Psalm 119 | Neue evangelistische Übersetzung

Neue evangelistische Übersetzung

Großes Lob auf Gottes Wort I Álef

1 ^[1] Glücklich die, die ohne Tadel sind! / Sie leben in Jahwes Gesetz!^[2] 2 Wie glücklich sind die, die halten, was er verordnet^[3] hat! / Mit ganzem Herzen suchen sie ihn. 3 Sie werden kein Unrecht mehr tun, / denn sie gehen gern auf Gottes Weg.^[4] – 4 Ja, du hast uns Vorschriften^[5] gemacht, / damit wir sie ernsthaft befolgen. 5 Gern würde ich beständig sein / im Hören auf dein Gesetz.^[6] 6 Dann muss ich mich nicht schämen, / wenn mein Blick auf deine Gebote^[7] fällt. – 7 Ich preise dich mit ehrlichem Herzen, / wenn ich die Bestimmungen^[8] lerne, in denen sich deine Gerechtigkeit zeigt. 8 Deine Gesetze will ich befolgen, / lass mich dabei aber nicht allein!

II Bet

9 Wie hält ein junger Mann sein Leben rein? / Indem er tut, was du ihm sagst! – 10 Von ganzem Herzen suche ich dich, / halte mich bei deinem Gebot! 11 Dein Wort^[9] habe ich im Herzen verwahrt, / weil ich nicht gegen dich sündigen will. – 12 Ich will dich loben, Jahwe! / Bring mir deine Ordnungen bei! 13 Gern erzähle ich weiter, / was du entschieden hast. 14 Es macht mir Freude zu tun, was du sagst, / mehr als aller Reichtum Freude macht. 15 Über deine Gebote denke ich nach, / und ich achte auf deinen Weg.^[10] 16 An deinen Ordnungen habe ich Lust, / und deine Worte^[11] vergesse ich nicht.

III Gímel

17 Sei gut zu deinem Diener, / dann lebe ich auf und halte dein Wort. 18 Öffne du mir die Augen, / damit ich erkenne die Wunder in deinem Gesetz. – 19 Ich bin nur ein Gast, ein Fremder im Land: / Verweigere mir deine Gebote nicht! 20 Ich verzehre mich vor Verlangen danach, / ich sehne mich immer nach deinem Gesetz. – 21 Die Überheblichen hast du bedroht. / Ja, verflucht ist, wer abweicht von deinem Gebot. 22 Wälze Verachtung und Hohn von mir ab, / denn ich habe gehalten, was du verordnet hast. 23 Mögen auch die Oberen sitzen / und Rat gegen mich halten – dein Diener sitzt über deinem Gebot. 24 An deinen Weisungen freue ich mich. / Sie geben immer guten Rat.

IV Dálet

25 Ich liege ohne Kraft und klebe am Staub; / belebe mich nach deinem Wort! 26 Ich klagte mein Leid und du hörtest mich an. / Belehre mich durch dein Gesetz! 27 Lass mir deine Vorschriften einsichtig sein; / über deine Wunder sinne ich nach. 28 Vor lauter Kummer muss ich weinen: / Richte mich auf nach deinem Wort! – 29 Vom Weg der Lüge halte mich fern! / Beschenke mich mit deinem Gesetz! 30 Ich habe mich für die Wahrheit entschieden, / habe vor mich gestellt dein göttliches Recht. 31 An deinen Anordnungen halte ich fest. / Jahwe, beschäme mich nicht! 32 Auf dem Weg deiner Gebote werde ich gehen, / denn du machst mein Herz dafür weit.

V He

33 Den Weg deiner Vorschriften zeig mir, Jahwe, / und ich will ihn gehen bis ans Ziel. 34 Gib mir Verstand für dein Gesetz, / ich will es entschieden befolgen! 35 Leite mich auf dem Pfad deiner Gebote! / Denn diesen Weg gehe ich gern. 36 Leg mir deine Vorschriften ans Herz / und nicht den Wunsch nach Gewinn! 37 Wende meine Augen von Eitelkeit ab; / erfrische mich auf deinem Weg! – 38 Halte deinem Diener deine Zusage ein, / die jedem gilt, der Ehrfurcht vor dir hat. 39 Wende ab die Schande, vor der mir so graut! / Doch was du entscheidest, ist gut. – 40 Nach deinen Vorschriften sehne ich mich. / Durch deine Treue belebe mich, Gott.

