Psalm 18 | Hoffnung für alle

Hoffnung für alle

Was für ein Gott!

1 Von David, dem Diener des HERRN. Er sang das folgende Danklied, nachdem der HERR ihn aus der Gewalt aller Feinde und auch aus der Hand von Saul befreit hatte. (2Sam 22,1) 2 Ich liebe dich, HERR! Du bist meine Kraft! 3 Der HERR ist mein Fels, meine Festung und mein Erretter, mein Gott, meine Zuflucht, mein sicherer Ort. Er ist mein Schild, mein starker Helfer, meine Burg auf unbezwingbarer Höhe. 4 Gepriesen seist du, HERR! Wenn ich zu dir um Hilfe rufe, dann werde ich vor meinen Feinden gerettet. 5 Ich war schon gefangen in den Fesseln des Todes, er drohte mich zu verschlingen wie eine mächtige Woge. 6 Hilflos musste ich zusehen, wie die tödliche Falle zuschnappte. 7 In äußerster Bedrängnis schrie ich zum HERRN. Ja, zu meinem Gott rief ich um Hilfe. Da hörte er mich in seinem Tempel, mein Schreien drang durch bis an sein Ohr. 8 Plötzlich erbebte die Erde, selbst die Berge gerieten ins Wanken, denn glühender Zorn hatte Gott gepackt. 9 Schwarzer Rauch quoll aus seiner Nase, aus seinem Mund loderten Flammen, und glühende Kohlen wurden herausgeschleudert. 10 Er riss den Himmel auf und kam auf dunklen Wolken zur Erde herunter. 11 Auf einem Kerub flog er daher und schwebte herab, vom Sturm getragen. 12 Er hüllte sich in Finsternis, verbarg sich in dichten, dunklen Regenwolken. 13 Dann wurden sie von seinem Lichtglanz überstrahlt, Hagel und glühende Kohlen prasselten nieder. 14 Der HERR ließ einen Donnerschlag auf den anderen folgen, am Himmel dröhnte die Stimme des höchsten Gottes.^[1] 15 Er schoss seine Pfeile ab, und die Feinde stoben auseinander. Grelle Blitze zuckten und verwirrten das feindliche Heer. 16 Sogar den Meeresboden konnte man sehen; offen lagen die Fundamente der Erde da, als du, HERR, meine Feinde bedrohtest und vor Entrüstung schnaubtest. 17 Gott streckte mir seine Hand von oben entgegen und riss mich aus den tosenden Fluten. 18 Er befreite mich von der Übermacht meiner Feinde, von allen, die mich hassten und so viel stärker waren als ich. 19 Sie hatten mich überfallen, als ich schon im Unglück steckte. Aber der HERR gab mir sicheren Halt 20 und führte mich aus der Not hinaus in die Freiheit. Er rettete mich. So viel bedeute ich ihm! 21 Der HERR tat mir Gutes für meine Treue, meine Rechtschaffenheit hat er belohnt. 22 Denn stets bin ich dem HERRN gefolgt und habe meinem Gott nie den Rücken gekehrt. 23 Seine Gebote hielt ich mir immer vor Augen, und seine Befehle schlug ich nicht in den Wind. 24 Ich lebte vollkommen nach seinem Willen und ging jedem Unrecht aus dem Weg. 25 Ja, der HERR belohnte meine Treue, meine Rechtschaffenheit übersah er nicht. 26 Wer zu dir steht, HERR, dem stehst auch du zur Seite; wer nach deinem Willen lebt, den enttäuschst du nicht. 