Sprüche 29 | Hoffnung für alle

Hoffnung für alle

Ein Volk braucht weise Menschen

1 Wer oft ermahnt wird und trotzdem eigensinnig bleibt, der findet plötzlich ein schreckliches Ende – ohne jede Hoffnung auf Rettung! 2 Wenn es viele Menschen gibt, die Gott gehorchen, dann freut sich ein Volk. Wenn aber ein gottloser Herrscher regiert, dann kann es nur noch stöhnen. 3 Wenn du Weisheit liebst, machst du deinen Eltern Freude. Wenn du dich mit Huren einlässt, verschleuderst du dein Vermögen! 4 Wenn ein König das Recht beachtet, lebt sein Volk in Sicherheit und Frieden; doch wenn er immer neue Steuern aus ihnen herauspresst, richtet er das Land zugrunde. 5 Wer andere mit schmeichelnden Worten umgarnt, breitet ein Fangnetz vor ihren Füßen aus. 6 Der Böse verstrickt sich immer tiefer in seine Schuld; wer aber Gott gehorcht, singt vor Freude und Glück! 7 Wer Gott liebt, der achtet die Rechte der Armen; doch der Gottlose will nichts davon wissen. 8 Spötter bringen die ganze Stadt in Aufruhr, weise Menschen jedoch machen dem Ärger ein Ende. 9 Wenn ein verständiger Mensch mit einem Dummkopf vor Gericht geht, dann lacht dieser nur, oder er fängt an zu toben – aber sagen lässt er sich nichts! 10 Blutdurstige Menschen hassen alle Unschuldigen; ehrliche Menschen aber setzen alles ein, um das Leben der Unschuldigen zu retten. 11 Nur ein Dummkopf lässt seinem Zorn freien Lauf, ein Verständiger hält seinen Unmut zurück. 12 Wenn ein Herrscher auf die Worte von Lügnern hört, sind auch seine Untergebenen bald alle Betrüger! 13 Der Arme und sein Ausbeuter haben eins gemeinsam: Es ist der HERR, der beiden das Augenlicht gab! 14 Wenn ein König die Armen gerecht behandelt, dann steht seine Regierung fest und sicher. 15 Strenge Erziehung bringt ein Kind zur Vernunft. Ein Kind, das sich selbst überlassen wird, macht seinen Eltern Schande. 16 Je mehr gottlose Menschen, desto mehr Verbrechen. Wer aber Gott vertraut, wird den Untergang dieser Leute erleben. 17 Erziehe dein Kind mit Strenge! Dann wird es dir viel Freude machen. 18 Ohne Gottes Weisung verwildert ein Volk; doch es blüht auf, wenn es Gottes Gesetz befolgt! 19 Einen Sklaven kannst du nicht mit Worten allein ermahnen. Er versteht sie zwar, aber er wird sie nicht beachten. 20 Kennst du jemanden, der redet, ohne vorher überlegt zu haben? Ich sage dir: Für einen Dummkopf gibt es mehr Hoffnung als für ihn! 21 Wenn du einen Sklaven von Anfang an verwöhnst, wird er sich schließlich über dich erheben!^[1] 22 Wer schnell aufbraust, ruft Streit hervor; und ein Jähzorniger lädt viel Schuld auf sich! 23 Wer hochmütig ist, wird schließlich erniedrigt werden; der Bescheidene dagegen wird geehrt. 24 Wer mit einem Dieb die Beute teilt, der muss lebensmüde sein! Er hört den Fluch des Gerichts, aber anzeigen kann er den Räuber nicht.^[2] (3Mo 5,1) 25 Wer das Urteil der Menschen fürchtet, gerät in ihre Abhängigkeit; wer dem HERRN vertraut, ist gelassen und sicher. 26 Viele suchen die Gunst eines Herrschers, doch der HERR allein verschafft jedem Recht! 27 Wer Gott liebt, verabscheut den Übeltäter. Wer Gott missachtet, verabscheut den Aufrichtigen.

Bible Kralická

1 Člověk, kterýž často kárán bývaje, zatvrzuje šíji, rychle potřín bude, tak že neprospěje žádné lékařství. 2 Když se množí spravedliví, veselí se lid; ale když panuje bezbožník, vzdychá lid. 3 Muž, kterýž miluje moudrost, obveseluje otce svého; ale kdož se přitovaryšuje k nevěstkám, mrhá statek. 4 Král soudem upevňuje zemi, muž pak, kterýž béře dary, boří ji. 5 Člověk, kterýž pochlebuje příteli svému, rozprostírá sít před nohama jeho. 6 Výstupek bezbožného jest jemu osídlem, spravedlivý pak prozpěvuje a veselí se. 7 Spravedlivý vyrozumívá při nuzných, ale bezbožník nemá s to rozumnosti ani umění. 8 Muži posměvači zavozují město, ale moudří odvracují hněv. 9 Muž moudrý, kterýž se nesnadní s mužem bláznivým, buď že se pohne, buď že se směje, nemá pokoje. 10 Vražedlníci v nenávisti mají upřímého, ale upřímí pečují o duši jeho. 11 Všecken duch svůj vypouští blázen, ale moudrý na potom zdržuje jej. 12 Pána toho, kterýž rád poslouchá slov lživých, všickni služebníci jsou bezbožní. 13 Chudý a dráč potkávají se, obou dvou však oči osvěcuje Hospodin. 14 Krále toho, kterýž soudí právě nuzné, trůn na věky bývá utvrzen. 15 Metla a kárání dává moudrost, ale dítě sobě volné k hanbě přivodí matku svou. 16 Když se rozmnožují bezbožní, rozmnožuje se převrácenost, a však spravedliví spatřují pád jejich. 17 Tresci syna svého, a přineseť odpočinutí, a způsobí rozkoš duši tvé. 18 Když nebývá vidění, rozptýlen bývá lid; kdož pak ostříhá zákona, blahoslavený jest. 19 Slovy nebývá napraven služebník; nebo rozuměje, však neodpoví. 20 Spatřil-li bys člověka, an jest kvapný v věcech svých, lepší jest naděje o bláznu, než o takovém. 21 Kdo rozkošně chová z dětinství služebníka svého, naposledy bude syn. 22 Člověk hněvivý vzbuzuje svár, a prchlivý mnoho hřeší. 23 Pýcha člověka snižuje jej, ale chudý duchem dosahuje slávy. 24 Kdo má spolek s zlodějem, v nenávisti má duši svou; zlořečení slyší, však neoznámí. 25 Strašlivý člověk klade sobě osídlo, ale kdo doufá v Hospodina, bývá povýšen. 26 Mnozí hledají tváři pánů, ješto od Hospodina jest soud jednoho každého. 27 Ohavností spravedlivým jest muž nepravý, ohavností pak bezbožnému, kdož upřímě kráčí.