1So spricht Jahwe: / „Wahrt das Recht und sorgt für Gerechtigkeit! / Denn nah ist meine Rettung, sie kommt bald, / und meine Gerechtigkeit, sie wird bald offenbar.2Glücklich der Mensch, der sich daran hält, / der meine Gebote befolgt, / der auf den Sabbat achtet und ihn nicht entweiht, / und der sich hütet, irgendetwas Böses zu tun!“3Der Fremde, der sich Jahwe anschloss, sage nicht: / „Jahwe schließt mich sicher aus seinem Volk aus!“ / Und der Eunuch soll nicht denken: / „Ich bin doch nur ein dürrer Baum.“4Denn so spricht Jahwe: / „Wenn ein Eunuch meinen Sabbat beachtet, / wenn er gerne tut, was mir gefällt, und sich an meinen Bund hält,5dann gebe ich ihm Raum in meinem Haus / und einen Namen, der nicht in Vergessenheit gerät, / der besser bewahrt wird als durch Söhne und Töchter.6Und wenn sich Fremde Jahwe angeschlossen haben, / ihm dienen und ihn lieben, / seinen Sabbat halten und ihn nicht entweihen / und festhalten an seinem Bund,7die lasse ich kommen auf meinen heiligen Berg, / die dürfen sich freuen im Haus des Gebets. / Ihre Brand- und Schlachtopfer auf meinem Altar gefallen mir wohl. / Denn mein Tempel soll ein Bethaus für alle Völker sein.“[1] (Jer 7,11; Mt 21,13; Mk 11,17; Lk 19,46)8So spricht Jahwe, der Herr, der Israels zerstreutes Volk gesammelt hat: / „Ich werde noch mehr sammeln zu denen, die schon versammelt sind.“
Gottlosigkeit in Gottes Volk
9„Ihr wilden Tiere aus Wald und Feld, / kommt und fresst mein Volk!10Seine Hirten sind blind, sie sehen nicht die Gefahr. / Sie sind wie stumme Hunde, die nicht bellen. / Sie liegen und japsen und schlafen gern.11Aber gefräßig sind diese Hunde, / sie kennen kein Maß. / Und das wollen Hirten sein! / Vom Aufpassen halten sie nichts, / eigenen Geschäften gehen sie nach. / Jeder sorgt sich nur um seinen Gewinn.12Kommt her', sagt einer, 'ich hole Wein, / und dann besaufen wir uns! / Und morgen geht es wie heute, / da feiern wir noch mehr!'“
1Toto praví Hospodin: Dodržujte právo, jednejte spravedlivě – vždyť má spása už je blízko, má spravedlnost zjeví se!2Blaze člověku, který tak jedná, lidskému synu, který na to dbá: Zachovává sobotu, aby ji neznesvěcoval, zdržuje svou ruku od všeho zla.3Ať tedy neříká žádný cizinec, který se připojil k Hospodinu: „Hospodin mě zcela jistě vyloučí ze svého lidu.“ Ať také neříká žádný kleštěnec: „Jsem podobný suchému stromu.“[1]4Neboť toto praví Hospodin: Kleštěncům, kteří zachovávají mé soboty, kteří se pro mou vůli rozhodli a drží se mé smlouvy,5dám ve svém domě a mezi svými zdmi pomník a jméno nad syny i dcery. Věčné jméno jim udělím, jméno, jež nikdy nezmizí.6Cizince, kteří se k Hospodinu připojí, aby mu sloužili, aby Hospodinovo jméno milovali a byli mu služebníky, všechny, kdo chrání sobotu před znesvěcením a drží se mé smlouvy –7ty všechny přivedu na horu své svatosti a oblažím je ve svém domě modlitby. Jejich zápaly a jejich oběti dojdou zalíbení na mém oltáři a můj dům bude nazýván domem modlitby pro všechny národy.8Tak praví Panovník Hospodin, který shromažďuje rozehnaný Izrael: Shromáždím k němu ještě další, k těm, kdo už byli shromážděni.
Nenažraní psi
9Všechna polní i lesní zvířata, pojďte žrát!10Strážní Izraele jsou samí slepci, nevědí vůbec nic; všichni jsou němí jako psi, co ani štěkat neumí; polehávají se svými sny, svůj spánek milují.11Jsou to tak nenažraní psi, že se neumějí nikdy nasytit. A to jsou pastýři! Nemají porozumění, každý se na svou cestu obrátil, všichni se zajímají jen o svůj zisk.12„Pojďte,“ vykřikují, „víno chci! Pivem se pojďme zpít! Zítřek bude právě takový, jen toho bude ještě víc!“