27 Wer ein reines Herz hat, kann sich ganz auf dich verlassen, doch falsche Menschen führst du hinters Licht. 28 Du hilfst denen, die sich selbst nicht überschätzen^[2]. Die Überheblichen aber stößt du von ihrem Thron. 29 HERR, du machst die Finsternis um mich hell, du gibst mir strahlendes Licht. 30 Mit dir kann ich die Feinde angreifen; mit dir, mein Gott, kann ich über Mauern springen. 31 Was für ein Gott! Sein Handeln ist vollkommen, und was er sagt, ist durch und durch wahr. Er beschützt alle, die zu ihm flüchten. 32 Der HERR ist Gott, und niemand sonst! Wer außer ihm ist so stark und unerschütterlich wie ein Fels? 33 Gott allein gibt mir Kraft zum Kämpfen und ebnet mir meinen Weg. 34 Er beflügelt meine Schritte, lässt mich laufen und springen wie ein Hirsch. Selbst auf steilen Felsen gibt er mir festen Halt. 35 Er lehrt mich, die Waffen zu gebrauchen, und zeigt mir, wie ich auch den stärksten Bogen spannen kann. 36 HERR, deine Hilfe war für mich wie ein schützender Schild, deine starke Hand eine sichere Stütze. Du beugst dich zu mir herab und machst mich groß. 37 Du räumst mir alle Hindernisse aus dem Weg, noch nie bin ich beim Laufen gestürzt. 38 Ich jagte meinen Feinden nach und holte sie ein; ich kehrte erst um, als auch der Letzte von ihnen gefallen war. 39 Ich schlug sie, bis sie nicht mehr aufstehen konnten und tot zu meinen Füßen lagen. 40 Du, HERR, hast mich mit Kraft für diesen Kampf ausgerüstet, du hast mir zum Sieg über meine Gegner verholfen. 41 Dass sie fliehen mussten, verdanke ich dir; alle, die mich hassten, konnte ich umbringen. 42 Sie riefen um Hilfe, doch weit und breit war kein Retter. Sie schrien zum HERRN, aber er hörte nicht auf sie. 43 Ich rieb sie auf, zermalmte sie zu Staub, den der Wind verweht. Wie Dreck von der Straße fegte ich sie hinweg. 44 Als ein Aufstand im Volk mich bedrohte, hast du mir geholfen und mich zum Herrscher über viele Nationen gemacht. Sogar Völker, die ich nicht kannte, haben sich mir unterworfen. 45 Fremde ergaben sich, sobald sie nur von mir hörten, und gingen gehorsam vor mir auf die Knie. 46 Zitternd kamen sie aus ihren Festungen heraus und hatten keine Kraft mehr zum Widerstand. 47 Der HERR lebt! Er ist mein schützender Fels – ich preise ihn! Ihn allein will ich rühmen, denn er ist mein Gott und mein Retter. 48 Er ist es, der sich an meinen Feinden gerächt hat; ganze Völker hat er mir unterworfen 49 und mich der Gewalt meiner grausamen Gegner entrissen. Du, Gott, gabst mir den Sieg über meine Feinde, von diesen brutalen Menschen hast du mich befreit. 50 Darum will ich dich loben, HERR. Alle Völker sollen es hören! Deinen Namen will ich preisen mit meinem Lied. 51 Du hast deinen auserwählten König aus großen Gefahren errettet. Ja, du erweist mir, David, deine Liebe, und auch meine Nachkommen dürfen für alle Zeit darauf zählen.

