„Povstaň, Hospodine, ke svému spočinutí, společně s Truhlou síly tvé!9Tví kněží ať jsou spravedlností oděni, tvoji věrní ať jásají!10Pro Davida, služebníka svého, neodmítej svého pomazaného!“[2]11Hospodin Davidovi věrně přísahal, co nechce nikdy odvolat: „Jeden z tvých vlastních potomků dosedne po tobě na tvůj trůn.12Když tvoji synové mou smlouvu zachovají a má svědectví, jimž je vyučím, i jejich synové na věky věků dosednou na tvůj trůn.“[3]13Hospodin si přece Sion zvolil, oblíbil si jej za svůj příbytek:14„Zde je mé spočinutí na věčné věky, zde budu přebývat, jak toužil jsem!15Štědře požehnám jeho zásoby, jeho chudé chlebem nasytím,16jeho kněží obléknu spasením, jeho věrní budou jásat radostí!17Zde nechám vyrůst roh Davidův, o svíci svého pomazaného se postarám.18Jeho nepřátele obléknu v hanbu, na jeho hlavě však zazáří koruna.“[4]