1Halleluja! Wohl dem Menschen, der den HERRN fürchtet, an seinen Geboten herzliche Freude hat!2Seine Nachkommen werden im Lande[1] gewaltig sein, als ein Geschlecht von Frommen wird man sie segnen.3Wohlstand und Fülle herrscht in seinem Hause, und seine Gerechtigkeit besteht für immer.4Den Frommen geht er auf wie ein Licht in der Finsternis, als gnädig, barmherzig und gerecht.5Glücklich der Mann, der Barmherzigkeit übt und darleiht! Er wird sein Recht behaupten vor Gericht;6denn nimmermehr wird er wanken: in ew’gem Gedächtnis bleibt der Gerechte.7Vor bösem Leumund[2] braucht er sich nicht zu fürchten; sein Herz ist fest, voll Vertraun auf den HERRN.8Getrost ist sein Herz, er fürchtet sich nicht, bis er sieht seine Lust an seinen Bedrängern.9Reichlich teilt er aus und spendet den Armen; seine Gerechtigkeit besteht fest für immer, sein Horn ragt hoch empor in Ehren. (2Kor 9,9)10Der Gottlose sieht es und ärgert sich; er knirscht mit den Zähnen und vergeht; der Gottlosen Wünsche bleiben unerfüllt.
1 Haleluja. (Álef) Blaze muži, jenž se bojí Hospodina, (Bét) jenž velikou zálibu má v jeho přikázáních! (Gimel) 2 Jeho potomci se stanou bohatýry v zemi, (Dálet) pokolení přímých bude požehnáno. (Hé) 3Jmění, bohatství má ve svém domě, (Vav) jeho spravedlnost trvá navždy. (Zajin) 4 Ve tmách vzchází přímým světlo; (Chet) Bůh je milostivý, plný slitování, spravedlivý. (Tet) 5 Dobře bývá muži, jenž se smiluje a půjčí (Jod) a své věci spravuje dle práva: (Kaf) 6 nezhroutí se nikdy, (Lámed) spravedlivý zůstane v paměti věčně. (Mém) 7 Nemusí se bát zlé zprávy, (Nún) jeho srdce pevně doufá v Hospodina. (Sámek) 8 Jeho srdce má oporu v Bohu, nebojí se, (Ajin) jednou spatří pád svých protivníků. (Pé) 9 Rozděluje, dává ubožákům, (Çáde) jeho spravedlnost trvá navždy, (Kóf) jeho roh se zvedne v slávě. (Réš) 10 Svévolník na to zlostně hledí, (Šín) skřípe zuby a odvahu ztrácí; (Táv) choutky svévolníků přijdou vniveč.