VI Waw

41 Jahwe, lass deine Gnade über mich kommen, / die Rettung, wie du sie versprachst, 42 damit ich dem Lästerer antworten kann. / Ich nehme dich bei deinem Wort. 43 Nimm mir bitte nie das Wort der Wahrheit weg, / denn auf deine Urteile verlasse ich mich. – 44 Beständig befolge ich dein Gesetz; / und das will ich allezeit tun! 45 So lebe ich in einem weiten Raum, / denn ich habe deine Befehle erforscht. 46 Ich halte sie selbst den Königen vor / und schäme mich deiner Anordnungen nicht. 47 An deinen Geboten erfreue ich mich, / ich liebe sie sehr, 48 und ich hebe die Hände zu ihnen auf. / Ich denke über deine Ordnungen nach.

VII Zájin

49 Denk an das, was du mir versprachst / und was meine Hoffnung war! 50 In all meinem Elend ist das mir der Trost, / dass dein Wort mich wieder belebt. 51 Gehässig griffen die Stolzen mich an, / doch ich wich nicht ab von deinem Gesetz. 52 Denke ich an dein ewiges Recht, / Jahwe, dann bin ich getrost. 53 Bei all den Gottlosen packt mich der Zorn, / frech verlassen sie dein Gesetz. 54 Deine Ordnungen sind mir wie ein Lied, / solange ich Gast in dieser Welt bin. 55 Auch in der Nacht denke ich an dich, Jahwe, / und auf deine Weisung habe ich Acht. 56 Dass ich deinen Regeln gefolgt bin, / ist mein Geschenk und mein Glück.

VIII Het

57 Du selbst, Jahwe, bist mein Gewinn, / ich werde mich richten nach deinem Wort. 58 Von ganzem Herzen bitte ich dich, / sei mir gnädig, wie du es zugesagt hast! 59 Ich habe meine Wege überdacht / und lenke meine Schritte zu deiner Weisung zurück. 60 Ich eile und zögere nicht, / deinen Geboten gehorsam zu sein. 61 Fesselt mich auch der Gottlosen Strick, / dein Gesetz vergesse ich nicht. 62 Selbst mitternachts stehe ich auf / und danke für dein gerechtes Gesetz. – 63 Den Gottesfürchtigen bin ich ein Freund, / denen, die deine Befehle befolgen. – 64 Jahwe, deine Güte erfüllt alle Welt. / Lehre mich, deinen Willen zu tun!

IX Tet

65 Du hast deinem Diener viel Gutes getan, / wie du es mir versprochen hast, Jahwe. 66 Nun lehre mich das Gute zu verstehen, / denn ich glaube deinem Gebot. 67 Ich irrte, bevor ich gedemütigt war, / jetzt aber halte ich mich an dein Wort. 68 Gut bist du und Gutes tust du, / bring mir deine Ordnungen bei! 69 Man hat mich besudelt, mit Lügen behängt, / doch ich halte dein Gebot von ganzem Herzen fest. 70 Das Herz der Stolzen ist stumpf und fett, / doch ich erfreue mich an deinem Gesetz. 71 Es war gut für mich, dass ich gedemütigt wurde, / so lernte ich deine Ordnungen neu. 72 Die Weisung aus deinem Mund gilt mir mehr / als Berge von Silber und Gold.

X Jod

73 Du hast mich mit deinen Händen gemacht; / hilf mir zu verstehen, was du willst! 74 Die Deinen sehen mich und freuen sich, / denn ich verlasse mich auf dein Wort. 75 Ich erkannte: Jahwe, deine Urteile sind gerecht, / zu Recht hast du mich niedergebeugt. 76 Nun gebe deine Gnade mir Trost, / denn du hast deinem Diener zugesagt, 77 dass dein Erbarmen mein Leben erhält, / denn dein Gesetz ist meine Lust. – 78 Bring doch die schamlosen Lügner zu Fall, denn sie haben mir böse Unrecht getan! / Ich aber denke über deine Vorschriften nach. 79 Lass die zu mir halten, die dich aufrichtig ehren, / denn denen ist deine Weisung bekannt. 80 Mein Herz weiche nie von deinem Gebot, / nie komme diese Schande über mich!

