1Jahwe ließ mich zwei Feigenkörbe sehen, die vor seinem Tempel standen. Das geschah, nachdem König Nebukadnezzar von Babylon den König Jechonja Ben-Jojakim von Juda samt den hohen Beamten Judas, den Bau- und den Metallhandwerkern als Gefangene von Jerusalem nach Babylonien verschleppt hatte.[1]2Die Feigen in dem einen Korb waren sehr gut, wie Frühfeigen. Die in dem anderen Korb waren so schlecht, dass man sie nicht mehr essen konnte.3Jahwe fragte mich: „Was siehst du, Jeremia?“ Ich antwortete: „Feigen. Die guten sind sehr gut und die schlechten so schlecht, dass man sie nicht mehr essen kann.“4Da kam das Wort Jahwes zu mir:5„So spricht Jahwe, der Gott Israels: 'Die aus Juda Verbannten, die ich von hier ins Land der Chaldäer vertrieben habe, sehe ich wie diese guten Feigen an.6Ich werde mich ihnen wieder zuwenden und bringe sie in dieses Land zurück, wo ich sie dann aufbaue und nicht abbreche, sie einpflanze und nicht ausreiße.7Ich gebe ihnen das Verständnis, mich zu erkennen, zu begreifen, dass ich Jahwe bin. Dann werden sie mein Volk sein und ich ihr Gott, denn sie werden mit ganzem Herzen zu mir umkehren.8Aber König Zidkija von Juda und seine hohen Beamten und den Rest der Jerusalemer – ob sie nun im Land geblieben sind oder sich in Ägypten niedergelassen[2] haben – sehe ich als die schlechten Feigen an, die ungenießbar geworden sind.9Ich mache sie zum abschreckenden Beispiel des Bösen für alle Königreiche der Erde, wohin ich sie auch vertreibe. Dort werden sie mit Hohn und Spott überschüttet werden und ein Sprichwort sein.10Ich lasse das Schwert, den Hunger und die Pest über sie kommen, bis sie aus dem Land verschwunden sind, das ich ihnen und ihren Vorfahren gegeben habe.'“
1Hospodin mi dal vidění: Hle – před Hospodinovým chrámem stály dva koše fíků. (Bylo to poté, co babylonský král Nabukadnezar odvlekl judského krále Jekoniáše,[1] syna Joakimova, spolu s judskými velmoži, tesaři a kováři z Jeruzaléma a přivedl je do Babylonu.)[2]2V jednom koši byly velmi krásné fíky, jaké uzrávají mezi prvními. V druhém koši byly velmi špatné fíky, tak špatné, že nešly jíst.3„Co vidíš, Jeremiáši?“ zeptal se mě Hospodin. „Fíky,“ odpověděl jsem. „Ty dobré jsou velmi dobré, ale ty špatné jsou tak špatné, že nejdou jíst.“4Tehdy jsem dostal slovo Hospodinovo:5„Tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Judští vyhnanci, které jsem odsud poslal do Babylonie,[3] jsou jako tyto dobré fíky – považuji je za dobré.6Spočinu na nich svým dobrotivým pohledem a přivedu je zpět do této země. Znovu je vybuduji a nezbořím, zasadím je a nevykořením.7Dám jim takové srdce, aby mě znali, aby věděli, že já jsem Hospodin. Budou mým lidem a já budu jejich Bohem, protože se celým srdcem vrátí ke mně.8Ale judského krále Cidkiáše, jeho velmože a ty, kdo zbyli v Jeruzalémě a zůstali v této zemi anebo se usadili v Egyptě, ty všechny pokládám za špatné fíky, praví Hospodin – tak špatné, že nejdou jíst.9Učiním je odstrašujícím příkladem neštěstí pro všechna království země; budou potupným pořekadlem a posměšnou nadávkou všude, kam je zaženu.10Pošlu na ně meč, hlad a mor, dokud nebudou do posledního vyhlazeni ze země, kterou jsem dal jim a jejich otcům.“