Bible Kralická

1 Přednímu zpěváku, služebníka Hospodinova Davida, kterýž mluvil Hospodinu slova písně této v ten den, v němž ho vysvobodil Hospodin z ruky všech nepřátel jeho i z ruky Saulovy, a řekl: 2 Z vnitřnosti srdce miluji tě, Hospodine, sílo má. 3 Hospodin skála má a hrad můj, i vysvoboditel můj, Bůh silný můj, skála má, v němž naději skládám, štít můj a roh spasení mého, mé útočiště. 4 Chvály hodného vzýval jsem Hospodina, a od nepřátel svých byl jsem vyproštěn. 5 Obklíčilyť mne byly bolesti smrti, a proudové nešlechetných předěsili mne. 6 Bylyť jsou mne obklíčily bolesti hrobu, osídla smrti zachvátila mne. 7 V úzkosti své vzýval jsem Hospodina, a k Bohu svému volal jsem, i vyslyšel z chrámu svého hlas můj, a volání mé před oblíčejem jeho přišlo v uši jeho. 8 Tehdy pohnula se a zatřásla země, základové hor pohnuli se, a třásli se pro rozhněvání jeho. 9 Dým vystupoval z chřípí jeho, a oheň zžírající z úst jeho, od něhož se uhlí rozpálilo. 10 Nakloniv nebes, sstoupil, a mrákota byla pod nohami jeho. 11 A sedě na cherubínu, letěl, letěl na peří větrovém. 12 Udělal sobě z temností skrýši,vůkol sebe stánek svůj z temných vod a hustých oblaků. 13 Od blesku před ním oblakové jeho rozehnáni jsou, krupobití i uhlí řeřavé. 14 I hřímal na nebi Hospodin, a Nejvyšší vydal zvuk svůj, i krupobití a uhlí řeřavé. 15 Vystřelil i střely své, a rozptýlil je, a blýskáním častým porazil je. 16 I ukázaly se hlubiny vod, a odkryti jsou základové okršlku pro žehrání tvé, Hospodine, pro dchnutí větru chřípí tvých. 17 Poslav s výsosti, uchopil mne, vytáhl mne z velikých vod. 18 Vytrhl mne od nepřítele mého silného, a od těch, kteříž mne nenáviděli, ačkoli silnější mne byli. 19 Předstihliť jsou mne byli v den trápení mého, ale Hospodin byl mi podpora. 20 Kterýž vyvedl mne na prostranno, vytrhl mne, nebo mne sobě oblíbil. 21 Odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, podlé čistoty rukou mých nahradil mi. 22 Nebo jsem ostříhal cest Hospodinových, aniž jsem se bezbožně strhl Boha svého. 23 Všickni zajisté soudové jeho jsou přede mnou, a ustanovení jeho neodložil jsem od sebe. 24 Nýbrž upřímě choval jsem se k němu, a vystříhal jsem se nepravosti své. 25 Protož odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, podlé čistoty rukou mých, kteráž jest před očima jeho. 26 Ty, Pane, s milosrdným milosrdně nakládáš, a k člověku upřímému upřímě se máš. 27 K sprostnému sprostně se ukazuješ, a s převráceným převráceně zacházíš. 28 Lid pak ssoužený vysvobozuješ, a oči vysoké snižuješ. 29 Ty zajisté rozsvěcuješ svíci mou; Hospodin Bůh můj osvěcuje temnosti mé. 30 Nebo v tobě proběhl jsem vojsko, a v Bohu svém přeskočil jsem i zed. 31 Boha tohoto silného cesta jest dokonalá, výmluvnosti Hospodinovy jsou přečištěné, onť jest štít všech, kteříž v něho doufají. 32 Nebo kdo jest Bohem kromě Hospodina, a kdo skalou kromě Boha našeho? 33 Ten Bůh silný přepasuje mne udatností, a činí dokonalou cestu mou. 34 Činí nohy mé jako laní, a na vysokostech mých postavuje mne. 35 Učí ruce mé boji, tak že lámi i lučiště ocelivé rukama svýma. 36 Tys mi také dodal štítu spasení svého, a pravice tvá podpírala mne, a dobrotivost tvá mne zvelebila. 37 Rozšířil jsi krokům mým místo pode mnou, a nepodvrtly se nohy mé. 38 Honil jsem nepřátely své, a postihl jsem je, aniž jsem se navrátil, až jsem je vyhubil. 39 Tak jsem je zranil, že nemohli povstati, padše pod nohy mé. 40 Ty jsi zajisté mne přepásal udatností k boji, povstávající proti mně sehnul jsi pode mne. 41 Nýbrž dals mi šíji nepřátel mých, abych ty, kteříž mne nenáviděli, vyplénil. 42 Volaliť jsou, ale nebylo spomocníka k Hospodinu, ale nevyslyšel jich. 43 I potřel jsem je jako prach u povětří, jako bláto na ulicích rozšlapal jsem je. 44 Ty jsi mne vyprostil z různic lidu, a postavils mne v hlavu národům; lid, kteréhož jsem neznal, sloužil mi. 45 Jakž jen zaslechli, uposlechli mne, cizozemci lhali mi. 46 Cizozemci svadli a třásli se v ohradách svých. 47 Živť jest Hospodin, a požehnaná skála má; protož buď vyvyšován Bůh spasení mého, 48 Bůh silný, kterýž mi pomsty poroučí, a podmaňuje mi lidi. 49 Ty jsi vysvoboditel můj z moci nepřátel mých, také i nad povstávající proti mně vyvýšils mne, a od člověka ukrutného vyprostils mne. 50 A protož chváliti tě budu mezi národy, ó Hospodine, a jménu tvému žalmy prozpěvovati, [ (Psalms 18:51) Kterýž tak důstojně vysvobozuješ krále svého, a činíš milosrdenství pomazanému svému Davidovi, i semeni jeho až na věky. ]