1Als Zidkija die Herrschaft antrat, war er 21 Jahre alt. Er regierte elf Jahre in Jerusalem. Seine Mutter hieß Hamutal; sie war eine Tochter von Jirmeja und stammte aus Libna.2Und so wie König Jojakim tat Zidkija, was Jahwe verabscheute.3Doch jetzt war das Maß voll. Jahwe war so zornig über die Leute von Juda und Jerusalem, dass er sie aus seinen Augen wegschaffen ließ. – Dann lehnte sich Zidkija gegen den König von Babylon auf.4Es geschah am 10. Januar[1] im neunten Regierungsjahr des Königs Zidkija von Juda, dass König Nebukadnezzar von Babylon mit seinem ganzen Heer begann, Jerusalem zu belagern. Er ließ einen Belagerungswall rings um die Stadt aufschütten.5Die Belagerung dauerte bis ins elfte Regierungsjahr Zidkijas.[2]6Zuletzt hatte der Hunger in der Stadt überhandgenommen. Am 9. Juli[3] war für das einfache Volk nichts mehr zu essen da.7Da wurde eine Bresche in die Stadtmauer geschlagen. In der Nacht darauf flohen die Soldaten durch den Torweg zwischen den beiden Mauern am Königsgarten und durchbrachen den Belagerungsring. Sie versuchten, in Richtung der Araba[4] zu entkommen.8Doch die chaldäischen Truppen nahmen die Verfolgung auf und holten Zidkija in der Araba bei Jericho[5] ein. Da liefen seine Soldaten in alle Richtungen davon.9So nahmen sie den König gefangen und brachten ihn nach Ribla[6] vor den König von Babylon, wo das Urteil über ihn gesprochen wurde.10Der König ließ Zidkija zusehen, wie seine Söhne abgeschlachtet wurden. Auch die Oberen von Juda wurden in Ribla hingerichtet.11Danach wurden Zidkija die Augen ausgestochen, und der König ließ ihn in Ketten nach Babylon bringen, wo er bis zu seinem Tod in Gefangenschaft blieb.12Am 10. August[7] im 19. Regierungsjahr des Königs Nebukadnezzar von Babylon traf Nebusaradan in Jerusalem ein. Er war der Befehlshaber der königlichen Leibwache, einer der engsten Vertrauten des Königs.13Er ließ den Tempel Jahwes, den Königspalast und alle großen Häuser niederbrennen.14Seine Truppen zerstörten auch die ganze Stadtmauer.15Dann ließ Nebusaradan den Rest der Einwohner, die einfachen Leute und alle, die zum König von Babylon übergelaufen waren, und den Rest der Handwerker gefangen nehmen und in die Verbannung führen.16Nur einige Leute vom einfachen Volk ließ der Befehlshaber der Leibwache zurück, um die Äcker und Weinberge zu bestellen.17Die Chaldäer zertrümmerten die beiden Bronzesäulen, die vor dem Haus Jahwes standen, ebenso die Kesselwagen und das bronzene „Meer“[8] und schafften das Metall nach Babylon.18Sie nahmen auch die Töpfe und Schaufeln, die Messer, die Schalen zum Auffangen des Blutes und alle anderen Schalen und Bronzegegenstände mit, die für den Tempeldienst gebraucht worden waren.19Auch die Becken, die Feuerpfannen und Sprengschalen, die Töpfe, die Leuchter, die Schalen und die Opferschalen und überhaupt alles, was aus reinem Gold und Silber war, nahm der Befehlshaber der Leibwache mit.20Für die beiden Säulen, das „Meer“, die zwölf Bronzerinder darunter und die Kesselwagen im Haus Jahwes hatte König Salomo eine ungeheure Menge Bronze verarbeitet.21Jede der Säulen war neun Meter[9] hoch. Ihr Umfang betrug sechs Meter. Sie waren innen hohl und hatten eine Wanddicke von acht Zentimetern.[10]22Auf jeder ruhte ein Kapitell aus Bronze von zweieinhalb Meter Höhe,[11] das ringsum mit einem Gitterwerk und mit Granatäpfeln verziert war, alles aus Bronze.23Es waren 96 frei hängende Granatäpfel an dem Gitterwerk befestigt, insgesamt 100.24Der Befehlshaber der Leibwache ließ den obersten Priester Seraja festnehmen, dazu seinen Stellvertreter Zefanja und die drei für die Torwache verantwortlichen Priester.25In der Stadt fanden sich noch der Hofbeamte, der für die Soldaten zuständig gewesen war, sieben[12] Männer, die zu den Vertrauten des Königs gehört hatten, der Beamte, der für die Musterung des Heeres verantwortlich war, und 60 seiner Männer.26Nebusaradan, der Befehlshaber der Leibwache, brachte sie nach Ribla zum König von Babel.27Dieser ließ sie dort, in der Provinz Hamat, hinrichten. – So wurde das Volk von Juda in die Verbannung geführt.28Hier ist die Zahl der von Nebukadnezzar Weggeführten: In seinem 7. Regierungsjahr 3023 Judäer,29in seinem 18. Regierungsjahr 832 Einwohner von Jerusalem.30Im 23. Regierungsjahr Nebukadnezzars führte Nebusaradan, der Befehlshaber der Leibwache, 745 Judäer fort. Insgesamt waren es 4600 Männer, die in die Gefangenschaft geführt wurden.[13]
Begnadigung von König Jojachin
