1Ein Gebet von David. HERR, höre meine Bitte, verhilf mir zu meinem Recht! Achte auf mein Schreien und nimm mein Gebet an, das ich ohne Falschheit und Lüge an dich richte.2Wenn du dein Urteil fällst, dann sprich mich frei; du siehst doch, dass ich unschuldig bin.3Du durchschaust alles, was in mir vorgeht, du durchforschst mich auch in der Nacht. Du prüfst mich, aber du findest nichts, was du tadeln müsstest. Ich habe mir vorgenommen, mich nicht einmal zu bösen Worten hinreißen zu lassen!4Dein Wort war mein einziger Maßstab – auch dann, wenn andere nicht danach lebten. Von gewalttätigen Menschen hielt ich mich fern.5Bei jedem Schritt habe ich deine Ordnungen befolgt, nie bin ich davon abgewichen.6Mein Gott, nun rufe ich dich an. Ich bin sicher, du antwortest mir. Lass mich bei dir ein offenes Ohr finden und höre mein Gebet!7Du rettest alle, die bei dir vor ihren Feinden Zuflucht suchen. Zeige doch auch mir deine wunderbare Liebe!8Bewahre mich wie deinen Augapfel! Beschütze mich wie ein Vogel seine Jungen9vor den gottlosen Menschen, die mich hart bedrängen, vor meinen Todfeinden, die mich umzingeln!10Sie haben ihr Herz verschlossen und kennen kein Mitgefühl, voll Überheblichkeit reden sie daher.11Wohin ich auch gehe – überall umringen sie mich. Sie warten nur darauf, mich zu Fall zu bringen.12Sie sind wie Löwen, die im Versteck ihrer Beute auflauern, um sie dann gierig zu zerfleischen.13Greif ein, HERR, komm ihnen zuvor! Wirf sie zu Boden! Mit deiner Macht[1] rette mich vor dieser Mörderbande!14Bring mich vor denen in Sicherheit, die nichts als die Güter dieser Welt im Sinn haben! Du gibst ihnen schon, was sie verdienen. Sogar ihre Kinder und Enkel werden noch genug davon bekommen![2]15Ich aber lebe nach deinem Willen, darum werde ich dich schauen dürfen. Wenn ich erwache, will ich mich satt sehen an dir.
Psalm 17
Bible, překlad 21. století
von Biblion1Modlitba Davidova. Slyš, Hospodine, mou spravedlivou při, mému volání popřej sluch, vyslechni moji modlitbu – vychází ze rtů bezelstných.2Od tebe samého ať vyjde můj soud, tvé oči na právo ať dohlédnou!3Zkoumals mé srdce, v noci s’ mě prověřil, tříbils mě a nenalezl nic. Myšlením ani ústy jsem nehřešil,4tak jak to lidé běžně dělají. Pro slovo, jež vyšlo ze tvých rtů, varoval jsem se cest zločinců.5Mé kroky se držely tvých šlépějí, mé nohy neklesly.6K tobě volám, Bože, ty mi odpovíš, své ucho nakloň mi, má slova slyš!7Svou lásku, Zachránce, prokaž svou pravicí těm, kdo před útočníky k tobě prchají!8Jak zřítelnici oka mě opatruj, ve stínu tvých křídel kéž úkryt naleznu9před ničemy, kteří mě chtějí napadnout, před smrtelnými nepřáteli všude okolo!10Svým vlastním tukem zarostli, svými ústy zpupně mluvili.11Vystopovali mě, už mě obkličují, očima pátrají, jak by mě srazili.12Jsou jako lev, jenž po kořisti lační, jak dravý lev, jenž číhá ve skrýši.13Povstaň, Hospodine! Postav se mu tváří! Sraz ho na kolena – mečem svým zachraň mi život před ničemy!14Před lidmi, Hospodine, svou rukou ochraň mě, před lidmi, jejichž odplatou je život na světě. Ať se jim naplní břicha tím, cos jim nashromáždil, ať jejich děti mají víc, než sní, na jejich maličké ať zbude v hojnosti!15Já se však po právu budu kochat tvou tváří, nasycen budu tvou podobou, až se probudím.