Psalm 132

Menge Bibel

1 Ein Wallfahrtslied (oder Stufenlied? vgl. Ps 120). Gedenke, HERR, dem David alle seine Mühsal,2 ihm, der dem HERRN einst zuschwor und gelobte Jakobs mächtigem Gott: (2Sam 7,2; 1Chr 17,2)3 »Wahrlich, ich will mein Wohnzelt nicht betreten, nicht mein Ruhelager besteigen;4 ich will meinen Augen den Schlaf nicht gönnen, nicht Schlummer meinen Augenlidern,5 bis eine Stätte dem HERRN ich gefunden, eine Wohnung für Jakobs mächtigen Gott!«6 Ja, wir haben von ihr gehört in Ephrath, sie gefunden im Gefilde von Jaar:7 »Laßt uns in seine Wohnung treten, uns niederwerfen vor dem Schemel seiner Füße!8 Brich auf, o HERR, zu deiner Ruhstatt, du und die Lade (das Sinnbild) deiner Macht! (2.Chr 6,41)9 Laß deine Priester sich kleiden in Gerechtigkeit[1], und deine Frommen mögen jubeln!10 Um deines Knechtes David willen weise das Antlitz[2] deines Gesalbten nicht ab!«11 Geschworen hat der HERR dem David einen Eid, einen wahren Eid, von dem er nicht abgeht: »Von deinen leiblichen Sprossen will einen ich setzen auf deinen Thron.12 Wenn deine Söhne meinen Bund beachten und meine Zeugnisse[3], die ich sie lehren werde, so sollen auch ihre Söhne für und für sitzen auf deinem Thron.«13 Denn der HERR hat Zion erwählt, hat es zu seiner Wohnung begehrt:14 »Dies ist meine Ruhstatt für immer, hier will ich wohnen, weil ich’s so begehrt.15 Zions Nahrung will ich reichlich segnen, seine Armen sättigen mit Brot;16 seine Priester werde in Heil ich kleiden, seine Frommen sollen laut frohlocken.17 Dort will ich Davids Macht erblühen lassen; eine Leuchte hab’ ich meinem Gesalbten bereitet.18 Seine Feinde will ich kleiden in Schmach, doch ihm soll auf dem Haupt die Krone glänzen.«

Psalm 132

Bible, překlad 21. století

von Biblion
1 Poutní píseň. Pamatuj, Hospodine, na Davida i na všechno, co podstoupil –2 na to, co Hospodinu přísahal, když Mocnému Jákobovu složil slib:3 „Jistěže nevejdu do svého domu, na svoje lůžko nelehnu,4 svým očím nedovolím usnout, svým víčkům nedám poklesnout,5 dokud nenajdu domov Hospodinu, příbytek Jákobovu Mocnému.“6 O jeho Truhle jsme v Efratě slyšeli, nalezli jsme ji v kraji Jearim.[1]7 K jeho příbytku pojďme již, klaňme se u jeho podnoží!8 „Povstaň, Hospodine, ke svému spočinutí, společně s Truhlou síly tvé!9 Tví kněží ať jsou spravedlností oděni, tvoji věrní ať jásají!10 Pro Davida, služebníka svého, neodmítej svého pomazaného!“[2]11 Hospodin Davidovi věrně přísahal, co nechce nikdy odvolat: „Jeden z tvých vlastních potomků dosedne po tobě na tvůj trůn.12 Když tvoji synové mou smlouvu zachovají a má svědectví, jimž je vyučím, i jejich synové na věky věků dosednou na tvůj trůn.“[3]13 Hospodin si přece Sion zvolil, oblíbil si jej za svůj příbytek:14 „Zde je mé spočinutí na věčné věky, zde budu přebývat, jak toužil jsem!15 Štědře požehnám jeho zásoby, jeho chudé chlebem nasytím,16 jeho kněží obléknu spasením, jeho věrní budou jásat radostí!17 Zde nechám vyrůst roh Davidův, o svíci svého pomazaného se postarám.18 Jeho nepřátele obléknu v hanbu, na jeho hlavě však zazáří koruna.“[4]