XI Kaf

81 Meine Seele verzehrt sich nach deinem Heil, / und meine Hoffnung setze ich auf dein Wort. 82 Sehnsüchtig halte ich Ausschau nach dir: / Wann wirst du mich trösten, ja wann? 83 Denn wie ein alter Schlauch hänge ich im Rauch. / Doch deine Ordnungen vergaß ich nicht. 84 Wie viele Tage hat dein Diener noch? / Wann hältst du über meine Verfolger Gericht? 85 Die Stolzen haben mir Gruben gegraben; / dein Gesetz bedeutet ihnen nichts. 86 Doch was du befiehlst, darauf ist Verlass. / Hilf mir, denn sie jagen mich ohne Grund! 87 Sie hätten mich fast vernichtet im Land, / doch ich verlasse dein Gesetz nicht. 88 Sei mir gnädig und belebe mich, / so kann und werde ich deinen Weisungen folgen.

XII Lámed

89 Für immer, Jahwe, / steht dein Wort im Himmel fest. 90 Deine Treue gilt in jeder Generation. / Du hast die Erde gegründet. Sie steht. 91 Nach deinem Willen besteht sie bis jetzt, / denn das All steht bereit, dir zu dienen. – 92 Wäre nicht dein Gesetz meine Lust, / ich wäre im Elend zerstört. 93 Deine Regeln vergesse ich nie, / denn du gabst mir Leben durch sie. 94 Ich bin dein, Herr, rette mich doch! / Ich habe deine Befehle erforscht. 95 Es lauern mir Verbrecher auf, / doch ich gebe auf deine Weisungen Acht. 96 Ich weiß: Auch das Vollkommene hat eine Grenze. / Doch dein Gebot ist völlig unbeschränkt.

XIII Mem

97 Wie sehr liebe ich dein Gesetz! / Es füllt mein Denken den ganzen Tag. 98 Mehr als meine Feinde macht es mich klug, / denn es ist für immer bei mir. 99 Mehr als alle meine Lehrer begreife ich, / weil ich bedenke, was dein Gebot mir sagt. 100 Mehr als die Alten kann ich verstehen, / denn ich achte stets auf dein Gebot. 101 Von jedem Unrecht hielt ich mich fern, / um das zu tun, was du befohlen hast. 102 Von deiner Verordnung wich ich nicht ab, / denn du, du hattest mich belehrt. 103 Wie köstlich sind deine Worte im Mund, / wie Honig bekommen sie mir. 104 Durch dein Gesetz werde ich klug, / und ich hasse jeden krummen Weg.

XIV Nun

105 Dein Wort ist eine Leuchte vor meinem Fuß / und ein Licht auf meinem Weg. 106 Ich habe geschworen und halte es ein, / ich tue, was du festgelegt hast. – 107 Wie bin ich so niedergeschlagen, Jahwe! / Belebe mich nach deinem Wort! 108 Nimm meinen Dank als Opfergabe an, / und lehre mich deine Bestimmungen, Jahwe! 109 Mein Leben ist ständig in Todesgefahr, / doch dein Gesetz vergesse ich nie. 110 Schlingen legen die Bösen mir aus, / doch ich irre nicht ab von deinem Gebot. – 111 Deine Weisung ist mein Schatz für alle Zeit / und große Freude für mein Herz. 112 Entschieden folge ich deinem Wort. / Das soll mein Lohn für alle Zeit sein.

XV Sámech

113 Geteilte Herzen verabscheue ich, / aber dein Gesetz habe ich lieb. 114 Du bist mein Schutz und mein Schild, / auf dein Versprechen verlasse ich mich. 115 Ihr Unheilstifter, macht euch fort! / Ich halte mich an meines Gottes Gebot. 116 Halte mich nach deinem Wort, damit ich leben kann! / In meiner Hoffnung beschäme mich nicht! 117 Bestätige mich, und ich bin befreit! / Ich schaue immer auf dein Gesetz. 118 Wer abweicht von deinem Gebot, den schickst du fort, / denn sein Denken ist Lug und Betrug. 119 Deine Verächter entfernst du wie Müll, / darum habe ich deine Gebote so lieb. 120 Vor deinem Schrecken erschaudert mein Leib; / vor deinen Urteilen fürchte ich mich.

XVI Ájin

121 Ich handelte nach Recht und lebte gerecht. / Überlass mich nicht meinen Feinden! 122 Bürge du jetzt für mich, dann wird alles gut, / und die Frechen quälen mich nicht mehr. 123 Meine Augen sehnen sich nach deinem Heil, / nach dem Wort deiner Gerechtigkeit. 124 Lass deine Güte deinem Diener sichtbar sein, / und lehre mich erkennen, was dein Wille ist. 125 Ich bin dein Diener, gib mir Verstand, / dass ich begreife, was dein Wort bezeugt! – 126 Es ist Zeit zum Handeln, Jahwe, / denn viele brechen dein Gesetz. 127 Doch ich liebe dein Gebot / mehr als das allerfeinste Gold. 128 Alle deine Regeln sind für mich recht, / und ich hasse jeden krummen Weg.