31In dem Jahr, als Ewil-Merodach König von Babylonien wurde, begnadigte er König Jojachin von Juda und holte ihn aus dem Gefängnis. Das geschah im 37. Jahr seiner Gefangenschaft, am 25. März.[14]32Er behandelte ihn freundlich und gab ihm eine Ehrenstellung unter den Königen, die nach Babylon gebracht worden waren.33Jojachin durfte seine Gefängniskleidung ablegen und zeitlebens an der Tafel des Königs speisen.34Der König sorgte auch sonst für seinen Unterhalt. Bis zu seinem Lebensende bekam er täglich, was er brauchte.[15]
1Cidkiáš se stal králem v jednadvaceti letech a kraloval v Jeruzalémě 11 let. Jeho matka se jmenovala Chamutal, dcera Jeremiáše z Libny.2Páchal, co je v Hospodinových očích zlé, přesně jako to dělal Joakim.3Hospodin se proto na Jeruzalém a Judu tak rozhněval, že je nakonec vyhnal ze své blízkosti.[1] Cidkiáš se vzbouřil proti babylonskému králi.4Desátého dne desátého měsíce v devátém roce[2] Cidkiášovy vlády proto k Jeruzalému přitáhl babylonský král Nabukadnezar s celým svým vojskem. Utábořili se před městem a začali kolem něj stavět obléhací val.5Město zůstalo obleženo až do jedenáctého roku vlády krále Cidkiáše.6Devátého dne čtvrtého měsíce[3] ve městě vládl takový hlad, že lidé neměli co jíst.7Tehdy byla městská hradba prolomena a všichni vojáci v noci utekli. Dostali se z města brankou mezi zdmi u královské zahrady, ačkoli Babyloňané drželi město v obležení. Prchali k pláni Arava,8ale babylonské vojsko krále pronásledovalo. Když pak Cidkiáše na jerišské pláni dostihli, všichni jeho vojáci se mu rozutekli.9Král byl zajat a odveden k babylonskému králi do Ribly v chamátské zemi. Tam byl nad ním vynesen rozsudek:10Babylonský král v Rible před Cidkiášovýma očima popravil jeho syny; popravil také všechny judské velmože.11Cidkiášovi pak babylonský král vyloupl oči, spoutal ho bronzovými řetězy a odvlekl ho do Babylonu, kde ho pak věznil až do dne jeho smrti.12Desátého dne pátého měsíce v devatenáctém roce[4] vlády babylonského krále Nabukadnezara přitáhl do Jeruzaléma osobní zmocněnec babylonského krále, velitel gardistů Nebuzardan.13Vypálil Hospodinův chrám i královský palác; vypálil v Jeruzalémě všechny paláce i všechny velké domy.14Všichni babylonští vojáci, kteří přišli s velitelem gardistů, pak rozbořili hradby okolo celého Jeruzaléma.15Velitel gardistů Nebuzaradan odvlekl část chudiny, zbytek těch, kdo zůstali ve městě, i ty, kdo přeběhli k babylonskému králi, a také zbytek řemeslníků.16Zbytek chudiny tam velitel gardistů Nebuzardan zanechal, aby obdělávali vinice a pole.17Bronzové sloupy Hospodinova chrámu, stojany i bronzové Moře, které bylo v Hospodinově chrámu, rozbili Babyloňané na kusy a všechen bronz z nich odvezli do Babylonu.18Vzali s sebou i hrnce, lopaty, kratiknoty, obětní mísy, pohárky a všechno bronzové bohoslužebné náčiní.19Velitel gardistů pobral misky, pánvice, mísy, kotle, svícny, pohárky i číše na úlitby – vše, co bylo z ryzího zlata a stříbra.20Dva sloupy, jedno Moře, pod ním dvanáct bronzových býků a stojany, které pro Hospodinův chrám zhotovil král Šalomoun – bronz ze všech těch věcí se ani nedal zvážit.21Každý sloup byl vysoký 18 loktů[5] a po obvodu měřil 12 loktů;[6] byl dutý a stěny měl na 4 prsty[7] silné;22na sloupu byla bronzová hlavice vysoká 5 loktů[8] s mřížováním a granátovými jablky kolem dokola, to vše z bronzu. Právě takový byl i druhý sloup, včetně granátových jablek.23Těch bylo po stranách devadesát šest a po celém obvodu bylo na mřížoví vždy sto granátových jablek.24Velitel gardistů zajal také velekněze Serajáše, jeho zástupce kněze Cefaniáše a tři strážce prahu.25Ve městě zajal komořího, který velel vojákům, a sedm členů královské rady. Dále ve městě našli písaře, který velel při odvodech mužstva, a šedesát prostých lidí, kteří se nacházeli ve městě.26Velitel gardistů Nebuzardan je zajal a odvedl do Ribly k babylonskému králi.27Ten je tam v Rible v chamátské zemi nechal popravit. Takto byl Juda vyhnán ze své vlasti.28Toto je množství lidu, které Nabukadnezar odvlekl do vyhnanství: V sedmém roce své vlády[9] 3023 Židů.29V osmnáctém roce své vlády[10] 832 obyvatel Jeruzaléma.30Ve třiadvacátém roce Nabukadnezarovy vlády[11] pak velitel gardistů Nebuzardan odvlekl 745 Židů. Celkem to bylo 4600 osob.31V sedmatřicátém roce vyhnanství judského krále Joakina nastoupil na babylonský trůn král Avel-marduk. Ten ještě téhož roku, pětadvacátého dne dvanáctého měsíce,[12] omilostnil judského krále Joakina a propustil ho z vězení.32Jednal s ním laskavě a udělil mu čestné křeslo, vyšší, než měli ostatní králové, kteří byli u něj v Babylonu.33Směl odložit vězeňský oděv a po všechny dny svého života směl vždy jíst u králova stolu.34Vše, co potřeboval, dostával od babylonského krále pravidelně den co den po všechny dny svého života, dokud nezemřel.[13]