1Ein kunstvoll gestaltetes Lied[1]. Ein Gebet von David, als er sich in der Höhle[2] aufhielt. (1Sam 22,1; 1Sam 24,1; Ps 32,1)2Mit lauter Stimme schreie ich zum HERRN, ja, laut flehe ich zum HERRN.3Ich schütte mein Herz vor ihm aus und klage ihm meine ganze Not.4Auch wenn ich allen Mut verliere[3], wachst du doch schützend über meinem Weg. Dort, wo ich gehen muss, hat man mir Fallen gestellt.5Wohin ich auch schaue[4] – da ist niemand, der sich um mich kümmert. Jede Zuflucht habe ich verloren, keiner fragt nach mir[5].6Ich schreie zu dir, HERR, und sage: Du allein bist meine Zuflucht, du bist alles, was ich zum Leben brauche[6]!7Höre doch auf mein Flehen, denn ich bin sehr schwach geworden. Rette mich vor denen, die mich verfolgen, denn sie sind zu stark für mich!8Führe mich heraus aus diesem Gefängnis[7], damit ich deinen Namen preise. Die nach deinem Willen leben[8], werden sich freudig um mich scharen, wenn du mir Gutes erwiesen hast.[9]
Psalm 142
Bible, překlad 21. století
von Biblion1Poučný žalm Davidův. Jeho modlitba, když byl v jeskyni.[1]2K Hospodinu volám s úpěním, k Hospodinu volám, žadoním!3Vylévám před ním svoje starosti, své trápení mu svěřuji.4Na duchu klesám slabostí, ty ale o mé stezce víš! Na cestě, kterou se ubírám, na mě nastražili past.5Pohleď k mé pravici, všimni si: nezná se ke mně ani jediný! Kdybych chtěl utéci, nemám kam, nikdo se o mě nestará!6K tobě zní moje volání: Ty, Hospodine, jsi má skrýš, můj úděl na zemi mezi živými!7Vyslechni prosím moje volání – jsem už úplně zoufalý! Zachraň mě před těmi, kdo mě stíhají, jsou příliš silní – na ně nestačím!8Vyveď mou duši z vězení, abych tvé jméno mohl oslavit! Tehdy mě spravedliví obklopí, až mi své dobrodiní projevíš.