XVII Pe

129 Wunderwerke bezeugt mir dein Wort, / darum halte ich daran fest. 130 Wenn deine Worte sich auftun, erleuchten sie uns, / dann finden selbst Unerfahrene Einsicht darin. 131 Ich öffne meinen Mund erwartungsvoll, / denn ich verlange nach deinem Gebot. 132 Sei mir gnädig und wende dich mir zu, / wie du es bei denen tust, die dich lieben. 133 Durch dein gutes Wort mach meine Schritte fest, / und gib keinem Unrecht Macht über mich! 134 Von Bedrückung durch Menschen mache mich frei, / dann halte ich deine Vorschriften fest. 135 Blick freundlich auf mich, deinen Diener, / und bring mir deine Ordnungen bei! 136 Tränen überströmen mein Gesicht, / weil man dein Gesetz hier nicht hält.

XVIII Sadé

137 Wahrhaftig bist du, Jahwe, / und deine Urteilssprüche sind gerecht. 138 Auch deine Weisungen sind recht, / zuverlässig und bewährt. 139 Weil ich dich liebe, packt mich der Zorn, / denn meine Feinde vergaßen dein Wort. 140 Dein Spruch ist lauter und wahr, / und dein Diener liebt ihn sehr. 141 Ich bin verachtet und gering, / doch deine Regeln vergesse ich nicht. 142 Dein Recht ist ewiges Recht, / und dein Gesetz ist vollkommen wahr. 143 Ich bin getroffen von Sorge und Angst, / doch deine Gebote sind meine Lust. 144 Deine Weisung steht für ewiges Recht. / Gib mir Verständnis, damit ich leben kann!

XIX Qof

145 Ich flehe dich an, Jahwe, erhöre mich doch! / An deine Ordnungen halte ich mich. 146 Ich habe gerufen, befreie mich! / Deiner Weisung gehorche ich. 147 Schon frühmorgens schreie ich zu dir! / Auf dein Wort habe ich gehofft. 148 Selbst in Stunden der Nacht liege ich wach / und grüble nach über dein Wort. 149 In deiner Gnade hör mein Gebet, / belebe mich, Jahwe, gemäß deinem Recht! – 150 Üble Verfolger sind hinter mir her, / von deinem Gesetz sind sie fern. 151 Du aber bist nahe bei mir, Jahwe, / alle deine Gesetze sind wahr. 152 An deinen Geboten erkenne ich, / dass du sie für immer angeordnet hast.

XX Resch

153 Sieh mein Elend an und befreie mich! / Denn dein Gesetz vergaß ich nie. 154 Sorge du für mein Recht und mache mich frei, / schenk mir das Leben, wie du es versprachst! 155 Deine Hilfe ist den Gottlosen fern, / denn nach deiner Weisung fragen sie nicht. 156 Jahwe, dein Erbarmen ist groß, / mach mir Mut nach deinem Recht. 157 Viele verfolgen und bedrängen mich, / doch ich wich nie von deinen Anordnungen ab. 158 Sah ich Verräter – es ekelte mich an, / denn sie richten sich nicht nach deinem Gesetz. 159 Du siehst, dass ich deine Vorschriften mag. / Belebe mich nach deiner Gnade, Jahwe! 160 Dein ganzes Wort ist verlässlich und wahr, / dein gerechtes Urteil gilt für alle Zeit.

XXI Sin/Schin

161 Die Großen verfolgten mich ohne Grund, / doch nur vor deinen Worten bebt mein Herz. 162 Mit jubelnder Freude erfüllt mich dein Wort, / als hätte ich große Beute gemacht. 163 Ich hasse die Lüge und verabscheue sie, / doch dein Gesetz habe ich lieb. 164 Ich preise dich täglich wohl sieben Mal, / denn deine Gerichte sind gut und gerecht. 165 Wer dein Gesetz liebt, hat Frieden und Glück, / kein Hindernis bringt ihn zu Fall. 166 Ich hoffe auf deine Befreiung, Jahwe! / Nach deinen Geboten richte ich mich. 167 Deinen Worten habe ich gerne gehorcht, / ich schloss sie fest in mein Herz. 168 Du gabst mir Gebot und Weisung dazu, / und ob ich gehorche, weißt du genau.

