Psalm 44 | Hoffnung für alle

Hoffnung für alle

Herr, hast du uns vergessen?

1 Von den Nachkommen Korachs, zum Nachdenken. 2 Gott, mit unseren eigenen Ohren haben wir’s gehört; unsere Väter haben uns davon erzählt, was für große Taten du zu ihrer Zeit vollbracht hast – doch das liegt schon lange zurück! 3 Du selbst hast fremde Völker aus dem Land vertrieben und es zur Heimat unserer Vorfahren gemacht. Die Völker, die dort wohnten, hast du zerschlagen, damit unser Volk aufblühen und sich entfalten konnte. 4 Unsere Vorväter haben das Land in Besitz genommen. Aber nicht ihre Schwerter, nicht ihre eigene Kraft verhalf ihnen zum Sieg. Nein, du hast machtvoll eingegriffen und für sie gekämpft. Du hast sie durch deine Gegenwart gestärkt, denn du hattest sie lieb. 5 Du bist mein Gott und mein König. Auf deinen Befehl erringt Israel den Sieg.^[1] 6 Mit deiner Hilfe unterwerfen wir die Feinde; in deinem Namen bezwingen wir die Gegner. 7 Ich verlasse mich nicht auf meinen Bogen, mein Schwert garantiert mir nicht den Sieg. 8 Du allein befreist uns aus der Gewalt unserer Feinde; du lässt alle scheitern, die uns mit ihrem Hass verfolgen. 9 Wir sind stolz auf unseren Gott. Darum hören wir nicht auf, dir zu danken, Herr. 10 Und dennoch hast du uns jetzt verstoßen: Mit einer Niederlage hast du Schande über uns gebracht. Als unsere Truppen zum Kampf ausrückten, zogst du nicht mit. 11 Du sorgtest dafür, dass unsere Feinde uns in die Flucht schlugen – ohne jeden Widerstand plünderten sie uns in ihrem Hass aus. 12 Du selbst hast uns ans Messer geliefert; sie haben uns abgeschlachtet wie Schafe. Wer mit dem Leben davonkam, wurde unter fremde Völker zerstreut. 13 Du hast dein Volk zu einem Spottpreis verkauft, und was hast du nun davon? Nichts! 14 Du lässt unsere Nachbarvölker uns verhöhnen, nur noch Verachtung haben sie für uns übrig. 15 Unter den fremden Völkern ist unsere Niederlage schon sprichwörtlich, sie schütteln den Kopf über uns. 16 Täglich habe ich meine Schande vor Augen. Die Schamröte steigt mir ins Gesicht, 17 wenn ich höre, wie uns die Feinde demütigen, ja, wie diese Rachgierigen über uns lästern. 18 Das Unglück ist über uns gekommen, obwohl wir dich nicht vergessen haben, nie haben wir deinen Bund mit uns gebrochen! 19 Niemals sind wir dir untreu geworden, auch deine Gebote haben wir befolgt. 20 Und doch hast du uns zerschlagen, wie Schakale hausen wir in Ruinen, in tiefer Dunkelheit hältst du uns gefangen. 21 Hätten wir dich, unseren Gott, vergessen und fremde Götter angebetet, 22 dann hättest du es ja sofort bemerkt. Denn du kennst unsere geheimsten Gedanken! 23 Aber unser Unglück hat einen anderen Grund: Weil wir zu dir gehören, werden wir überall verfolgt und getötet – wie Schafe, die zum Schlachten bestimmt sind! 24 Wach auf, Herr! Warum schläfst du? Wach auf und verstoße uns nicht für immer! 25 Warum verbirgst du dich vor uns? Hast du unsere Not und unser Elend vergessen? 26 Die Schande drückt uns zu Boden, besiegt liegen wir im Staub. 27 Greif ein und komm uns zu Hilfe! Erlöse uns, weil du uns doch liebst!

Bible Kralická

1 Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující. 2 Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních. 3 Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil. 4 Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval. 5 Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova. 6 V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám. 7 Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj. 8 Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval. 9 A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. Sélah. 10 Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi. 11 Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše. 12 Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás. 13 Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich. 14 Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás. 15 Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo. 16 Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne, 17 A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se. 18 Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé. 19 Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé, 20 Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti. 21 Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu, 22 Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce. 23 Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané. 24 Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky. 25 I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše? 26 Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš. [ (Psalms 44:27) Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství. ]