XXII Taw

169 Lass mein Schreien zu dir dringen, Jahwe! / Gib mir Einsicht nach deinem Wort! 170 Mein Flehen komme vor dein Angesicht! / Rette mich gemäß deinem Spruch! 171 Von meinen Lippen erklinge dein Lob, / weil du mich deinen Willen lehrst. 172 Und meine Zunge besinge dein Wort, / denn deine Gebote sind recht. 173 Um mir zu helfen, reich mir deine Hand, / denn deine Weisung hab ich erwählt! 174 Ich sehne mich nach deiner Hilfe, Jahwe. / Und dein Gesetz ist meine Lust. 175 Ich möchte leben und dich loben! / Deine Ordnung helfe mir dabei! 176 Wie ein verlorenes Schaf verirrte ich mich. / Such deinen Diener, denn deine Gebote vergaß ich nicht!

Bible, překlad 21. století

von Biblion

Alef

1 ^[1] Blaze těm, kdo žijí bezúhonně, těm, kdo se řídí Hospodinovým zákonem! 2 Blaze těm, kdo jeho svědectví se drží, těm, kdo jej celým srdcem hledají, 3 těm, kdo se bezpráví nedopouštějí, neboť po jeho cestách kráčejí! 4 Ty jsi vydal svá pravidla, aby se svědomitě plnila. 5 Kéž jsou mé cesty zpevněny, abych dodržoval tvé zákony! 6 Budu-li dbát všech jeho příkazů, zahanben nikdy nebudu. 7 Chválit tě budu se srdcem upřímným, tvým spravedlivým soudům když se naučím.

Bet

8 Tvé zákony chci dodržet – jen prosím neopouštěj mě! 9 Jak mladík svou stezku udrží v čistotě? Tak, že tvým slovem řídí se! 10 Celým svým srdcem hledám tě, od tvých příkazů zbloudit nenech mě! 11 V srdci si ukládám tvé výroky, abych proti tobě nehřešil. 12 Požehnaný jsi, Hospodine, svým zákonům prosím nauč mě! 13 Stále opakuji svými rty vše, co jsi nařídil. 14 Raduji se z cesty tvých svědectví jako z největšího bohatství. 15 O tvých pravidlech přemítám, abych na tvoje stezky dbal.

Gimel

16 Tvé zákony jsou mi rozkoší – tvé slovo neztrácím z paměti! 17 Dopřej svému služebníku, abych žil, tvé slovo abych naplnil! 18 Mé oči otevři, abych uviděl úžasné věci ve tvém Zákoně. 19 Na zemi jsem jen cizincem, své příkazy mi neskrývej! 20 Mou duši stále stravuje touha po tvých pokynech. 21 Okřikuješ pyšné – jsou proklatí, od tvých přikázání zbloudili! 22 Zbav mě zahanbení a potupy, vždyť držím se tvých svědectví! 23 Vládcové zasedají a pomlouvají mě, tvůj služebník zatím přemýšlí o tvých zákonech.

Dalet

24 Tvá svědectví jsou mi rozkoší – jsou to mí rádci nejbližší! 25 Má duše v prachu krčí se, svým slovem prosím obživ mě! 26 Vylíčil jsem ti cesty své a tys mě vyslyšel; o svých zákonech pouč mě. 27 Dej mi rozumět cestě svých pravidel, o tvých zázracích abych přemýšlel. 28 Má duše smutkem hroutí se, svým slovem prosím zvedni mě! 29 Cestu proradnosti odvrať ode mne a obdař mě svým Zákonem. 30 Zvolil jsem si cestu věrnosti, tvé pokyny mám stále na mysli. 31 Tvých svědectví, Hospodine, držím se, nedej, abych byl zahanben!

He

32 Poběžím cestou tvých příkazů – do srdce dals mi svobodu! 33 Ukaž mi, Hospodine, cestu svých zákonů, abych je střežil jako svou odplatu. 34 Dej mi rozum, abych tvůj Zákon dodržel, ať jsem mu celým srdcem poslušen. 35 Veď mě po stezce přikázaní svých, tu jsem si přece oblíbil. 36 Nakloň mé srdce ke svým svědectvím namísto lakomství. 37 Odvrať mé oči, ať nehledí k marnostem, na své cestě prosím obživ mě! 38 Svému služebníku potvrď sliby své, tak, aby lidé ctili tě. 39 Zbav mě potupy, z níž mám strach – jak dobrá jsou nařízení tvá!

Vav

40 Jak toužím po tvých pravidlech – svou spravedlností obživ mě! 41 Kéž na mě, Hospodine, tvá láska sestoupí a tvoje spása, jak jsi zaslíbil! 42 Ať mám co odpovědět těm, kdo mě urážejí, vždyť ve tvém slově skládám naději. 43 Nikdy mi neber z úst slova věrnosti, spoléhám přece na tvé pokyny. 44 Tvůj Zákon stále plnit chci, navždy a navěky! 45 Svobodně budu žít stále dál, neboť jsem vyhledal tvá pravidla. 46 Hovořit budu o tvých svědectvích, nebudu zahanben ani před králi. 47 Tvá přikázání jsou mi rozkoší – vždyť je miluji!

Zajin

48 K milovaným tvým příkazům ruce vztahuji, zatímco přemýšlím nad tvými zákony. 49 Na slovo svému služebníku vzpomeň si, vždyť jsi mi daroval naději. 50 To je mi útěchou v mém trápení, že mě oživuješ svými výroky. 51 Pyšní mě zasypali svými posměšky, od tvého Zákona se však nevzdálím. 52 V paměti chovám tvé věčné pokyny, těmi se, Hospodine, vždycky utěším. 53 Zuřivost mě jímá nad ničemy, kteří tvůj Zákon odmítli. 54 Tvé zákony jsou mými písněmi, kdekoli putuji. 55 Na tvé jméno vzpomínám po nocích, tvůj Zákon, Hospodine, toužím naplnit.

Chet

56 Tento úkol mi náleží – abych se řídil tvými pravidly! 57 Ty, Hospodine, jsi mým údělem, tvé slovo plnit slíbil jsem. 58 O milost prosím tě celým srdcem svým, smiluj se nade mnou, jak jsi zaslíbil! 59 Když jsem přemýšlel nad svými cestami, kroky jsem obrátil ke tvým svědectvím. 60 Pospíchám, abych se nezpozdil dodržet chci tvé příkazy. 61 I když jsem obklopen léčkami ničemů, nezapomínám na Zákon tvůj. 62 O půlnoci vstávám a chválím tě za spravedlivé soudy tvé. 63 Všem, kdo tě ctí, jsem přítelem, těm, kdo se drží tvých pravidel.

Tet

64 Tvé lásky, Hospodine, je plná zem – pouč mě prosím o svých zákonech! 65 Svému služebníku jsi dobro prokázal, dle slova, jež jsi, Hospodine, dal. 66 Uč mě rozumu a dej mi poznání, vždyť věřím přikázáním tvým! 67 Než jsem byl pokořen, bloudil jsem, tvých výroků teď ale držím se. 68 Dobrý jsi a dobro působíš, nauč mě prosím své zákony. 69 I když mě pyšní špiní svojí lží, celým srdcem se řídím tvými pravidly. 70 Srdce jim otupěla, jsou samý tuk, mou rozkoší je ale Zákon tvůj. 71 Prospělo mi to, že jsem byl pokořen – poučil jsem se o tvých zákonech.

Jod

72 Zákon tvých úst je pro mě vzácnější než tisíce zlatých a stříbrných! 73 Tvé ruce mě učinily a uhnětly, dej mi rozum, ať pochopím tvé příkazy. 74 Tví ctitelé se zaradují, až mě uvidí, tvé slovo je mou nadějí. 75 Tvé soudy jsou spravedlivé, to, Hospodine, vím, ve své věrnosti jsi mě pokořil. 76 Kéž mě tvá láska prosím potěší, jak jsi to svému služebníku zaslíbil. 77 Kéž mě tvůj soucit navštíví, abych žil, tvůj Zákon je mi přece rozkoší! 78 Kéž jsou zahanbeni pyšní, že zrádně křivdí mi, zatímco přemýšlím nad tvými příkazy. 79 Kéž se tví ctitelé ke mně navrátí, aby poznali tvá svědectví.

Kaf

80 Kéž je mé srdce tvým zákonům oddané – tehdy nebudu nikdy zahanben! 81 Umírám touhou po tvém spasení, tvé slovo je mou nadějí. 82 Oči mi slábnou, tvé sliby vyhlížím, ptám se: „Kdy už mě potěšíš?“ 83 I když jsem jako měch dýmem svraštělý, nezapomínám na tvé zákony. 84 Jak dlouho bude žít tvůj služebník? Kdy už mé pronásledovatele odsoudíš? 85 Pyšní mi jámy kopají, ti na tvůj Zákon vůbec nehledí. 86 Věrné jsou všechny tvé příkazy; zrádci mě pronásledují, pomoz mi! 87 Skoro mě vyhladili ze země, nepustil jsem se však tvých pravidel.

Lamed

88 Ve své lásce prosím obživ mě – svědectví tvých úst chci dodržet! 89 Tvé slovo, Hospodine, navěky ukotveno je v nebesích. 90 Po všechna pokolení trvá věrnost tvá, zemi jsi založil, a tak zůstává. 91 Vše je tu dodnes, jak jsi nařídil, vždyť všechny věci slouží ti. 92 Kdyby tvůj Zákon nebyl mou rozkoší, dávno bych zahynul ve svém trápení. 93 Tvá pravidla nikdy neztratím z paměti, vždyť právě jimi jsi mě obživil! 94 Patřím jen tobě, buď spása má, vždyť vyhledávám tvá pravidla. 95 Ničemové na mě číhají, aby mě zabili, zatímco přemýšlím o tvých svědectvích.

Mem

96 Vidím, že vše dokonalé má své hranice – ve tvém přikázání je však svoboda bez konce! 97 Jak velmi tvůj Zákon miluji – celý den o něm přemýšlím! 98 Tvé přikázání stále se mnou je, moudřejším nad mé nepřátele činí mě. 99 Nad všechny své učitele jsem nabyl moudrosti, protože přemýšlím o tvých svědectvích. 100 Rozumnější jsem dokonce nad starce, neboť se držím tvých pravidel. 101 Od každé zlé cesty své kroky zdržuji, abych se řídil slovem tvým. 102 Od tvých pokynů neodvracím se, vždyť ty sám jsi můj učitel. 103 Jak sladce mi chutnají tvé výroky – sladší než med jsou ústům mým!

Nun

104 Z tvých pravidel jsem se rozumu naučil, a proto nenávidím každou cestu lži. 105 Svíce mým krokům je slovo tvé, svítí mi na cestě. 106 Co jsem odpřisáhl, to také splním, tvé spravedlivé soudy dodržím. 107 Přespříliš jsem byl pokořen, svým slovem, Hospodine, obživ mě! 108 Přijmi, Hospodine, vděčné oběti mých rtů a vyuč mě svým pokynům. 109 I když můj život stále visí na vlásku, nezapomínám na Zákon tvůj. 110 I když mi ničemové nastražili past, neopustil jsem tvá pravidla. 111 Tvá svědectví jsou mi věčným dědictvím, naplňují přece mé srdce radostí.

Samek

112 Rozhodl jsem se plnit tvé zákony – v tom je odplata navěky! 113 Nesnáším ty, kdo jsou vrtkaví, tvůj Zákon ale miluji. 114 Ty jsi má skrýše a můj štít, tvé slovo je mou nadějí. 115 Odstupte ode mě, bídáci, příkazy svého Boha plnit chci! 116 Podpírej mě, jak jsi zaslíbil, abych žil, nedej, abych byl zklamán ve své naději! 117 Podpoř mě, abych byl zachráněn, k tvým zákonům abych stále hledět směl. 118 Odmítáš všechny, kdo opouštějí tvé zákony, vždyť jejich bludy jsou pouhé lži! 119 Jak smetí zavrhuješ všechny ničemy na zemi, a proto miluji tvá svědectví.

Ajin

120 Tělo se mi chvěje hrůzou před tebou – v úžasu hledím na tvůj soud! 121 Právem a spravedlností řídím se, nevydej mě těm, kdo vydírají mě! 122 Zaruč se ve prospěch svého služebníka, ať už mě pyšní přestanou vydírat. 123 Oči mi slábnou, tvou spásu vyhlížím a tvou spravedlnost, kterou jsi zaslíbil. 124 Se svým služebníkem nalož laskavě, pouč mě prosím o svých zákonech! 125 Dej mi rozum, vždyť jsem tvůj služebník, abych rozuměl tvým svědectvím. 126 Čas jednat, Hospodine, už je tu – lidé porušují Zákon tvůj! 127 Protože miluji tvé příkazy, jsou mi nad zlato, i to nejčistší.

Pe

128 Všech tvých pravidel cením si, a proto nenávidím každou cestu lži! 129 Tvá svědectví jsou úžasná, to proto je chci zachovat! 130 Tvé slovo s sebou světlo přináší, prostým dodává moudrosti. 131 S ústy otevřenými vzdychám dychtivě, protože toužím po tvých příkazech! 132 Pohlédni na mě, prosím smiluj se dle práva těch, kdo milují jméno tvé. 133 Upevni mé kroky ve svých výrocích, ať mě neovládne žádný hřích! 134 Vysvoboď mě z lidského bezpráví, abych se řídil tvými pravidly. 135 Rozjasni svou tvář nad služebníkem svým, nauč mě prosím svoje zákony.

Cade

136 Z očí mi slzy proudí potokem – lidé se neřídí tvým Zákonem! 137 Spravedlivý jsi, Hospodine, a soudy tvé jsou poctivé. 138 Svědectví, která jsi svěřil nám, spravedlivá jsou a zcela pravdivá. 139 Až se zalykám samým horlením, že moji protivníci na tvé slovo nedbají. 140 Tvé výroky jsou zcela ryzí, já, tvůj služebník, je miluji! 141 I když jsem nepatrný, i když jsem pohrdán, nezapomínám na tvá pravidla. 142 Tvá spravedlnost navždy obstojí, tvůj Zákon je zcela pravdivý. 143 Doléhá na mě úzkost a trápení, tvá přikázání však jsou mi rozkoší.

Kof

144 Navěky spravedlivá jsou tvá svědectví – dej mi porozumění, abych žil! 145 Celým srdcem volám, Hospodine, slyš: Chci zachovávat tvé zákony! 146 Volám k tobě, prosím zachraň mě, abych tvá svědectví mohl dodržet! 147 Před svítáním vstávám s voláním, na tvé slovo čekám s nadějí. 148 Oka nezamhouřím, celé noci bdím, abych přemýšlel o tvých výrocích. 149 Prosím vyslyš mě v lásce své, dle svého práva, Hospodine, obživ mě! 150 Blíží se ti, kdo běží za zvrhlostí, od tvého Zákona se ale vzdalují. 151 Ty, Hospodine, blízký jsi; spolehlivé jsou všechny tvé příkazy.

Reš

152 Odedávna vím o tvých svědectvích, že jsi je potvrdil navěky. 153 Hleď na mé trápení a dej mi záchranu, nezapomínám přece na Zákon tvůj. 154 Veď moji při a buď mi Zastáncem; jak jsi zaslíbil, prosím obživ mě! 155 Ničemové jsou daleko od spásy, neboť se neptají na tvé zákony. 156 Veliké je, Hospodine, slitování tvé, dle svého práva prosím obživ mě! 157 Mnozí mě pronásledují a sužují, nevzdálím se však od tvých svědectví. 158 Pohled na zrádce hnusím si, neboť nedbají na tvé výroky. 159 Jak miluji tvá pravidla, Hospodine, hleď, ve své lásce prosím obživ mě!

Šin

160 Úhrnem tvého slova pravda je, navěky spravedlivé jsou všechny soudy tvé. 161 I když mě bezdůvodně honí vládcové, před tvým slovem v srdci chvěji se. 162 Ze tvých výroků mám tolik radosti, jako bych našel poklad nejdražší. 163 Lež se mi hnusí, nenávidím ji, tvůj Zákon ale miluji! 164 Sedmkrát za den chválím tě za spravedlivé soudy tvé. 165 Kdo milují tvůj Zákon, mají hojný mír, žádné překážky je nesrazí! 166 Čekám, Hospodine, na tvé spasení a plním tvé příkazy. 167 V duši opatruji tvá svědectví – jak velice je miluji!

Tav

168 Tvých pravidel a svědectví držím se, ty přece vidíš všechny cesty mé. 169 Kéž se mé volání k tobě, Hospodine, přiblíží, dle svého slova rozum daruj mi! 170 Kéž má modlitba k tobě dorazí, vysvoboď mě, jak jsi zaslíbil! 171 Kéž chvála přetéká z mých rtů – vždyť ty mě učíš svým zákonům. 172 Kéž jazyk můj zpívá o tvých výrocích, neboť jsou spravedlivé všechny tvé příkazy. 173 Kéž mi pomáhá ruka tvá, vždyť jsem si zvolil tvá pravidla. 174 Toužím, Hospodine, po tvém spasení, tvůj Zákon je mi rozkoší! 175 Kéž mohu žít, abych tě oslavil, kéž jsou mi pomocí tvé pokyny. 176 Jak ovce ztracená jsem zabloudil, hledej mě – jsem tvůj služebník, nezapomínám na tvé příkazy!